8.9. jsem konečně začala svoji muzikálovou sezónu, po dvou měsíční abstinenci a hned pro mě trochu netradičně. Sedla jsem si do busu společně s "VIP" lidmi z naší školy a vyrazilo se do Brna na Bídníky. Bídníky jsem v Praze nestihla, tak jsem byla vděčná, že náš "vedoucí výpravy" vymyslel právě tento muzikál(přemýšlel i nad Draculou). Neváhala jsem a nelituji toho. Bídníci mě zaujali po všech stranách a dokonce jsem byla nadšená i z brněnského Městského divadla. Moderní divadlo s orchestrem a výkony účinkujících rovnající se a někdy i převyšující pražské výkony(pokud se dají porovnávat výkony umělců v jiných muzikálech), také úroveň obecenstva se nedá srovnávat s některými pražskými muzikály, ale to by pro mě bylo spíše přítěží. Nejsem zvyklá chodit ve společenských robách a pokud nemusím, vyhýbám se tomu.

Samotní Bídníci ve mě zanechali hluboký dojem odvahy, prohry i vítězství, nespravedlosti, dobráctví, lásky a odpuštění. Nejlepší výkon podle mého mínění předvedl Jan Ježek v hlavní roli Jean Valjeana, dále mě hlasem a odhodláním úplně přimrazil k sedačce Jiří Mach v roli Enjolrase. Nejvíc mě ale zaujala tradičně záporná role Javerta, kterého stvárnil Igor Ondříček. Vysoký muž s pro mě libozvučným hlasem a dobrým hereckým výkonem, zvláště při jeho závěrečné písničce, kdy spáchá sebevraždu(proč musí vždycky ti moji oblíbenci umřít?).

Neptala jsem se ostatních lidí, jak se jim to líbilo. Nemusela jsem, začali se mi ozývat lidi o půjčení CD a já zase nezklamala. Co myslíte, že teď dělám? Poslouchám Bídníky! ;-)