Skryté vzpomínky

11. 06 2010 | 18.17

Skryté vzpomínky

Autor : Diana Williams

Překlad : Hajmi 2003

Kapitoly - Jednorázovka

Severus Snape trpí ztrátou paměti, Remus Lupin mu nabídne útočiště.

Disclaimer: Všechna práva k uvedeným materiálům patří jejich autorům. Hajmi z nich nemá žádný zisk.
---
 SKRYTÉ VZPOMÍNKY

 Albus Brumbál se usmál na Remuse Lupina vcházejícího do kanceláře a nabídl mu křeslo.
"Oh Remusi! Děkuji, že jsi přišel tak rychle."
"Znělo to naléhavě." Odpověděl Lupin, sedl si ale pohoštění odmítl.
"Je to naléhavé." potvrdil Brumbál a vážný výraz očí vystřídal jeho obvyklý zářivý. "Předpokládám, že jsi slyšel o Severusově poslední misi."
"Jen to, že byl zraněn. Co se stalo?"
"Voldemort se nějakým způsobem dozvěděl, že je špion. Severus dokázal aktivovat své přenášedlo, které měl pro případ nebezpečí, ale ne dříve než utržil vážné zranění a také pár kleteb cruciatus."
"Bude v pořádku?" zeptal se Lupin starostlivě.
"Fyzicky se uzdravil, ale stále jsou tu určité... komplikace."
Lupin se zamračil. "Jaké komplikace?"
---
Brumbál si povzdechl. "Vypadá to, že Severus ztratil velkou část své paměti. Přesněji, nepamatuje si kdo je a nic o své minulosti. Ví, že je čaroděj a byl schopen vyvolat pár kouzel, takže jeho vzpomínky nejsou úplně pryč. Ale Poppy říká, že není jisté jestli se mu paměť vrátí nebo ne."
"Pokud si nepamatuje kdo je," řekl Lupin pomalu. "pak zřejmě taky neví kdo jsou všichni ostatní okolo něj."
Brumbál kývl. "Ano, a to včetně jeho nepřátel. Předtím než odešel mi řekl, že ví o třech z jeho studentů, kteří přijali temné znamení. Neměl čas mi říct jejich jména a nyní si je nepamatuje."
"To pro něj znamená, že tu není v bezpečí."
"Přesně."
Lupin mu věnoval ostrý pohled. "Ty chceš, aby zůstal se mnou?"
"Napadlo mě, že by to bylo ideální řešení. Tvá chata je na odlehlém místě a její polohu zná jen pár lidí. Jsi také schopný ochránit Severuse v jeho současné situaci."
"Zapomínáš na to, že mě Severus nenávidí." Ohradil se Lupin.
Brumbál se na něj podíval skrz brýle. "A ty zapomínáš, že si tě Severus nepamatuje, stejně jako nikoho z nás."
"Až se mu vrátí vzpomínky, bude zuřit, že mi něco dluží."
"Jsem si jistý, že ho budeš schopný přesvědčit, že jsi mu poskytl útočiště jako kompenzaci za to, že pro tebe vařil lektvar."
---
Lupin si povzdechl a klesl do křesla. "No dobrá, souhlasím, udělám co chceš. Stejně by to tak dopadlo."
Brumbálovy oči se rozzářily. "Výsada stáří." Usmál se a přešel ke krbu, vzal si ze zásobníku na římse hrst letaxového prášku a podíval se na Lupina. "Připojíš se ke mně v nemocničním oddělení, Remusi?"
Lupin se zvedl a zabručel. "Proč ne? Musím si nechat prohlédnout hlavu."
Brumbálův zvonivý smích ho provázel celou cestu do nemocničního oddělení.
..............................................................

