Kam se ztratily naše miliardy? Toť otázka, kterou si položila kolegyně Lucka Matějovská pro www.juniorproject.eu a mně to nedá, abych její materiál pro svou kvalitu právě na tomto serveru nezapropagoval...! Není k tomu totiž co dodat. Snad jen, kdy se už konečně nebudeme líní zamyslet a něco se současným bordelem udělal?!
Mám pocit, že na území České republiky vznikl začátkem 90. let Bermudský trojúhelník. Usadil se nám tu, odsává nám miliardy a miliardy korun a nám nezbývá nic jiného než doufat, že až se dosyta nažere, odtáhne odsud zase někam jinam. Ale kdy už to bude?
Na počátku 90. let jsme do transformačního období vstupovali s optimismem - prakticky bez státního dluhu. Naše pohledávky mírně převyšovaly naše závazky. Patřilo nám (tedy státu) naprosto vše - od silnic, přes elektrárny, vodárny a výrobní podniky až po poslední lžičku v restauraci. A přesto to nestačilo.
Přes různé druhy privatizací jsme rozprodali téměř vše - bohužel nikoli tak, jak jsme si představovali. Dodnes se nám vrací privatizační kauzy jako bumerang. Za pakatel odprodané podniky, jako Transgas mají dnes hodnotu pětinásobnou, než byla jejich prodejní cena.
Za výtěžek jsme si nakoupili špatně trasované dálnice, zbraně, transportéry, stíhačky. O bankách a televizi radši nemluvě. Společenské vlastnictví jsme z ideologických důvodů zavrhli i tam, kde by mohlo nadále fungovat a bylo prospěšné. Důsledky začínáme pociťovat již dnes a pravděpodobně v budoucnu ještě budeme. Stát dnes nemá vliv na mnoho klíčových odvětví, jako jsou plynárny, vodárny, dopravní infrastruktura, elektrárny a rozvodné sítě.
Dočkáme se možná i toho, že podobné podniky v soukromých rukách zkrachují a my budeme bez vody, bez tepla, bez proudu. První případy zejména na Moravě pomalu vyplouvají na povrch. Ceny energií šplhají nahoru a nám nezbývá nic jiného, než je akceptovat. Stát prostě již nemá páky na to, aby tento vývoj ovlivnil. Zisky ČEZu (který ještě má náš stát v držení) v posledních letech rostly a manažeři si na úkor nás, odběratelů, zvyšovali platy a prémie. Inu, proč ne, to je princip soukromého vlastnictví. Otázkou jen je, proč je uplatňuje i stát.
V restitucích jsme vrátili lidem majetky, které byly už jednou proplaceny, případně jsme vrátili i majetky, na které dané osoby neměly právo - zářným případem je náš nynější rakouský český ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg.
A přesto, nebo právě proto, náš státní a národní dluh kvete a roste. Během 20 let jsme ztratili vše, co nám patřilo a nové generace již od narození dluží. Alespoň v něčem jsme ovšem zbytek světa dohnali dokonale - ve výši a růstu cen. U některých položek jsme dokonce bezkonkurenční vítězové v rámci EU. Platy se ovšem stále pohybují na 25 % procentech platů evropských, důchody klesly z 50 % průměrné mzdy na 40 %. Jediní spokojení by mohli být státní úředníci - jejich platy se zvýšily čtyřnásobně. Bohužel i tak na svoji práci mnohdy nestačí, a tak platíme další miliony za různé expertizy, analýzy, poradce.
Ale dost už přízemností - nejen pivem a chlebem živ je člověk. Co takhle bezpečnost? V Praze se vyšetří pouhých 20 % nahlášených trestných činů. Nevím, jak vy, co pracujete v soukromém sektoru, ale já bych od svého zaměstnavatele za pětinu práce neobdržela krom výpovědi asi nic. Kolik berou policejní špičky? Pochybuji, že si prémie zkrouhli. Co se týče mezinárodní bezpečnosti, jsme poprvé v naší historii agresory (tedy spojenci agresorů). Prodáváme, vyvážíme a darujeme zbraně (např. Gruzii), vysíláme mise, financujeme válčení. Možná bychom si měli na leasing pořídit i nějaké zbraně hromadného ničení, protože co kdyby?
Nevím, jestli má smysl zmiňovat se zde o zdravotnictví. No, mohlo by být i hůř, to je pravda. Stále ještě nemusíme podepisovat tučné šeky při nástupu do sanitky.
Inu, děkuji všem našim politikům, co se nám u korýtek za posledních 20 let vystřídali. Lépe jsme si to už rozjet nemohli, všichni jsme šťastní, bohatí a spokojení. Jen hlupáky by mohlo napadnout zvolat: Děkujeme, odejděte a vezměte si s sebou i ten váš slavný Bermudský požírač miliard...!