Severus zamračeně přecházel po ložnici a čekal, kdy se Harry konečně objeví. Dal sice mladíkovi čas na vzpamatování, ale ten nyní očividně zkoušel jeho trpělivost, které za dnešek už Severus projevil víc než dost. Nechápal, proč Harryho tak vyvádí z míry fakt, že ho pokládá za přitažlivého. Co se týká lhaní... samozřejmě, když o tom přemýšlí, tak chlapcovo rozhořčení je docela pochopitelné. Jenže teď mladíka dokázal znervóznit právě neskrývaný projev lektvaristovy touhy a příčina zdaleka nebyla jen v tom, že se Harry díky své nezkušenosti obával velikosti jeho údu.

Tím pravým důvodem byla chlapcova nevinnost.

Vždyť Harry nikdy neprožil skutečný vztah - připomněl si rychle Severus. V každém případě žádný romantický vztah. Samozřejmě měl své kamarády, jejichž nespornou loajalitu Severus dost neochotně musel uznat. Ale mladík zůstával naprosto nezkušený v tom, co se týkalo intimního vztahu. Jenže jeho nezkušenost se neprojevovala pouze v otázkách sexu. Nebylo možné zapomínat, že s ním jeho příbuzní zacházeli jako s malomocným a to se muselo zákonitě projevit i v chlapcově chování.

Lektvaristovy úvahy přerušil zvuk otvíraných dveří a Harry konečně vyšel z koupelny.

Úplně oblečený.

Severus potlačil silnou touhu udělat jedovatou poznámku a jen mlčky čekal, dokud Harry nepromluvil sám.

"Ehm... už je dost pozdě, vlastně po večerce,... tak jsem si myslel... "

"Opravdu se domníváš, že tě vyloučí na těch pět dní, které zbývají do konce školního roku? A zrovna tebe?" - Hmm, - přece jen to znělo jedovatě. Severus se rozhodl v budoucnosti vynaložit větší úsilí na sebekontrolu.

"Ne, ale je to pro mě stále těžší, vymýšlet si, kam se pořád ztrácím."

Lektvarista si podrážděně odfrknul.

"Mám tedy předpokládat, že si kvůli svým kamarádům vymýšlíš jakési... historky?"

Harry rozhněvaně blýsknul očima a Severus si tvrdě sám sobě nařídil snažit se ještě usilovněji. Hluboce se nadechl a udělal ještě jeden pokus.

"Tak nebo onak, zůstaneš tady do té doby, než dosáhneme náš cíl."

Harry se posadil na kraj postele se svěšenými koutky úst.

"Proč nemůžeme počkat do pondělí?"

"Protože to co se stalo v koupelně, tě bude celou dobu trápit," vysvětlil mu Severus a posadil se vedle.

Chlapec opovržlivě vyprsknul.

"Oh, jakoby mě nebylo jedno, jestliže... "

Jestli sedmnáctého ceremoniál nevyjde? To si nemyslím."

"Dobře, dobře." Harry s rudými tvářemi pokrčil rameny. "Tak se mám znovu svléknout?"

"Počkej trochu," řekl Severus, když vycítil Harryho stísněnost. "Accio, kartáč na vlasy."

Chytil letící kartáč ve vzduchu, předal ho Harrymu a tiše požádal.

"Budeš tak hodný?"

Jakmile chlapec pochopil, co se od něho požaduje, klouby prstů svírajících rukověť kartáče, zbělely napětím.

"Ehm... "

Mladíkův hlas zněl - mírně řečeno - neochotně.

"Ach ano, já přece nemám právo odmítnout splnit rozkaz." poznamenal Harry, jakoby cítil potřebu omlouvat své jednání.

Severus pocítil bodnutí rozčilení - a upřesnil.

"Myslím, že jsem ti nic nepřikázal."

"Jistě, vždyť jsem to já, kdo je povinný předvídat tvá přání a uspokojovat je." okamžitě namítl mladík.

Pochopitelně, že si Severus tato svá slova pamatoval, ale teď viděl Harryho podrobení v úplně jiném světle.

To, co se chystali udělat, svazek do kterého se připravovali vstoupit, byl hodně podobný spíš manželství. Dohodnutému sňatku. A to, že jeden z partnerů vlastnil druhého a vládl nad ním absolutní legální i magickou mocí, nijak neměnilo samotnou podstatu manželských vztahů a povinností.

Přinejmenším povinností ve zdravém manželském svazku, ke kterému budou muset dospět, kvůli úspěšné výměně sil.

Jenže Severus byl sotva expertem v tom, co se týkalo návodu na šťastné manželství.

Přesto si dokázal velmi jasně uvědomit, že když svobodná vůle jednoho z partnerů bude zcela podrobená vůli druhého, - a je lhostejné, že přesně tohle vyžaduje Podentes - vyhlídky na životaschopnost takového svazku budou velmi mizivé.

"Chci, aby ses uvolnil," řekl nakonec Severus a obrátil se k mladíkovi, který aniž by si to uvědomoval, pevně svíral kartáč.

"Všechno bude pro tebe lehčí, jakmile se mě začneš dotýkat. Protože teď se mě bez příkazu téměř nedotkneš. Ale pokud si na to zvykneš, bude pro tebe mnohem jednodušší, začít nás vnímat, jako milence." prohlásil hlubokým hlasem.

Harry krátce přikývnul, odvrátil se a ukázal na dřevěnou židli s rovným opěradlem, která stála u stěny.

"Raději si sedni, abych na tebe pohodlněji dosáhl."

Mistr lektvarů přešel doprostřed místnosti, přivolal si hůlkou židli, posadil se a čekal. Mladík se za něj postavil a na chvíli jakoby nerozhodně ztuhnul. Ale brzy Severus ucítil pohyb kartáče shora dolů, po cele délce svých vlasů. Zdálo se mu to, nebo se Harry skutečně několikrát zastavil a pohladil je. Jestli ano, tak ten dotek trval pouze malý okamžik.

S těžkým povzdechem začal Harry rytmicky přejíždět kartáčem po temných hedvábných pramenech. Lektvarista cítil, jak se vlasy napínají, cítil dlouhé, pečlivé a klidné pohyby kartáče, kterými je mladík rozčesával. Severus sebou trhnul - jeho penis celkem předvídatelně zareagoval na přirovnání k jinému pohybu, které ho napadlo.

"Nezatahal jsem tě, že ne?" Hluše se zeptal Harry. Zdálo se to Severusovi, nebo bylo v pokoji opravdu najednou horko? Místo odpovědi mladíkovi, jen beze slov zavrtěl hlavou.

