Páni (a dámové tedy samo taky), to byl zážitek. O čem je řeč? O muzikálovém Kladivu na čarodějnice.

Ďáblovi poskokové:)

Dnes jsem sice chtěl psát o jednom výjimečném TV seriálu, který opakuje v neděli odpoledne (a reprízy v pondělí ráno) ČT, o seriálu, který 1. máj představuje jak jako lásky čas, tak jako svátek práce, ale přednost dostává událost spjatá s čarodějným 30. dubnem... Konečně se vrátil život do úchvatného Divadla Milénium, v němž se před čtyřmi lety zastavil, když po začátku června tu po 3/4 roce uvádění předčasně skončily Cats - pro mě zatím nejlepší muzikál, který se v ČR hrál.
Proto jsem byl napjatej jak špagát, jaký Kladivo bude. Jak se podařilo Láďovi Beranovi (režie a choroška) využít neopakovatelného divadelního prostoru, v němž diváci nejsou odděleni v hledišti od jeviště, ale naopak jsou nedílnou součástí příběhu, protože stísněné prostory Milénia "stavitelé" interiéru tohoto divadelního stánku dovedli perfektně využít.
Už do hlediště můžete vcházet vlastně pod jevištěm, které se otvírá dvojí formou - a na svá místa (zejména v dolní polovině divadla) jdete právě přes jeviště, na němž se co chvíli rozehraje očekávaný příběh. A v Kladivu je to ještě vymakanější tím, že na konci první půle se celé jeviště zvedne, abyste se mohli odebrat opravdu tou nejkratší cestou např. na toalety...
Na rozdíl od Cats sice v Kladivu nelezou účinkující po stěnách divadla (ačkoli horolezecké kovové cosi jako skoby tu pořád jsou), za to jinak Láďa Beran nezklamal a do puntíku využil všechny propriety zdejšího prostředí. Stejně jako v Cats i v Kladivu vstupuje company do přímého kontaktu s diváky nejen ve třetích řadách 1. a 3. sektoru, které jsou usazeny přímo na jeviště, ale i v řadách vyšších, stejně jako v Cats se cítí součástí dění na jevišti i diváci 1. a 2. řady 2. sektoru. Tak například moje maličkost včera s ortézou málem znemožnila vylézt na jeviště mistru Markovi - který jen tak mimochodem podává v Kladivu svůj životní výkon (a to je jinak sakra dobrej ve všem, na co sáhne).

Glorča Fricová je jako Smrt excelentní - výrazově ještě větší zážitek než úchvatná Smrt v Moně Lise

Ale představení Kladiva na čarodějnice si užívají doslova všichni aktéři. Někteří více, někteří méně, ale tak či onak všichni. Moudrý prelát Oldřich Kříž či Smrt Gloria Fricová (ano, hraje Smrt nejen v Moně Lise, ale i v Kladivu) patří k těm prvně jmenovaným, absolutorium si zaslouží i v muzikálu debutující Vláďa Hron a vyloženě nezklamal ani Lukáš Vaculík, ačkoli v 1. dějství byl místy poněkud překřičený. Sisa Sklovska sice zpívá standardně velmi dobře, ale jakoby neměla příležitost ve svých kusech ukázat, co všechno umí. Dvakrát víc to platí pro hlavní ženskou roli Zuzany, kde Markéta Zehrerová obstála na výbornou, ale náročnost jejích písní nedosahuje ani zdaleka nejsilnějších muzikálových hitů Karla Svobody či Michala Davida. A to přitom jinak hudba tandemu Holý-Levý vůbec není špatná - dobově šikovně zapadá a snesitelné (místy dokonce i rytmicky líbivé) jsou i rockověji laděné pasáže. Vtipně sice působí, když se v Šumperku roku 1680 potkáváme třeba se španělskou kytarou - ale nakonec proč ne? Proč se štrachat v detailech.
A když jsme u těch detailů. Už zas slyším, jak někteří kritici si budou stěžovat na delší prostoje u přestavby scény, ale tomu bych fakt nevěnoval pozornost. Navíc tady si fakt i při těch přestavbách připadáte jak ve středověku - hudebně i oděním techniků či členů company (nebo kdo to vlastně drobné přestavby velmi citlivě provádí), zkrátka já opravdu nemám, co bych tomuhle dílu vytknul. A je mi fuk, že trvá ještě déle než původní verze Mony Lisy, tedy asi 3,15 až 3,20 h. Uteče to - patrně i vzhledem k šikovně rozvrhnutému poměru písní a činoherních pasáží - tak rychle, že vás ani nenapadne, že už je tolik. Jediný problém je s přesezeným pozadím, ale tak když si uvědomíte nakolik trpěli pod torturami církevních a soudcovských inkvizitorů nevinné oběti jejich zlodějské a megalomanské zvůle, i tohle břímě se mění v nepodstatnou drobnost.
Jakkoli jsem nadšen z Mony Lisy (zejména z té původní, nekrácené verze), tak musím zkrátka konstatovat, že Kladivo na čarodějnice mě dostalo víc. Je to ze 3/4 samozřejmě především zásluha prostoru, v němž se tenhle nový muzikál uvádí, ale to na věci nic nemění. Jisté je, že se budu na Kladivo vracet. A to nejednou. A bez problémů i za své!

Na ZUZU jsem fakt zvědavej. Zatím jsem neměl tu čest.

FOTO - Martin J. Polák