Je tady vlastně vůbec ještě někdo, kdo si pamatuje začátky tohoto blogu? Byly strašné. Můj blog je starý přesně 844 dnů (ke dni 14. 8. 10), to je mnoho dnů. A začátek měl barvu... černou. Celou dobu svůj blog ladím do tmavších barev (prostě se mi to líbí), ale dřív to byl i odraz mého podvědomí, mých pocitů. Ano byla jsem jedna z těch, kteří stále litovali sami sebe, stěžovali si jak je svět hrozný a neměli z ničeho radost. A proto vlastně vznikl i tento blog, měl mi umožnit vypsat se z toho všeho a třeba i najít někoho podobného...stalo se.

Dny plynuly, přecházely v týdny, měsíce, roky... a dnes jsem jiný člověk a i tento blog je jiný. Jsem optimističtější, mám radost z maličkostí, dokážu se na všechno koukat z obou stran...naučila jsem se žít šťastně, vždyť co mi vlastně chybí? Jen to, co nemám! A i blog poslední změnou přišel i o černé pozadí. Dříve jste tu mohli vidět černé pozadí blogu i stránky, menu, černobílé a deprimující záhlaví...a dnes? Červená vévodí, je to veselejší.
Největší zlom asi přišel před rokem, kdy jsem si do titulku dala slunečnici (přesně 1. 8. 09)./článek o procitnutí je zde(sama sobě se divím, jak jsem dokázala popsat, co cítím)/ Otevřela jsem oči a zjistila, že svět není černobílý ale barevný! Pomalu jsem se učila žít s úsměvem na tváři...a kde jsem teď?

Chcete se také změnit? Nejdůležitější je OPRAVDU CHTÍT. A pak hledat ty maličkosti, z kterých můžete mít radost, rozhodovat se podle sebe a vždy k tomu dobrému, na vše nahlížet nejen tou špatnou stránkou, ale i dobrou a věřte mi, to jde i u těch nejčernějších! Jen CHTÍT!