Snape se stavil později s olověným pohárem naplněným léčivým lektvarem, který užíval. Lupin klimbal v jednom velkém křesle, ale probudil se když Snape jemně zaklepal na dveře.

"Jak to chutná?" zeptal se Lupin, když přebíral pohár a otevřel víko. Podezíravě si prohlížel obsah.

"Lépe než vlkodlačí lektvar." Řekl Snape.

"Ha, ha." Odpověděl Lupin. Povzdechl si a zhluboka se nadechl, než polkl. Nebylo to tak špatné, ale začal chutě těchto věcí více vnímat, teď když se uzdravoval.

"Je ode mě chytré, že mám přichystaný čaj." Řekl, postavil pohár a otočil se ke stolu, na kterém čekala konvice s čajem, šálky, cukřenka a další věci.

"Dáš si šálek?"

Snape kývl. "Já ti ho podám." Nalil dva šálky, jeden z nich podal Lupinovi, než si se svým sedl.

"Jak se cítíš?" zeptal se.

"Unavený." Zněla Lupinova odpověď. "Ale rád, že jsem z nemocnice." Usrkl si čaje. "Dívám se z okna a chce se mi běhat po louce a okolo jezera." Suše se usmál. "Ale budu spokojený s tím, že se mi podaří dojít dnes do velké haly na oběd a večeři."

"Přijdu, až bude čas." Řekl Snape.

"Děkuji, budu rád." Usmál se Lupin. "Neočekávám, že omdlím, ale bude to nejvíce, co se budu pohybovat po těch týdnech ležení."

Upíjeli čaj a nastal okamžik přívětivého ticha. Pak se Lupin zeptal.

"Tak kromě toho, že budeš čekat na mě, co dnes budeš dělat?"

Snape se v křesle protáhl.

"V nemocnici je jedno dítě, které zasáhla ošklivá kletba. Dělám pro ni lektvar." Když viděl Lupinův ustaraný výraz dodal. "Kletba byla z nepovedeného kouzla - hloupost, ne válečné zranění. A ona bude běhat kolem dříve než ty."

"Jinak," řekl. "dokončím všechno, co zbylo z minulého školního roku." Upil opět čaj. "Je to opravdu neuvěřitelná hromada papírování, která se dokázala nashromáždit."

Lupin kývl. "To si pamatuji."

"No a pak je tu moje balení." Řekl Snape náhle opatrným hlasem.

Lupin kývl, ale uvnitř ucítil obezřetnost.

Snape zaváhal a pak řekl.

"Zanechám všechny své zásoby lektvarů svému nástupci."

Lupin pohlédl Snapovi do tváře.

"To je určitě pěkně velká zásoba, které se vzdáváš, pokud mi dobře slouží paměť."

"Je toho příliš, nemohu si to brát sebou. Většina lektvarů tak dlouho nevydrží. A určitě nemám v úmyslu žádný používat, až odejdu." Řekl Snape. "Ne velmi dlouhou dobu. Bude lepší, když to dostane někdo, kdo to bude moci využít."

"A vždycky je můžeš udělat znovu, až se zase někde usadíš." Dokončil Lupin.

"Samozřejmě." Snape se nepodíval Lupinovi do očí.

To mi říká jen pro teď, protože je to něco co se můžu dozvědět a zeptat se na to, myslel si Lupin. Takže mi to řekne raději sám a vysvětlí to
svým způsobem. Pravý důvod toho, ale je, že je to úctyhodná sbírka, kterou shromáždil a nerad by viděl jak je promrhána.

"Co uděláš se zbytkem svých věcí?" zeptal se Remus. "Dáš je do úschovy?"

Co dalšího má, že by to nechtěl ztratit nebo to vidět zničené? "Všechny tvé knihy, s těmi by se jistě špatně cestovalo."

Snape se zamračil.

"Plánuji, že je dám do Bradavické knihovny."

