Madurare 001B

5. 12 2010 | 20.00

CAMBIARE PODENTES - MADURARE

Autor : Jordan Grant

Překlad : Hajmi 50

Kapitola 1B

Kapitolu věnuji VŠEM, věrným čtenářům a zvláště těm, kteří na začátku neváhali a napsali svůj komentář. Děkuji vám.

KAPITOLA 1B

To bylo víc, než mohl Harry očekávat. Mnohem víc.

"Děkuji." Znovu opakoval, začal se díky tomu cítit jako papoušek, ale nedokázal s tím cokoliv jiného udělat. Bolest z nutnosti rozloučit se s dědictvím po otci, která ho svírala, nyní téměř zmizela.

"Moc si toho vážím, Severusi... zacházíš se mnou, jako s dospělým bez ohledu na to, že jsem tvůj otrok. Já vím, říkal jsi, že to tak bude a já se domníval, že jsem to pochopil. Ale neměl jsem ani tušení, jak jsi to myslel ve skutečnosti."

"Nemohl jsem ti to vysvětlit dřív." Promluvil tiše Severus. "Nesmíš zapomínat, že všechny ty věci a zvlášť zdůrazňuji - všechny - ve skutečnosti patří mně. Ale žádné aspekty Podentes mi nezakazují být... štědrý ke svému otroku."

"Rozumím. Je to jako s horními pokoji. Patří tobě, ale já mám právo je používat."

"Přesně."

Zdálo se, že Severus chtěl ještě cosi dodat, ale na poslední chvíli se rozmyslel. A Harry měl znovu ten divný pocit, že je lektvarista nervózní.

"Severusi?"

"Je tu ještě něco,"-odkašlal si lektvarista a když znovu promluvil, zněl jeho hlas, jakoby odříkával předem naučenou řeč.

"Ano. Jsi můj otrok, a proto já nesu zodpovědnost za to, abych tě živil a zabezpečil tvé potřeby. O tom není pochyb. Nicméně existuje spousta historických precedentů, kdy z nejrůznějších důvodů byla otroku svěřena část peněz jeho majitele. V našem případě si myslím, že mě velmi brzy bude obtěžovat, pokud se na mě budeš obracet kvůli penězům pokaždé, kdykoliv budeš potřebovat koupit nějakou drobnost. Například novou klec pro Hedviku. A proto... "

Severus znovu strčil ruku do kapsy a vytáhl odtud malou tvrdou věc, kterou položil Harrymu do dlaně.

Byl to klíč – což bylo úplně logické, vzhledem k tomu, co Severus zrovna řekl – Ale Harry byl stejně zaražený, když si uvědomil, že tento klíč viděl už dřív.

"To je... můj klíč," vydechl

"Ne, technicky vzato je můj."

"Nu ano, přirozeně." Usmál se Harry. "Ale já ho... znám."

"Ovšem. Rozhodl jsem se, že samostatný trezor bude tím nejjednodušším řešením, jak ti přidělit peníze pro tvou osobní potřebu."-Severusovy oči zářily veselostí. - "Představ si mé překvapení, když jsem se dozvěděl, že se v bance našel volný trezor právě ve chvíli, kdy jsem ho potřeboval."

"Ano, už si to představuji." Zamumlal Harry.

"Já... vůbec nevím, co říct."

"Pravděpodobně by ses měl zeptat na obsah."

Harrymu se ale zdálo neomalené, ptát se na peníze. Nechtěl vypadat chamtivě, jako Dudley, když loudil dárky.

Ale Severus to sám navrhl, takže na tom nic hrozného zřejmě nebylo.

"Tak co tedy v trezoru je?"

"Pouze toto." přivolal Severus kus pergamenu. Když potom Harry ke svitku přitiskl klíč, viděl, že veškerý obsah jeho trezoru byl plně obnoven. Všechno bylo zpět do posledního galeonu i Purselova žezla.