 
Snape stál u okna a díval se ven, když vyšli z krbu. Neotočil se, ale Lupin si všiml jak svými prsty sevřel pevněji parapet.
"Tak Albusi, tohle je můj nový strážce?" jeho obvykle hebký hlas zněl trochu chraplavě. Lupin se otřásl při myšlence co mohly kletby cruciatus udělat tělu oběti - a jeho mysli. "Věřím, že jsi ho informoval, že nejsem úplný blázen."
"Ano, řekl jsem Remusovi o amnézii." odpověděl upřímně Brumbál. "Remus je ochotný tě u sebe nechat, zatímco se budeš uzdravovat."
"Pokud se vůbec někdy uzdravím. Jak si jistě vzpomínáš, Poppy řekla, že se mi možná paměť nikdy nevrátí." Otočil se a věnoval jim letmý pohled. Lupina přímo ochromila bolest, kterou uviděl v jeho temných očích. Pak Snape obrátil svou pozornost zpět k oknu. "Pochybuji, že tvůj přítel bude chtít hosta na neurčitou dobu."
Lupin konečně znovu nalezl svůj hlas. "Nevadí mi to. Mám dostatek místa. Ve skutečnosti postrádám společnost."
Poté co to řekl se chtěl kousnout do jazyka. Co si myslí, že zve Snapea, aby s ním bydlel? Ten muž mu nikdy neřekl nic slušného už od jejich pátého ročníku, a stál ho jeho učitelské místo zde v Bradavicích! A on nyní zve toho samého muže do své chaty? Na neurčitou dobu?
---
Snape se otočil a pozvedl obočí, když se jeho pohled střetl s Lupinovým. "Velkorysé, pokud to je pravda."
"No tak, Severusi." Napomínal ho Brumbál. "Remus tě pozval - "
"A já nemám jinou možnost. Ano já vím."
"Tak v tom případě je to dohodnuté." Řekl rychle Lupin než by toho mohl začít litovat. "Potřebuješ si zabalit věci nebo jsi připraven odejít?"
"Na to se musíš zeptat mého hlavního hlídače." Řekl krátce Snape. "Nebylo mi dovoleno opustit pokoj od té doby co jsem se probudil z bezvědomí."
"Bylo to pro tvé osobní bezpečí, Severusi." vysvětloval jemně Brumbál. Kývl směrem k vaku, který byl položený na křesle. "Zabalil jsem nějaké oblečení na převlečení, pár posledních časopisů a také nějaké tvé oblíbené knihy."
"Čemuž musím věřit." Zamumlal Snape.
"Máte s Remusem mnoho společných zájmů." Pokračoval Brumbál a Lupin musel obdivovat jeho neskonalou trpělivost. On už by se už nyní ocitl v pokušení Snapea praštit. "Učil zde Obranu proti černé magii před třemi roky
Snapeovy prsty opět pevně stiskly parapet okna. "Odejdeme už brzy?"
Brumbál podal Lupinovi vak a knihy. "Připravil jsem přenášedlo, které vás oba přenese k chatě, Remusi. Čím míň lidí Severuse uvidí, tím lépe." Usmál se. "Hodně štěstí vám oběma! Neváhejte a pošlete mě nebo Poppy sovu nebo poštu krbem, když budete cokoliv potřebovat."
Lupin kývl a podal knihy Snapeovi. "Můžeme Severusi?"
.................................................

