Paní Helena Štáchová je vlastně posledním symbolem někdejší legendární Špejblovic rodinky, kde si někteří její členové leccos představovali jako Hurvínek válku... Paní Helena Štáchová ale také namluvila Lisu Simpsonovou a srovnává obě rodinky - ano, i ve zdánlivě nesrovnatelném lze najít nějaké společné indície. Proč mě ale paní Helena Štáchová nadchla ve včerejším rozhovoru pro deník Metro natolik, abych to převedl sem na blog?

Velmi mne zaujala odpověď paní Štáchové na otázku Petra Holečka Jak se hraje pro děti v roce 2009, na rozdíl třeba od roku 1970? A odpověď paní Heleny? Pro mne tedy jedním slovem dokonalá: Rychleji. Zrychlil se život a zážitky. Jsou instantní, předvařené a tím i méně zdravé, na což děti doplácejí. Současná generace má v drobných ručkách ovladač a hlavně klipové vnímání. Zážitky přicházejí bez námahy a zapojení fantazie. Na druhou stranu jsou to děti daleko poučenější a vzdělanější (budiž - tady by se dalo svým způsobem hodně polemizovat - pozn. Pompo). Mnohdy k jejich škodě. Mám strach, že jsme jim ukradli dětství. V divadle se je pokoušíme s ústupkem, kterým je dynamičtější podání, přimět tu fantazii zapojit.

Jj, svatá slova (veskrze). Fantazie. Vzpomínáte na trilogii s názvem Nekonečný příběh? Kam vede život bez fantazie? Kdo nastoupí, chybí-li skutečná láska a vůle něčeho dosáhnout? Temnota, NICOTA, beznaděj. Ještě je čas! Nikdy přece není pozdě, je-li dobrá vůle! Paní Štáchová, děkuju Vám! Děkuju Vám za obhajobu divadla i hozené laso pro přemýšlivější pubescenty... Sám jsem byl ve věku dítěte/teenagera v 80. letech minulého století, plnoletosti jsem dosáhl ale už v tomhle sobeckém egoistickém režimu, kde se (skoro) každý stará (protože často je nucen) jen sám o sebe. Jak rád bych se proto vrátil do doby Perestrojky, do doby svého dospívání, do doby, kdy těmi pravými ikonami byli Spejbl a Hurvínek a Mánička a její maminka a Žeryk a... a vůbec tak nějak všechno kolem bylo hezčí. Pomalejší, ale o to intenzivnější, opravdovější!

Jo, čas nezastavíme. Ale máme jednu naději. Vychovávat naše potomky právě v duchu kolektivního uvažování pana Wericha: Ten dělá to a ten zas tohle a všichni DOHROMADY uděláme moc! VÍC...