"Tvoje knihy?" zeptal se Lupin. Zbavuje se všech svých knih! Nechtěl mi to říct, ale nemůže lhát, teď když jsem se zeptal, protože bych mohl zjistit pravdu.

"Vždycky můžu zajít do knihovny, když si je budu chtít přečíst znovu." Řekl Severus.

"Také je tu pár.... Rodinných deníků, které mám v plánu věnovat bystrozorům. Mohly by být velmi .... Poučné. A ty si jistě už nechci znova číst. Nikdy."

Vzhledem k těm příběhům, které jsem slyšel o Snapeově rodině, ty deníky by mohly být opravdu zajímavé, pomyslel si a zastyděl se, když ho také napadlo. Možná bych mohl přemluvit Moodyho, aby mě do nich nechal nahlédnout, až je budou bystrozoři mít. Určitě vyřeší některé dávno zapomenuté případy, pokud se dá věřit drbům. A další myšlenka. Odvrátil mojí pozornost od knih, které chce dát do knihovny.

"Snad mám nějaké knihy, o které bys mohl mít zájem." Pokračoval Snape. "Pokud by ti nevadilo postarat se mi o ně."

"Samozřejmě." Řekl Lupin a snažil se udržet klidný hlas. "Rád se o ně postarám, dokud se pro ně nevrátíš." Pokoušel se dívat přímo do Snapovy tváře, ale ten se odvrátil.

Dopili čaj a Snape odešel se slibem, že se vrátí, až bude čas na večeři.

Lupin seděl v křesle a cítil, že je mu skoro špatně. Vzdává se svých knih! Přemýšlel o tom kolem dokola. O co jiného se stará, při tom všem papírování, které dělá? Vsadím se, že je to víc, než jen školní hodnocení a dopisy rodičům.

 

Pokoušel se přijít na způsob, jak by se mohl dostat Snapeovi do stolu - dokázal by obejít jeho ochranu? Jistě ne v kondici v jaké byl nyní, a Snape bude mít velmi dobré zabezpečení, to věděl. To by zabralo spoustu času a chtělo klidnou hlavu, aby se dostal přes ně a on právě nyní neměl ani jedno. Krbová síť? Jeho domácí krb by měl mít stále spojení s jeho, ale nejen Snape mohl cestovat zpět do Bradavic tímto způsobem. Měl by požádat Dobbyho? Ne, Dobby může být dobrosrdečný a není hloupý, ale tohle vyžadovalo určitou dávku lstivosti. Pokud by Snape zjistil, že ho někdo sleduje, kdo ví, co by udělal.

Lupin to ještě stále promýšlel, když se Snape pro něj vrátil. To už je čas na oběd? Podíval se na hodiny a opravdu byl čas. Snape mu přinesl hůl, on se postavil a společně se vydali do velké haly. Snape u něj zůstal blízko. Předpokládám, že zůstaneš tak dlouho, dokud budu potřebovat tvůj um s lektvary. Jsem stále na tvém listu - *Tohle musím udělat, než odejdu*. Ale jak dlouho to bude trvat?

 

Pokoušel se to promýšlet opět po obědě, když byl zpět ve svých pokojích. Ale skončil tím, že v křesle usínal. Bojoval proti spánku skoro hodinu, ale nakonec to vzdal a natáhl se na pohovku. Aspoň to není postel, říkal si pro sebe. Skoro se neprobral, když mu Snape přinesl odpolední lektvar. Snape mu podpíral ramena a přidržel mu pohár u rtů, zatím co ho polykal. Lupin zamumlal dík a spal ještě dříve než Snape opustil pokoj.

Když se probudil, byl skoro čas na večeři. Cítil se mnohem lépe. Postav se, potřebuješ si pročistit hlavu, protáhnout nohy a pomůže ti to přemýšlet.