 
Objevili se pár kroků od Lupinovy chaty a on viděl jak si jí Snape prohlíží s očividnými pochybnostmi.
"Není to nic moc já vím." Omlouval se Lupin. "Určitě to není to, na co jsi zvyklý."
Snape mu věnoval pohled, který jasně říkal, že se chová mnohem hloupěji než obvykle. "A jak to mám vědět? Celá moje zkušenost je omezena na ten malý soukromý pokoj, ve kterém jsem byl v nemocni. Co já vím, možná tohle může být stejné, jako domov ve kterém jsem vyrůstal."
"Ani ve snu." Řekl suše Lupin. I jako dítě věděl, že Snapeovi byli čistokrevní aristokraté, i když zbídačení, a že Snapeův zámek kdysi soupeřil se sídlem Malfoyů. Vedl je do chaty a cestou ukazoval. "Tohle je hlavní pokoj - kuchyň je oddělená a tímhle směrem. Ložnice je tady a koupelna jsou hned ty dveře napravo. Nemám sprchu, ale vana je veliká a hluboká. Zásobník na vodu má na sobě kouzlo, které zajišťuje neomezené množství horké vody."
Přeměnil svou dvou-postel na dvě identické a na jednu položil Snapeův vak. Pak přešel ke skříni a otevřel jí.
"Je tu spousta místa kam si můžeš dát své věci. Budu v kuchyni a připravím něco k večeři. Přijď za mnou, až budeš připravený." Přešel zpět ke dveřím a chtěl odejít.
"Lupine."
---
Lupin se tázavě otočil. "Jsem Remus. Potřebuješ něco? Obávám se, že tu není laboratoř na lektvary, ale možná bychom mohli něco vymyslet v kuchyni."
Snape však neměl na mysli lektvary a vzduch kolem něho byl plný váhavosti, což bylo trochu šokující.
"Pochopil jsem, že jsme se navzájem znali."
Lupin se křivě usmál. "No, dalo by se to tak říct. Byli jsme ve stejném ročníku v Bradavicích, ačkoliv ne ve stejné koleji. Byli jsme kolegové ten rok co jsem učil v Bradavicích a spolupracujeme v Řádu minulé dva roky."
"Aha. A Brumbál... znáš ho také?"
"Ano, ačkoliv ty ho znáš lépe než já. Nebo jsi znal. Řekl ti, že učíš v Bradavicích už patnáct let? A víc než to, vždycky jsem si myslel, že tě Brumbál považuje za svého syna. Má tě velmi rád Severusi. I když je to těžké, má na srdci jen tvé dobro."
---
Viděl jakoby nějaká tíseň opustila Snapeovo tělo a pak si uvědomil, jak hrozně děsivé to musí být probudit se ve světě plném cizích lidí. Nevědět komu důvěřovat a komu ne. A pro někoho tak paranoidního jako je Snape, to musí být učiněné peklo.
"Jdu udělat tu večeři."
"Remusi." Opět ho Snapeův hlas zastavil, když se otočil a chtěl odejít. Podíval se zpátky a viděl, že se Snape snaží něj nedívat. "Děkuji."
Ta slova byla tak tichá, že je Remus skoro neslyšel. Usmál se na druhého muže. "Ještě mi neděkuj. Stále jsi neochutnal moje vaření."
................................................
Snape pomalu odložil lžíci do své napůl nedojedené misky a opatrně řekl. "To byl to nejhorší dušené maso, které jsem kdy ochutnal."
Lupin se zaculil. "To nevíš jistě. Možná je moje vaření to nejlepší co jsi v životě ochutnal."
"No, pak by to možná vysvětlovalo to jak vypadám." Poznamenal Snape suše a podíval se na svoje vyhublé tělo.
"V Bradavicích musí vařit příšerně."
"Ne, nejsi moc velký jedlík." Lupin zamířil lžící na Snapea. "I když jsme byli jako děti ve škole. Jedl jsi tak málo, že to tvoje tělo skoro neudrželo pohromadě, když sis tedy vůbec vzpomněl, že máš jíst. Obvykle pokud jsi vynechal jídlo, tak jsi zůstal v knihovně nebo v laboratoři a pracoval, buď na jedné, nebo na druhé věci." Lupin se odmlčel. "Když si tak vzpomínám ten rok co jsem učil v Bradavicích jsem si všiml, že jsi víc jídel vynechal, než u kolika jsi byl přítomný. Myslím, že ti Albus nechával posílat jídlo do laboratoře, jen abys vůbec něco snědl."
---
"Pekelný šťoural." Snape zavrčel a zabořil svou lžíci do misky jen s malou radostí.
"To je." Souhlasil s ním Lupin. "Studenti si o tobě mysleli, že jsi upír. Víš."
Snape vzhlédl a zvedl obočí. "Možná jsem."
Lupin zavrtěl hlavou jak se zvedl od stolu a odnášel obě jejich misky do dřezu. "Ne nejsi."
"Jsi si jistý?" zeptal se Snape a výhrůžně se na něj díval.
"Zcela jistě. Zaprvé - učil jsem Obranu proti černé magii a znám všechny znaky." Odmlčel se a pak pokračoval.
"Zadruhé - jsem vlkodlak a byl bych to schopen vycítit, kdybys byl něco jiného než člověk."
Pokud očekával od druhého muže výbuch, byl překvapen. Snape neudělal nic jiného než, že zvedl obočí.
"To vysvětluje proč už neučíš."
Bylo překvapivé, jak to stále bolelo. Remus se díval do dřezu a mračil se. Pak hořce řekl. "Vlastně nikdo o tom nevěděl,
dokud jsi to neprozradil zmijozelským studentům. Nyní kvůli regulím ministerstva si nejsem schopný najít jakoukoliv práci."
---
"Pokud ode mě očekáváš omluvu tak tě zklamu." Odpověděl lehce Snape. "Nic si nepamatuji."
Lupinovi poklesla ramena. " Ne neočekávám omluvu." Otočil hlavu ke Snapeovi a jejich pohledy se setkaly.
"Tak, chceš kontaktovat Albuse a říct mu, že dáš přednost jinému úkrytu?"
Snape odfrkl. "Nebuď směšný. Úplněk je až za tři týdny. Předpokládám, že učiníš adekvátní opatření."
Lupin kývl. "Beru vlkodlačí lektvar, který ve skutečnosti děláš ty."
"No to si o sobě možná nepamatuji, ale vím, že mám důvěru ve své schopnosti, co se lektvarů týče." Vstal od stolu. "Myslím si, že se vykoupu a půjdu si lehnout. Byl to vyčerpávající den."
Lupin kývl. "Dobrou noc Severusi. Oh, a Severusi?" řekl jak se druhy muž zastavil tázavě ve dveřích. "Zítra vaříš večeři ty."
Snape nadzvedl obočí. "Samozřejmě. Dobrou noc Remusi."
Lupin zjistil, že se šklebí, když myl nádobí a neptal se sám sebe proč.
.................................................................................................

