... tak leze na plot a zkouší balancovat.

Vždycky jsem obdivovala mrštnost koček, ale co je moc, to je moc. Ona si takhle prostě usmyslí, vyleze na plot a prochází se po vršku plotu bez zaváhání. Když ji to přestane bavit, sedne si na trupky a čučí, co je kde nového. Po chvíli ji i to samozřejmě přestane bavit, tak sleze dolů a kde si po svých, jakoby se nechumelilo, ale že my, pouhé lidské bytosti na ni zírámé s otevřenou pusou... to s ní nehne...

... asi zírala na brzký západ slunce...