"Tak teď už vůbec nemám slov."-vymáčkl ze sebe Harry. - "Eee... to prostě můžu utrácet podle vlastního uvážení?"

"Pokud se budeš chovat, jako normální mladík, kterému bude brzy devatenáct – ano."

Severus vypadal naprosto spokojeně.

"Jen si musíš uvědomit, že teď je to můj trezor. Je zapsán na moje jméno a také já budu dostávat čtvrtletní výpisy, stejně jako z mého druhého trezoru. Ale ty jsi měl už dřív přístup k ohromnému množství peněz a nikdy jsi kvůli tomu neztrácel hlavu. Proto nemám žádný důvod na tom cokoliv měnit."

Datum na bankovním výpisu jasně vypovídalo o tom, že příslušná nařízení byla vydána už před několika týdny.

"Přál bych si, abys mi mohl říct... "- zavrtěl hlavou Harry a přerušil se. - " Já vím, že jsi mi to říct nemohl. Máš pravdu. Zaklínadlo mohlo během ceremoniálu špatně pochopit moje úmysly. Myslím tím... tohle všechno. Dokonce i teď je pro mě těžké, nemyslet na ty věci, nebo na peníze, jako na můj majetek... "

"Vždycky mám možnost spojit oba mé trezory dohromady," – suše poznamenal Severus.

Harry věděl, že to byl žert. I když ne tak docela. Část pravdy v té připomínce byla. Ale Severus zatím nehodlal svou výhružku změnit ve skutečnost... alespoň dokud to nebylo potřeba.

"V pořádku. Já to zvládnu." - div se nerozesmál Harry, jak byl šťastný.

"Budu si pamatovat, že všechno patří tobě. Slibuji, nezapomenu na to."

"Jsem si jistý, že nezapomeneš."

Harry pořád nevěděl, co říci, ale najednou dostal nápad, lepší než po tisícáté zopakovat *děkuji*.

"Počkej vteřinu."- řekl a vrhnul se zpět do knihovny, kde se Severusem předtím snídali.

Zatraceně. Domácí skřítci už stůl sklidili. Ale to je jedno. Harry poklepal hůlkou na stůl a požádal o dva poháry toho šampaňského, které pili při snídani. Jakmile se sklenice objevily, mladík je chytil a rychle zamířil zpět do obývacího pokoje, kde jednu z nich podal Severusovi.

Harry cítil, že by patrně měl lektvaristovi dát alespoň polibek. Jen malý dotek, prostě aby ukázal, jak si cení toho, co pro něj bylo uděláno. Severus v žádném případě nebyl povinný tohle všechno pro něj zařídit, a Harry nečekal, že dostane něco z tak vytoužených dárků – No možná kromě hůlky a koštěte.

Všechno ostatní bylo znamením pozornosti a gestem dobré vůle, kterou Harry dřív pozoroval jen v posteli.

Mimochodem ohledně postele... ta myšlenka Harrymu připomněla, že se polibek nemusí ukázat, jako ten nejlepší nápad. Co když si Severus mylně vyloží jeho jednání a bude si myslet, že polibek je něco – něco jako příslib – narážka na to co se stane později v noci? Co když... ale ne. Severus pochopí, když Harry řekne, že se ještě nevzpamatoval z ceremoniálu. Nebude od Harryho očekávat připravenost k sexu, ne hned, ne když požádá o trochu času, aby nabral sil...

Takže Harry odhodil pochybnosti a vtiskl na lektvaristovu čelist lehký polibek a hned se odtáhl.

"Ráno jsem neměl chuť slavit, ale teď si myslím, že je zapotřebí pronést přípitek." řekl mladík a pozvedl sklenku s pohledem upřeným přímo do temných očí Severuse.

"Co tak... na budoucnost?"

"Na budoucnost." Zopakoval potěšeně starší muž.

Poháry o sebe ťukly s jemným zazvoněním a Severusovi po tváři sklouzly prameny vlasů, když sklenku naklonil a polknul doušek.

