13. 03 2010 | 18.40
PROVOKACE 3
Autor: Hajmi50
Jdu z knihovny, kde jsem se učila na zkoušky. Je pozdě a já jsem unavená, těším se do své postele. Chodby jsou už prázdné a já napůl spím. V okamžiku kdy zatáčím za roh, zahlédnu
zavíření černého pláště a pak náraz, který mě srazí na zem. Hledí na mě z výšky a na rtech mu pohrává trochu škodolibý, ironický a trochu pobavený úsměv. Ležím na zemi u jeho nohou a jen pomalu mi dochází, že bych měla vstát. Stačím se zvednout pouze do kleku, když se ozve jeho hedvábný hlas.
"Jak kouzelný pohled."
Přímo přede spokojeností. Zrudnu a rychle vstávám. Merline, takhle se ztrapnit. Stojím před ním se sklopenou hlavou a oči, ve kterých mě zaštípaly slzy raději zavřu. Najednou cítím lehký, ale přesto pevný dotek pod bradou. Zvedne mi hlavu až do lehkého záklonu a já když otevřu oči, jsem ztracená.
Ty hluboké, bezedné oči, upřené tak zblízka do mých. Utápím se v té sametové nejčernější černi. Cítím, jak se mi z tváří ztrácí krev, která mi teď šumí v uších a tepe ve spáncích. Moje srdce buší, jakoby chtělo vyskočit z hrudi. Jeho dlouhé tak obratné prsty drží stále mou tvář zvednutou, zakloněnou a vydanou napospas jeho pátravému pohledu. A pak se aniž by uvolnil své předchozí sevření, palcem dotkne mého spodního rtu. Srdce v prsou mi udělá přemet, a veškeré mé pocity, celý můj život se soustředí do toho jediného bodu. Slabé zasténání, které mi uniklo, způsobí, že pátravý pohled upřený na moji tvář se rozhoří a stane se naléhavější. Pomalu pootevřu ústa.... A dost. Ostatní ať se ti doplní ve snu.