Ředitel zaklapl zápisník, který si četl a podal ho Snapeovi.

Ten s povzdechem odešel od krbu a vzal si ho. Podíval se zběžně na první stránky a pozvedl obočí. Bylo nemožné nepoznat hroznou čmáranici, stejně jako nesouvislé zmatené myšlenky. Přesto největším překvapením bylo to, že Potter dokázal věnovat spoustu času rozebírání proroctví.

Ale místo toho, aby ocenil Potterovu snahu, Severus pouze zavrčel.

"Kdypak se ten kretén dozvěděl o nastávajícím nebezpečí temné moci?"

"Podle Nevillových slov,"- odpověděl mírně Brumbál, - před čtyřmi dny."

"Samozřejmě ho nenapadlo ti, o tom říci."- konstatoval Severus. - "A neopovažuj se ho znova chválit."

"Severusi."- ředitel pokojně čekal, dokud se mistr lektvarů neuklidní a potom tiše prohlásil:

"Harry potřeboval čas, aby všechno promyslel. Na tom není nic divného. On by přišel, kdyby ho nepředběhl profesor Bins."

"Ty si vážně myslíš, že by přišel sem, a v přestávkách mezi kažením zubů tvými pekelnými sladkostmi, prohlásil, že svržení Temného pána od něho chce, aby se stal mým otrokem?"

"Ne."- přiznal Albus.- "Ty ho opravdu neznáš. Když by Harry pochopil, že už nezjistí nic dalšího, přišel by za tebou, Severusi. Všechno by důkladně promyslel, poradil se s kamarády i slečnou Grangerovou, a bez ohledu na neúspěch prvního pokusu najít užitečnou informaci, zkoušel by dál vyřešit tu otázku. I když by čekal, že bude sněden zaživa, nebo přinejmenším vyhozen z kabinetu, bylo by mu to jedno.

Stejně by přišel."

"Ke mně?"

"Samozřejmě. Jsi druhá zainteresovaná strana. Ať si o něm myslíš cokoliv a nazýváš ho jakkoliv - i když bych si přál, abys krotil svůj kousavý sarkasmus, - chlapec rozhodně není hloupý."

"Ještě jsem pro to tvrzení neviděl jediný důkaz."- hrubě odsekl Snape.

"No, v takovém případě možná ti musím nějaký poskytnout."- klidně odpověděl ředitel. - "Co bys řekl na malou... sázku, o dalším kroku mladého Harryho?"

Severus strnul a podezřívavě se podíval na ředitele.

"Co tím myslíš?"

"Nu, dneska ho necháme v klidu, ať se učí. A uvidíme, Severusi, co se rozhodne dělat dál. Já tvrdím, že za pár dní, maximálně - za tři dny, Harry k tobě přijde, aby s tebou projednal stávající situaci."

Ústa mistra lektvarů se roztáhla zlomyslným pošklebkem.

"A já tvrdím, že celou situaci bude ignorovat do té doby, dokud mu do ní někdo nestrčí nos a nedonutí ho k nějakému jednání. Stejně, jako když se tvářil, že neslyší baziliška za zdí, jakoby jeho umíněné popírání mohlo tu nestvůru přinutit, aby zmizela. Nebo když utíkal do Prasinek, bez ohledu na to, že se kolem potloukal ten maniak Black, a Potterovi všichni říkali, že jde po jeho kůži. Stejně jako, když v poháru před druhým úkolem, čekal do poslední chvíle, aby ukradl můj žaberník!"

"Budiž, pokud bude vzniklou situaci ignorovat,"- navrhnul Albus,- "tak já osobně vymyslím, jak strhnout Nebelvíru těch padesát bodů. I když si myslím, že tě Harry ještě překvapí. Takže se vsadíme?"

Severus odpověděl zdvořilým přikývnutím.

"V tom nepravděpodobném případě, že ke mně přijde? Předpokládám, že požádáš o celoroční zásobu cukrovinek, nebo podobného nesmyslu?"

"Ne, požádám tě, abys s ním jednal slušně, Severusi."

Severus se zamračil, ale znova kývnul.

"Tři dny."- potvrdil varovně. - "A potom?"

"Pozveme ho sem a společně si promluvíme o zaklínadle a jeho požadavcích."

"Je těžké si představit, jak se projednávání takové věci udrží v mezích slušnosti."

