25. 10 2010 | 23.20
HLOUBKY ZIMY
Autor :Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola 14 A
Kapitola čtrnáct
Uspořádání
-
Harry se probudil dlouho před Dariem, a tak potichu opustil pokoj. V kuchyni našel Draca, který vypadal, jako by se pokoušel udělat kafe. Moc se mu to ale nevedlo, protože mnoho potřebných věcí bylo mimo jeho dosah.
Harry otevřel skříňku nad linkou a podal Dracovi dva hrnky.
Draco se na něj podíval a se zvláštní směsicí vděčnosti a nabručenosti řekl. "Díky."
Nastalo mezi nimi ticho a Harry si nebyl příliš jistý, jestli je to příjemné nebo ne. Po pár minutách Draco podal Harrymu hrnek horké kávy. Ten si usrkl a tiše, aby neprobudil Myru, která spala v obývacím pokoji na gauči se zeptal.
"Spal jsi dobře?"
Draco kývl
"Dariova postel je pohodlná."
"Všechno co Darius vlastní je pohodlné." Usmál se. Následovalo další ticho, pak se Harry zamračil. "Budeme muset jít znovu nakupovat."
Draco se na něj lehce usmál.
"Myslím, že ano."
"Předpokládám, že tohle bude sbohem mému pohodlnému oblečení." Začal se šklebit Harry. "Když vezmu v úvahu, jak je všechno co mi vybereš těsné."
Draco se na něj zpátky neušklíbl, díval se dolů na hrnek, který držel v rukách.
"Nemám peníze." Řekl tiše.
Harry se zamračil.
"Proč na tom najednou nějak záleží?"
"Protože nemůžu žít neustále za tvoje peníze jako nějaký parazit." Odpověděl zuřivě Draco a manévroval křeslo směrem od Harryho. Harry mu ale zastoupil cestu a stoupl si před něj.
"Pojďme do Dariova pokoje ať nevzbudíme Myru." Řekl jemně. Draco se na něj podíval a z jeho šedých očí se nedalo nic vyčíst. Harry chytil držadla křesla, vzal je do Dariova pokoje a zavřel za nimi dveře.
-
Harry se posadil na Dariovu postel a podíval se na Draca. Řečený blondýn hýbal křeslem dopředu a vzad - Harry byl překvapený, jak dobře se s ním zvládal pohybovat. Vypadal daleko zdravěji než před dvěma týdny. Horní část jeho těla byla nyní o trochu více svalnatá díky námaze, kterou mu dával pohyb na křesle. Stále byl příliš bledý a jeho vlasy volaly po zastřižení. A kromě dlouhých světlých řas a tenkého obočí na tváři neměl ani chloupek.
Konečně se Draco zastavil a s těžkým dechem tiše řekl.
"Nechci už dál žít za tvoje peníze, Harry."
"Proč ne? Mě na tom nezáleží. Mám víc peněz, než kdy sám dokážu utratit. Nebo ty už se mnou nechceš dál bydlet? To je to, co chceš říct?" zeptal se Harry a mračil se. Nechtěl, aby Draco odešel - nyní ne a pravděpodobně nikdy. Chtěl, aby Draco byl součástí jeho života.
-
"Měl jsem u tebe zůstat jen jednu noc a ne pět týdnů."
"No, ve skutečnosti to jsou jen tři týdny, zbytek jsi strávil v nemocnici a u Myry." Odpověděl mu Harry a pokoušel se situaci odlehčit.
"Takže nyní taky zatěžuju tvoje přátele." odsekl Draco.
"Od toho přátelé jsou!" šeptal zlostně Harry, aby neprobudil Myru a Daria.
"Jsou to tvoji přátelé, ne moji."
"Byli to moji přátelé, ale nyní jsou naši." Namítl Harry a podíval se Dracovi do očí. "Myra tě zbožňuje. D si myslí, že jsi správný. Takže ať už to chceš nebo ne, jsou to naši přátelé."
"Ale já si je nezasloužím."
Harry se na něj udiveně díval.
-
"A co myslíš, že si zasloužíš?" zeptal se po několika dlouhých vteřinách tichým, ale pevným hlasem.
