"Wow, opravdu je tu mnohem méně teplo, je to přijemné, " poznamenal Harry při návratu za jídelní stůl. "Díky."

"Cítíš se lépe?" zajímal se Snape a máchnul rukou nad jedinou silnou svíčkou uprostřed stolu, která vzplanula smaragdovým plamenem.

"Ano, není mi tak horko," - odpověděl Harry. "Ale skutečně je třeba napnout fantazii, aby bylo možné si představit, že se s tebou cítím ve své kůži."

"Děkuji za tak přesný popis tvých nepříjemných pocitů." odpověděl Snape. Harry byl překvapený kyselým tónem mistra lektvarů - vždyť byl velmi dobře obeznámen s Harryho pocity, co se týkalo toho prokletého proroctví.

Na stole se objevilo jídlo, ale namísto plných mis, které bývaly na stole ve Velkém sále, se před každým objevil pouze talíř se salátem. A dokonce ani nebyl příliš plný. Listy hlávkového salátu, ředkvička vyřezaná jako... Harry vlastně ani nevěděl co, - pár výhonků chřestu naložených v omáčce, která chutnala současně po octu i česneku. Uvědomoval si, že už se dnes nezdvořile zachoval, proto se pokusil skrýt zklamání. Dobře, vždycky si může doběhnout do kuchyně později, i když mu najednou svitlo, že brzo mu budou všechny tyto malé svobodné vycházky nedostupné, jakmile odevzdá svému nepříteli neviditelný plášť po otci.

No, je zbytečné naříkat nad mlékem, které uteklo jak by řekla teta Petúnie. I když v jeho případě se dalo mluvit o mléku, co se teprve chystalo utéci.

Podle Snapeova příkladu, si Harry rozložil lněný ubrousek na kolenou a vzal nejdelší vidličku ze tří, které před ním ležely. Udivil ho počet vidliček prostřených kvůli salátu, ale tohle byly pokoje Snapea, a on tu byl host, proto bylo sotva vhodné klást zbytečné otázky. Když viděl mistra lektvarů krájet nožem chřest na malé kousky, Harryho napadlo, jak necivilizovaně musí vypadat on sám, když ho napíchnutý na vidličku cpe do úst vcelku. Tak ať. Nakonec to není jeho vinna, že není zvyklý na vybrané saláty s chřestem. Velkou část života byl šťastný, když se mu povedlo alespoň se nasytit. I když, pokud Snape se takto stravuje pořád, pomyslel si smutně Harry, tak si po 17. červnu bude muset opět zvykat na hladovění. Ne že by to bylo, tak hrozné. Každopádně musel procházet něčím podobným každé léto, když opustil Bradavice. Jednoduše se bude snažit najíst se do zásoby ve Velkém sále. I když podle Snapeova rozvrhu, bude pro něho sobota asi odlehčovacím dnem.

Salát byl snědený a Harry, i když si poručil nepřemýšlet o jídle, se přesto nemohl ubránit, aby neolízl omáčku z vidličky. Ještě dobře, že z něho Snape nespouštěl oči, jinak by vylízal i talířek.

Přestaň myslet na jídlo... Dobrá rada. U Dursleyů mu nejednou pomáhala. Budiž, alespoň někdy.

"Kdy se začnu učit zaklínadlo?" zeptal se. "No to, kvůli rituálu."

Snape si utřel koutek úst, odhodil si vlasy z tváře zpět na ramena a protáhnul.

"Myslím, že bych se sám dovtípil o jakém zaklínadle je řeč, Harry."

Proč ho ten člověk vždycky nutí cítit se jako děcko? Hloupá otázka, když odpověď Harry dobře znal. Za prvé: Snape tak jednal s každým, s výjimkou ředitele. Za druhé: Zjevně cítil zvrácenou radost, když tím způsobem jednal s Harrym, který byl pro Snapea vždycky připomínkou v mládí zakoušeného ponížení. Nahlédnout do myšlenek lektvaristy v pátém ročníku, byl špatný nápad, pomyslel si Harry, protože to nepřímo vedlo k Siriusově smrti. Přesto na druhou stranu, alespoň pochopil důvod, kvůli kterému ho Snape vždycky nenáviděl. A kupodivu to Harrymu skutečně pomohlo. Protože nevědět proč tě kdokoliv nenávidí - je o hodně horší.