"To je nepodstatné,"- zůstal Brumbál neúprosným. - "Trvám na tom, abys byl zdvořilý."

"Aha! Teď se ode mne vyžaduje, abych byl zdvořilý v každém případě, ať vyhraji, nebo prohraji?"- hněvivě vykřikl Severus.

Albusova tvář dostala tvrdý výraz.

"Cokoliv jiného by od tebe bylo nedůstojné,Severusi. Chlapec bude prožívat dost velký šok i bez tvých provokací."

Ano to je pravda. Naprostá pravda. - pomyslel si lektvarista.

"Albusi, jak dobře víš, o mně se nedá říci, že jsem dobrý člověk. Podrobnosti jmenovitě tohoto zaklínadla... Nemyslím, že to musím být právě já, kdo seznámí pana Pottera s podmínkami rituálu."

"Pokud to neuděláš ty, potom to bude pro něho ještě horší. Copak to nechápeš?"

Ale když se mistr lektvarů zvednul s kamennou tváří, Albus ustoupil.

"Nu dobře. Pokud na tom trváš, napiš mu sinopsis. Ó! To by ale mohly vzniknout problémy, že. Protože jak jsem to pochopil, považuješ ho za negramotného."

Místo odpovědi, se Severus pouze zlostně podíval na ředitele a máchnul rukou.

"To je jen umění jemné urážky."

"Pochopitelně,"- zabručel pod nos Albus. - "Ale tentokrát ho omez. Protože cokoliv napíšeš, vzniknou otázky. Nepřekvapí mě, pokud budete spolu hovořit celou noc."

"Jaká úžasná vyhlídka."- Poznamenal Severus. Chřípí se mu zachvělo, když se natáhl pro zápisník a svitek s věštbou.

"Dovolíš? Vrátím ji."

"Harrymu, až k tobě přijde."

"Sebejistota staříka, není-liž pravda?"

"V tom, co se týká Harryho. Oh, ano. Naprosto."- úsměv ředitele připomínal ten, se kterým byli obyčejně zobrazováni středověcí světci se zlatou gloriolou nad hlavou.

"Citrónový řez, Severusi?"

Mistr lektvarů neuznal za nutné namáhat se s odpovědí. Místo toho schoval svitek se zápisníkem ve vnitřní kapse hábitu, došel ke krbu a zmizel v zelených plamenech.

 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Při večeři ve Velkém sále, bylo vždycky hlučno - no, možná s výjimkou prázdnin - ale i tehdy se tam vyskytoval rušivý element jménem Harry Potter. Obyčejně pokud chtěl Severus číst při jídle, zůstával u sebe ve sklepení, kde ticho napomáhalo nerušenému toku myšlenek.

Přesto se dneska chystal poslat k čertu společenská pravidla i slušnost a číst si při jídle za učitelským stolem. Nehodlal trpělivě čekat, aby mohl prověřit Potterův temperament. Chtěl, aby viděl, jak nenáviděný profesor čte jeho vlastní deník. Chtěl mladíka vyprovokovat k nějaké reakci. Vzbudit u něho rozhořčení? Možná. Nebo hněv. Nebo by mohl vyvolat opravdový skandál.

Severus si četl a přitom se vidličkou dloubal v salátu z rukoly, napichoval na ní jednotlivé lístky a čekal na Potterovu reakci. Samozřejmě k ní nemohlo dojít hned. Potter se nejdřív posadil proti Grangerové a nadšeně jí cosi líčil a mával přitom rukama. Vypadalo to, že mluví o famfrpálu, i když Snape byl přesvědčený, že Grangerová je příliš inteligentní, aby se zajímala o takové nesmysly. Kupodivu Severus spatřil toho Weaslyovic kluka - sláva Merlinovi, posledního Weaslyho na nejbližší léta - pohromadě s nimi a vypadal, jakoby mu bylo jedno, že mu Harry Potter přebírá jeho přítelkyni rovnou pod nosem. Možná byl Weasly jednoduše příliš tupý, aby si něčeho povšiml.

Potter se doposud nepodíval k učitelskému stolu, což Severuse nijak neudivilo - samozřejmě, jako obvykle, mladík záměrně ignoroval problémy, do té doby, dokud ho katastrofa nedonutila k jednání. Stejně jako s nitrozpytem. Cožpak se ho Potter snažil osvojit, když to bylo důležité?