"Proč ses mě zeptal ´Proč´, když jsem pro tebe přišel do bytu? Proč si myslíš, že si nezasloužíš Myru a Daria jako své přátele? Proč necvičíš? Vím, že jsi už přišel na to, co můžeš dělat pro to, aby ses uzdravil! Proč si myslíš, že si zasloužíš tohle?"
Draco se na něj tiše díval, jeho tvář neprozrazovala vůbec nic, ale v očích mu probíhal zápas emocí. Harry najednou věděl, že mu odpoví - řekne mu, co je špatně.
-
Právě v ten moment se ozvalo zaklepání na dveře.
Dracova hlava se prudce otočila za zvukem. A Harry si uvědomil, že chvilka kdy by se mu Draco svěřil, je nenávratně pryč.
"Pojď dál." Zavolal a do pokoje strčila hlavu Myra.
"Dobré ráno, kluci. Je to, co cítím kafe?" zeptala se a otevřela dveře.
Draco se ušklíbl. "Samozřejmě. V kuchyni je konvice - tak si dej."
Myra si zívla a usmála se. "To určitě udělám."
Když Myra odešla, Draco se otočil na Harryho. Než se podíval Harrymu do očí, sklopil pohled do klína. "Zůstanu ještě dva týdny, a pak odejdu."
"Ale - "
Draco opustil místnost a vypadalo to, že ho nezajímá, co chce Harry říct.
-
Harry se kousl do rtu. Nechtěl, aby Draco odešel a nebylo to jen proto, že si nedokázal představit, co by si Draco sám počal. Za těch pár týdnů, po které spolu bydleli, si Harry zvykl mít ho poblíž. Před pěti týdny by si to určitě nepomyslel, ale bylo to příjemné. Zvláště, když kouzlo vyprchalo a Draco se mohl pohybovat skoro sám. Na tom, být soběstačný, si velice zakládal, to bylo patrné.
-
Vůně slaniny a smažených vajec ho vytrhla ze zamyšlení. Šel do kuchyně a našel Myru, připravující snídani.
"Doufám, že máš hlad." Usmála se.
"To se nemusíš bát, pokud to nesníme my, D určitě ano. Je jako lidský odpadkový koš."
Myra se zahihňala.
"Ještě pořád spí, že jo?"
"Jako miminko, nebo alespoň spal, když jsem před půl hodinou vstával."
"Ten kluk spí víc, než kdokoliv koho znám," řekla Myra."Dáš si lívance?"
"Na tu slaninu a vejce?" Harry ohrnul nos. "Ne, to první mi stačí. Ale je tu ještě nějaký toust?"
"Jo támhle. Koupila jsem včera taky sýr a máslo."
"Vůbec nevím, co bychom jedli, kdybys nenakoupila." Poznamenal Harry.
-
Prostřel stůl pro čtyři. Draco sledoval televizi, ignoroval Harryho a zbytek světa. Vypadalo to, že běží zprávy, ale Harryho v tuhle chvíli příliš nezajímaly. Snídaně a příjemná vůně slaniny měla celou jeho pozornost.
"Draco chceš vejce?" zeptala se Myra.
Draco se na ní podíval a pokrčil rameny. "Jistě."
"Míchaná?"
"Klidně." Odpověděl a obrátil svou pozornost zpátky k televizi.
-
Snídaně byla, navzdory napjaté atmosféře mezi Harrym a Dracem, příjemná. Lehká konverzace mezi nimi, nikdo se nedotkl žádného vážného tématu. Dosnídali, ale Darius se stále neprobudil. Myra s Dracem se vrátili k televizi a sledovali komiksy, zatímco Harry si prohlížel ranní noviny. Díval se na inzeráty ohledně prodeje domu nebo bytu. Vedle na stole měl poznámkový blok a napsal si všechno, co chtěl, aby jeho nový dům splňoval. Když si vybral několik různých míst, zavolal prodejcům a domluvil si prohlídky.
-
"Draco?"
Blondýn se odvrátil od televize. Vypadal trochu naštvaně, že ho ruší zrovna uprostřed epizody Scooby Doo. Harry jeho pohled ignoroval.