Harry si při práci sotva slyšitelně broukal jakousi melodii. Teď přejížděl kartáčem od temene hlavy ke konečkům, velmi metodickými pohyby. Rytmickými jako srdeční tep - od shora dolů - znova a znova. Na začátku každého nového pohybu, kartáč jemně zaškrábal na kůži.

Česání vlasů se teď stalo úžasným, jakoby se přímo z jejich kořínků se uvolňovalo radostné potěšení a obalovalo každý pramen. Harry pokračoval s rozčesáváním, a teď se lektvaristovi dokonce zdálo, že každý pohyb kartáče mladík opakuje svojí rukou.

Po Severusově pokožce, přeběhlo zamrazení, pocity, které zažíval, byly neuvěřitelně příjemné.

Najednou se Harry zasmál - nebo spíš pousmál.

"Víš, jak je divné vidět teď tvoje vlasy takové? Hrozně dlouho jsem je pokládal za... "

Ztichnul, ale Severus si konec věty domyslel sám. Velice si přál, aby se ho Harry začal dotýkat sám bez rozkazů a přemlouvání. Jistěže, potom zachytit a cítit lehounký dotek Harryho rukou na svých vlasech, bylo neobyčejně povzbuzující. Přesto to nepřehlušilo zklamání a hněv, že se ho mladík dotýká pouze z pocitu závazku a jakéhosi dluhu. Scházeli se už několik týdnů. Opravdu ho mladík stále pokládal za tak odporného?

"Mastné? To nejsou samotné vlasy, ale ochranný povlak, kterým je chráním, stejně jako odkryté části kůže. Ale teď ho každý večer před tvým příchodem odstraňuji... "

"Já vím, Severusi. Už jsi mě to říkal."

Skutečně? Podivil se v duchu lektvarista, který se jen těžko soustředil. Vždyť na kůži hlavy cítil nádherné mravenčení a na rameni mu příjemně ležela Harryho dlaň, zatímco se mladík vzpamatovával a chystal se znovu začít s rovnoměrnými plynulými pohyby kartáčem. A dotyk chlapcovy dlaně byl vzrušující dokonce i přes látku županu.

"Nechtěl bych podporovat mylný dojem, že se mně líbí, když mě nazývají *umaštěným bastardem*," zamumlal nakonec. K čertu, nějak blábolil a na rozdíl od Harryho to dokonce ani nemohl svést na dodatečné působení Dračího štěstí. Jen na nádherné pocity, když Harry postupoval od jednoho pramene vlasů k druhému a na trpké zklamání, že se ho mladík dotýká jen proto, že ho k tomu vyzval.

" Ujišťuji tě, že ochranný povlak je nutný pro mojí práci... "

"Já vím, Severusi." opakoval Harry a hluboce si povzdechl, když v duchu udělal rozhodnutí. Rozhodnutí, které ho přivádělo k nepříjemně otevřenému jednání. Vlastně v tomto případě-nepříjemnému prohlášení, protože Harry sice s přemáháním - ale přesto dodal.

"Poslyš, já jsem tím vůbec nechtěl urážet tvoje vlasy, rozumíš? Ve skutečnosti jsou... no,... dokonce velmi hezké." říkal Harry a během toho si bezděky hrál s tmavým hedvábím. "Jsou tak hladké - ne jako ty moje... tvoje vlasy se mi líbí."

Bylo jedině dobře, že Severus seděl, jinak by se mu šokem podlomily nohy. Samozřejmě věděl, že jeho vlasy jsou pro Harryho něčím jako stimulujícím prostředkem a doufal, že si to mladík uvědomuje a přiznává, alespoň sám sobě. Jenže lektvarista rozhodně nečekal, že by někdy mohl slyšet podobné přiznání z chlapcových úst.

Nikdy...

"A mně zase tvoje." odpověděl záměrně nedbale a vynaložil ohromné úsilí, aby se neobrátil a nepodíval, jestli se mladík nečervená. Ale to by Harryho nepochybně přivedlo do rozpaků proto... ano, proto bude lepší jednoduše sedět a vychutnávat si klidné a plynulé pohyby kartáče.

"Cha," vyprsknul Harry. Patrně tímto pohrdavým zvoláním vyjádřil, jaký má vztah ke své vlastní neposlušné kštici. Severus by mu mohl vysvětlit, jak moc díky ní mladík vypadá eroticky... jakoby právě vstal z postele po noci fantastického sexu,... ale rozhodl se to raději nedělat, nestálo to zato vzhledem k Harrymu předchozí reakci. Vždyť dokonce ani nechtěl vyslechnout projev obdivu a chvály svých očí.

Harry odložil kartáč, ale pokračoval s pročesáváním Severusových vlasů svými prsty - až najednou, jakoby se probudil z hypnotického spánku, se zarazil. Lektvarista stěží zadržel zklamaný povzdech. Pokud by si to chlapec přál, s radostí by tak proseděl celou noc a nechal ho mazlit se svými vlasy. Ostatně, možná to je lepší. Vždyť je čekají víc neodkladné věci.

"Děkuji." řekl. Potom vstal a protáhl se. Povytáhl si župan, který se mu trochu svezl z ramene a upravil si ho pevněji dotaženým páskem.

Harry umíněně nespouštěl oči z jeho tváře, zřejmě kvůli tomu, aby ani náhodou nepohlédl níž a neviděl, jestli je Severus vzrušený nebo ne.

Samozřejmě, případná kontrola by měla kladný výsledek, vždyť látka županu nemohla jeho stav dost dobře skrýt. Nehledě na to, že se ani nechystal cokoliv tajit. Protože skrývat pravdu před Harrym hned od začátku, byla, jak zjistil, velká chyba. A bylo skutečně směšné, že Harry nyní tak strašně nechtěl vidět právě tu skutečnost, jejíž zatajování předtím Severusovi vyčítal.

 

"Od jaké doby děkuješ?" obrátil se na něj nečekaně Harry. "Komukoliv,"

"Takže pro začátek, ty nejsi *kdokoliv*. Brzy začneme žít pohromadě. Předpokládám, že v takovém případě vzájemná zdvořilost není na škodu."

"Netušil jsem, že vůbec víš co je zdvořilost." odsekl Harry a prudce se napřímil.

