Hermiona obvykle vstávala brzo, ale jít po chodbě hlídaného křídla St.Munga v pět ráno bylo i na ní příliš brzo. Hermiona se usmála na Jocelyn Nightingalovou, hezkou bystrozorku, která stála na stráži u jediných dveří vedoucích do dlouhé bílé chodby.

Když došla do malé zasedací místnosti na konci haly, přivítal se s ní Harry vřelým objetím.

"Díky, že jsi přišla."

"Vypadáš vyčerpaně."

"Byl jsem vzhůru celou noc."

"Ron se vrátil akorát, když jsem odcházela. Řekl mi, že hasil Fiendův oheň na zámku Malfoyů celou noc."

Sedli si vedle sebe ke konferenčnímu stolu. Harry mávl hůlkou a dveře do místnosti se zavřely.

"Řekl ti ještě něco dalšího?"

"Ne. Svalil se na postel a okamžitě usnul. Musela jsem mu sundat boty."

Harry se na ní usmál.

"Těžká noc?" zeptala se.

"Vyčerpávající, ale nic nebezpečného."

"To je dobře. A teď mi řekni proč mě zbudil můj alarm. Dnes nejsem ani na seznamu."

"Asi kolem jedenácté se na ministerstvu objevila Camilla Dunstanová a vykřikovala, že na zámek Malfoyů je potřeba poslat bystrozory."

"Camilla Dunstanová." Zeptala se, protože jí to jméno nic neříkalo.

"Pracuje jako domácí na zámku u Malfoyových asi šest měsíců. Sebrali jsme náš čtyřčlenný tým, a když jsme tam dorazili, zjistili jsme, že tam hoří Fiendův oheň. Ještě nebyl úplně mimo kontrolu, ale začínal se rozšiřovat po celém prvním patře. Ron, Lark a Coggs se starali o oheň. Já zjistil, že tam uvnitř je někdo živý, tak jsem se ho nahoru vydal hledat. Našel jsem Malfoye spícího na posteli v jeho ložnici s hůlkou ležící vedle něj."

"Kterého Malfoye?"

"Draca. Lucius a Narcissa nežijí v Anglii již několik let."

"Tak co tady dělám?" zeptala se Hermiona s malým povzdechem.

"K tomu se dostávám. Přinesl jsem Malfoye sem. Vypadá to, že vypil třikrát tak velkou dávku uspávacího lektvaru než je obvyklé. Také jsem prozkoumal jeho hůlku a zjistil, že to on vyvolal Fiendův oheň."

"Oh."

"Kontroloval jsem to dvakrát. Nikdo jiný se jeho hůlky nedotkl."

"Páni." Reagovala bez dechu.

Harry kývl a po chvíli pokračoval. "Léčitel mu dal protilektvar. Když se probudil, tak jsem ho vyslechl. Řekl mi, že to poslední, co si pamatuje je, jak šel spát a že bych měl zmizet a zjistit kdo se ho pokusil zabít a taky že jsem stále zatracenej parchant."

"Myslíš si, že si to nepamatuje?"

"Léčitel na něm nenašel žádnou stopu po paměťovém kouzle."

"Tak že si myslíš, že to finguje?"

"To netuším, ale poslal jsem pro Jocelyn, aby si s ním promluvila - trochu toho sladčího ženštějšího přístupu a tak. Vrátila se, ale s tím samým."

Hermiona se zasmála.

"Co?"

"Špatný druh sladkého přístupu."

"Co tím myslíš?"

"Ty nečteš noviny?"

"Víš, že ne."

"Malfoy hraje za tvůj tým, zlato."

"Opravdu?"

"Ty jsi to nevěděl?"

"Ne. Ani ho není moc na veřejnosti vidět."

"Pamatuju si, že jsem to četla před pár lety. No, ale zpátky k tomu proč jsem tady?"

"Sturdeven tě tím pověřil."

"Mě?"

"No, je to tvůj nadřízený."

"Na tohle nemám dost zkušeností. Také mám s Malfoyem nějakou tu společnou minulost." Divila se Hermiona a vůbec nemohla uvěřit tomu, že by měla převzít tenhle případ.

"A kdo nemá?"

"Oh, nikdo to nechce vzít, že ano." Řekla, když jí to náhle došlo.

Harry potřásl hlavou.