Ne, teprve potom, co se Black propadl závěsem, chlapci došlo, že ho učitelé mohou něco naučit.

Severus se znechuceně podíval na zápisník a přinutil se ponořit do kusých polosvázaných poznámek, naškrabaných děsnou Potterovou čmáranicí.

"Temno pak porazí sdílenou mocí " stálo tam napsané, a dole pod tím... Tma to - musí být Voldemort. Znamená to tedy, porazit Vodlemorta sdílenou mocí. Ale co znamená "sdílená moc." Sdílená - spojená s něčím, třeba nenávistí? Smrtící kletbou? Doufám, že ne. Aby se daly uplatnit Nepromíjené, je potřeba opravdu chtít ublížit, ale já to nedokázal dokonce ani tehdy, když to bylo potřeba. Nemyslím, že bych to někdy dokázal udělat. A porazit Voldemorta nenávistí, postrádá logiku.

Severus jen zvedl oči, položil vidličku, a polknul doušek medoviny. Velký doušek. Tyto takzvané Potterovy myšlenky byly naprosté nesmysly.

Snape přejel pohledem nebelvírský stůl, ale nikdo si toho nevšímal, protože si už na jeho zamračené pohledy zvykli. Potter nyní používal ruce k jídlu, místo toho, aby jimi znovu přehrával mistrovství světa ve famfrpálu. Nicméně stále přehlížel učitelský stůl.

Zamračený Severus se vrátil ke čtení. Velká část zápisků byla neuvěřitelně hloupá, ale někdy musel pozvednout obočí překvapený bystrostí myšlenky. Rozhodnutí zeptat se na zaklínadlo ducha, vzhledem k tomu, že ho živí nemohou vyslovit... No, tento závěr byl skoro chytrý, přestože Severus si pro sebe v duchu poznamenal, že Potter vyplýtval spoustu času, aby došel k závěru, že potřebuje nejenom nějakého ducha, ale i experta na historii. Pokračoval ve čtení, až došel k načisto ohromující části zápisků:

"Cambiare je klíčem." - Východ, rozhodnutí řešení. Ještě to prozrazuje, že Cambiare - je ceremoniál, který v sobě zahrnuje minimálně dva různé magické póly. Zdvojená síla, ale o té se hovoří až dál. Ještě je tu ta část o tom, že bude nutné "vyvolat obřad nejen jménem"... Má to znamenat nejen zvukem, nejen slovem? Ale co to znamená? Může to být jako v těch mudlovských románech, o kterých stále mluví Hermiona, kde se manželství uzavíralo pouze podmínečně, což znamená, že přísahy se pronesly, ale neměly žádnou vážnost. Respektive je nehodlali dodržovat.

Tedy vykonat obřad nejen jménem, nejen podmínečně: znamená, že zaklínadlo nelze vyslovit jen tak, protože ono pak může vyvíjet vlastní magii. A je tu také spojení na další řádek "jen před pravostí zlo zkrotne", což doslovně říká, že se nesmí dělat pokusy obejít sliby rituálu, protože by nepůsobily a tak by Voldemort mohl zvítězit. Vyplývá z toho, že ať bude Cambiare znamenat a vyžadovat cokoliv, musím ho vyplnit doopravdy. V každém případě, do té doby, dokud se Voldemorta nezbavíme.

Snape si povzdechl. Harry bude v Cambiare upoutaný o mnoho déle, než bude potřeba k vítězství nad Voldemortem. Stejně jako Severus sám.

Pokud se ovšem nebude chtít zachovat podle přezdívky, kterou mu dávají jeho studenti, jako "Největší ničema, ze všech dob a lidí". Ne, že by jím nebyl, ale některé věci byly příliš nelidské a kruté dokonce i pro něho. A to i v případě, kdy cílem jejich krutosti měl být Harry Potter.

Severus si znovu povzdechl a pokračoval ve čtení.

"Kdo život jeho nejednou zachránil, však nenávist rostla přesto"

Věděl jsem, že se dřív nebo později dostanu k tomuto místu. - psal Potter. - Copak se proroctví nemusí vyjadřovat dvojsmyslně? Dokonce i Ron si všechno domyslel během deseti sekund, a to jsem s ním chodil na věštění a vím , že je v něm naprostá nula. Stejně jako já. Dobře, dobře.

