Hodina češtiny. Sedím u notebooku a koukám do něho, pokus o připojení k místní soukromé wi-fi úspěšně proveden. Co teď? Tradiční rituál facebook, icq, blog? Nebo zkusit něco do školy? To ne, poslouchám tu rozbor Nejmodřejších oči, vlastně neposlouchám. Nevnímám to. Občas se na paní učitelku podívám, usměji, jakože částečně vnímám a já možná i něco málo jsem schopná zachytit. Občas dokonce zachytím hlas ostatních lidí, kteří znudeně sedí ve svých lavicích. Pár z nich opravdu vnímá, oni musí, chtějí. Tu knížku četli. Mimochodem, asi to je dost zajímavá knížka. Ale číst ji nebudu, mám svých věcí nad hlavu. Možná jednou, po maturitě. 

Co říct víc, už nic :)