"Ještě něco dalšího, než se na něj půjdu podívat?"

"Nemyslím. Počkám tu na tebe. Potřebuju vyplnit předběžné hlášení, dřív než budu moct jít domů. Zatraceně, nesnáším papírování."

"To je dobré. Nemyslím si, že první setkání bude dlouhé. Pochybuji, že si bude chtít vylít svoje srdce zrovna mě."

"Žádné nemá."

"Harry." Řekla varovně.

"OK, běž dělat svoje záležitosti."

"Moje záležitosti?"

"Ty víš co myslím."

Hermiona kývla a usmála se. "Vrátím se brzy."

 

Když Hermiona vešla do místnosti, Malfoy měl zavřené oči. Vypadal klidně, dokonce pohledně. Neviděla ho celé roky. Vypadal starší, ale to ona také. Přejela si po plášti a pak zvedla ruce, aby si zkontrolovala vlasy.

"Pane Malfoyi?" zeptala se tichým profesionálním hlasem.

Malfoy otevřel oči a zíral na ní. "Co tady zatraceně děláš?"

"Jsem léčitelka. Specializuji se na psychologii a byla jsem přidělena na tvůj případ."

"Psychologii?"

"Vím, že musíš být unavený, ale chtěla jsem se představit a možná si krátce promluvit."

"Zmizni Grangerová."

"Granger-Weaslyová." Opravila ho a přinutila se zůstat klidná.

"Cokoliv. Vypadni." Odsekl.

"Omlouvám se, ale to nemohu udělat. Jsi pod ochranou vazbou ministerstva a já byla k tobě přidělena, abych pro ministerstvo zjistila stav tvého duševního zdraví."

"Nezajímá mě, co máš dělat."

"No nemáš na výběr. A pokud chceš odtud ještě někdy v tomto století odejít, budeš se mnou muset mluvit."

Draco se převrátil na bok, zády k ní.

"Malfoyi, já si uvědomuju, že máme za sebou rušnou historii, ale ujišťuji tě, že se budu chovat profesionálně. Potřebuji si ověřit pár detailů o minulé noci pro bystrozory, ale všechno ostatní co mi řekneš, zůstane striktně jen mezi námi."

Malfoy nic pár minut neříkal. Hermiona trpělivě čekala. Když konečně promluvil, řekl.

"Chci někoho jiného."

"Nikdo jiný tu není."

Neodpověděl. Čekala ještě pár minut a pak řekla.

"Odpočiň si a já se vrátím. Promluvíme si po obědě."

Hermiona informovala Harryho o situaci. Zeptala se, jestli by jí mohl poslat Malfoyův spis. Pak si také smluvila schůzku s Malfoyovou domácí.

 

Hermiona uslyšela zaklepání na dveře její kanceláře přesně v jedenáct hodin. Přivítala Camillu Dunstanovou a nabídla jí čaj. Camilla byla mnohem mladší a hezčí než Hermiona předpokládala. Mladá čarodějka vypadala trochu nervózně.

Když se usadily, Hermiona začala s rozhovorem.

"Není tu žádný důvod k nervozitě. Mám jen pár otázek."

"Už jsem mluvila s bystrozory minulou noc."

"Já vím. Četla jsem hlášení o tom, co se stalo. Jen jsem si myslela, že bychom si o tom mohly trochu promluvit a také o tom jak jste začala pracovat pro pana Malfoye."

"Je v pořádku?" zeptala se Camilla a její starost se zdála upřímná. "Oni mi nechtěli nic říct."

"Ano je. Je tu na pozorování."

"Dobře. To je dobře. Je to hodný člověk."

Hermiona tuto část informace vypustila.

"Doufám, že mi můžete pomoci, abych mu potom zase já dokázala pomoct."

"Udělám, co bude v mých silách. Pokusil se zabít, že ano?"

"Proč si to myslíte?"

"Je to jen pocit. Také ti bystrozoři, když mě minulou noc vyslýchali, nevypadali, jako kdyby měli zájem najít toho, kdo to udělal. Ptali se mě převážně jen na pana Malfoye."

"Jaké to je pro něj pracovat?"

"Je to fajn. Je velmi tichý a já ho nevídám zas tak často. Nechává mi zprávy s tím co je potřeba udělat nebo nakoupit."