Pak uslyšel hlasy na chodbě. Vzdálené, ale blížily se. Brzo mohl rozeznat sílící hlasy Harryho a Rona. Harryho hlas zněl radostněji než ráno. Díky za Rona, ten Harryho nenechá klesnout na mysli. Pak uslyšel hlas Hermiony - nerozuměl slovům, ale tón byl Hermionin, napomínající, tón to bys neměl dělat. Harry musel zřejmě riskovat, když létali s Ronem na famfrpálovém hřišti, a Hermionu vyděsil. Pokud by to byl James, Lupin by měl obavy. James a Sirius, oba překračovali hranice zdravého rozumu často. Ale Harry znal svůj limit a on ho nikdy neviděl dělat něco hloupého.

Hlasitá skupina vtrhla do pokoje - Harry první, Ron za ním, byl nyní v pokoji ten nejvyšší a po boku měl Padmu Patilovou. Hezká dívka, kterou si Lupin pamatoval, dospěla v půvabnou mladou ženu, tišší verzi její společenštější sestry. Hermiona vešla poslední a měla nahněvaný výraz. Jen co jí uviděl, Lupin věděl, co má udělat. Ale ne teď, ne s Harrym a ostatními tady. Bude muset počkat, pocítil náhle velkou úlevu. Budu moc něco udělat.

"Halo profesore." Řekl Ron a culil se od ucha k uchu, když podával Lupinovi ruku. "Přišli jsme vás unést." Harry pokračoval. "To je pravda, budete sedět dnes s námi. Ne u učitelského stolu."

Oba vypadali lehkomyslně, jakoby se smáli celé odpoledne.

"Harry, Rone." Řekla Hermiona. "Nebuďte tak splašený, vždyť nedávno opustil nemocnici."

"To je v pořádku Hermiono." Smál se Lupin. "Nejsem tak slabý."

"Vidíš, Hermiono." Pověděl Ron. "Vážně, je taková celý den."

Hermiona se zamračila. Chudák Hermiona, je nucená být tak starostlivá, protože nikdo tu roli nechce převzít. Opravdu s ní soucítím.

Padma našla Lupinovu hůl a se stydlivým úsměvem mu jí podávala. "Tady profesore." Poděkoval jí úsměvem, jak si jí od ní bral. Ne, že by jí potřeboval, když ho Harry a Ron z každé strany podpírali. Přes všechnu zbrklost, byli oba opravdu opatrní a všiml si, že ho skoro nesou. Vyvedli ho dveřmi na chodbu. Celá skupina pak zamířila směrem do velké haly. Náhle si Lupin něčeho všiml a otočil se. Tam na konci chodby stál Snape. Přišel pro mě, pomyslel si Lupin. Ztuhnul a na okamžik nevěděl co dělat. Ale Snape kývl, jako by říkal, že je to v pořádku a zmizel za roh.

Lupin se otočil zpět. Harry a Ron si toho nevšimli a stále ho nesli dál. Jen Hermiona měla na tváři podivný výraz, viděla snad Snapa?

Promluvím si s ním později dnes večer, slíbil si, po večeři. A nechal, aby ho jeho veselí společníci vedli dolů chodbou a dál do velké haly.

Seděl u nebelvírského stolu poprvé od té doby, co byl on sám studentem. Všichni mu vyprávěli, jaký měli den. Mnoho obchodů v Prasinkách prodávalo věci levněji, nyní když většina studentů byla pryč. Pár dalších studentů se k nim přesunulo. Mnoho Lupinovi známých tváří. Jak mu Harry řekl, většina z nich byla ze zmijozelu. (Kolik jich tu je přes léto, protože jejich rodiče jsou mrtví nebo v Azkabanu?) Všichni starší studenti včetně zmijozelských vypadali šťastně, že Lupina vidí - samozřejmě jediný důvod proč ho zmijozelští neměli předtím rádi, bylo díky jejich loajalitě k Snapeovi.

Vypadalo to, že se odpoledne k Harrymu a Ronnovi na hřišti připojilo mnoho studentů. Pro mnohé to bylo poprvé, co byli něco víc než jen diváci a Ron a Harry dělali družstvům kapitány. Takže samozřejmě celá hra musela být nyní přehrána tady u stolu znovu, pravidla byla trochu uvolněnější a konečné vítězství bylo stále subjektem debaty mezi oběma týmy.

