6. 12 2010 | 20.58
Hloubky zimy
Autor: Cosmic
Překlad: Hajmi 2003
Kapitola 16A
Kapitola šestnáct
Zabydlování
Následující den byl už Draco vzhůru a snídal, když se Harry vyhrabal z postele. Zíval a posadil se na jednu z osmi židlí, které stály kolem stolu. Draco mu beze slova podal šálek kávy. Harry napůl ještě spící si pomalu usrknul.
"Bleee, dej mi cukr." - zašklebil se.
Draco zatřepal hlavou a podal Harrymu to, oč žádal.
"Takhle ničit dobrou kávu."
"Ty si do ní dáváš mléko." Namítl Harry poté, co si pořádně lokl.
"Ano, a co?"
-
Harry se mu na to ani nenamáhal odpovědět. Potom co si namazal toust, řekl.
"Budeme muset jít dneska nakupovat."
"Hmm, na tu dnešní párty. Bude dobré mít přichystané nějaké pohoštění."
"Ano a také talíře pro všechny lidi, co přijdou."
"Všechny lidi? Kolik jsi jich pozval?"
"Oh, jen Mionu, Myru a Dária. Ale jak ho znám, přivede si pár přátel. Budou se ti určitě líbit – budou to všechno holky, blonďaté a na sobě nebudou mít skoro vůbec nic."
"Není Dárius zamilovaný do Myry?" zeptal se Draco.
Harry nadzvedl obočí.
"To jsi odposlouchával naše povídání?"
Draco se na něj podíval.
"Samozřejmě, že ne. Nudil jsem se, ale tak moc zase ne. Ale ti dva – jsou jak Weasley a Grangerová."
-
Ztichl, jakmile ta slova opustila jeho ústa. Zvláštní emoce mu probleskly v očích, ale než je měl Harry možnost identifikovat, ztratily se za chladnou maskou. Harryho zaplavily v tu chvíli jeho vlastní pocity. Draco řekl Ronovo jméno. Nikdy nikdo před ním nevyslovil Ronovo jméno nahlas, od té doby, co opustil Bradavice.
"Já- já- " snažil se nějak najít řeč Draco.
Harry zvedl ruku, oči mněl pevně zavřené, jak bojoval se vzpomínkami, které mu plnily mysl. "Přestaň – na tom nezáleží."
"Ty - někdy si o tom promluvit musíme." - řekl potichu Draco.
Harry na něj zíral. "Ty o tom chceš mluvit?"
"Ne, ale musíme si o tom promluvit, pokud tohle má fungovat."
-
Harry se přerývaně, zhluboka nadechl. Pomalu otevřel oči, skoro očekával, že pohlédne do modrých očí, které byly mrtvé již roky. Jeho vzpomínky byly tak živé, barevné, silné, šťastné a smutné, a všechny dohromady ho zaplavily. Když, ale oči otevřel, hleděl do bouřkově šedých očí, které na něj intenzivně hleděly a tvrdě bojovaly, aby samy zůstaly bez výrazu.
"Dnes, ale ne." zašeptal Harry.
-
Draco to chápal, ačkoliv Harry si nebyl jistý proč a jak. Ale Draco věděl, že Harry by nezvládl takový rozhovor, když mají mít večer párty. Harry neměl za sebou roky tréninku – jak se správně chovat i když jste se uvnitř hroutili – tak jako ho měl od dětství Draco. Pokud by se rozhodli pro rozhovor nyní, Harry by vnitřně krvácel a zábavu s hosty by zcela jistě nezvládl. Draco natáhl ruku a jemně stiskl tu Harryho. Černovlasý mladík zvedl hlavu a v očích měl vyplašený výraz.
-
"Pojďme nakupovat a já pak začnu připravovat pohoštění na večer." Řekl Draco.
Harry byl překvapen jemností jeho hlasu. Draco opravdu uměl být něžný a uklidňující, když chtěl, uvědomil si Harry. Pak si vzpomněl, jak s ním byl Draco v nemocnici a uvědomil si, že vlastně už Dracovu něžnější stránku zná.
"Oh, ale on je taky měkkota." Řekla Myra. "Seděl vedle tvé postele celé dva týdny, skoro nejedl a ani nespal. Pokud tohle není měkkosrdcatost, tak nevím co by to jiného mohlo být."
"Jasně. Jdeme nakupovat." Řekl, ale hlas se mu stále chvěl.
-
Obchod s potravinami byl dvacet minut chůze od domu a cesta k němu proběhla tiše. Ale když byli v obchodě, Draco se snažil, aby Harry zapomněl na jejich předchozí rozhovor a navrhoval, co by se mělo připravit na večer.
"No nepotřebujeme nic, k čemu by se muselo sednout a servírovat to, zvlášť když nevíme, kolik hostů přijde."
"Ale když ne tohle, tak co?"
"Prostě připravíme bufet. Chleba nějaké máslo, pár různých druhů sýra, salát a nějaké maso. Pokud něco zbude, bude lehké z toho pak něco udělat."
