Několikrát byl navrhovaný na Nobelovu cenu míru, ačkoli pro mír nikdy nic neudělal. I kdyby nezištně, bez západní podpory či bez dohody s někdejší nomenklaturou (kterou dokládá nejen Analýza 17. listopadu 1989 od Miroslava Dolejšího - zde v listopadu 2010 v avízu a s možností prokliku), není samo o sobě vedení disentu zásluhou na Nobelovu cenu míru. A nic na tom nemění ani fakt, že loňský laureát ji dostal právě za to. V minulosti už Nobelovu cenu míru ostatně dostali i jiní slouhové válečného žoldu - viz třeba kamarád zločinecké UCK Martti Ahtisaari, tak proč se divit, že?

Nicméně když někdo veřejně vyzývá k rozbombardování Bělehradu a stane se "průkopníkem" terminu techniku "humanitární bombardování" a právě v té době je navrhován na Nobela za mír, nemohu jinak, než si ukroutit krk, v jaké že době to žiji! Ano, reč je o Václavu Havlovi, jak mnozí již pochopili nejen z titulku k tomu článečku... Není mým cílem hodnotit ne desatero, ale padesátero fatálních chyb či cílených kroků proti zájmům našeho státu, o které se bývalý hradní pán postaral. Ostatně pár článků už tady na dané téma bylo, no a všichni ví, jak hrozně moc Havel "bojoval" za zachování společného československého státu, když rozpoutal pomlčkovou válku a po té, co nebyl slovenskými poslanci FS ČSFR znovuzvolen prezidentem, tak hodil společný stát Čechů a Slováků přes palubu právě jako první...

Cílem je poukázat na Havlův cynismus, se kterým se tento zastánce obchodních válek USA v Jugoslávii, Iráku i Afghánistánu opřel v nedělních Otázkách Václava Moravce do jiného "disidenta", amerického disidenta Bradleyho Manninga. A neudělám to já, ale odkážu na skvělý článek na Britských listech (viz www.blisty.cz/art/56475.html). Snad těm, kteří ještě nevěří ve falešnou podstatu Havla a mají tendenci ho omlouvat a jeho chyby přikládat jisté politické nezkušenosti, otevře konečně oči...