Spoustě lidem tato knížka nic neřekne. Napsal jí psycholog ERIC-EMMANUEL SCHMITT.
Vyprácí o 10 letém chlapci(Oskar), který umírá na leukemii. Ví, že zemře tak se obrací k jedinému člověku kterému věří. Své ošetřovatelce ,,babi Růžence,, . Ta mu poradí aby svých 12 posledních dní prožil plnohodnotně. To znamená každý den jako deset let skutečného života. Dále mu řekne, aby začal psát Bohu dopisy, aby se mu svěřovat se vším co ho napadne. Tím mu vlastně dává naději, že na vše není sám. Oskar se k tomu obrací a začíná žít.
Každých deset let je něčím specifickým. Oskar popisuje své změny v chování. Jak dospívá a pak naopak stárne. Jeho lásky, starosti...dokonce ,, zakádá ,, rodinu. Ve stáří se u Oskara projeví moudrost a filozofické otázky, začne přemýšlet nad svým životem. Ve 120 letech Oskar umírá. Umírá s pocitem, že mohl prožít celý svůj život i když trochu rychleji než ostatní lidé.
Kniha je napsaná nádherným stylem. Nehcete aby to skončilo, i když víte, že musí umřít, stále máte naději, že se z toho dostane a knížka skončí dobře. Stále máte naději, že příběh bude pokračovat. Cítíte s ním, nemálo lidí dokoce brečí u konce. Je to velice dojemný příběh. Když si ho přečtěte, nutí vás to se ohlídnout po vašem dosavadním životě a porovnat, jesli to tak opravdu bylo a je, jestli se knížka schoduje.
S knížkou jsem se setkala ve škole, mám ji půjčenou a jsem rozhodnutá ji znovu přečíst. Opravdu stojí za to, nejen pro ty kteří se chtějí dále zajímat psychologií.

Tohle byla moje recenze a teď pár základních údajů, aby jste si knížku mohli přečíst i vy.