Uvnitř Severusovy hrudi vzplál hněv. Stejný, jako ho zachvátil tenkrát tam v tunelovité chodbě, když ho Harry urazil. Tehdy mladíka přitiskl ke stěně a hrubě se mu přisál ke rtům. Vzal si tak násilím to, co mu bylo odepřeno. Nyní ho ovládl nezvládnutelný nápor touhy jednat stejně. Jenže tentokrát se nespokojí s polibkem. Chtěl oheň, přál si vášeň a věděl, že ji Harry v sobě má - i když mladík umíněně odmítal Severusovo naléhání a zarytě popíral vlastní náklonnost-její existenci potvrzovala chlapcova reakce na něj po užití Dračího štěstí...

Severus by mohl mladíka hodit na postel, donutit ho roztáhnout ruce a přikrýt ho svým tělem. Mohl by ulehnout na něj a třít se o něho. Tisknout jejich stehna a boky k sobě navzájem do té doby než by oba nekončili... tentokrát pro změnu by mohl dosáhnout orgasmu tady, vedle Harryho, a ne později o samotě potají za tmy. Mohl by strhat z mladíka oblečení, jedním trhnutím ho převrátit na břicho a zasunout svůj bolestně naříkající úd mezi ty nádherné hýždě. Vstoupit do Harryho na doraz a vrchovatě ho naplnit-ano tak, aby mladík snažně prosil, prosil o dovolení nakonec skončit...

Oh ano, Severus by mohl udělat ledacos. A Harry by se dokonce ani nevzpíral, stejně tak, jako neodporoval tam ve vaně. Jen by prostě sklonil hlavu na Severusovo rameno, ovinul své ruce okolo něho v tak sladkém objetí, a dovolil mu dělat všechno, co by chtěl. Třít a laskat, hladit a dráždit tolik, kolik by bylo Severusovi libo...

A tak dlouho, že by nakonec bylo nutné použít léčivé čáry.

Severus se zamračil, snažil se o analýzu situace. Protože na konci Harry cítil skutečnou bolest. Ale vždyť podobná bolest nevznikne naráz jen tak mezi dvěma něžnostmi. Ten pocit narůstá pozvolna, přechází od vnímání nepříjemnosti k bolestivé citlivosti a teprve potom přeroste do té bolesti, která vyvolává sebeobranný reflex. To, že se mu Harry vytrhnul z rukou znamenalo, že to nebyla jenom zbytečná stížnost... Vždyť i pokožka jeho penisu vypadala jako rozedřená a zarudlá...

Není možné, aby tohle Harry vůbec nějak chtěl, uvědomil si Severus a něco se mu sevřelo v hrudi. *Proč mi tedy tak klidně seděl na kolenou, bez sebemenšího protestu? Proč mě nepřestal líbat a objímat, jakoby všechno bylo v pořádku? Proč mi dovolil, abych ho tak používal? *

Poslední slovo se mu v hlavě stále vracelo, jako ozvěna. Používat... Slovo, které Severus nenáviděl - slovo, které použil Harry. Jenže stejně tak byl lektvarista přesvědčený o tom, že vlastně přesně tohle slovo, vyjadřovalo skutečnou podstatu mladíkova vztahu, k situaci ve které se ocitli. Ale proč Harry tak zarytě vnímal všechno jejich cvičení v lásce právě takovým způsobem? Proč?

Když na něj konečně dopadlo osvícení, bylo to, jakoby Severus dostal ránu.

*Vždyť jsem mu to sám řekl. * vzpomněl si zoufale. Černé na bílém napsaná slova, natolik nemilosrdná a krutá, jako vytesaná do kamene.

Jakoby mu kdosi převrátil na hlavu kotel ledové vody. Tak takhle to všechno vnímal Harry, všechno co dělali - od samého začátku. Cítil se být jen sexuálním otrokem, někým do postele, majetkem, věcí, ale ne milencem. Hračkou pro potěšení... A Severus dělal všechno, aby ho v tom omylu utvrdil.

Večer co večer, noc za nocí rozhodoval o tom, co budou dělat a neustále násilím postrkoval a tlačil Harryho do důvěrností a přitom zcela přehlížel chlapcovy pocity a přání...

Prokletý synopsis - Severus litoval, že ho vůbec napsal. Nebo že se při jeho sepisování nezamyslel nad tím, co znamená být zamilovaný.

Jenže, jak to mohl vědět, vzhledem ke své minulosti? Ano měl bohaté sexuální zkušenosti, ale nikdy neměl milence... nu, v každém případě ne v tom smyslu, ve kterém se jím stane Harry.

"Nu?" vyzýval ho mladík k odpovědi na své urážky. - "Nemáš co říci. To ti není podobné"

V té době už vzrušení vyprchalo. Naprosto. Lektvarista se stejně rozhodl, že pro změnu je nutné se věnovat něčemu jinému.

Pozorně se zadíval do mladíkovy tváře a najednou uviděl, že se za nepřátelským výrazem ukrývá cosi dalšího. Zranitelnost? Pokus o sebeobranu?

Něco mu blesklo hlavou. Harry ho záměrně uráží a provokuje, chce vyvolat, právě tu reakci, které se Severus na začátku málem podal.

Protože po jejich lekci lásky by tak mladíkovi zůstal důvod k obviňování a objekt pro nenávist. Zůstal by mu důvod, proč umíněně setrvávat ve svém omylu, že se oni dva nikdy nestanou milenci.

Jakmile se lektvarista rozhodl, přešel místnost a minul přitom Harryho, který couvnul, jakoby čekal úder. To bylo nepříjemné, i když možná zasloužené. Samozřejmě, že ho Severus neudeřil. Jen se položil na přikrývku a upravil si polštář tak, aby si mohl pohodlně opřít hlavu o zadní čelo postele.

"Co to znamená?" žádal odpověď Harry.

"Že mám chuť se natáhnout?"udělal krotce předpoklad lektvarista.

Harry jen stiskl pěsti.

"Ne, co to znamená pro mě? Říkal jsi, že jsem povinný chápat tvé narážky. Že se musím dovtípit, co si přeješ a udělat to bez jakýchkoliv nápověd..."

"Domnívám se, že pro nás oba bude lepší, když zapomeneš na to, že jsem kdysi říkal podobnou hloupost." přerušil ho zdvořile Severus. "Nemůžeš přece číst cizí myšlenky."

"Zato to můžeš dělat ty." se zkřivenou tváří vykřikl Harry. "Jo nitrozpyt a nic ti nebrání tvůj talent využívat, že?"

Čím klidněji se choval Severus, tím víc by Harry rozzlobenější - reakce, která jen potvrzovala lektvaristovy domněnky.

