Jsou dny, kdy nesnáším, že jsem žena. Moje tělo se začne spírat, hormony bouřit a já se v těch dnech občas nepoznávám. Nejhorší jsou ale začátky a to platí i v tomto případě.

Nikdy dříve jsem s tím neměla takové problémy, bolesti byly, ale slabé a lehce vydržitelné. Pak jsem začala brát antikoncepci a bolesti téměř vymizely. Brala bych ji dál, kdyby se nevyskytly jiné, mnohem závažnější problémy (viz v článku antikoncepce a já). Ty se nedaly vydržet, a tak jsem asi po třech letech (s přestávkami a s novými pokusy v naději, že to příště bude lepší) antikoncepci úplně vysadila. Jsem tedy nyní naprosto bez ochrany, ale zatím nebylo před čím chránit. Vyskytla se ještě jedna nepříjemná věc, a to pokaždé první den mé menstruace. Někdy byly "záchvaty" bolesti mírné, jindy jsem se svíjela v křečích a jen jsem se modlila, aby už ten prášek zabral, a to jsem se nechtěla zbytečně ládovat chemií, jenže někdy se prostě musí.
Dneska jsem se probudila s divným pocitem, no a samozřejmě... jak jinak. Měsíčky se mi o týden posunuly, ale to bych neviděla jako tragédii. Okamžitě po zvednutí z postele začaly křeče tupé, mučivé bolesti. Křeče byly tak silné, že jsem nezvládla mamce ani pomáhat zavařovat okurky a běžela jsem si lehnout. Bolest neustávala a já se znovu snížila k ibalginu 200, jak nerada!
Je zvláštní, že někdy je to bez problémů a někdy zase tak špatné. Každopádně to nejspíš začnu řešit se svou gynekoložkou...dá-li se s tím vůbec něco dělat.