Snape byl už vzhůru, když se Lupin druhý den probudil a následoval příjemnou vůni, kterou bylo cítit po chatě, a která ho dovedla do kuchyně. Tam zjistil, že už na něj čeká káva a čerstvá vejce. Snape jen kývl na jeho pozdrav a obličej mu zmizel za časopisem, který si četl. Lupin se naklonil, aby viděl titulní stranu. Když uviděl kotlík zašklebil se a vrátil se ke své snídani a svým novinám. Vypadalo to, že některé věci se nezměnily.
Po snídani Snape zmizel v ložnici. Když se nevrátil, Lupin do ní nakoukl a zjistil, že je druhý muž schoulený na posteli a evidentně spí. Zamračil se. Albus neříkal nic o tom, že by jeho host potřeboval extra odpočinek a Poppy by se jistě zmínila, kdyby Snape nebyl úplně zdráv. Možná Snape minulou noc nespal dobře. Ale Lupin od něho neslyšel ani pípnutí. Že by Snape použil tišící kouzlo sám na sebe předtím než si lehl?
Lupin to nyní zkontroloval, sice neodhalil žádné kouzlo, ale jistě to zkontroluje ještě v noci. Mezitím využil čas, který měl sám pro sebe. Převlékl se do starých šatů a chystal se udělat nějakou práci kolem chaty.
Byl na střeše a opravoval jí, když uslyšel Severusův hlas volat jeho jméno. "Tady nahoře!" zavolal, upevnil pár posledních uvolněných tašek předtím než opatrně slezl. Snape stál dole u žebříku v rukách držel sendvič a šálek čaje. Beze slova to podal Lupinovi předtím, než zmizel uvnitř.
Lupin se zamračil. Druhý muž vypadal zardělý, možná měl horečku. Snad by měl zavolat Poppy, jen aby si byl jistý.
.............................................................................................

 
Snape byl u večeře tichý a jen pokrčil odmítavě rameny nad Lupinovou extází z jablečného koláče. Severus se opět odebral do ložnice brzy a když si byl Lupin jistý, že muž spí, zavolal madam Pomfreyové. Ujistila ho, že Snape je naprosto uzdravený kromě jeho ztracené paměti. Cítil úlevu, ale zároveň byl zmatený. Lupin se také odebral do ložnice a zjistil, že jeho společník opravdu má kolem sebe tišící kouzlo. Lupin vyvolal kouzlo, které ho mělo probudit, kdyby Snape byl v noci neklidný. Pak se přikryl a skoro okamžitě usnul.
Uprostřed noci se Lupin probudil do temnoty a vzrůstajícího pocitu, že je něco špatně. Se zamlženým pohledem se podíval na druhou postel. Snape se neklidně převaloval po posteli, evidentně chycený v jakési noční můře. Remus vylezl z postele a opatrně, aby ho Snape neuhodil máchajícíma rukama, chytil jeho ramena a pokoušel se ho zatřesením probudit z noční můry.
"Severusi, probuď se, Severusi!"
---
Snape se nepřestával převalovat a vypadal ještě vyděšeněji, když se ho Lupin pokoušel držet. Bylo také zřejmé, že vůbec neslyší co mu Remus povídá. Lupin si uvolnil jednu ruku, aby mohl otevřít noční stolek a vyndal lahvičku s lektvarem bezesného spánku. Nemilosrdně ho nalil Snapeovi do krku. Muž se zakuckal a stále se ještě chvíli přehazoval. Jeho pohyby se ale zpomalovaly a zpomalovaly, dokud s povzdechem neupadl do hlubokého spánku.
Lupin seděl dlouhou chvíli a pozoroval Snapea, aby se ujistil, že muž opravdu spí. Pak se přesunul zpět do své postele. Bude si o tom muset se Severusem při snídani promluvit a vůbec se na to netěšil.
...................................................................................................