"Proč se tak snažíš se mnou pohádat, Harry? Opravdu si myslíš, že to je to, co teď potřebujeme?"

"Och ano, samozřejmě, jak jsem mohl zapomenout? Vždyť má význam jen to, co si myslíš ty!"

"Poslouchej se. Záměrně překrucuješ smysl každé mé věty."

"To ty máš překroucené!..." Najednou Harry utichnul, zaměřil se na srovnání dechu. Potom už klidněji dodal. "Pořád jsi neřekl, co mám udělat."

*A pokud to řeknu, *- odpověděl mu v duchu Severus - *tak to pro tebe bude další důvod, proč se cítit jako oběť, a ne jako plnoprávný účastník. *

Samozřejmě, v jejich životě nastanou situace, kdy dávat příkazy bude nutné. Například během rituálu a později v některých případech, kdy to vyžaduje Podentes. Za správné dodržování toho všeho zodpovídal Severus. Zejména na něm - pánovi a zkušenějším partnerovi - ležela odpovědnost za kontrolu nad situací a právě on musel zajistit a ubezpečit se, že Harry plní podmínky smlouvy. Jinak by s chlapcem bylo zle, velmi zle, a Severus je přímo povinný udělat všechno možné, aby k tomu nedošlo.

Myšlenka na Harryho utrpení mu byla nepříjemná - protivná. Jak podivné. Kolikrát cítil slast, když mohl ponížit nebelvíra drobnými, odpornými úkoly během nesčetných trestů? Nebo měl potěšení, z výrazu jeho tváře, když odebíral body?

Jenže teď bylo všechno jinak a myšlenka na Harryho potrestání jakousi vyšší mocí kvůli porušení požadavků kouzelné smlouvy v něm vzbuzovala hrůzu.

Hrůzu a zděšení spolu s pochmurným odhodláním za žádnou cenu něco podobného nedopustit.

Co se týkalo těch neustálých rozkazů až po zneužívání moci, kterou by nikdy skutečný milenec nepoužil...

"Možná už mám dost toho, říkat ti co máš dělat." - obrátil se k Harrymu.

"Znamená to, že chceš, abych četl tvé myšlenky?"

Severus zadržel jedovatou poznámku o Harryho neschopnosti chápat, co se řekne, protože nebelvír bezpochyby rozuměl všemu velmi dobře.

A jak se ukázalo dokonce lépe, než bylo zapotřebí.

"Ne. Doposud jsem tě táhl za sebou od jedné překážky ke druhé. Pokládal jsem to za svou povinnost - abych zajistil úspěšný průběh ceremoniálu. Ale podobná taktika se mi teď zdá nesmyslnou, do té doby než se budeš cítit víc v pohodě. Dokud se nesvěříš do mých rukou tak, jako by ses svěřil svému milenci. Milenci, ne pánovi. Ten první musí být důležitější nežli druhý. Takže, proč bys neudělal to, co chceš ty sám.?"

"Co chci já sám?" opakoval Harry. "A jestli se mně teď nejvíc ze všeho chce vrátit se do věže?"

Severus doufal, že to mladík neudělá, ale raději se o tom nechtěl zmiňovat. Přesto se neudržel, aby nepoukázal na očividná fakta.

"Samozřejmě máš právo jednat, jak si přeješ, ale domnívám se, že po fiasku ve vaně by bylo ukvapené zakončit večer právě tím."

Harry se na něj podíval s podezřením.

"Takovým způsobem mě dáváš na vědomí, že musím zůstat?"

"Ne. Máš plné právo odejít, jestliže si to přeješ." ukázal posuňkem Severus na dveře.

Ucítil bodnutí v hrudi, když Harry udělal několik kroků k východu. Na jazyku už měl připravená slova, kterými ho mohl zavolat zpět, přece jen vydat rozkaz - a kašlat na následky. Protože připravovat se na ceremoniál bylo nezbytné.

Jenže rituál vyžadoval důvěru a tu rozkazy u Harryho nezíská.

Severus měl chuť nahlas zasténat. Vzdát se rozhodování, svých přání... bylo mnohem těžší, nežli předpokládal. Ale právě tohle po celou dobu vyžadoval od Harryho, že ano?

Lektvaristova úcta k mladíkovi o něco vzrostla.

A potom vzrostla ještě víc, když chlapec zůstal stát na místě, otočil se a zelené smutné oči se rezignovaně podívaly na Severuse.

"Ano, chtěl bych odejít... ale máš pravdu, bude lepší to neudělat. Prozatím. Je mi jasné, že příprava na ceremoniál je důležitější.

Před chvílí lektvarista zadržel dech, protože nechtěl, aby jeho slova vyzněla jako rozkaz. Teď byla jeho trpělivost odměněná, když se Harry posadil na kraj postele a zul si boty.

"Ehm... Tak co navrhuješ?"

"Ne, co navrhuješ ty."

Harry se zamračil.

"To není fér... No víš, nutit mě říkat to. Myslím... myslím, že bude lepší, když sám řekneš, co budeme dělat. Víš víc o tom všem než já."

*Víš víc o sexu a fyzickém potěšení, * - přeložil si v duchu Harryho myšlenku Severus. Ale ne *o tom všem* - protože nyní se už nemluvilo jen o sexu, ale o vytváření vztahů. O vzájemné důvěře, pochopení a o tom, jak se stát člověkem, ke kterému Harry může chovat alespoň nějaké city, kterého může požádat o ochranu a obrátit se na něj o pomoc.

Jenže o tom všem Severus prakticky nic nevěděl. Tak dlouho žil sám - příliš dlouho byly jeho společností pouze knihy a starost o plnění vlastních přání. V posledních letech, když musel předstírat, že se vrátil do služby k Temnému pánovi, tato starost a plnění přání úplně zaniklo. Bylo to jednoduše příliš nebezpečné.

Nikdy si nemyslel, že bude mít někoho svého, kdo k němu bude patřit. Když o tom chvíli přemýšlel, Harry se pro něj stal něčím jako dárkem. Drahocenným darem - jen litoval, že to pochopil tak pozdě.

"Podle mého mínění znáš dost, abys sám určil program na zbývající večer."

"Určil... " Harry se uvelebil na posteli trochu pohodlněji a složil nohy pod sebe. "Ty chceš, abych... ehm... vedl?"

"Ano. Třeba slovy, jestli je pro tebe složité to, co chceš předvést."

Překvapený Harry na něho zůstal zaraženě civět.

"Cože? Ty chceš, abych ti já říkal, co máš dělat? A ty poslechneš?"