"Takže?"ozval se znovu. "Co s tím zaklínadlem?"

Snape nabral na vidličku salátový list.

"Kdy by ses ho chtěl začít učit?

"Jak to mám vědět? Řekl jsi, že je to náročné, ale já jsem ho dokonce ani neviděl. Nemám ponětí, do jaké míry to pro mne bude obtížné. A vůbec proč ho považuješ za tak hrozné? Je to kvůli délce?"

"Je ve staré hindustánštině."

Harry si loknul vody.

"Není v latině? A co tehdy Kaligula?"

"Pokud je známo, pochází odkudsi z Kašmíru, to je v...."

"Indii, i když spíš je to Pákistán." dokončil Harry. "Nejsem tak úplný nevzdělanec, i když nepochybuji, že ty si to nemyslíš."

Snape výmluvně pokrčil rameny.

"Ať to bylo jakkoliv, učenci došli k názoru, že Kaligulu trénovali kouzelníci z východu. Domnívám se, že zaklínadlo nemohlo být v jeho rodném jazyce, když ceremoniál s ním spojený je dodnes, znám pod zkomoleným latinským názvem."

"Budiž, snad si dokážu zapamatovat nějaký text v hindustánštině," trval na svém Harry

"Také na to spoléhám," odrazil Snape a odložil vidličku na talířek.

V ten okamžik oba talířky po salátu zmizely a objevily se jiné - s grilovaným platýzem ležícím na sypké rýži.

"Óch," V Harryho hlase se odrážely veškeré jeho emoce.

Snape se posměšně podíval na chlapce.

"Snad sis nemyslel, že dneska držíme dietu? Ne. Jen dávám přednost tomu večeřet kulturně." Ale jakmile se Harry s chutí pustil do ryby, Snapeův úsměv pohasnul. "Znamená to, že máš hlad?"

" No, jestli si vzpomínáš, zmeškal jsem snídani i oběd, " začal se omlouvat Harry, protože podobná poznámka u Dursleyů vždycky předcházela kritice.

"A nemohl jsi nic říci, že?" obvinil ho Snape.

Harry se zamračil.

"Už jsi moje společenské chování odsoudil, ale dokonce i já vím, že na návštěvě se jí to co dostaneš, a říká se prosím a děkuji."

"Kdy jsem tvé společenské chování odsoudil?"

Harry zvednul hlavu, ale okamžitě ji znovu zabořil do talíře. Rýže byla skutečně chutná. Jasně žlutá, s lehkou příchutí čehosi nepopsatelného.

"No neříkal jsi to nahlas. Ale máš to napsané ve tváři."

Když potom mladík zvednul oči, setkal se s chladným Snapeovým pohledem.

"To mluvíš o nitrozpytu? Lhostejně se zeptal mistr lektvarů.

"Jo a k tomu bezhůlkovému." - procedil Harry. "To jsem přece já, kdo je sotva schopný nitrozpytu. Tohle je logika. Měl jsem na mysli čistě a pouze instinkt. Intuici. Respektive to, jak sleduješ a hodnotíš, každý můj pohyb u stolu. Mimochodem, všimnul jsem si, že to děláš dokonce i ve Velkém sále."

Neuvěřitelné, ale Snape se napnul ještě víc.

"Ah. Jistě, tvoje způsoby stolování bývají velmi otřesné, to lze jen těžko popřít. Ale, že jsi sotva schopný nitrozpytu - není pravda."

"Ano? Minule, když jsi mně vyhodil z kabinetu, říkal jsi něco docela jiného. Pamatuješ, před vánočními prázdninami, v šestém ročníku. Mohu citovat:

Ven, ty omyle přírody, jsi sotva schopný nitrozpytu, nebo něčeho pořádného, - to je přece všechno co můžeme čekat od "zázračného chlapce", který se považuje za něco víc než je taková malichernost jako učení, a kterého zajímá jen famfrpál. Doufám, že jsi dostal pořádně za vyučenou a příště se budeš obtěžovat vyčistit svou mysl před spaním, protože Temný pán už ví, jak do ní proniknout, že? Všechno co musí udělat je jen namluvit ti, že někdo z tvých blízkých lidí je v nebezpečí a je vedlejší, že když mu dovolíš, aby si tě takhle omotal okolo prstu, vystavuješ nebezpečí ostatní blízké. Mělo ti to dojít už minulé jaro, ale nepochybně ti pořád nedošlo, že nejsi jediný kouzelník na světě a dokonce ani jediný, kdo je zvlášť důležitý. Ale s naším štěstím, to prokleté proroctví ti tak nafoukne tvoje ego, že Temnému pánovi bude stačit ho napíchnout a vytáhnout z mysli..."