"Dobrý výběr vína." poznamenal.

"Oh... to je to samé, co jsi objednal ráno." odpověděl Harry trochu rozpačitě. "Taky mi chutnalo. Tak... co teď? Můžu jít do Prasinek koupit Hedvice klec?"

Možná později. Nejdřív bych chtěl co možná nejvíc zjistit o té magii, které teď podléháš. Spojení myšlenek, výše mé kontroly nad tvou magií..."

"Compulsio," dodal Harry s úšklebkem. - Jenže ty víš, že jsem schopný vzdorovat Imperiu, takže... "

"Ve skutečnosti, pokud dokážeš vzdorovat Compulsiu, bude to velmi nepříjemný objev."

"Já vím... prostě já... nelíbí se mi to."

Severus nechal zmizet sklenice, přistoupil k Harrymu a vzal jeho ruce do svých dlaní. Výraz tváře měl vážný, jakoby pronášel přísahu – stejně jako tenkrát, když klečel před mladíkem a sliboval, že sám sebe k němu připoutá.

"Nikdy toho nebudu zneužívat, Harry. Nikdy svou sílu neobrátím proti tobě."

"Věřím ti." Odpověděl Harry se stejnou upřímností. "Opravdu věřím. Myslím, že bych prostě nemohl projít ceremoniálem, kdybych ti nevěřil." A přesně tak to bylo, když uváží...

Harry se rychle vrátil se svými myšlenkami k současnému okamžiku.

"Co myslíš, možná by nebylo marné podívat se, co skutečně říká kouzelná smlouva. Nechtěl bych porušit nějaké pravidlo a ani o tom nevědět."

"Ano. Také bych chtěl zjistit, co v něm je." zamumlal Severus

"Ty si nepamatuješ, na co jsi v tu chvíli myslel?"

"Och, pamatuji,"- mnohoznačně a líně protáhnul lektvarista. - "O čem myslíš, že jsem mohl přemýšlet jen chvíli poté, kdy jsi vyvrcholil po mém jediném polibku?"

Harryho zalila vlna žáru, až po vršek hlavy. Ještě tohle mu chybělo – aby byl Severus přesvědčený, že Harryho... sexuálně přitahuje natolik, že dokonce nemůže snést ani jednoduchý polibek, bez toho aby...

"To byl účinek lektvaru." - Ohradil se rychle mladík a vložil do těch slov veškerou sílu svého přesvědčení.

"Já... rád se s tebou líbám, přesto mě to obvykle do takového stavu nepřivádí. Jen doufám, že jsi do kontraktu nevložil požadavek, abych tak nyní musel končit stále... "

"Pochybuji, že dělat ti problémy s předčasnou ejakulací, patří do seznamu mých nejvroucnějších podvědomých přání:"

Harry si pomyslel, že lektvaristova slova sice nezněla... jako lež. Jenže zvláštní štěstí z toho předpokladu také nezaznívalo.

"Dobře, tak zjistíme, jaká jsou tvá největší podvědomá přání? Chceš slyšet pravdu? Vlastně si nejsem jistý, že to opravdu chci vědět."

"Také zrovna nehořím touhou." odpověděl Severus s výrazem, jakoby mu dalo velkou práci zadržet povzdech.

"Bojíš se toho, co sis mohl přát?" - napadlo Harryho. Tak proto Severus celé ráno vypadal tak nervózní.

"Vysloveně – *bojím se*-je příliš silný výraz, ale celkem máš pravdu."

"No budiž, ale určitě to nemůže být nic špatného." ujišťoval se Harry a překvapeně si uvědomil, že Severuse div neutěšuje. Vždyť Severus si přece kvůli ničemu starosti dělat nemusí. Co by taky mohl ztratit. To Harry bude muset bezpodmínečně dodržovat podmínky smlouvy, bez ohledu na to, jak budou tvrdé.

"Domnívám se, že to brzy zjistíme." řekl Severus. "Jsi připravený?"