Severus přikývnul.

"To je divné," - vydechnul Harry a potřásl hlavou. "Já... eh... nemůžu. Vlastně, ani nemusím, že? To já budu tvým otrokem, a ne obráceně. Pokud cvičíme, tak to bude zbytečné cvičení."

 

"Ne," odmítl ten názor Severus. "Především se musíme stát milenci. Teprve potom... je to jako další vrstva vytahující sílu z druhé síly - skutečný způsob, jak získat sílu z již existujících základních vztahů - vždyť právě kvůli nim se uskutečnění Podentes vůbec stává možným."

"Ve tvém synopsisu nic takového nebylo." roztřeseným hlasem řekl Harry.

"Samozřejmě. Protože já sám jsem to pochopil teprve nedávno."

Severus se pokusil o úsměv, ale podle Harryho výrazu, ne zrovna úspěšně a tak dodal:

"Kdybych to chápal hned od začátku, mezi námi by všechno vypadalo jinak a ty by ses nyní cítil víc nenuceně."

Kupodivu tato slova přiměla mladíka k upřímné otevřenosti. A ještě víc zvláštní bylo zejména to, co potom řekl.

"Kdybys mi dovolil vzít iniciativu do svých rukou hned od začátku, Severusi, tak bychom se moc daleko nedostali. Alespoň myslím... "

"Ano, pravděpodobně. Čekat od tebe něco takového na samém začátku by bylo příliš." Přinejmenším se na něj Harry nezlobí a necítí se uražený. "A teď?"

Mladík zrudnul a odvrátil se.

"Ehm... no, asi by bylo hloupé odejít, po tom, co se tam stalo." Řekl a posunkem ukázal na dveře koupelny. "Víš, co se říká, *když spadneš z koštěte, okamžitě znovu nasedni, jinak se víckrát létat... neodvážíš*."

S tímto tvrzením nemohl Severus než naprosto souhlasit. Přesto nijak nedal své vítězství najevo, ale schválně se klidně zeptal:

"Takže?"

"No takže se mám svléknout?"

 

Odpověď Severus neriskoval, i když nebylo lehké ponechat si projev naprostého souhlasu pro sebe.

Po chvíli - ve tváři víc červený než obvykle, což byla přirozená reakce - se Harry začal svlékat. Předtím se nebelvír vždycky svlékal na lektvaristův příkaz, teď i když neochotně, to poprvé dělal ze své vůle a dobrovolně. Ale mladík si ještě nesundal jedinou věc, když mu zřejmě došel celý smysl toho, co se odehrávalo. Severus mu skutečně dovolil dělat to, co sám chtěl.

A on se rozhodně nechtěl vystavovat na odiv a předvádět se nahý.

Vytáhl z kapsy hůlku a zhasil světlo.

 

"Jistě, Severusovi se moc nelíbilo, milovat se potmě. Dával přednost tomu, když mohl sledovat, jak partner ztrácí dech rozkoší - jenže když slyšel, jak šustí při svlékání Harryho oblečení a dopadá na zem, ani ho nenapadlo cokoliv namítat. Naopak, jakoby tma určitým způsobem spíš podněcovala fantazii, když musel hádat a představovat si, co asi znamenalo cvrnknutí utrženého knoflíku, nebo syčivé zaskřípění otevíraného zipu.

Potom se v ložnici znovu ozvaly Harryho lehké kroky, a tlumené klepnutí prozradilo, že položil na noční stolek brýle a hůlku.

Jenže k posteli zatím nepřistoupil. Místo toho se ozval:

"Ehm... Nemohl by ses přikrýt dekou?"

 

Severus se beze slov podřídil a přivolal odhozenou pokrývku. Samozřejmě Harry to nemohl vidět, ale určitě byl schopný to vycítit, což se i stalo. Když mladík zkusmo sáhl dlaní na postel, na okamžik se mimoděk dotkl prsty Severusovy ruky a okamžitě prudce ucuknul. Ale rychle se vzpamatoval a za okamžik už vklouzl do postele a položil se vedle lektvaristy.

Nějakou dobu oba jen tak mlčky leželi blízko sebe. Severus musel použít svojí veškerou sílu vůle, aby k sobě mladíka nepřitáhl a nezačal mu líbat šíji a masírovat záda. Znovu v něm naplno vzplanula touha a jeho libido se vzpamatovalo z nemilého objevu, že on si celou dobu sicemyslel, že se učili lásce, ale Harry zatím jejich jednání vnímal v méně příjemném světle. A byla to zejména tato myšlenka, která dokázala nejen udržet na místě jeho ruce, ale i ústa pevně zavřená. Nechtěl už Harryho k ničemu nutit - ne jakýmkoliv způsobem a rozhodně ne dneska.

I kdyby ho to mělo zabít.

Což bylo docela pravděpodobné.

 

"Skutečně uděláš všechno, co řeknu?" zeptal se nakonec nedůvěřivě Harry. "A to Podentes nezkazí?"

"Ano, skutečně udělám všechno, co řekneš:" mírným tónem ho ubezpečil Severus. "Co se týká Podentes, tak tam způsobí mnohem víc škody, pokud se budeš cítit utlačený ve svém postavení otroka."

"Ale já jsem povinný cítit se tvým otrokem během rituálu."

"Ne tak úplně. Především se musíš dobrovolně odevzdat do mojí péče, což není jedno a totéž."

 

Lektvarista zaslechl, jak Harry v temnotě polkl a pomyslel si, jestli teď chlapec nezačne s dalšími urážkami. Ale ten jen namítl:

"Ale vždyť synopsis... "

Severus si těžce povzdychl. Litoval - a v té době už dost vroucně - že neměl po ruce obraceč času.

"Harry, všechno, co je v synopsisu napsané není v žádném případě naprostou a neomylnou skutečností. Kromě historie. Kým byl naposledy udělaný pokus o provedení Podentes?"

"Kaligulou."

"A kým byl?"

"Římským císařem. Jaký je v tom rozdíl?"

"Možná hlavní. Možná velký. Poslední římští mágové, kteří o ceremoniálu psali, byli nepochybně ovlivnění vlastní historickou dobou. Ta v sobě nesla poměrně dost kruté druhy otroctví. Vzpomeň se třeba na gladiátorské boje. Víš o nich..."

"Ano, ano. Možná jsem si zasloužil ohodnocení *hrozné* z historie magie, ale některá fakta ze světové historie znám i přesto."