-
Harry jen přikývl. Znělo to jako dobrý nápad. On sám uměl vařit výborně, ale naplánovat večeři pro víc lidí než jen pro sebe a jednu osobu navíc, to bylo něco, co neovládal. Proto teď následoval Draca, když ten s vozíkem jezdil po obchodě a vybíral potraviny. Jen příležitostně se musel natáhnout a sundat z polic věci, které Draco chtěl. Jinak byla jeho role velmi pasivní až na jednu věc.
"Myslím, že potřebujeme pár tady těch věcí." Řekl Harry.
"Detektory kouře?" Draco si odfrkl."No proč ne, bude to možná dobrý nápad, potom co se stalo s tvým bytem."
-
Jídlo naplnilo dvě obrovské tašky, které Harry vynesl z obchodu. Před obchodem se zastavil.
"Draco?" zeptal se váhavým hlasem.
"Ano?" Podíval se na něj vzhůru blondýn a zašklebil se, když mu do očí zasvítilo slunce.
"Nevadilo by ti – mohl bych tě domů tlačit – "
"Ne díky Pottere, to zvládnu sám." - odpověděl mu způsobem, který Harrymu připomněl Draca, kterého znal z Bradavic.
"Ne, ne. Já jsem jen – to jen – ty tašky jsou těžký a já myslel, že bych je pověsil na madla křesla, ale to by pak pro tebe bylo těžší a tak – "
Draco si ho chvíli tiše prohlížel, než nakonec řekl. "Dobrá."
Harry, který intenzivně studoval chodník, zvedl pohled a usmál se na Draca. Neřekl nic dalšího, jen zavěsil tašky a začal tlačit křeslo směrem k jejich domovu.
Když dorazili domů, Harry uklidil dům a umístil kouřové detektory, zatím co Draco seděl na gauči, cesta do obchodu ho vyčerpala. Zapnul televizi a ospale sledoval nějaký seriál. Harry jim připravil kolem druhé hodiny oběd. Sendviče z čerstvého chleba, který koupili.
"Kdy přijdou?" zeptal se Draco, když si smetal drobky z trička.
"V šest, začneme už připravovat jídlo?"
"Tři a půl hodiny předtím než mají přijít? Když všechno co budeme dělat, se nemusí vařit? To tedy rozhodně ne! Byl jsi vůbec někdy na nějaké párty?"
"No vlastně asi ne," odpověděl Harry. "a jak to, že ty o tom tolik víš?"
-
"Jsem Malfoy, vzpomínáš?" Harry byl překvapen, s jakým důrazem Draco vyslovil svoje příjmení.
"Jak bych na to mohl zapomenout." zamumlal Harry.
"Měli jsme párty nejméně jednou týdně. Na většině jsem samozřejmě nebyl, protože otec mě tam chtěl jen vzácně. Ale přesto jsem se něco naučil."
"Myslel jsem, že vám jídlo připravovali domácí skřítci." - opatrně řekl Harry. Věděl, že oba se blíží k oblasti, kterou by raději v tuto chvíli měli nechat být.
"To dělali, ale já jsem se do kuchyně často proplížil. Nikdy jsem si nepředstavoval, že by mi ta znalost byla někdy k užitku, ale i tak byla legrace terorizovat skřítky."
"Legrace?" opakoval Harry. Nedobrovolně si vzpomněl na Dobbyho, když byl v moci Luciuse.
"Neubližoval jsem jim, tak se tak laskavě na mě nedívej. Nejsem můj otec."
-
Ne, pomyslel si Harry, Draco zcela určitě nebyl jako jeho otec. Vypadali stejně, oba bledí s blonďatými skoro až bílými vlasy a stříbrnýma očima. Ale Lucius byl vždycky větší a daleko nebezpečnější, než kdy Draco dokázal být. Nyní když se Harry na něj podíval, rozdíl mezi Luciem a Dracem byl daleko zřetelnější, než jejich vzájemná podoba. Draco, i když získal zpět trochu svalů na horní polovině těla, byl stále křehký a slabý. Harry váhal nad použitím toho posledního slova, když se to týkalo Draca. Jenže Draco stejně nebyl takový, jakého si Harry pamatoval Lucia, vysokého, štíhlého, přesto svalnatého a hrozivého.
Ale Lucius Malfoy byl nyní v Azkabanu, alespoň podle toho co Harry věděl, a bylo zřejmé, že otec a syn si tak podobní nakonec určitě nejsou.
-
Kromě podoby ti dva nebyli vůbec stejní. Lucius byl chladný, vypočítavý a nebezpečný. Draco byl... - Draco byl vášnivý, náladový, rozmazlený a přesto v ten samý okamžik dokázal být překvapivě vděčný za maličkosti, které přinášel život. Byl silný, mnohem silnější než si Harry myslel, že je on sám.
-
"Harry?"
Draco mával rukou Harrymu před obličejem, aby ho vyrušil z jeho rozjímání. Neptal se, nad čím přemýšlel. Jen prostě seděl vedle něj na gauči a potom obrátil svou pozornost zpátky k televizi. Harry zatřepal hlavou a zmizel v ložnici, kde se posadil a napsal dalších skoro patnáct stránek svého nového příběhu.