"Povídáte si?"

"Moc ne. Většinou se jen pozdravíme a sem tam prohodíme pár vět. On většinou čte v pracovně nebo pracuje na lektvarech."

"Pomáháte mu s lektvary?"

"Ne, to ne - já jsem jen domácí. Mám na mysli, nejsem moták, ale nejsem příliš dobrá ... no v Bradavicích jsem opravdu neexcelovala. Dokázala jsem získat jen NKÚ z přeměňování a kouzel."

"To je dobré." Pokoušela se Hermiona znít povzbudivě.

"Ani ne. Nezůstala jsem až do OVCí."

"Tak jak jste začala pracovat pro pana Malfoye?"

"Umm, to je trošku trapné."

Hermiona jí věnovala povzbudivý úsměv. "Cokoliv mi řeknete, zůstane jen mezi námi. Nemusíte se bát. Já vás nechci soudit, chci jen pomoci panu Malfoyovi."

"Pracovala jsem pro Zabiniovi," začala Camilla.

"Ve Švýcarsku?"

Oh, to ne, pro mladší, Pansy a Blaise."

Hermiona přikývla, a dokonce si vzpomněla na svatební oznámení před třemi roky.

"Pracovala jsem pro ně asi tři měsíce, když ... když pan Zabini ..."

"To je v pořádku."

"No, začal za mnou chodit. Myslela jsem si, že přestane, protože jsem opravdu potřebovala peníze. Paní Zabiniová není hloupá. Přišla na to, ale byla opravdu hodná. Řekla mi o panu Malfoyovi a že potřebuje domácí. Také mi řekla, že tam nebudu mít problémy, protože ...."

"Protože je gay." Pronesla Hermiona jako fakt.

Camilla kývla. "Tak jsem pro něj začala pracovat."

"Kdy to bylo?"

"Minulý listopad."

"Zpozorovala jste nějakou změnu v jeho chování nebo v náladě od té doby?"

"Ani ne. Byl vždycky dost tichý."

"Chodil ho někdo navštívit?"

"Moc ne. Občas paní Zabiniová sama a občas spolu s panem Zabinim."

"Nikdo jiný?"

"Hmm. O nikom dalším nevím."

"Žádní další přátelé? Nějací muži ráno?" zkoušela se diskrétně zeptat Hermiona.

"Ne."

"Chodil někdy ven?"

"Ne během dne, ale jsem si naprosto jistá, že chodil ven v noci alespoň jednou měsíčně."

"Jak to víš?"

"Nebyl na zámku, když jsem ráno přišla. Objevil se až pozdě odpoledne. Předpokládala jsem, že strávil noc ve svém bytě v Londýně."

"On má byt v Londýně?"

"Ano. Obvykle mě požádá, abych ho jednou měsíčně uklidila. Má tam krb, který je spojen se zámkem, ale všechno ostatní v něm je mudlovské. Není v něm nic kouzelného."

Hermiona o tom chvíli přemýšlela. "Chtěla bych se vás zeptat na minulou noc."

"Dobře."

"Vím, co se stalo, potom co jste se objevila na ministerstvu. Ale co se stalo předtím?"

"Pan Malfoy mě včera poslal dřív domů."

Hermiona Camillu přerušila. "To je normální?"

"Ne. Řekl mi, abych si vzala pár dní volno. Dokonce mi i zaplatil na celý měsíc dopředu. Oznámil mi, že odjíždí z města a pokud by se zdržel, chtěl, abych byla zajištěná."

"Udělal to někdy předtím?"

"Že mi zaplatil dřív? Ne."

"Odjel z města?"

"Ne."

"Co se tedy stalo?"

"Chtěla jsem si jít lehnout a chvíli si číst, když jsem si uvědomila, že jsem zapomněla knihu v kuchyni na zámku. Čtu si ´Magické já´od Zlatoslava Lockharta. Je tak úžasný. Četla jste ho někdy?" zeptala se Camilla a zjevně byla unešená Lockhartovou fiktivní postavou.

"Něco jsem o ní slyšela." Odpověděla Hermiona a potlačila smích.

"Tak jsem se vrátila na zámek, abych si jí vyzvedla. Uviděla jsem Fiendův oheň. Běžela jsem ke krbu a přenesla se přímo na ministerstvo."

