Nový článek Radka Bazgera (tedy nový, on je docela starý, ale nově publikovaný - dnešní HaNo, str. 12) mi doslova vyrazil dech. Pro mě jasný článek roku - musím říct, že lepší vysvětlení historického vývoje našeho druhu jsem snad eště nečetl...

Zamyšlení Radovana Bazgera: Nechci se brodit časem...

Lidský tvor má spoustu prapodivných vlastností. Jednou z těch nejskvostnějších je zvědavost. Díky zvědavosti jsme tím, čím jsme. Podle mě zvědavost je tím evolučním startérem vzniku homo sapiens. Zvědavost způsobila, že naši předkové počali poznávat sami sebe. Že více pozorovali okolí a od té doby také pozorovali nebe. S rozvojem zvědavosti se začala rozvíjet i žárlivost v tom lidském pojetí. Už se nevedl jen boj o samici či samce. Vedl se boj o lépe situovaného partnera. A k němu vedla zvídavost.

Podstatným negativním produktem této evolučně zdánlivě výhodné vlastnosti, kterou zvědavost bezpochyby je, se stala závist! Lidé si velice brzy uvědomili, že jeden má víc než druhý a vznikly různé způsoby jak dosáhnout obecné roviny majetkové shody či výhody. Nejstarším a dlouho jediným způsobem, jak získat to, co má ten druhý, bylo násilné odebrání hmotných statků či cenností a výhod. Takto se žilo od prvobytně pospolné společnosti až po středověk.

Později lidé pochopili i jiný způsob, jak si zajistit šťastný život a existenci rodu. Naučili se měnit svou jedinečnost a um v majetek a finanční nezávislost. Tímto způsobem se vyznačuje především kapitalismus. Tento způsob soužití však vede k markantním rozdílům v životní úrovni více méně usedlých lidských bytostí. Pravdou je, že kapitalistická společnost posouvá rozvoj technologií a aktivit lidských skutečně mílovými kroky kupředu. Období válek měla však také obdobný charakter.

V nové historii nejmladším, mnohými nenáviděným, a přesto v mnoha částech světa přeživším systémem věcí veřejných, je solidární socialismus a také komunismus. Sociální model dává lidem šanci slušně žít a formu závisti drží na uzdě. Vše již nemá v rukou kapitál a rozdíly v příjmech a úsporách občanů nejsou již tak evidentní. Socialistické a komunistické soužití sice lidem spoustu věcí nedovoluje, ba přímo zakazuje, ale tato nesvoboda je vykoupená minimálními majetkovými rozdíly a příjmy. Tak tomu alespoň donedávna na většině tzv. východoevropského území bylo.

Řekněme si na rovinu, kterým směrem se chce vydat KSČM? Strana poučena minulostí a otevřená budoucnosti se jistě nebude dopouštět chyb. Jistě bude těžit ze své pozice staršiny na kolbišti politických zájmů. Jistě splní voličům to, co hlásá! Nebojme se říci, co je obsahem slov čelných politiků české a evropské levice. Rovné šance všem v sociálně spravedlivé svobodné společnosti s prvky přímé demokracie. Proti tomu přece nemůžeme nic namítat.

Trnem v oku zůstává jen název strany a již tisíckrát zmíněná nechvalně známá minulost. Minulost, za kterou bylo již tolik omluv vyslyšeno, a to i od lidí nevinných. Minulost, za kterou mnohdy mohou samotné národy tou minulostí postižené.

Název? Komunistická strana opět prokazuje čest svému jménu a pozici. Neskrývá se. Otevřeně a svobodně hlásá svůj program a teorii klasiků společensko-politických věd. Nezastírá své vize a svým pojmenováním se řadí k celosvětovému hnutí za lepší svět. Svět bez válek, hladu a bez vykořisťování.

Nechci a nemusím se brodit časem, abych i ve svém věku poznal, co je pro lidský druh lepší a jaký systém a řád by měl přežít. Kapitalistický svět očekává, že s odchodem generací, které pamatují komunistické zřízení, odejde i touha po spravedlivém souznění životů lidí. Slušelo by se dáti do uvozovek, že problémem je obnovené vzplanutí dávných přání díky mladé generaci.

Junioři opět pozvedají svorně hlas a jednotně, cíleně prosazují své zájmy. Nejen u nás. V celé Evropě. Na celém světě. Jistěže nekoordinovaně a pouze lokálně. Přesto však odhodlaně. Komunistické hnutí neumírá! Drazí opozičníci, nelžete a nemlžte. Demokracie zaručuje všem svobodu slova a projevu! Kriminalizovat nevinné je nesmyslné a kontraproduktivní.

Poučme se všichni z historie světovlád a vyberme si konečně správně. Lež, závist, nenávist a násilí - to jsou produkty lidské cesty za poznáním pod praporem asociálních systémů. Zvědavost, zabarvená rudě, sice neprodukuje tak rychlý pokrok v oblasti techniky a finančnictví. Výsledkem komunistické společnosti je ale ona pospolitost, sounáležitost a lidskost. Tři slova, která díky honbě za osobním štěstím upadají v zapomnění. Je skutečné nutné být obklopeni elektronikou od hlavy až k patě a od vchodu do budov po WC?

Stáváme se kybernetickými čipovanými jednotkami našeho globalizovaného světa. Zapomínáme na své blízké jen pro nedostatek času. Jsme v šíleném presu. Padáme jak hrušky a odbýváme děti PC hrou. Žijeme ve stresu a strachu. Jsme otroky systému a kapitálovými dříči. No tak už STOP!

Nastává čas změnit konzumní společnost v komunitu lidí. Skutečně už nastal čas projevit svou nekonečnou a přirozenou zvědavost a zkusit žít podle přirozených zákonitostí soužití člověka s člověkem. Nejde totiž jen o to, co bude zdarma, co se bude platit, kolik budeme odvádět státu na daních či jaké budou ceny energií. Jde také o ten pocit uvnitř každého z nás... Vnitřní pohoda, klid a pocit nezávislosti je totiž k nezaplacení.