Začnu od konce "nenávist rostla". Je spousta těch, co mě nenávidí. V první řadě Voldemort. I když bych těžko tvrdil, že mně zachránil život, natož "nejednou". To platí i na Malfoye a jeho poskoky, stejně jako ostatní Smrtijedy. Dobře, kdo ještě může přicházet do úvahy, kromě zřejmého kandidáta - o kterém zatím nejsem ochotný přemýšlet.- Karikatura netopýra ukazovala na chvíli, kdy Harry přestal psát a přemýšlel.

Do háje! Nenapadá mě nikdo jiný, kdo by mne nenáviděl a zároveň mi zachraňoval život. Kromě toho jednoho. Dobře, dobře, možná je to on, ale jen pro potvrzení, podíváme se na to "nejednou".

Potom k Severusově úžasu následoval chronologický seznam událostí.

Nedovolil Quirrelovi, aby mě shodil z Nimbusu 2000.

Zbavil mě zmije, kterou na mne poštval Malfoy, když použil kouzlo Serpensortia při souboji. Samozřejmě, později se ukázalo, že jsem s ní mohl mluvit, proto technicky vzato můj život nebyl v ohrožení, ale on se rozhodl zneškodnit jí ještě před tím, nežli zjistil, že mi nic nehrozí, takže to se musí také počítat.

Pokoušel se zabránit mým nelegálním výpravám do Prasinek. Nedá se to sice kvalifikovat jako záchrana života, ale pokud se neřídil přáním dělat mi problémy, ale spíš aby mně zachránil před střetnutí se Siriusem Blackem?

Hned vedle toho byla krátká podškrtnutá věta. - "Jak mi Sirius chybí". Potom zápis pokračoval.

Snažil se mě vyřadit ze soutěže Ohnivého Poháru. Tehdy jsem si myslel, že to dělá ze vzteku, protože si myslí, že jsem nějak dokázal přestoupit věkovou hranici. Ale, co když ve skutečnosti myslel na nebezpečí, které mi hrozí a byla to pravda, stejně jako moje nepřipravenost na turnaj. Mohlo být obvinění z podvodu při přihlašování do turnaje, zvláštním sarkastickým pokusem o pomoc?

Pokoušel se mně naučit ovládat nitrozpyt, aby mne Voldemort nemohl přilákat do pasti. Čert ví, jestli mohl být horším učitelem? Nechápal jsem ani základy nitrozpytu, dokud mi Hermiona nesehnala pořádnou učebnici. Přesto, bez ohledu na jeho neschopnost k vyučování, i kdyby na tom závisel jeho život, předpokládám, že by se stejně pokoušel zachránit můj.

Vedle byla ještě jedna zatržená poznámka: "Je mi líto, že jsem nedokázal zvládnout blokování Voldemorta, když to bylo skutečně důležité."

Tu noc, co zemřel Sirius, vyhlásil poplach a poslal za mnou členy Řádu. Je to jediný důvod, proč jsem ze všeho vyvázl živý a zdravý.

V minulém roce se objevil v pravý čas, aby zadržel Malfoye, Crabbeho a Goyla, dřív než mně rozbili hlavu o zeď. V přestávkách mezi řvaním a urážkami, mne naučil několik dobrých zaklínadel, která jim v budoucnu nedovolí, dotknout se mojí hůlky.

A ještě jedna vedlejší poznámka:

"K čertu, podle mě, to všechno dokonale spadá pod určení, " nejednou".

Severus zvednul hlavu. Náhle si uvědomil, že mezitím co četl, obvyklý hluk ve Velkém sále ztichnul. Za učitelským stolem zůstala pouze Minerva a Poppy. Podíval se k nebelvirskému stolu.

Potter tam byl stále, i když jeho kamarádi už odešli. Kromě něho tam zůstalo jen několik studentů, jinak nikdo.

Potter už nejedl, pouze sledoval, jak profesor lektvarů čte jeho zápisník. Severus měl podezření, že ho začal pozorovat už před delší dobou.

Chlapec se neusmíval, ale ani nemračil. Nedával najevo žádné známky hněvu nad porušením jeho osobního soukromí. Jen se díval a nespouštěl oči z mistra lektvarů.

Potom beze slova sebral vedle na lavici položené učení, a opustil sál.