Tak to minulý týden bylo už 5 let, co existuje zdejší blog. Pět let - z dlouhodobého hlediska je to jako nic, ale co všechno se za tu dobu stihlo stát a nestát... To je skoro na román. Konečně jsem se stal otcem - mj. Navíc naprosto úžasnýho krásnýho šikuly Robíska. Sice to kolem a kolem aktuálně není takové, jak bych si představoval, ale hlavně že prcek je zdravej a roste do dokonalosti...

No a úroveň tohoto blogu? To musí posoudit jiní. Vím, že je toho tady pomálu - vlastně čím dál tím míň, ale tak vzhledem k výše zmíněnému a hlavně hafu práce (prakticky 2 úvazky od podzimku) se není čemu divit. Zavírat to tu rozhodně nehodlám! Jsem tradicionalista a i když počet čtenářů zákonitě klesá (vzhledem k tomu, jak málo se tu děje a jak se jiní naopak posouvají o dům dál), pořád jsem nad 10 000 otevřeními za rok. Minulý týden jsme se vyšplhali na 54 000 kliků. Je pravda, že v rámci systému pise.cz to není moc, ale ani málo. Tak bych chtěl poděkovat všem, kteří sem ještě tu a tam zajdou, kteří zkrátka na slasti a strasti strýčka Pompa nezapomněli..., dvojnásob pak těm, kteří si zahlásnou i v anketách blogu. 

Systému pise.cz děkuju za srozumitelný prostor a když to tu trochu víc propojím s FB, třeba to ještě spolu oživíme ... Takže závěrem bych rád poděkoval všem, kteří mi v těch pěti letech jakkoli pomohli, nechal bez komentáře ty, kteří mi nepomohli a odpustil těm, kteří mi trochu ublížili. Ty, kteří ublížili víc, řešit nebudu, jen bych jim do dalších pozemských chvil popřál více tolerance, soudnosti a úsměvů! Žijte všici blaze a někdy třeba ahoj - nejen v divadle či na demonstraci...