Tak ke mě prostě přišla, bez bázně, bez pochybností. Nejspíš chtěla pohladit, pocítit zase trochu lidského tepla, trochu společnosti. Je sice půlku dne venku s ostatními, ale to není ono. Její matka, která je s ní ve výběhu ji odstrkuje, kope do ní, když se jen přiblíží moc blízko. Ostatní ji ignorují. Jako by neexistovala. Co jí zbývá  víc, než se toulat po ne příliš velkém výběhu a hledat zábavu v něčem jiném, v někom jiném. Občas se proběhne, aby zahřála svoje svaly ztuhlé zimou. V bílém sněhu se prakticky ztrácí. Přemýšlí, jestli by bylo možné se v tom sněhu úplně ztratit, určitě by si lidé nevšimli, že tam není. Možná by si jen při krmení uvědomili, že jeden box je podezřele tichý - prázdný. Na jednu stranu má lidi ráda, dávají jí žrádlo, jezdí s ní na projížďky, ale jsou chvíle, kdy je nesnáší. Například když člověk dává příkazy, kterým nerozumí a nemůže je vyplnit, pak přichází trest. Ale za co? Za lidskou hloupost?