"Jistě, pochopitelně, " zamumlal Severus, i když ve skutečnosti byl překvapený. Většinou středně silný mág rozuměl mudlovské historii velmi málo.

Ačkoliv Harry v dětství navštěvoval mudlovskou školu.

 

"Takže naposledy dokumenty o ceremoniálu sestavovali kouzelníci, kteří viděli a znali otroctví ve velmi tvrdém světle. A navíc, římští kouzelníci stáli před nepřekonatelnými těžkostmi - protože nikdy neviděli úspěšné provedení Podentes. Rituál pro ně z toho důvodu zůstával stejným mýtem, jako pro nás.

Z jejich zdrojů jim sice bylo známo, že zaklínadlo je určené pro zamilované, nicméně mám podezření, že v římských popisech právě této stránce ceremoniálu přikládali daleko menší pozornost a hodnotu, než si zasluhovala. Co se týká ještě starších zdrojů pocházejících od kouzelníků, kteří rituál zažili - respektive se ho zúčastnili jako svědkové - tak ty se nám dochovaly v mnohem víc roztříštěném a kusém stavu. Rozhodně synopsis není zdaleka dokonalý stejně jako moje chápání ceremoniálu na začátku. Teď si spíš myslím, že jeho podstata není v otroctví, ale spíš v péči a ochraně."

 

"Ale dokonce i Bins říkal, že je to zaklínadlo zotročení!"

"Obávám se, že to je důkaz jeho mylného chápání. Podentes dokonale nerozumí nikdo, Harry. Budeme ho muset spolu poznávat jen postupně.

Poslyš, chci, abys mě správně pochopil. Ano, je to zaklínadlo zotročení. Definitivní a nezvratné. To nelze změnit. Ale k zotročení dochází kvůli magickému přílivu a odlivu, jak srdce kouzla pracuje. Síla nevznikne jen tak z ničeho. Velká síla vyžaduje velké oběti. A dvojitá síla - ještě větší - ty největší.

Myslím, že ti kouzelníci, kteří stáli u počátků ceremoniálu, byli natolik zamilovaní jeden do druhého, že zotročení - přestože bylo skutečné - neznamenalo žádnou hrozbu pro jejich vztah. Začínáš chápat, co tím myslím?"

 

Harry znovu polknul. Tentokrát se zjevným úsilím.

"No ano, ale... my nejsme zamilovaní a nikdy nebudeme."

"Možná, ale jsme milenci. Jestliže mně budeš důvěřovat a ochotně se mi svěříš, jako svému milenci - dokonce bez ohledu na Podentes - potom nám všechno vyjde.

A nedílnou součástí tvé důvěry je to, aby ses se mnou cítil uvolněně, rozumíš? V sexuálním smyslu. A to se nestane do té doby, dokud nepocítíš, že ty a já jsme víc než... rovnoprávní tady v posteli."

"Znamená to tedy, že když budu - tvůj milenec, postaví mě to na stejnou úroveň jako tebe a zároveň mě to pomůže stát se tvým otrokem, ačkoliv jím ve skutečnosti nebudu - takže, i když budu přece jen otrok, na druhou stranu jím nebudu?"

 

Severus se s úlevou usmál.

"Ano, právě."

"Ale to nedává žádný smysl."

"Jako každý paradox."

Matrace zaskřípěla, když se Harry převrátil na bok a podložil si ruku pod hlavu.

"Cítím se nepříjemně a je mi trapně, když ti mám dávat pokyny. Je daleko jednoduší... podřídit se."

Severus neodpověděl.

 

"No dobře." nakonec mrzutě ustoupil Harry. "Patrně to je nutné. Potom,... proč bys mi třeba nepolíbil prsty?"

Severusovi se zdálo, že od něho Harry čekal výbuch rozhořčení, ale podrobovat se mladíkovi, působilo lektvaristovi nemalé potěšení. Bez ohledu na ztrátu kontroly a na to, jak bylo těžké vzdát se možnosti rozhodovat - byl zvědavý, kam je zavede Harryho fantazie.

 

Zvolna se natáhnul, zvedl mladíkovu ruku za zápěstí ke rtům a pomalu začal líbat bříška všech prstů, až nakonec vsál celý ukazováček do teplých úst. Trochu ho sál a dráždil jazykem, jakoby měl v ústech mladíkův nádherný a citlivý penis.

Harryho udýchaný hlas zněl rozhodně méně nepřátelsky, když řekl.

"Oh. No tak... to stačí..."

Severus otevřel ústa a Harry vytrhnul prst ven.

"Ty nikdy neděláš nic napůl, že?" roztřeseným hlasem se zeptal mladík. Bylo zřejmé, že je vzrušený.

 

Báječné, úžasné... Severus by si hrozně přál natáhnout se dolů a zjistit, do jaké míry, ale udržel se. Bude mnohem lepší nechat Harryho, aby pokračoval a sám vyvíjel iniciativu, umožnit mu aby viděl a uvědomil si tu rozmanitost možností, které se před nimi rozprostírají, a aby pochopil, že Severus nemá v úmyslu brát si ho do postele, jen aby používal jeho tělo.

Harry se otočil na druhý bok, zády k lektvaristovi a ten ucítil rozčarování, které se beze stopy vypařilo, když mladík tiše řekl:

"Dobře,... teď mi trošku líbej šíji."

 

Severus se přisunul blíž a také se otočil na bok. Opřel se o loket, aby se náhodou nedotkl Harryho dolní půlkou těla - vždyť o tohle mladík nežádal. A právě nyní dirigoval Harry.

Když se potom přitiskl ústy na místo, kde rameno přechází v šíji, ucítil, jak se mu mladík prohýbá vstříc a naklání hlavu stranou, aby Severusovi poskytl lepší přístup k holé kůži.

Spolupracuje. Ach, to je fantastické.

 

Pro začátek téměř jen lehoučký polibek, pouhý dotyk úst na jemné kůži za uchem. Ještě jeden na rameno prozatím ten nejlehčí, škádlivé olíznutí mezi lopatkami... Ale v tu chvíli Severusova touha jasně vzplála a on už se nedokázal udržet. Otevřenými ústy se přisál k silné opálené šíji, jak se snažil předvést celé spektrum možností, které pro ně existovaly. Právě teď a tady se pokoušel dokázat, že jejich společné soužití může být bohaté a plné jasu, a ne jen ponuré, smutné a beznadějné, jak je viděl Harry, že vzájemné potěšení po rituálu neskončí, že oni dva jsou skutečnými milenci. A také, že na světě nejvíc ze všeho se Severusovi líbí uspokojovat Harryho...

