Oheň planoucí v krbu vysílá své teplo až k mému křeslu. Dívám se do plamenů a nechávám své myšlenky volně plynout. Má ruka uchopí sklenku naplněnou nejlepším burbonem a donese ji k ústům. Se zavřenýma očima ho vychutnávám. Když je otevřu můj pohled padne na Narcisu sedící v protějším křesle, s knížkou v ruce. Ó Merline, jaká "idylka." Dívám se na ní a trochu ji lituji. Zvedne také oči a naše pohledy narazí na sebe. Skoro to zazvoní jako kostky ledu ve sklenici. Je krásná a já s ní samozřejmě spím, je to moje žena a potřebuji dědice. Ale nejsou v tom žádné city ani vášeň. Ty schovávám pro tebe můj princi. Jsme oba skoupí na projevy něžnosti, já protože jsem Malfoy a ty z vrozené uzavřenosti. Když vejdu k tobě do pokoje věnuješ mi jen svůj chladný pohled. Baví mě pozorovat jak se v těch temných hlubinách pomalu zažehuje oheň, jak ti bledé tváře zbarví nepatný nádech nachu. Zabořím ruce do tvých vlasů a nechám si tu čerň protékat mezi prsty, abych mohl vychutnat tu hebkost. Miluji ten pocit když pod dotykem mé dlaně, bělostný mramor tvé pokožky ožívá a začne žhnout. Tvůj zrychlený dech, když špičkou jazyka přejedu tvé bradavky ve mně vzbudí touhu vlastnit tě. Chytit tě do náruče, uvěznit tě v ní, abys byl jen můj. Chci spolykat všechny vzdechy, které ti unikají ze rtů, když laskám tvůj penis. Cítím pýchu, že jsem to já, kdo je dokáže vyvolat, když ho pohltí mé rty a začnu jazykem ochutnávat jeho něžnou špičku. Jsem rozpálený touhou ponořit se do tvého těla a potvrdit tak svůj nárok na tebe. Křičet nahlas, že mi patříš, když vrcholím uvnitř tebe, opakovat jako litanii jen ta dvě slova ...jsi můj...jsi můj ...můj princi...patříš mi...budeš dnes večer..."