Tak tomuhle se říká projev roku! Děkujeme, velevážený kubánský prezidente - kéž by bylo na planetě víc státníků jako Vy, Hugo Chávez, Evo Morales, Rafael Correa či Daniel Ortega...!

Raúl Castro na konferenci Rio+20 - Brazílie, 21. června 2012: »Zanechme výmluv a sobectví, a hledejme řešení!«

Před 20 lety, 12. června 1992, řekl vedoucí představitel kubánské revoluce Fidel Castro Ruz na stejném místě, cituji: »V důsledku rychlé a progresivní devastase jeho přirozených životních podmínek hrozí zánik významnému živočišnému druhu: člověku.«

Co se tehdy mohlo jevit jako vyvolávání paniky, se dnes stalo nespornou realitou. Neschopnost změnit neudržitelné modely výroby a spotřeby má dnes negativní dopady na rovnováhu a obnovu přirozených mechanismů zachovávajích formy života na této planetě.

Důsledky nelze skrýt. Živočišné druhy vymírají stokrát rychleji, než jak bylo zaznamenáno na fosilních nálezech, každý rok mizí více než pět milionů hektarů lesů a kolem 60 % ekosystémů je narušeno.

Bez ohledu na to, jaký mezník představovala Konvence Spojených národů o klimatických změnách, emise kysličníku uhličitého vzrostly v letech 1990-2009 o 60 %. Nyní směřujeme ke zvyšování globální teploty, které ohrozí v první řadě integritu a fyzickou existenci mnoha rozvíjejících se ostrovních států a bude mít vážné důsledky v zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky.

Brzké zvýšení hladiny moří

Hloubková a detailní studie, kterou v uplynulých pěti letech prováděly naše vědecké instituce, se v zásadních otázkách shoduje se zprávami Mezivládního panelu o klimatických změnách a potvrzuje, že budou-li pokračovat současné tendence, dojde v tomto století postupně ke značnému zvýšení průměrné hladiny moře v kubánském souostroví. Tato předpověď zahrnuje zvýšení intenzity extrémních meteorologických jevů, jako jsou tropické cyklony, a větší salinitu podzemních vod. To vše bude mít vážné důsledky zvláště na našem pobřeží, proto jsme již zahájili přípravu příslušných opatření.

Tento fenomén bude mít také silné geografické, demografické a ekonomické dopady na karibské ostrovy, které musí navíc čelit nejistotě mezinárodního ekonomického systému, který vylučuje ty nejmenší a nejzranitelnější.

Paralyzované jednání a neexistence dohody, jež by umožňovala zastavit globální klimatické změny, jsou jasným odrazem nedostatku politické vůle a neschopnosti vyspělých zemí chovat se v souladu se závazky, které vyplývají z jejich historické zodpovědnosti a z jejich současného postavení. Na tomto jednání se to zřetelně projevilo, navzdory obrovskému úsilí Brazílie, za které jí děkujeme.

Zvětšuje se nerovnost

Chudoba se šíří, roste hlad a podvýživa a zvětšuje se nerovnost, k čemuž v posledních desetiletích přispívá neoliberalismus.

Za těch 20 let byly vedeny války nového typu, zaměřené na získání energetických zdrojů, jako válka v roce 2003 rozpoutaná pod záminkou existence zbraní hromadného ničení, které nikdy neexistovaly, nebo válka odehrávající se nedávno na severu Afriky. K agresím, které, jak se nyní zdá, budou pokračovat proti zemím Blízkého a Středního východu, přibudou další, jejichž cílem je ovládnout přístup k vodě a dalším zdrojům, jimž hrozí vyčerpání. Je třeba varovat, že pokusy o nové dělení světa odstartují spirálu konfliktů s nepředvídatelnými důsledky pro planetu, čelící již tak nejistotě.

Celkové vojenské výdaje vzrostly během těchto dvou dekád na astronomickou částku 1,74 bilionů dolarů, téměř dvojnásobek oproti roku 1992, což vede k horečnému zbrojení další státy, které se cítí ohroženy. Proti komu budou tyto zbraně použity 20 let po skončení studené války...?!

Blíží se vzpoura národů

Zanechme výmluv a sobectví a hledejme řešení. Tentokrát poneseme důsledky klimatických změn všichni, absolutně všichni. Vlády průmyslově vyspělých zemí, které se chovají takovým způsobem, by se neměly dopouštět vážného omylu a věřit, že mohou na náš účet přežít o něco déle. Vlny milionů hladových a zoufalých lidí směřujících z Jihu na Sever a vzpoura národů proti takové necitelnosti a nespravedlnosti by se nedaly zadržet. Pak nebude možný žádný hegemonismus. Skoncujme s rabováním, skoncujme s válkou, směřujme k ozdbrojení a zničme jaderné arzenály.

Naléhavě potřebujeme převratnou změnu. Jedinou alternativou je budování spravedlivějších společností, zavedení rovnějšího mezinárodního pořádku založeného na respektování práv druhých, zajišťění udržitelného rozvoje pro národy zvláště jižní polokoule a poskytnutí výdobytků vědy a techniky ve prospěch záchrany planety a lidské důstojnosti.

Kuba doufá, že lidský rozum a inteligence nabudou vrchu nad iracionalitou a barbarstvím.

(Článek je převzat z Haló novin, kde vyšel překlad Castrova projevu dnes, 2. 7. 2012)