"Viděla jste pana Malfoye?"

"Ne! Neměla jsem potuchy, že je stále doma. Nikdy bych ho tam nenechala. Myslela jsem, že se někdo pokouší zničit zámek z pomsty nebo tak."

"Víte o někom, kdo by se chtěl panu Malfoyovi pomstít?"

"No, vím, že byl smrtijed, ale teď, ne. Neumím si představit nikoho, kdo by mu chtěl ublížit. Žije tak uzavřeně. Je to opravdu tak smutné."

"Jak?"

"Vypadá tak opuštěně."

"Nikdy vám nic neřekl?"

"Ne, ale to poznáte. Víte co myslím, ne?"

"Ano. Myslím, že ano."

 

Hermiona si udělala pár poznámek do notesu a dokončila rozhovor s Camillou. Rychle si ve své kanceláři snědla sendvič, a pak zamířila rovnou do hlídaného křídla. Po krátkém rozhovoru s bystrozorem na stráži, otevřela dveře do Malfoyova pokoje. Našla ho, jak leží tváří ke stěně.

"Malfoyi?"

"Běž pryč."

"Omlouvám se, ale to nemůžu." Chvíli čekala. "Mohl by ses prosím posadit a pár minut si se mnou popovídat?"

Malfoy se posadil s úšklebkem na tváři a Hermiona si sedla na křeslo vedle postele.

"Děkuji."

"Za nic, tak dělej."

"Malfoyi bylo by v pořádku, když bych ti říkala Draco? Můžeš mi říkat Hermiono jestli chceš. Se všemi svými pacienty si tykám."

"To je profesionální?"

"V mé profesi ano." Odpověděla s úsměvem.

"Dobrá."

"Děkuji Draco. Potřebuji si s tebou promluvit o minulé noci."

"Potter tu byl předtím. Má moje prohlášení."

"Ano poslal mi kopii. Já bych se na to, ale ráda zeptala sama."

"Byl jsem unavený. Vzal jsem si lektvar. Když jsem se probudil, byl jsem v St.Mungu a nakláněli se nade mnou dva léčitelé a Potter." Malfoyova odpověď zněla jak nahraná na magnetofonu.

Hermiona se uvolnila a párkrát se zhluboka nadechla. Neočekávala, že tohle bude snadné, ale pokusit se zaujmout Draca Malfoye po těch všech letech bylo pro její nervy mnohem těžší, než předpokládala. Zahnala myšlenky na staré vzpomínky, které se jí začali vybavovat. Předpokládala, že on dělá to samé.

"Léčitel odhadnul, že sis vzal třikrát tak větší dávku uspávacího lektvaru než je normální."

"Mám potíže s usínáním." Pokrčil ledabyle Draco rameny.

"Proč mi o tom neřekneš?"

"Hele, já s tebou opravdu nechci hrát tyhle hloupé, mudlovské, psychologické hry."

"Mohla bych použít nitrozpyt." Prohlásila a doufala, že ho to vyburcuje.

"To ti tak dovolím."

"Mohla bych dostat povolení od Wizengamontu v zájmu zajištění tvé osobní ochrany a kvůli oddělení bystrozorů, kteří potřebují uzavřít vyšetřování."

"Táhni do pekla."

"Nebo můžeš spolupracovat, já pak napíšu hlášení a bystrozoři uzavřou vyšetřování. Nechceš mít svou hůlku zpátky a vypadnout odtud?"

Draco vypadal jako by zvažoval své možnosti. Po pár minutách prohlásil. "Dobrá."

"Řekni mi o Fiendově ohni." Řekla Hermiona a hleděla mu do očí.

"Dost lidí mě chce vidět mrtvého. Je potřeba chytit toho, co ho vyvolal."

"Ochranné štíty byly v pořádku. Kouzlo seslal někdo zevnitř."

"A?"

"Tvojí hůlkou." Hermiona hleděla Dracovi stále do očí.

"To neznamená - "

"Bystrozoři vyslýchali Camillu."

"Nemyslí si, že by to udělala ...."

"Fiendův oheň byl vyvolán zevnitř tvojí hůlkou. Pokud jsi to nebyl ty, pak bystrozoři potřebují ..."

"Řekni jim, ať jí nechají na pokoji."

"Protože?"