"Chceš jít se mnou, prohlídnout si pár bytů a domů? Můžeme zajít i nakupovat, pokud budeš chtít." Harry doufal, že Draco bude chtít jít - možná, když se bude podílet na výběru Harryho nového domova, bude daleko víc nakloněn myšlence, že by mohl zůstat.
"Stejně tam budu bydlet necelé dva týdny - pochybuju, že potřebuješ můj názor." Odpověděl mu chladně Draco a opět se díval na obrazovku.
"Draco -"
"Co?" odsekl Draco. Myra se na něj překvapeně podívala.
"Potřebuju druhý názor." Harry se pokoušel, aby byl jeho hlas zněl stejně chladně a nezaujatě, jako Dracův. Měl ale pocit, že se mu to nedaří.
-
Myra nejistě těkala pohledem z jednoho na druhého, pak se nakonec postavila. "Potřebuju jít do koupelny." Řekla tiše a odešla.
"Proč se chováš tak hloupě?" vypálil Harry.
"Proč mě chceš s sebou?" kontroval Draco. "Co je to s tebou a s tou tvojí rutinou zraněnýho ptáčka?"
"Chci tě tu, protože, když se nechováš jako stupidní zmetek, jsi zábavný společník. Nechci nic na oplátku, proč to nemůžeš tou tvojí tvrdohlavou palicí pochopit? A neptej se znovu ´Proč´ nebo se neudržím a něčím tě praštím." Řekl Harry, zhluboka dýchal, jak se snažil držet svůj temperament na uzdě. Prohrábl si vlasy a ještě víc si je rozcuchal.
"Takže teď mi dokonce vyhrožuješ fyzickým násilím?" vyplivl na něj Draco.
Harry otevřel pusu, aby něco řekl, ale když mu došla Dracova slova, kousl se do rtu, jak se snažil potlačit smích. Nefungovalo to. Začal se pochechtávat a brzo to přešlo do plného smíchu. Draco na něj zlostně hleděl, ale když se Harrymu začaly po tvářích kutálet slzy smíchu, začal se také usmívat.
"Já nechtěl - doopravdy - tě - praštit," snažil se mezi smíchem říct Harry. "A tvůj výraz -"
-
Když Myra strčila hlavu do obýváku po pár minutách, našla je oba tak rozesmáté, že skoro nemohli dýchat.
"Je hezké vás takhle vidět," Řekla a začala se usmívat jen z toho, jak se na oba mladíky dívala. "Znamená to, že se půjdeš s ním podívat na ty domy?"
Draco se podíval na Harryho a stále se slabě usmívajíc, pokrčil rameny. "Jistě, proč ne."
Harry se na něj usmál zpátky a otřel si slzy hřbetem ruky.
"Našel jsi něco zajímavého?" zeptala se Myra.
"No, je tu pár míst. Jeden byt je v Soho a druhý v Noting Hill, ačkoliv oba se mi zdají příliš malé. Pak jsem vybral tři domy, ty jsou trochu dál. Bylo by docela fajn bydlet mimo Londýn. Někde s malou zahradou, kde bych mohl sedět venku a psát."
Harry se zarazil, uvědomil si, jak směšně to zní. "Promiň, jen jsem přemýšlel."
"To nic Harry, děláš to tak zřídka, že -."
-
Nedokončila větu, protože po ní Harry hodil koulí z papíru. Začala se mu smát. Draco je pozoroval s lehkým úsměvem na rtech. Harry se mu podíval do očí na zlomek sekundy a náhle mu svět připadal tak tichý a klidný. Draco odvrátil zrak a ten moment byl pryč.
"No, musím jít domů, potřebuju se něco naučit." Řekla Myra, když se přestala smát..
Při zmínce studia si Harry uvědomil, jak moc určitě zameškal za ty dva týdny. Bylo těžké být mimo třeba jen jeden nebo dva dny. Nechtěl ani pomýšlet, jaké to bude. Pak si, ale vzpomněl, že se přihlásil na univerzitu jen proto, aby měl co dělat a ne proto, aby získal dobré hodnocení a mohl se něčím stát. Uvolnil se.
Harry šel objednat taxi. Uvědomil si, že musí objednat takové, do kterého by se vešlo kolečkové křeslo. Taxi dorazilo o pár minut později. Harry a Draco spolu vyrazili na obhlídku prvního bytu.
Pokračování příště