Lupin se ráno probudil jako první, což ho nepřekvapilo. Ze zkušenosti věděl, že účinek bezesného lektvaru nevyprchá ještě tak hodinu. Udělal konvici kávy a sedl si v kuchyni s novinami a čekal.
Bylo to téměř až po dvou hodinách, kdy se Snape objevil v kuchyni. Nalil si šálek kávy vypil jí, pak si nalil ještě jeden. Klesl na druhou židli, v obou rukách svíral pevně šálek a zíral přes stůl na Lupina.
"Byl bych ti vděčný, kdybys mi nedával lektvary bez mého vědomí."
Lupin se otřásl. "Neměl jsem příliš na výběr. Tím způsobem jakým jsi se přehazoval by sis mohl ublížit a já jsem tě nemohl probudit. Ale udělám s tebou dohodu - nedávej si kolem sebe tišící kouzlo a já tě nebudu drogovat do bezvědomí."
---
Snape se mu přes stůl díval přímo do očí, ale Lupin odmítl uhnout pohledem. Po pár minutách, Snape sklopil oči a povzdechl si.
"Dobrá, ale nestěžuj si pokud tě budu budit, nebo uslyšíš něco, co bys raději neslyšel."
"Zdá se ti o tom, co se ti stalo?" zeptal se Lupin zvědavě. "O posledním srazu, kdy tě zranili?"
Snape se otřásl. "Nejsem si jistý. Sny se zdají být neuspořádané a neorganizované. Je tam... není to muž, ale v něčem ho připomíná. Má červené oči a směje se." Řekl suše. "Není to zrovna příjemný smích."
Lupin si to uměl představit a Voldemortův smích nebylo něco, co by si přál slyšet. Otřásl se při té myšlence. "No, budu raději, když mě probudíš a já tak budu moci probudit tebe." Vstal s prázdným šálkem v ruce a zeptal se. "Máš hlad?"
"Ne tak velký, abych tě nechal vařit." Snape se s námahou postavil a šel ke spíži. "Zvládneš osmažit slaninu?"
"Nejsem v kuchyni tak úplně neschopný." Protestoval Lupin. "Dařilo se mi samotnému do teď docela dobře."
"No, pak už chápu, proč vypadáš, tak jak vypadáš." Kontroval Snape a vrátil se s miskou vajec.
---
Lupin se chystal namítnout, že za to, proč je tak hubený může chudoba spolu s transformacemi, ale raději se kousl do jazyka. Ztratit nad sebou kontrolu se Snapem, by nevedlo k ničemu dobrému. Spokojil se raději s tím, že položil pánev na sporák s trochu vetší silou nežli bylo potřeba.
Oba pracovali v relativním tichu pár chvil, pak Snape promluvil. "Vypadá to, že jsem ti způsobil nechtěně potíže se zásobami."
Lupin v tom rozpoznal Snapeův způsob omluvy.Povzdechl si a nechal svůj hněv opadnout. "Ne to je v pořádku. Jsem jen ... na tohle téma trochu citlivý. Ve skutečnosti to, že mám plnou spíž je jen velkorysost Albuse a luxus, který si normálně užívám."
Snape mu věnoval postraní pohled, pak se opět pohledem vrátil k vejcím, která smažil. "Díky svému statutu vlkodlaka?"
Lupin pokrčil rameny. "Je těžké si udržet práci, když jsi pravidelně dva nebo tři dny v měsíci nemocný a s těmi novými vlkodlačími omezeními......."
"Jistě jsou tu i jiná zaměstnání, které můžeš dělat. Možná jde pracovat i doma."
"Jsem otevřený jakémukoliv návrhu." Řekl příkře Lupin.
"Můžeš psát knihu." Navrhl Snape. "Byl jsi učitel - musí tu být předmět o kterém by jsi mohl psát.. Nebo i třeba povídky. Pokud tě trápí ministerstvo, můžeš psát pod jiným jménem. Jsem si jistý, že Albus by byl ochotný dělat ti agenta."
---
Lupin se na Snapea díval pochybovačně. "Nejsem si jistý, že bych byl v psaní dobrý."
"Nesmysl." Odmítl rychle Snape. "Máš docela pozoruhodný způsob vyjadřování, který by pro čtenáře mohl být příjemný."
Lupin se na něj podíval překvapeně. "Cože, díky Severusi! Když vezmu v úvahu tvůj způsob vyjadřování, tak tohle je teda kompliment."
Snapeovi se na tváři objevily dva červené body a Lupin se zamyslel nad nápadem, že by se Snape mohl červenat.
"Jen ti oplácím za pohostinnost, kterou mi věnuješ." Řekl Snape nevrle a odešel od sporáku, aby dal vejce na talíře. "Pospěš si s tou slaninou. Mám hlad."
Po snídani odešel Lupin ven na zahradu. Zahrada díky jeho misím a pobytu na Grimauldově náměstí, během minulého roku, úplně zarostla. Bylo to nějakým způsobem uklidňující pracovat s rostlinami. Zjistil, že si tiše brouká, když plel záhony a zastřihával přerostlé větve.
---
Očekával, že se Snape vrátí do postele jako minulý den, ale byl překvapen, když uviděl druhého muže jak k němu pomalu jde po cestě zahradou.
"Krásný den co?" řekl a pokynul směrem k zahradě. "Je to tu trochu zarostlé. Nechceš mi pomoct?"
Očekával, že Snape odmítne a vrátí se do chaty. Byl proto dvojnásobně překvapený, když druhý muž jednoduše přikývl a otočil se k místu, kde zůstaly malé zbytky vysazených bylin. Pracoval velmi efektivně, Lupin se přistihl, že se k němu často otáčí, když spolu mlčky pracovali. Snapeovy ruce se pohybovaly rychle a elegantně, neomylně vytrhávaly jen plevel a nepoškodily ani jedinou bylinu. Lupin ho sledoval s potěšením.
---
Snape ho vždycky fascinoval i když byli chlapci. Bylo na něm něco, co Lupina přitahovalo, zvlášť když jeho podvědomí v něm poznalo další opuštěnou duši. Byl by rád strávil více času se Snapem, ale James a Sirius hned od začátku zmijozela neměli rádi a Lupin se obával, že ztratí jejich přátelství, když ho bude vyhledávat.
Nyní mu, ale nic nebránilo v tom, aby ho pozoroval a navázal s ním přátelství. I když to znamenalo, že jeho dva nejlepší přátelé museli nejprve zemřít, aby mohl udělat to, co měl právě v úmyslu.
Pozoroval Snapea, jak se naklonil a upevňoval uvolněné šlahouny vinné révy, a v ten okamžik jím projel náhle pocit vzrušení, který necítil již dlouhou dobu. Rychle odvrátil svůj pohled od Snapea, na tvářích se mu objevil ruměnec, a on raději pokračoval v práci.....................................................................................................