Harry zmlknul až tehdy, když Snape zvýšil hlas.

----------------------------------------------------------------------------------------------------

 

"Dost," zařval Snape a přerušil tak recitativ, když bylo jasné, že Harry bude mluvit ještě hodně dlouho.

Ze začátku Snape zpanikařil, opravdu to všechno říkal kvůli Harryho neschopnosti. Potom si s nechutí přiznal, že to odříkal naprosto doslovně. Ale jeho konečnou reakcí musela být chladná lhostejnost, které se držel jako záchranného kruhu.

"Pokud sis dokázal tohle zapamatovat, myslím, že nebudeš mít žádný problém se zapamatováním zaklínadla."

Severus se vrátil k rýži, ale myšlenka na to, že Harry dokázal poznat jeho mínění, ohledně jeho stolovacích způsobů, ho nenechala v klidu. V zájmu udržení přátelské atmosféry on sám nepronesl v této souvislosti nahlas žádnou poznámku a dokonce se zdržel veškerých znechucených úšklebků.

Ale Harry stejně vycítil, jeho nevoli. Znamenalo to tedy, že mladík je mnohem víc vnímavý, nežli si Severus myslel.

Znamenalo to taky, že dřív, nebo později pochopí, že Severus pokládá jeho vzhled za přitažlivý. Samozřejmě, pokud Severus nebude opatrný. Jinak se Harry bude cítit ještě víc využitý, což pokazí jejich výměnu sil. I když nepochybně ušlechtilý nebelvír stejně bude chtít projít rituálem. Bude cítit povinnost obětovat se za ostatní a další podobné nesmysly. Stačí si jen připomenout, že chlapec byl připravený spíš hladovět, než požádat o jídlo!

"Nejsi žádný Oliver Twist." prohlásil jedovatě. "Nikdo tě nevytahá za ucho, jestliže požádáš o jídlo."

"Jen jsem se pokoušel být zdvořilý," ohradil se Harry, ale Severus nechtěl nic slyšet.

"A dosáhl jsi pravého opaku. Chápeš, jak je z tvé strany nezdvořilé předpokládat, že bych tě chtěl mořit hladem?"

Při těch slovech se na Harryho tváři objevil podivný výraz a pak se odvrátil.

"Ne, něco takového mne nenapadlo," odpověděl a vrátil se znovu k jídlu. " Přece jsi sám napsal, že nejsi povinný brát zřetel na mé potřeby a že mě můžeš klidně zabít, bez strachu z odsouzení. Tak jak se mám cítit?"

"Musíš se chovat rozumně." Severus si nalil do poháru Chardonay a po předchozí zkušenosti, požádal domácího skřítka, aby přinesl Harrymu dýňový džus.

"Napsal jsem taky, že s tebou nehodlám špatně zacházet."

"Ano, ale ty nemůžeš nic slibovat." Harry zabodl vidličku do ryby větší silou, než zamýšlel. "Kromě toho, to ďábelské zaklínadlo tě může donutit, dělat kdoví jaké hrozné věci, to je jasné."

"K tomu nemusí dojít a také nedojde, pokud se mi náležitě podřídíš."

"No ano," protáhnul Harry a upil dýňový džus. "Ale nápad s Cruciatem je velmi pochopitelný - vždyť jsem viděl, jak jsi ho častokrát uplatňoval, takže ty sis už zvykl působit bolest."

"Já ne...."

"Takže to bude Cruciatus?" přerušil ho Harry a pokračoval. "Při obřadu, když mě budeš muset způsobit bolest?"

Severus zbledl.

"Samozřejmě ne!"

Harry dojedl rýži a hodil po něm pronikavý pohled.

"Budiž, já vím, že ho ovládáš, a protože jsi se o něm v synopsisu zmínil, myslel jsem, že to byla narážka Severusi."