 

Z mladíkových úst se ozvalo zasténání a lektvarista zaťal ruce do pokrývky, aby odolal a nenatáhnul se k Harryho tvrdému údu - vždyť Severus téměř fyzicky cítil mladíkovo vzrušení.

"Ale já jsem chtěl jen *trošku*" lapal po dechu Harry. "Och bože. To bylo... eh...

"Ano?"

"Ehm... skutečně mnohem lepší, než jsem si pamatoval."

Severus chvíli počkal, a když Harry nic nedodal, nevydržel a zeptal se:

"Ještě?"

"Ne." Harry se zprudka nadechl. "Mám povolené ti tohle říct?"

Lektvarista se v temnotě, která v ložnici panovala, usmál.

"Pochopitelně."

"A jestli řeknu *dost*, tak ty poslechneš?"

"Už jsem to udělal, jestli si vzpomínáš. Ve vaně."

"Ano, jistě." Harry se neklidně vrtěl vleže na zádech a Severus zůstal ležet na boku, jen si teď navíc podepřel rukou hlavu.

"Možná bychom mohli... No přejít k obvyklým polibkům?"

 

Druhou pozvánku Severus nepotřeboval - okamžitě se přitiskl k mladíkovým rtům.

Hm - m, nádherné. Nejedenkrát snil a fantazíroval o tom, jak bude Harryho líbat celou noc, ale vždycky mu v tom něco překáželo. Jednou nutnost překonání další hranice, podruhé jiné těžkosti, jako potřeba držet se jakéhosi plánu. Ale ne dnes. Tento večer patřil celý Harrymu a on dobře věděl o mladíkově slabosti vůči polibkům. Severus byl připravený a ochotný věnovat jim duši i tělo a líbat mladíkovy rty s takovým elánem a nadšením, jako před chvíli jeho šíji.

 

Jenže pozice, kterou si zvolil, se brzo stala nepohodlnou a tak ji Severus změnil a přikryl Harryho tělo svým trupem. Samozřejmě, takové pokyny nedostal, ale vždyť už to tak dřív dělali, že? A Harry to mohl odmítnout, mohl říci *dost*, a Severus by se zastavil.

Nicméně, mladík nic podobného neřekl. Naopak, vyrážel nízké hrdelní zvuky, kterými plnil a rozechvíval mužova ústa a objal ho kolem krku.

 

Severus to pochopil jako mlčenlivý souhlas s přechodem na další laskání. Odhodil pokrývku, nepatrně se posunul a zabořil prsty do Harryho vlasů. Začal mu hladit citlivé body na zátylku, a jejich masáž doslova zbavovala mladíka rozumu.

Líbali se celou věčnost. Pouze čas od času se muž odtáhl, aby se nadechl a zároveň dal mladíkovi příležitost zastavit se.

Ale Harry, zmámený rozkoší a dalšími příjemnými pocity, se na něho jen díval široce otevřenýma, zamlženýma očima. V tu dobu se už lektvaristovy oči stačily přizpůsobit temnotě kolem - nakonec tma ani zdaleka nebyla tak absolutní. Pod dveřmi vedoucími do koupelny prosvítalo světlo. Sice tlumené, ale dostatečné, aby Severus viděl, jak si Harry olízl rty, když lektvarista přerušil polibek.

Harry si zjevně přál pokračovat, dokonce se poučil a několikrát dal najevo své přání, i když ne slovy. To už by zašel příliš daleko. Zatím jen v mlčenlivé prosbě znovu přitáhl Severusovu hlavu k sobě.

Znamenalo to fyzické, místo slovních pokynů, ale to nemělo žádný význam. Nebo přesněji řečeno, bylo to mnohem lepší.

 

Severus ani nezpozoroval, kdy se polibek změnil na něco dalšího. Na začátku ležel přitisknutý k štíhlé, dokonalé Harryho postavě, proto nebylo nic zvláštního na tom, když čím déle trval polibek, tím víc svým tělem přikrýval mladíkovo tělo. Harry o to nežádal, ale ani si nestěžoval. Proto se Severus rozhodl, že vlastně takový vývoj událostí je naprosto zákonitý. Pokračoval v líbání svého milence a postupně k tomu zaujímal stále vhodnější polohu.

Nakonec jejich hladká zpocená těla klouzala a toužebně se otírala jedno o druhé. Vlastní tvrdý úd se dotýkal druhého vzrušeného údu - ano, tak to bylo mnohem lepší. Drsný pocit tvrdých chloupků v klíně nádherně kontrastoval s hladkou kůží plochého břicha, když Severus rytmicky vyrážel svými boky vpřed a výpady doprovázel nepřetržitými polibky.

S přivřenýma očima Harry odpovídal polibkem na polibek a přírazem na příraz. Jeho vzrušení očividně dosáhlo vrcholu.

 

Mladík se křečovitě chytil Severuse, se zakloněnou hlavou a prohnutou šíjí zuřivě přirážel svými boky kupředu a vydával zoufalé zvuky, které vyjadřovaly jeho naléhavou potřebu, prudkou touhu a divokou vášeň. Vášeň, která nutila Severusovo srdce bušit ještě silněji.

Najednou Harry pronikavě vykřikl, prohnul se v zádech a celé tělo se mu roztřáslo v přicházejícím orgasmu.

Pro Severuse příliš brzo - teprve cítil to silné napětí, které ohlašovalo přiblížení vrcholu.

Harry se už nehýbal. Jen vysíleně ležel pod ním, třásl a vzpamatovával se z odcházejícího orgasmu, zatímco Severus byl teprve na pokraji svého.

Se zavrčením vyvolaným zoufalou potřebou uvolnění, Severus objal Harryho týl a přitáhl si ho k poslednímu dlouhému polibku. Chtěl mu tím ukázat, že i ve chvíli kdy mu tělem otřásá orgasmus to je nádherné a přitom nádherné pro oba.

 

A potom všechno skončilo. Zůstali ležet spolu, ruce a nohy navzájem propletené a ve vzduchu byl cítit nasládlý - ostrý pach sexu.

Severus se ho zhluboka nadechnul, zavřel oči a uvolnil, celé tělo.

*Všechno šlo mnohem lépe, než jsem předpokládal*. Ta myšlenka se mu neustále převalovala v hlavě a pálila ho na jazyku, ale podobná slova by jen Harrymu připomněla nedávnou minulost, kdy s ním Severus skutečně zacházel spíš jako s otrokem, než jako s milencem.