Dny rychle zapadly do jednotvárné rutiny. Snape se obvykle probouzel před Lupinem a měl snídani již hotovou, když se Remus objevil v kuchyni. Po snídani Lupin umyl nádobí a začal pracovat na věcech kolem chaty. Občas, pokud měl Snape špatnou noc si šel ještě zdřímnout, ale většinou se připojil k Lupinovi při práci na zahradě. Nebo seděl tiše vedle něho, když lenošil. Večer Snape uvařil a Lupin umýval nádobí, pak se společně posadili před krb se svými knihami.
---
Jen pár věcí vyrušilo jejich tiché společenství. Jednu noc Lupin navrhl, že si mohou zahrát šachy jako zpestření. Snape nadšeně souhlasil, jen aby zjistil, že si nepamatuje jak se hrají. Lupin otevřel ústa, aby mu vysvětlil pravidla, a náhle ho vyděsilo, když Snape mrsknul šálkem proti krbu a vyběhl z chaty. Bylo to poprvé kdy Lupin viděl Snapea ukázat jeho pověstný temperament. Pár minut uvažoval jestli má za ním jít, ale rozhodl se nechat muže samotného. O hodinu později se Snape vrátil uklidněný a unaveně odešel spát. Následující večer si Snape opět sedl k šachovnici a tiše požádal o vysvětlení. Hráli spolu tři hry - jednu na ukázku, druhou ve které Lupin Snapea rozdrtil a třetí ve které mu porážku oplatil Snape.
Lupin položil svého krále a zašklebil se na Severuse. "Nic špatného s tvou hlavou nemáš." Řekl a byl překvapen, když ve svém tónu poznal náznak citu.
Byl ještě více udivenější, když mu Snape úšklebek vrátil a řekl. " Ačkoliv opak o tobě se říct nemůže." Poznámka měla evidentně škádlivý tón.
---
 
Další věc, která narušovala jejich tichou existenci, byly Snapeovy noční můry. Měl alespoň jednu za noc a Lupin se stal skoro odborníkem na to, jak druhého muže vzbudit a vrátit ho do klidného spánku. Ale bylo tu pár nocí, kdy jen jednoduché zatřesení a probuzení nestačilo. Ty noci, když byl konečně vzhůru, Snape vstal, natáhl si plášť a opustil ložnici. Lupin ho potom slyšel přecházet sem tam v obýváku a toužil udělat něco čím by ho utěšil. Věděl, ale že taková pozornost by nebyla vítaná. Místo toho tedy ležel v posteli a poslouchal přecházení. Když se konečně Snape vrátil do postele předstíral, že spí.
Jednu noc, asi dva týdny poté co přišli do chaty Lupin probudil Snapea a když se chystal vrátit se do své vlastní postele uvědomil si, že Snape jako obvykle nevstává. Zamračil se a otočil pohled zpět na Snapeovu postel. Zjistil, že ho druhý muž pozoruje se zvláštním výrazem na tváři.
---
"Severusi?" zeptal se starostlivě. "Jsi v pořádku?"
"Proč to děláš?"
Remus si unaveně přejel dlaněmi přes tvář. "Severusi, nemám náladu si hrát na dvacet otázek a odpovědí. Proč dělám "Co" ?"
"Staráš se o mě. Snášíš tohle."
Lupin si povzdechl, byly to dny, kdy se Snapeovy noční můry zhoršovaly a oba je hodně vyčerpávaly. Poppy předpokládala, že se tak Snapeovy vzpomínky snaží urovnat samy a že se situace časem uklidní. Ale v této chvíli byl, Lupin u konce se silami.
"Posuň se." Na udivený Snapeův pohled řekl. "Jsem unavený a je mi zima. Pokud budeme debatovat o tomhle chci mít alespoň trochu pohodlí."
---
Snape se posunul a Lupin vklouzl pod deku, převalil se na bok, aby se mohl dívat na Snapea. Ten udělal to samé. Lupin se začervenal když si uvědomil jak blízko sebe jsou, jak málo mají oba na sobě a jak podivně zranitelně Severus v temnotě vypadá. Místo povídání se naklonil a přejel svými rty jeho.
Trochu se odtáhl a usmál se když viděl udivený výraz na jeho tváři. "Předpokládám, že to je jeden z důvodů."
"Ty se mnou chceš mít sex?"zeptal se nejistě Snape.
"Ne, Chci se s tebou pomilovat." Políbil Snapea znovu, tentokrát trochu intenzivněji a cítil, že se rty druhého muže otvírají. S povzdechem se natáhl a přitáhl si Severuse blíž, když prohluboval polibek. Snape reagoval tím, že se na něj překulil a oba muži zalapali po dechu, když se jejich erekce o sebe otřely přes jemnou látku jejich nočního oblečení.
---
To bylo ale velmi rychle odstraněno a jejich nahá těla se začala horečně tisknout naproti sobě. Nebylo tu místo pro jemnost, pro svádivá slova, nebo pro jakoukoliv přípravu. Oba muži byli na pokraji sebeovládání po dlouhé absenci a příliš vyčerpáni na to, aby toužili po něčem komplikovaném. Cítit teplé tělo pohybující se naproti tomu druhému se zdálo dostatečně dobré a po pár minutách oba dva zasténali, když jimi otřáslo vyvrcholení.
"Nevidím žádný rozdíl." Zamumlal Severus když se mu uklidnily mozkové buňky a byl schopen řeči. Lupin popadl Snapeovu hůlku z nočního stolku a použil jí na rychlé čistící kouzlo, pak ovinul ruce kolem druhého muže a uvelebil se k spánku. "V tomhle je ten rozdíl."
Snape neměl žádné výhrady k tomu, co bylo prachobyčejné tulení a ve skutečnosti usnul dříve než Lupin.
Druhý den Remus obnovil svou starou dvojitou postel na místo dvou jednotlivých.
....................................................................................................
 