Čtvrtek – 18, června, 1998 - 10:26

Severus přinesl smlouvu ještě před snídaní, ale do svitku se nepodíval. Harry projevil pozoruhodnou všímavost, když si uvědomil, že lektvarista okamžik seznámení s podmínkami smlouvy oddaluje. Přestože skutečný důvod k tomu měl naprosto jiný, než jaký si představoval Harry.

Pro mladíka mohly podmínky být sotva tíživé, vzhledem k tomu, že lektvarista nechtěl jeho už beztak nelehký život zbytečně komplikovat.

Ale co když obsah smlouvy nějak naznačí Severusovy skutečné city k Harrymu?

Nebo ještě hůř – co když o nich bude hovořit přímo?

Severus si povzdechl. Nebyl připravený na to, aby se o nich Harry dozvěděl. Ve skutečnosti si nemyslel, že mu o nich někdy dokáže říct, alespoň do té doby dokud si nebude jistý, že také on není Harrymu lhostejný.

Jenže v současné době byly tyto city pouze jednostranné. Ale možná pokud v mladíkovi vzbudí alespoň oddanost, když ne lásku, pak se Severus možná k těm svým přizná.

Pochopitelně, jestli bude smlouva jednoznačně o jeho citech hovořit, tak potřeba takového přiznání odpadne sama od sebe.

Severus se zamračil a najednou si přál, aby měl možnost, Harrymu dokument vůbec neukazovat a nechat ho dál zamčený. I když jaký by to mělo smysl...

On přece nemohl Harrymu vysloveně zakázat, aby si přečetl smlouvu, kterou byl nucený sám podepsat.

Mladík potřeboval znát podmínky na základě kterých bylo vytvořené jejich spojení, už jen proto, aby je mohl dodržovat.

Severus se ještě jednou zhluboka nadechl. Pokud si musí zvolit mezi uchováním svého tajemství a povinností chránit Harryho před hněvem magické smlouvy – pak existuje jen jedna odpověď. Harry.

Stavět potřeby někoho jiného nad vlastní... na to Severus nebyl zvyklý. Ale cosi mu říkalo, že nyní se tak bude chovat asi vždycky.

Přesto se teď cítil nepříjemně.

Harry následoval Severuse do pracovny, a posadil se na tu samou židli, kterou si vybral, když tu byl minule.

Severus nechtěl, aby je stůl rozděloval a proto si přitáhl židli blíž k Harrymu. Posadil se tak, aby mladíkovi viděl do tváře.

Pevně stočený svitek se smlouvou ležel před nimi na stole.

"Chceš, abych si ho přečetl jako první, nebo ho mám nejdřív dát tobě?"

Harry se s obavou podíval na svitek. V očích měl současně pochybnost i rezignaci.

"Raději si ho přečteme společně. Myslím, že to bude nejlepší."

Severus přikývnul, se stolu vzal smlouvu a začal ji rozvinovat.

Harry trochu přimhouřil oči, aby rozeznal písmo.

"Vypadá hrozně dlouhý a taky formální, pokud mohu říct. Máš dost divné podvědomí."

"Myslím, že první část smlouvy je typický úvod."- zamumlal Severus a ukázal na text. "Opakují se v něm podmínky dohody, které v dávných dobách byly zformulovány jako nedílná součást procesu zotročení. Na druhou stranu jsou vyjádřeny víc moderním jazykem, který znám."

"Tak potom čti ty."- řekl Harry a s povzdechem se opřel o opěradlo židle. "Z těch myších klikyháků, mě začíná bolet hlava."

"Jak prosím?"

Harry zavřel oči a udělal rukou neurčité gesto.

"No písmo, je příliš drobné. Takže čti."

A Severus udělal další hluboký nádech.

"Žadatel, jehož jméno bude uvedeno níže, zcela dobrovolně a ochotně souhlasí, že od nynějška i nadále bude žít v souladu s omezeními, která mu ukládá zaklínadlo Cambiare Podentes a zavazuje sám sebe k povinnosti plnit každý požadavek zaklínadla.