 

Nakonec to byl právě Harry, kdo přerušil ticho, i když ne příliš výřečně.

"Eh... Nemohl bys... no, slézt ze mě? Víš, jsi dost těžký."

Jasně, poznámka nebyla v dané situaci zrovna příliš smyslná, ale právě něco takového bylo pro Harryho typické. Takže všechno bylo v pořádku.

Severus beze slova sklouznul z mladíka, ale i v nové pozici, dobře viděl výraz chlapcovy tváře. Škoda, že bylo tak tma.

"No a... co budeme dělat teď?" zeptal se Harry, když se vzpamatoval.

"Hmm, a co bys chtěl?" zavrněl lektvarista.

 

Pokrývky zůstaly shrnuté v nohách postele a Severus čekal, že je Harry co nevidět na sebe natáhne, ale zatím to vypadalo, že si mladík jejich nahotu neuvědomoval.

"Aha. Takže my pokračujeme ve... hře na *Harry má hlasovací právo*?

Severus se nad ním naklonil a znovu ho políbil, přestal až tehdy, když ho mladík odstrčil.

"Ano," odpověděl vážně na chlapcovu otázku lektvarista. "Harry má víc než jen *hlasovací právo* jestli sis ještě nepovšimnul. V posteli budeme dělat, co chceš - a jenom to, co ty chceš, až do samotného ceremoniálu. Potom možná uvěříš tomu, že nás po něm čekají vzájemné rozkoše."

 

"Pro mě je to všechno nové," nezvykle pronikavým hlasem odpověděl Harry a Severus vycítil paniku, která ho ovládla.

"Vždyť já vůbec nevím, co obvykle dělají muži... no... potom, když... "

Severus uchopil hůlku a rozsvítil tlumené světlo.

"V pořádku?" zeptal se a počkal, až Harry přikývne, dřív než pokračoval s odpovědí. "Je naprosto lhostejné, co dělají ostatní muži. Spíš se ty sám rozhodni, co bys chtěl dělat. Nicméně jestli tě zajímá, co se běžně dělá... " Severus se letmo podíval dolů na bělavou skvrnu na Harryho břiše.

"Mohu tě ubezpečit, že v daný moment by bylo vhodné použít očistné kouzlo."

 

Harry se pozvedl, opřel se o lokty, přitáhnul se výš a sedl si opřený o zadní čelo postele, tak, že se jeho břicho ocitlo na úrovni Severusových očí.

Lektvarista pochyboval, že si Harry celkově uvědomuje dvojsmyslnost této pozice, ale rozhodl se zůstat potichu. Bylo by hloupé riskovat pokrok, kterého za tento večer dosáhli, kvůli přání slízat mladíkovi s břicha jejich smíšené semeno.

"Můžeš to udělat?" Požádal Harry stejně stísněně, jako dřív. "Cítím se trochu... nesvůj."

"Samozřejmě." Lektvarista je oba očistil a přikryl je pokrývkami - cokoliv, jen kvůli tomu, aby se Harry cítil dobře... Mimo to jeho tep se zpomalil a proto začal cítit okolní chlad.

 

Harry se nejistě uchechtnul a přikryl si oči hřbetem ruky, jakoby byl oslepený jasným sluncem.

"To všechno je tak neuvěřitelné. Já... já dokonce ani nevím, co se v takových situacích říká."

Severus vzal Harryho dlaň do své a znovu mu políbil každý prst, jen se tentokrát omezil na polibky a dál nezašel.

"Já také nevím, o čem se má mluvit. Přestože mě zkušenosti nechybí... mám jich spoustu, jenže možná ne takových, jak sis myslel."

Severusova narážka byla naprosto jasná, ale Harry se přesto na nic nezeptal, proto lektvarista pokračoval.

"Máš možnost se zdržet a povídat, co chceš... "

"Ne, už je pozdě. Raději se osprchuji a půjdu... "

"Ty se chceš sprchovat?" zeptal se Severus a přemýšlel, jestli snad Harry spěchá, aby ze sebe smyl jeho pach a zahladil tak všechny stopy toho, jakým způsobem strávili tento čas teď, když se vracel do druhé reality - respektive do toho mála, co z ní ještě zůstávalo.

"Ne, už jsem se dnes koupal dvakrát, ale mám lepkavou kůži. Vím, je to díky mě, až na část."

"Rozumím. A co bys říkal na osvěžující kouzlo?"

 

Harry na něj zůstal koukat, jakoby Severusovi narostla druhá hlava. Bylo možné, že mladík nebyl připravený na jakýkoliv projev starostlivosti a péče, ať už v sexu, anebo mimo něj?

"Dobře."

Severus pronesl zaklínadlo a s uspokojením sledoval, jak se Harryho oči překvapeně rozšířily. Začal si myslet, že mladík nikdy o podobném kouzlu neslyšel. Vskutku zajímavé.

Harry si chvatně natáhl spodky a džíny. Před dveřmi se otočil.

"No tak zatím."

Severus zvedl ruku.

 

"Počkej. Už sis promyslel své zítřejší setkání s Arturem Weasleyem?"

"Myslel jsem, že budu improvizovat... "

Severuse podobné jednání u nebelvíra nijak nepřekvapilo.

"Mohu se setkání účastnit, jestli chceš. Možná by sis přál, abych mu něco vysvětlil... cokoliv?"

Harry si skousl rty.

"Díky, ale raději ne. Vždyť víš, že cílem setkání je přesvědčit ho, že jednám dobrovolně. A splnit ten úkol ve tvé přítomnosti, bude mnohem složitější."

"Ano. Máš pravdu." uznal Severus, ale stejně si přál nabídnout svou pomoc. "Tak jako tak, jestli mě budeš potřebovat, budu v mé soukromé laboratoři. Všechno, co musíš udělat je, poklepat hadovi, který chrání vstup do tunelu dvakrát po hlavě."

Myslel jsem, že to není hlídač, ale umělecké dílo.

Severus se nevesele usmál.

Může se pokládat za oboje, i když zpravidla se omezuje na funkci hlídače. Byl jsem... ten večer trochu mimo, Harry."

Mladík schoval ruce do kapes džínů.

"No - s tím se dá jen těžko nesouhlasit."

"Harry," zvolal Severus, když mladík chytil za kliku u dveří. - "Dobrou noc, a uvidíme se v pondělí."

"Ahm. Co se týká pondělí. Skutečně jsi to myslel vážně? Jen to, co budu chtít já?"

Severus přikývl a Harry se ostře nadechl.

"Tak potom dobrou noc."

"Dobrou noc."