Uběhl další týden a Lupin si uvědomil, že je skoro úplněk. A protože Snapeovi se stále paměť nevrátila, poslat ho do Bradavic po dobu přeměny nebylo řešení. Lupin se neobával, že by druhého muže napadl - užíval vlkodlačí lektvar dost dlouho, a věděl, že si uchová dostatek kontroly na to, aby tomu zabránil - ale bál se reakce Snapea pokud bude svědkem jeho transformace.
"Odejdu do lesa." Zamumlal Lupin tu noc kdy leželi schouleni vedle sebe a čekali až se jejich těla uklidní natolik, aby mohli usnout.
"To je nesmysl." Řekl Snape. "Naprosto svému lektvaru důvěřuji."
"Já také." přisvědčil Lupin. "Ale stále se musím transformovat a být toho svědkem může být dost hrozné." Nezmínil se, že ho Snape viděl transformovat se už dvakrát předtím. Ačkoliv pokaždé to bylo bez účinku vlkodlačího lektvaru, a že ho to pokaždé vyděsilo.
"Můžeš mě zavřít v ložnici jen do té doby, než bude transformace ukončená." Dodal.
---
Snape si povzdechl. "Dobře uděláme to jak říkáš. Ale radši si dej pozor, abys mi neroztrhal můj plášť, vlku, nebo si to odskáčeš."
Lupin se unaveně zašklebil. Snapeův plášť už zažil lepší časy a Lupin mu několikrát vyhrožoval, že ho zničí -náhodně - , aby si musel pořídit nový.
Později Lupin přemítal co by se stalo, kdyby dodrželi plán. Ale oba byli zabráni do vášnivé diskuse o časových kletbách zatímco hráli šachy. Ani jeden z nich si neuvědomil, že měsíc už vyšel, dokud Lupina neudeřila první bolest jeho transformace.
---
Neschopen dojít do ložnice, Lupin upadl na zem a svíjel se bolestí jak se mu tělo měnilo do vlčí podoby. Uvědomoval si, že ho Snape pozoruje, nejprve v úžasu, který se postupně měnil v hrůzu a vztek.Vlk
Snapeova paměť se patrně vrátila.
Lupin naříkal, ale věděl, že to zní jako vrčení. Díval se přes pokoj na svého milence. Snape stál úplně ztuhle mezi pohovkou a krbem. Remus zakňučel, a doufal, že to bude přijato jako nijak neohrožující chování. Pak se položil na břicho a plazil se prosebně směrem k němu .
Snape se ale otočil, hodil do krbu plnou hrst letaxu a se zvoláním "Bradavice!" zmizel.
...................................................................................................

