Vánoce se s námi pomalu ale jistě zase na rok loučí. Příští rok pro mě bude hodně drsný a na Vánoce budu žít naprosto jiný život, než doposud. Děsím se toho a zároveň se na to těším. Ale o tom jsem psát nechtěla.

Lehce jsem využila dne, kdy se plní přání a v noci, před tím než jsem ulehla do postele jsem si na papír napsala jedno jediné opravdové přání. Trochu sobecké přání, zkrátka jen moje přání. List papíru jsem přeložila a schovala ho pod matraci. Usínala jsem na něm a celou noc mi kolovalo hlavou. Ráno jsem vstala, papírek tam stále byl (jak jinak), vzala jsem ho a šla jsem ven. Zapálila s nadějí, že se nerozplyne, neshoří, ale doletí pomocí větru tam někam vysoko nad nás. Třeba ho někdo vyslyší a splní mi ho a třeba taky ne, ale zkusila jsem to.

Já vím, že je to strašně bláhové, bláznivé, ale vánoční atmosféra na mě tak působila, že jsem to pro svůj klid musela udělat. A nelituji toho... třeba se konečně opravdu vyplní.