Bylo velmi užitečné, že jsem si na cestu na Letní univerzitu Strany evropské levice do Valencie koupil týdeník Týden (29/2009).

Nutno podotknout, že až na pár drobností je tenhle časopis tvořen na velmi solidní úrovni. Své atraktivní téma si tu najde doslova každý, a i když lze jen s úsměvem kroutit hlavou nad tím, že reportér vyslaný exkluzivně na první linkový let supermoderního letadla SQ 334 ze Singapuru do Paříže (ba ani korektoři Týdne) netuší, že kabinou nemohou »vYbrovat mohutné otřesy«, našinec musí naopak zatleskat třeba famózně trefnému titulku materiálu o znovuzavedení kanadských víz, který zní Kanadský žertík.

Čemu už ale tleskat nemůžeme, je tendenčnost politických materiálů Týdne. Je sice pravda, že toto periodikum není rádobyveřejnoprávní, ale ani to neomlouvá nevyváženost laciné antikomunistické propagandy, o kterou se v jednom čísle stará rozhovor s jedním z mála proklausovských ekonomů (emeritním profesorem z Texasu Svetozarem Pejovichem, jehož vývody opravdu patří do 19. století), resp. recenze Dračí setba komunismu na novou knihu Roberta Serviceho Soudruzi (Světové dějiny komunismu). Nejúsměvnější je zkratkovitý vývod recenzenta Jiřího Peňáse, který vzpomíná na předlistopadovou politickou mapu světa, na níž »byly socialistické (tedy komunistické) země vybarveny červeně, ty jiné chladně modře, respektive zeleně«. Kolega Peňás se tu dopouští zásadní pahistorické neprofesionality (byť ovlivněn stejně neprofesionálním - protože účelovým - přístupem anglického historika Serviceho, profesora ruských dějin v Oxfordu, který by opravdu měl vědět, že komunismus ještě nikdy v praxi na této planetě neexistoval). To, že někdo něco (a třeba i sebe) nazve komunistickým, totiž ještě neznamená, že komunistický skutečně je... Spíš to bývá přesně naopak - stejně jako když dnes skoro všechny strany mají v názvu slovo demokratická (aby tím přikryly právě obvykle zásadní absenci demokratičnosti své praktické politiky).

Velmi se těším na to, až si v některém z příštích čísel Týdne přečtu třeba rozhovor s předním světovým ekonomem, profesorem Milanem Zeleným, nebo naším sociologickým esem, profesorem Janem Kellerem, a o pár stránek dál recenzi na nějakou pokrokovou vědeckou obžalobu dějin kapitalismu. Co třeba takhle přímo Černou knihu kapitalismu? Sice už byla vydána v češtině před několika lety, ale čtenáři Týdne by tenhle malý detail vydavateli určitě odpustili... Nějaký aktuální oslí můstek by se jistě bez problémů našel. Stačila by dobrá vůle po vyváženosti!