Chata se ráno zdála prázdná a chladná. Lupin se pustil do ranních úkolů s těžkým srdcem. Snape se nevrátil, ani proto, aby si vyzvedl své věci. Lupin se dotkl černého pláště v jeho skříni, vedle Snapeova oblíbeného křesla ležela jeho kniha. Šachovnice s rozehranou hrou zůstala na stole. I jen těchto pár věcí a přesto mu až příliš živě připomínaly co ztratil.
Zvuk někoho kdo se přenáší ho vyrušil. S nadějí se otočil ke vchodovým dveřím, ale místo Severuse je otevřel Brumbál. Lupin klesl na pohovku.
"Předpokládám, že je v pořádku."
Brumbál kývl. "Ano. Všechny jeho vzpomínky se mu úplně vrátily. Pochopil jsem, že to bylo nějaké trauma, které ten návrat paměti způsobilo?"
"Viděl mě se transformovat." Řekl stroze Lupin.
"Aha." Brumbál prohledával kapsy a vytáhl malý sáček bonbónů. "Citrónový drops?"
---
Lupin zavřel oči a unaveně řekl. "Nemám náladu Albusi."
"Zvláštní, říkáš přesně to samé co mi řekl Severus." poznamenal Brumbál přemítavě. "Myslel bych si, že muž, kterému se vrátí paměť bude šťastnější. Přesto seděl v mé kanceláři a vypadal, jakoby ztratil tu nejcennější věc na světě."
Lupin se napřímil a podíval na Brumbála. "Opravdu?"
"Zřejmě to způsobil stres z posledních týdnů. Poradil jsem mu, aby ještě jeden týden odpočíval. Nejlépe někde jinde než ve sklepeních, někde kde je teplo a klid. Samozřejmě Severuse by nikdy nenapadlo narušovat někomu soukromí bez pozvání..."
---
Lupin nečekal na nic dalšího. O pár minut později, probíhal Bradavické sklepení. Našel Snapea v jedné opuštěné laboratoři, jak se naklání nad kotlíkem. Zavřel za sebou dveře a tiše řekl. "Myslel jsem si, že tě tady najdu."
"Lupine, nemám čas ani trpělivost se s tebou dnes zabývat."
"Špatně, máš spoustu času - Albus mi právě řekl, že ti dal další týden na zotavenou. A co se týká trpělivosti, mám jí dost pro nás oba." Udělal jeden krok směrem k němu. "Mluv se mnou Severusi. Vím, že to byl šok, když se ti vrátily vzpomínky takovým způsobem ..."
---
Snape se otočil a pozoroval ho. "Šokující bylo zjistit - vzpomenout si, - že můj milenec byl také jeden z mých mučitelů, když jsem byl mladší."
Lupin mu oplácel pohled. "Nikdy jsem nebyl jedním z tvých mučitelů."
"Ne, ty jsi jednoduše jen stál a díval se jak mě mučí tvoji přátelé."
Lupinovi poklesla ramena. "Máš pravdu. Měl jsem je zastavit, ale neudělal jsem to. Já .. bál jsem se." Podíval se na Snapea. "Nikdy jsem před Jamesem a Siriem neměl přátele. Já nemohl jse ... nevěděl jsem jak si je udržet a zároveň tě chránit. A co se týká toho ostatního - určitě už víš, že jsem nic nevěděl o Siriově plánu, když tě poslal pod vrbu mlátičku."
Snape se díval jinam, kamkoliv jen ne na Lupina. "Ano, to vím." zavrčel nevrle.
V Lupinovi vzplála naděje. "Můžeš mi odpustit, že jsem byl zbabělec?"
"Nejsi zbabělec." Řekl Snape s povzdechem. "Také jsem nechal své přátele, aby mě svedli na špatnou cestu - a s daleko horšími následky. Nemůžu ti vyčítat, že jsi dělal to samé."
---
Lupin udělal další krok. "Severusi, ty minulé tři týdny... všechno co jsem řekl, co jsme dělali ... znamenaly pro mě neskutečně mno Doufám, že pro tebe také. Myslím si, že stojí za to překonat minulost, abychom si to udrželi."
Snape se na něj stále nepodíval, ale tiše přikývl. Lupin se usmál a udělal další krok. Rukou uchopil Severusovu.
"Pojď se mnou. Znám místo kde si můžeme promluvit."
"Mluvení se přeceňuje." Řekl Snape a stiskl Lupinovu ruku pevněji. "Jak si vzpomínám byl jsem na poloviční cestě k tomu, abych tě v poslední šachové partii rozdrtil."
Lupin se zakřenil. "To není tak jisté, jak to vidím já."
"Pak možná potřebuješ brýle. Jsem si jistý, že pan Potter ti nějaké určitě doporučí."
Lupin se zasmál a zatáhl Snapea do krbu, hodil do něj plnou hrst prášku. Poté co zavolal jejich cíl, se nahnul a Severuse políbil.
"Miluju tě, víš."
Náznak úsměvu se dotkl Snapeových rtů přesně zlomek vteřiny před tím, než je zelené plameny pohltily.
"Tak to si pamatuji."

 
KONEC