"Dobrá. Dej mi chvilku." Požádal Draco a kousl se do rtu. Vypadal jako by zápasil sám se svým svědomím. Zhluboka se nadechl a pak jemně řekl. "Já vyvolal to kouzlo."

Hermiona kývla a čekala.

"Minulý týden bylo výročí... Začaly se mi vracet vzpomínky. Bylo toho na mě tak trochu moc."

"Dal jsi Camille zbytek týdne volno a zaplatil jí na měsíc dopředu."

"Jí z toho vynech. Je to hodné děvče."

"Plánoval jsi to." Pronesla klidně Hermiona.

"Co ode mě chceš?" vykřikl Draco.

"Chci ti pomoct, pokud mohu."

"To jsou jen kecy."

"Ne nejsou. Jsem léčitelka a ty jsi můj pacient. Naše minulost je minulost. Jsou to roky."

"Pět let."

"Osm."

Draco vypadal, jako když nad tím přemýšlí. "Zatraceně, máš pravdu."

"Důležitější je, že si myslím, že jsi zraněný a já bych ti ráda pomohla."

Draco si odfrkl. "Protože máš tak krátkou paměť."

"Mám dobrou paměť, ale také mám určité povinnosti ke svým pacientům."

"Tak co bude teď."

"Řeknu vedoucímu bystrozorovi, který vede vyšetřování, že jsi vyvolal oheň a vzal si nadměrnou dávku uspávacího lektvaru. Doporučím, abys tu byl na pozorování ještě nejméně dalších 48 hodin. Budeme si povídat. Potom tě můžeme propustit na tvou vlastní žádost, pokud budeš souhlasit s jednohodinovým sezením se mnou, pětkrát týdně dokud nebudu cítit, že se můžeme vídat méně často. Tak budeme pokračovat až do té doby než naše sezení už nebudou potřeba vůbec."

"A Potter mě nechá jen tak jít, jo?"

"Nejspíš bude oddělení bystrozorů požadovat monitorovací kouzla, že neděláš nic nebezpečného sobě nebo ostatním."

"To je směšné!"

"Nebo taky můžeš zůstat tady v St.Mungu."

Draco se na ní zamračil.

"Jdu teď odevzdat svoje předběžné hlášení. Vrátím se ještě večer a můžeme si popovídat víc."

"Už si myslíš, jak jsi všechno zjistila co?"

"Ne, vůbec ne. Ale můžu říct tohle Draco. Myslím si, že lidé se mohou změnit. Osm let je dlouhá doba. Nepředpokládám, že tomu rozumíš. Neviděla jsem tě od soudu, ale jsem natolik rozumná, abych uznala, že možná nejsi ta osoba, kterou si pamatuji."

"No v tomhle kecání jsi opravdu dobrá, ale stejně jsi plná těch hloupostí jako všichni ostatní."

"Kdo?"

"Každý."

Na moment se zastavila, aby viděla, jestli ještě něco neřekne. Když neřekl, jemně mu oznámila.

"Vrátím se později."

 

Ten den, kdy jejich dvouleté školící období na bystrozory skončilo, Harry a Ron požádali, zdali by nemohli být partnery. Jejich žádosti bylo vyhověno hned následující den a oni se okamžitě nastěhovali do společné kanceláře a tak to zůstalo doposud.

Hermiona vešla do kanceláře a dala Ronovi rychlý polibek, pak se posadila do jednoho křesla pro hosty.

"Ahoj, jak to šlo?" zeptal se Harry, který zvedl zrak od tlustého svazku papírů před ním.

"Tak dobře jak se dalo očekávat. Dokázala jsem ho přimět, aby přiznal, že vyvolal Fiendův oheň a vzal si lektvar."

Ron dlouze zahvízdal. "Páni, on to doopravdy udělal? Zkoušel se zabít?"

"Vypadá to tak, odpověděla, pak vytáhla papír a podala ho Harrymu. "Tohle je mé předběžné hlášení."

"To vypadá rozumě." Řekl Harry, když si ho prohlédl.

"To je jeho spis?" zeptala se.

"Ano."

"Něco důležitého?"

"Ani ne. Je pěkně potichu." Harry na ní zvědavě koukal. "Co?"

"To je přesně to, co o něm řekla domácí, velmi tichý. Těžko je to ten Malfoy, kterého jsme znali."

