Chybí mi to, co jsem nikdy nezažila.

Chybí mi hřejivé dotyky, které ve chmurných chvílích ukonejší a ve veselých radost ještě zvýší.

Chybí mi vlídné slovo, které mi i v těch nejhorších chvílích zvedne náladu. 

Chybí mi ten pocit, že na mě někdo myslí dnem i nocí stejně tak, jak myslím já. 

Chybí mi důvěra, která se projeví i v situacích, kdy sama  v sebe nevěřím.

Chybí mi opora, kdy vím, že se můžu opřít, i když i ten druhý balancuje nad propastí.

Chybí mi pohlazení hebkou rukou.

Chybí mi kompliment ve chvíli, kdy vypadám strašně.

Chybí mi veselé popichování.

Chybí mi úsměv, který by se smál za mě.

Chybí mi pocit, že žiju pro někoho jiného.

Chybí mi myšlenka, že bych se pro druhého vzdala všeho.

Chybí mi pohledy, které řeknou vše bez jediného slova.

Chybí teplo, které vydává tělo toho druhého.

Chybí mi vůně, která zůstává na rukou a šatech i v době jeho nepřítomnosti.

Chybí mi zvuk jeho dýchání, když spokojeně sní.

Chybí mi jeho sladká slova...

Chybí mi ON... kterého jsem dosud nepotkala! (A nebo potkala?) 

(Je to prokletí, nebo dar?)...prokletí...

kdybych ten pocit neznala, kdybych ho nikdy nezažila... byla bych šťastná!