Občas příjdu na nějaké místo a jediné co mě napadne je "Co tady vlastně dělám?". Stalo se vám to někdy? No mě docela často, naposledy když jsem stála před metrem a čekala na ostatní, aby jsme šli na sraz Fk Ladi Spilky. Tehdy jsem měla docela strach, že nezapadnu...já ovlivněná divadly Hybernia a Broadway jsem najednou měla přijít do rockového stylu divadla Kalich. Zvládla jsem to a teď už bych si neřekla " Co jsem tam vlastně dělala!" :D
Někdy třeba jen tak někde stojím, sleduju život okolo mě a napadne mě právě ta otázka...občas mi příjde, že se prostě nezačleňuji Nezačleňuji se do většiny dnešních teenagerů. Mám jiné názory, neposlouchám techno, metal atd, nekouřím ... chodím do divadla, čtu knížky, snažím se učit abych něco dokázala. Tak mě tak občas prostě napadne otázka "Co já tady vlastně dělám?". Asi jsem se měla narodit o min. jednu generaci dřív. Kupodivu mě ale vědomí, že se odlišuju vůbec netíží... našla jsem lidi, co jsou podobní, co mě chápou a jsou mými přáteli. A já jsem za to ráda, nechtěla bych být jako většina dnešních dospívající ...libí se mi život, který žiji a to je přece hlavní nemyslíte?