Pak tu byla chvíle, kdy se podíval na Harryho tvář, kterému oči mu zpoza brýlí zářily, když popisoval odvážnou otočku, kterou provedl, a Lupin se ocitl náhle dvacet let zpátky. Náhle zjistil, že hledá Siriuse a Petera a projel jím mrazivý pocit při té vzpomínce. Ale byl to jen okamžik a brzy se smál s ostatními, když se Ron pokoušel předvést, jak omylem skóroval.

Pak cítil, jakoby ho někdo pozoroval a věděl kdo ještě předtím, než se otočil, že je to Snape. Pozoroval ho od vyvýšeného stolu. Lupin se na něj usmál. Snape kývl a odvrátil zrak.

Přeješ si stále být tu s námi? Tak jak sis to přál, když jsme byli chlapci. Přeji si, abych to mohl zařídit, nyní, ale vím, že se to nikdy nestane. Ty nikdy sem dolů znovu patřit nebudeš, možná jsi nikdy ani nepatřil. A já bych tady taky neměl být, je to jenom kvůli tomu, že je léto a pravidla se tak nedodržují. Pak si opět připomenul. Stavím se za ním dnes večer, abych mu poděkoval, že mě přišel vyzvednout.

Toto mu připomenulo, otočil se k Hermioně, která seděla vedle něj. Ostatní sledovali stále Rona. Potichu řekl "Potřeboval bych si s tebou o něčem promluvit, ale o samotě. Mohla bys někdy za mnou přijít?"

Věnovala mu zkoumavý pohled, svýma pronikavýma očima. "Zítra odpoledne? Ron a Harry budou opět hrát a já si odbyla svoji povinnost hlídat postranní čáru dnes. Vymluvím se a řeknu, že jdu do knihovny."

Lupin kývl.

"Zítra odpoledne to bude stačit. Snape mi přinese lektvar odpoledne, ale můžeme si promluvit předtím nebo potom. Pochybuji, že se zdrží, když tě uvidí." I když bych chtěl, aby se zdržel.

Hermiona by byla pro Snapa daleko přístupnější než většina ostatních studentů a měli spolu mnoho společného. Přistihl se, jak jí pozoruje koutkem oka. Spíše atraktivní dívka než hezká jako byla Padma. Vypadala obyčejně nebo hezky podle výrazu na její tváři.

Všichni byli stále zabráni do hovoru, když odcházeli od stolu. A povídali si celou cestu do Lupinových pokojů. Jejich hlasy se odrážely od kamenných stěn. Pár studentů, kteří se k nim připojili u stolu, šlo s nimi. Když dorazili k pokojům, stále ještě neskončili a zaplnili pokoj. Všichni si našli místo na sezení v křeslech, pohovce a na zemi. Harry seděl na zemi vedle Lupinova křesla a nyní byl většinou zticha a poslouchal.

Byli by tu možná celou noc, ale když Ron navrhl, že půjdou pro něco k snědku do kuchyně, Hermiona, která upozorňovala již skoro celou půl hodinu, že by měli odejít, se postavila a poznamenala, že Lupin se stále zotavuje a potřebuje odpočinek. Padma jí tiše podpořila a obě dokázaly odvést Rona, Harryho a ostatní studenty z pokoje - nejspíše do Nebelvírské věže, kde Harry stále spal ve svém starém pokoji. Harry zavolal, že se staví na snídani, pokud bude Lupin vzhůru - Dobby to mohl prověřit - a hlučná skupina odcházela chodbou. Hlasy postupně slábly, dokud je Lupin vůbec neslyšel.

Rozhlédl se po nyní velmi prázdném a tichém pokoji. Cítil se úplně vyčerpaný.

Opakujíc si pro sebe tento slib, se převlékl a lehl si do velké měkké postele a skoro okamžitě usnul.