Školní rok začal a zkomplikoval mi starání o kotě. Nemám na ní už tolik času a ráno je spíš hektické, ale zatím to všechno zvládáme. Naše malá ve středu oslavila měsíc života a roste nám do krásy. Jméno ji zůstalo takové, jak jsme na ni nejčastěji volali, kromě "prcku, čiči, šmudlo, atd.". Rézi vchází do časů hravých.

Konečně začala aspoň malinko pít z misky, i když toho spíš většinu má v nose a na bradě. Zjistili jsme, že problém nebyl v Rézi, ani v nás, ale v mléku. Kočičí sunar nejspíš nemá vůni ani chuť, která by Réziným instinktům řekla, že se to má pít. Napravili jsme to tatrou a hned první pokus byl mnohem úspěšnější než desátý pokus se sunarem. Ale musíme to ještě pořádně natrénovat.
K pevné stravě už bychom se měli také pomalu odhodlat, ale usoudili jsme, že nejsnazší bude, když nejdřív bude zvládat pití z misky, a pak možná i s pomocí misky budeme zkoušet už nějaké to masíčko, ale k tomu je ještě dlouhá cesta (dobře, tas tak dlouhá ne).
Jsem ráda, že Rézinku mám...ač ji obětuji téměř všechno, co jde, mám ji ráda a bojuji za její život všemi silami...těm, které mírně zanedbávám se omlouvám...