"Jen jsem se pokoušel," procedil Snape, "vysvětlit ti Temnou magii a proč musíme k Podentes přistupovat s veškerou vážností."

"Dobře, to jsem nepochopil, " přiznal Harry a okázale položil vidličku do středu talíře. "Hm. Mohu si objednat desert? Nebo se to uvádí do činnosti jen pro tebe?"

"Domácí skřítci, nejsou zvyklí, abych se s někým dělil o stůl." roztržitě poznamenal Snape. Znamená to tedy, že mladík myslel, že ho během ceremoniálu čeká Cruciatus?...Těžko říci, co Severuse poděsilo víc, jestli to, že ho něco takového mohlo napadnout, nebo to, s jakou lehkostí se s tím smířil. Samozřejmě, Harry už dostal příležitost vyzkoušet si na vlastním těle Cruciatus, ale právě proto by ho měla podobná vyhlídka na zopakování nesnesitelné bolesti pobouřit.

"Tak co?" vytrvale opakoval otázku Harry. "Jak mi chceš způsobit bolest?"

"Doposud jsem o tom nepřemýšlel." Severus také položil vidličku na talíř, a v ten okamžik se před nimi objevila malá porce čokoládové pěny.

"Myslím, že to bude něco svázaného s prolitím krve. Buď jak buď, tvoje krev bude zapotřebí do lektvaru, který vypiji při ceremoniálu."

Harry se zamračil.

"Naposledy, kdy mě brali při obřadu krev, - to bylo..."

"Znovuzrození Temného pána, já vím. Nevím jestli tě to uklidní, ale já budu potřebovat pouze pár kapek. Nemusíš mít obavy z nelidského mučení. V něm podstata Podentes nespočívá."

"Ale, ovlivnilo časté používání Cuciatu vaše...,tvoje sklony?" zeptal se ostražitě Harry. "Myslím tím... No, ve skutečnosti bych nikdy takovou otázku nepokládal, ale ty sám jsi napsal, že pouze idiot nechápe, jak erotickou může být bolest. Chtěl bych vědět, co preferuješ v posteli. Působit bolest?"

"Ne." vydechl Severus a přešla ho chuť na desert. Do háje, je strašně nepříjemné, to co si chlapec myslí, ale vcelku pochopitelné. Harry viděl a zažil schůzku Smrtijedů a měl sedmiletou praktickou zkušenost z hodin lektvarů. Severus chápal, že jeho chování ve třídě, donutilo Harryho přemýšlet o něm, jako o naprostém sadistovi.

Takže, tvrdíš, že tě časté používání nepromíjených neovlivnilo?" s nevěřící ironií se zeptal Harry.

"Ne, to netvrdím."

"Jak to tedy je?" dožadoval se upřesnění Harry.

Severus se zamračil.

"Nevznikla u mě nepřekonatelná touha házet kletbami na všechny strany - i když během rituálu nemohu nepředvést, požadované...odhodlání udělat to."

Stejně tak jako samotný Harry bude muset při iniciaci jasně demonstrovat svou touhu podřídit se. "Myslím že jejich používání mě udělalo... Víc tvrdým, agresivnějším."

"Přitom jsi přesvědčený, že nemícháš bolest s potěšením?" - konstatoval Harry, ale z jeho tvrzení jasně zněla pochybnost.

"Najedený?" náhle změnil téma Snape, trpělivě počkal na potvrzující přikývnutí mladíka a postavil se. Plameny svíček ozářily rozhodnost na jeho tváři.

Výborně. Posledních několik minut tě zajímalo téma bolesti, ale pokud se pamatuješ, našim dnešním úkolem je dosažení potěšení. Navrhuji začít. Dej mi vědět, jestli pocítíš, že překračuji hranici, mezi těmi dvěma pojmy."

 

Harry se nepodával strachu, nikdy a před ničím. Proto také povstal, ale při tom zamumlal: "Zdá se, že právě nyní bych dal přednost Cruciatu." Pak řekl víc nahlas:

"Teď tedy mezi námi nedojde k ničemu...víc intimnímu? V každém případě alespoň prozatím?"

"To je pravda. Jdi do obýváku, Harry."

"Nechci se s tebou líbat."

"Harry! Zmlkni. Všechno bude dobré."

Severus se otočil, opustil knihovnu a přinutil chlapce, aby šel za ním.