Kdo si myslíš, že jsi?
Myslíš, že mi můžeš nadávat, ponižovat mě?
A opravdu doufáš, že když mi tohle budeš dělat, že já ti pak budu ve všem vyhovovat?
Myslím, že jsem pro tebe udělala dost, tak proč mi to oplácíš, tak jak oplácíš...
Proč na mě řveš?
Moje trpělivost přetekla, nech mě žít, tak jak já chci...
...nech mi můj vkus, nech mi můj život!
Co ti je do toho, že sedím na netu víc než se bavím s lidmi, zkus si moji situaci.
No jo, nechodím na diskotéky, nevožírám se, tak proto jsem špatná?
Já nechci být jako ty, to ani omylem...
Já ti tvůj život ale neberu, neříkám ti, jak je špatný a odporný ...
Dej mi už sakra pokoj...
Tak dlouho jsem se snažila s tebou vycházet, tolik nocí jsem probrečela ...
Teď už brečím jen výjmečně, když mi zase řekneš něco hnusnýho...
Seš hnusnej tak jenom na mě?
Proč?
Víš co, nech mě bejt, nech mě žít, nech mi můj život, přestaň mi cpát tvoje názory, přestaň mi cpát tvůj život, přestaň mi říkat, jak jsem hnusná, tlustá, namyšlená... DOST!

Všem nezasvěceným: psáno v afektu však pravdivě, jako to cítím, už dlouho... díky že vás mám a že to sem můžu napsat! Že to mám KAM napsat!