Prázdniny zatím nekončí, ale i přes to už můžu říct, že mi něco vzaly, ale taky hodně daly. Vzaly mi iluze i černé brýle, také babičku (pořád si nemůžu zvyknout na to, že už není). Daly mi poznání, radost, zážitky. Ač jsem většinu prázdnin proseděla doma a koukala do tohodle monitoru co koukám i teď, nemůžu říct, že bych si ty prázdniny pořádně neužila. Díky těmhle prázdninám jsem totiž opravdu shodila černé brýle a černobílý pohled na svět. Začala jsem na všechno koukat tak nějak jinak a zjistila jsem, že až teď dělám tu opravdovou čáru za starým životem. Hold pokud nezasáhne něco z venčí, "čára" je jenom myšlenka a o tom jsem se na vlastní kůži přesvědčila.

Teď jsem taková nějaká šťastnější. Víc se směju, depky zahazuju a mám v srdci podezřelý klid. Věci beru tak jak přicházejí a zároveň si plánuju hrubý náčrt, čeho chci ještě dosáhnout. Zjistila jsem, že život je vážně fajn i přes všechny nehezké věci co se dějí a je třeba si ho vážit. Řekla bych, že jsem vyhrála sama nad sebou a ono to možná bude i pravda.
Slova, která jsem teď často vyslovovala "Chci to změnit" se konečně stávají skutečností a k mému údivu, to nejde až zas tak těžko, jak jsem myslela. Jsou tu totiž lidi, kteří mi nevědomky i vědomky pomáhají. Není nad pocit, když víte, že vás má někdo rád a je ochotný se kvůli vám aspoň trochu obětovat.

Svoji budoucnost teď vidím přeci jen růžověji. I když růžovou opravdu nemám ráda. Dokonce i to malování se možná uskuteční;-). Nezoufám nad prohranými věcmi, ale snažím se najít způsob jak se navrátit do hry, život se nesmí vzdát. Pak je to jenom "život" v černé mlze bez štěstí.

Proto vám všem radím. Zahoďte depky, neplačte, nechtějte aby vás někdo litoval, ale chtějte aby se lidé s vámi smáli!
Buďte veselí, i kdyby za vámi na kolejích jel vlak a vy nemohli seskočit. Radost a smích jsou tou nejsilnější zbraní!

photo by Nicol