Tak to máme za sebou. 4. červen na centrální travnaté ploše se Sekvojovci v trojské botanické se opravdu vydařil. Jedno je proto jisté - vzpomínky zůstanou... Chtěl bych moc poděkovat všem za milá přání a že nám držíte pěsti-štěstí a nikoli palce-kopance Vůbec nejvíc bych chtěl poděkovat Víťovi Bečvářů a všem  dámám, které nám na obřad přijely zazpívat

Tak jsme do toho s Mišičkou praštili...

A komu dál budem děkovat? Míše Noskové patří velký dík za úžasné Memory, dalším Dětem Ráje mj.za bezvadný přístup k technickým nedostatkům na hostině... a samozřejmě naší zlaté Moničce ABS, která nejen "svatebním pochodem" Lásko má já stůňu a vypalovačkou Asi asi zase potvrdila, že patří mezi nemnoho férových a obětavých držáků v branži! Je mi ctí, že můžeme být kamarády s tak úžasnou a upřímnou upa boží osobností!

Asi asi... její vlasy...

Nejsme zlí jsme Děti Ráje...

A konečně bych vyzdvihl Luděnku Kuralovou. Protože to, co dokázala zvládnout  i s nemocným Kristiánkem v hlavě a u srdíčka, to, jakým  způsobem dala Jednoho  dne se vrátíš (až bude záznam, pošlu  ho Heleně Zeťové, aby viděla, jak se tahle darda zpívá srdcem a všemy orgány - s nedělním zkráceným výkonem GG zcela  nesrovnatelné), no a hlavně to, že nás podržela, když jsme s Miškou nevěděli, jestli dokážem jít dál - to všechno z Luděnky dělá nepopsatelnou osobnost! Ještě teď máme zimomriavky!!!  Teď je všechno krásný a je to zásluha i Luděnky!

My víme, že zůstaneš, Ludí:)

Konečně děkujem i všem, co dorazili do botanické, zejména "bratom" z  ďalekého Slovenska, všem úžasným muzikálomilům, kteří nás podpořili, náhradní mamce Janě i strejdovi a tetě, která  mi udělala radost jako nikdy v životě. A samo jsem rád, že  patřím mezi Haniačata...

Na svatbě jsem měl hned pět mamin... Sice ani jedna nebyla ta fyzická, ale všechny mě mají rády. Jana (na snímku), drahá teta, která při focení zdůraznila, že jsem její syn, tchýně (které to moc slušelo) a samo nesmím zapomenout ani na Kačku Budz. a mou daňovou poradkyni PP:)

Nejhezčí máma ale stejně bude Mišička:)

PS: poněkud chaotickou obsluhu ve svatebním Hotelu Henrietta, kde při neúčasti tamní managerky dost dlouho pravá ruka nevěděla, co dělá levá, už dnes samo berem jen jako úsměvnou vzpomínku. Hlavně, že všem 36 lidem, kteří se do nacpané místnosti tak tak vešli, se líbilo. Škoda, že prostory nebyly nafukovací, pár přátel nám tam chybělo. Tak snad někdy příště - třeba při křtinách Robíska nebo Terinky...

Poslední tři tato fota zachycují hrdiny celého dne - Genny Ciatti (na kterou se nemračím, za to může slunce) a živočicha Péťu Doležalovou (která by mohla svítit místo toho nástroje nahoře), jež se popraly s technikou a spolu s Miškou a Víťou bezvadně zazpívaly na hostině i bez handky, a Martina J. Poláka, našeho dvorního fotografa, který naflákal 1700 fotek! Už se na první od něj moc těšíme! Ty zdejší jsou z alb Jirky Bruthanse, Rada Vrablece a fanrodiny Ševčíků:)