"No to ano. Po soudu, on a Lucius měli šestiměsíční domácí vězení. Pak následovalo přezkoumání a posouzení Wizengamonem. Pak už tu není vůbec nic. Drží se stranou od potíží a jsou čistí." Harry pokračoval ve čtení ze spisu.

"V roce 2001, si Draco na ministerstvu žádal o povolení učňovství v lektvarech, ale bylo zamítnuté."

"Proč?"

"Protože to byl smrtijed." Prohlásil Ron jako by to tím bylo všechno jasné.

"Oficiální prohlášení zní ´sporný záměr a známé spolčování s temnými čaroději´. O dva roky později žádal o učňovství v Oddělení záhad. Byl opět odmítnut."

"Zajímavé." Přemýšlela Hermiona. "Co Lucius a Narcissa? Měl jsi štěstí a našel jsi je?"

"Víme, že jsou ve Francii, ale nemáme zatím nic. Dnes ráno jsem se zeptal Malfoye jestli ví jak je kontaktovat. Řekl, že neví. A pak to bylo divné ..."

"Co?"

"Ptal jsem se ho, kdy je naposledy viděl. Řekl mi, že byli doma na vánoce, ale všechny naše zdroje hlásí, že se nevrátili do země celé čtyři roky od doby, co odešli."

"Měl bys ses na to zeptat Camilly. Začala pro Malfoye pracovat minulý listopad." Navrhla mu Hermiona."Máš nějaké informace, proč odešli?"

"Ne. Jedinou věcí ve spisu je, že Lucius před pěti lety přepsal zámek a velkou část rodinného majetku na Draca. Potom ani ne po roce on a Narcissa odjeli do Francie. Oh, a Draco nežádal o žádné oficiální přenášedlo. To samozřejmě neznamená, že neopustil zem, ale vypadá to tak."

Ron se podíval nejprve na Hermionu a pak na Harryho. "Zdá se to jen mě, nebo je to skutečně zvláštní, že se bavíme o Dracu Malfoyovi po těch všech letech?"

"Je to zvláštní." Souhlasila Hermiona.

"Proč myslíš, že se pokusil zabít?" zeptal se Harry vážně.

"Víš, že ti to nemůžu říct."

Ano, ano. Jen věci související s vyšetřováním." Harry se na ní usmál. "Chceš zajít dnes na večeři?"

"Proč si nekoupíte něco domů? Já dnes přijdu později. Chci si dnes ještě jednou zkusit promluvit s Malfoyem."

"Jsi laskavější než já, lásko." Řekl Ron.

"Je raněný a potřebuje pomoc. Musím být objektivní a nenechat se tím čím byl ovlivnit a svést z cesty." Věnovala jim smutný úsměv a zvedla se k odchodu.

"Oh, ještě jedna věc." řekl Harry.

"Hmm?" obrátila svou pozornost na něj.

"Měla jsi pravdu o tom přiřazení k týmu. Jsou tu dvě novinové zprávy z 2001, které spekulují o tom, že byl viděn v kouzelnických barech pro gaye, ale potom nic."

"To dává smysl. Myslím, že teď pravděpodobně navštěvuje mudlovské bary, aby se vyhnul pozornosti."

Harry vypadal soucitně, zatím co Ron vyštěkl. "Proč myslíš, že Malfoy chodí s mudly."

"On s nimi pravděpodobně nechodí, jen s nimi spí." Viděla, jak Ron udělal znechucený obličej. "Ale Rone, trochu dospěj. Už jsi teď velký chlapec. Mimo to Camilla mi řekla, že má mudlovský byt v Londýně. Je krbem spojený se zámkem, ale všechno ostatní je mudlovské."

Harry se zamračil. "To nám neřekla."

"Pravděpodobně ses nezeptal." Odpověděla s širokým úšklebkem.

"Měla jsi se stát bystrozorem. Kolikrát jsem ti to říkal?" škádlil Ron svou ženu.

"To ne. To je tvoje práce."

"Opravdu skvělá, klidně ti jí přenechám." Řekl Harry vážně.

"Ok, musím jít. Uvidím tě večer doma," obrátila se k Ronovi. "Harry pošleš mi kopii toho spisu do kanceláře?"

"Budeš jí mít hned ráno."