Jmenovitě:

Bydlet a zdržovat se v domě, nebo sídlech svého pána.

Být závislý na svém majiteli ohledně veškerých svých materiálních potřeb – takových jako je jídlo, oděv a místo k životu.

Dobrovolně se podvolit a nechat na sebe působit kouzlo přinucení – kdykoliv si to bude přát jeho pán.

Vzdát se své magie vždy a za všech okolností – odevzdat ji celou svému pánovi, pokud ten bude pokládat za nutné ji kontrolovat sám.

Nemít nic v osobním vlastnictví.

Podrobit se rozsudku a trestu, kdykoliv tak jeho pán přikáže a bude pokládat za potřebné.

Vzdát se nároků na jakákoliv práva, vyjma těch, která mu poskytne jeho majitel.

Spojit svou mysl s myslí mága-pána vždy, když to budou vyžadovat okolnosti.

Zachovávat svému majiteli absolutní sexuální věrnost.

Stát se nejenom otrokem, ale zotročeným tělem podřizujícím se každému přání svého majitele."

Když Severus přestal číst, v pokoji se rozhostil mrtvý klid.

Harry očividně hodlal cosi říci, ale zřejmě měl potíže s hledáním vhodných slov. Prostě jen otevřel a zavřel ústa, aniž by pronesl jediné slovo. Několikrát.

"Harry?"

"Já... ó Merline. To zní tak zatraceně tvrdě na to, abych dokázal žít podle těchto podmínek."

Severus zvedl obočí

- "Podle mne, prakticky všechno, co tu je vyjmenované, už bylo uvedené v synopsisu."

"Aha, v tom samém synopsisu, který jsi podle vlastních slov psal ve vzteku? V tom synopsisu?"

"Harry... Co ti dělá starosti? Co konkrétně?"

Mladík odvrátil pohled a sotva slyšitelným hlasem s nechutí odpověděl:

" *Podřizujícím se každému přání svého majitele. * Tohle."

Severusovi se zdálo, že se vrátili do minulosti. Mírně řečeno – byl trochu v šoku. Vždyť o tom už mluvili snad tisíckrát.

"Mám na mysli... "-lektvarista viděl, jak na mladíkově krku poskočil ohryzek, když nervózně polknul.

"Ten výraz... podřizovat se... co když někdy večer prostě nebudu mít náladu? Neber to jako urážku, ale já tě prostě nemohu v jednom kuse chtít. Například dneska – po včerejší noci se cítím naprosto vyždímaný."

Severus se naklonil kupředu.

"Mám za to, že *podřídit se* znamená, že já si s tebou mohu dělat, co se mi líbí. Ale to platí pro všechny oblasti našeho života, nejenom na sex. A také nás to znovu vrací k otázce důvěry."

Harry ještě pořád vypadal nejistě, pokud ne přímo vyděšeně, což Severuse nepříjemně překvapilo a proto pokračoval.

"Harry, mám v úmyslu vycházet vstříc tvým požadavkům a dělat cokoliv, abych zcela uspokojil tvé potřeby. Jsem si opravdu vědom toho, že vždycky po sexu toužit nebudeš."

"A smlouva mě za odmítnutí nepotrestá?"

"Domnívám se, že nepotrestá – alespoň v případě pokud se nebudeš lhát, když budeš říkat *ne*."

"Hm."-vydal neurčitý zvuk Harry. "Tedy důvěra. Jo, rozumím." řekl s odkašláním, i když pořád měl tvář nepřirozeně bílou. "To stačí. Ale ještě jsem se chtěl na něco zeptat. Nevzpomínám si, že by se synopsis někde zmiňoval o rozsudku a trestech."

Severus se lehce zamračil.

--------------------------------------------------------------

Pokud nechcete nechat komentář, nezapomeňte kliknout na hodnocení. Díky.