-
Přesně v sedm hodin zazvonil zvonek u dveří. Harry, který právě naléval šampaňské do skleniček, šel otevřít. Venku stála Hermiona a usmívala se na něj.
"Už jsem se do tvého domu zamilovala a to jsem ho zatím viděla jen zvenku. Vypadá nádherně."
"Díky, Pojď dál, je tu dům, který čeká na prohlídku – a taky šampaňské."
Když si Hermiona svlékla kabát, zeptala se.
"Jsem tu první?"
Harry kývl.
"Darius je známý tím, že chodí pozdě a protože Myra je pravděpodobně s ním – no tak budou tu možná za půl hodinky."
-
Draco čekal v obývacím pokoji. Jejich přivítání bylo chladné, ale slušné. Harry to viděl jako pokrok. Vzal Hermionu za ruku a provedl jí domem, zatím co Draco dokončoval přípravu občerstvení.
Harry kamarádce ukázal ložnici s upravenou koupelnou a pak jí nechal jen rychle nakouknout do Dracova pokoje – nebyl si jistý, jak by Draco reagoval na to, že se mu lidé, které považoval za cizí, nebo blízko k tomu, procházeli po jeho pokoji. Pak pokračovali kuchyní a obývacím pokojem. Naposled se podívali tam, kde předtím byla garáž, ale nyní to bylo rozestavěné místo.
-
"Tady bude bazén a sprcha támhle. Vybrali jsme sem modrobílé dlaždice." Ukazoval Hermioně Harry a přímo bublal nadšením.
"Na co potřebuješ vnitřní bazén, Harry?"- ptala se Hermiona.
"Na Dracův trénink, samozřejmě. Četl jsem o tom v knihách. Všechny uváděly, že je to nejlepší cesta jak napomoci uzdravení, potom co ochrneš."
Hermiona kývla.
"Já o tom moc nečetla, ale zdá se mi to rozumné. Tělo je ve vodě lehčí."
"Správně a proto ho tu nechávám dělat. Mimo to, mít vnitřní bazén není nikdy k zahození. Ostatně já na sobě taky potřebuji zapracovat." Zašklebil se Harry.
"Myslím si, že vypadáš skvěle," řekla Hermiona s ďábelským úsměvem na rtech a Harry zrudnul. "Ty šaty ti opravdu padnou."
-
"Ty mi vybral Draco. Řekl, že můj vkus v oblékání je úplně hrozný. No, prostě řekl, že vlastně žádný vkus nemám. Nebo něco podobného."
"Dobrá, tohle je jediná věc, ve které s ním musím souhlasit."
"Hele! Nespolčuj se s ním proti mně. Má už na své straně D a Myru."
"D?"
"Darius. On-," zazvonil zvonek." - je tady."
-
Harry pospíchal z garáže k předním dveřím a otevřel je. Před nimi stál Darius a Myra. Harry zvedl obočí a Dária si prohlížel. Předstíral, že něco hledá.
"Žádná blonďatá věc se nikde neschovává?" zeptal se.
Darius mu věnoval rozpačitý úšklebek.
"Ne, tentokrát ne."
"Já se ho na to taky ptala." - řekla Myra.
"Až na to, že nebyla tak milá."- stěžoval si uraženě Darius.
"Zeptala jsem se ho, jestli ho nevyměnili mimozemšťané." - pokrčila rameny Myra."Můžeme dovnitř? Umírám zvědavostí, jak ten tvůj nový dům uvnitř vypadá."
"Samozřejmě. Vítejte v Harryho a Dracově domově."
-
Hermiona a Draco čekali na druhém konci chodby.
Myra objala Draca a pozdravila se radostně s Hermionou. Pak se vydala prozkoumávat dům a táhla Harryho sebou. Darius, který viděl Hermionu jen jednou nebo dvakrát v nemocnici k ní byl příjemný, ale formální, dokud s ním nezačala vtipkovat a on se neuvolnil. Vypadalo to, že se spřátelili velmi rychle, jak si mohl Harry všimnout. Mohl je pozorovat jen málo, protože Myra ho nutila, aby jí vyprávěl všechno o domě.
-
Když Harry dokončil s Myrou prohlídku domu, Draco jim nabídl skleničku šampaňského, kterou všichni rádi přijali.
Harry Draca sledoval a byl ohromený způsobem, jakým zvládl organizaci jejich malé párty, a jak je všechny zavedl ke stolu s čekajícím pohoštěním.
"Harry tohle chutná naprosto báječně." – pochválila ho Myra, ale Harry se jen zašklebil.
"To řekni Dracovi, on je zodpovědný za většinu jídla na stole."
Myra se otočila k Dracovi.
"Jsi opravdu dobrý kuchař Dray."
-
"Dray?" zeptal se Harry a trochu se zakuckal.
"Potřebuje přezdívku a nemůže být D, protože to už je zabrané. A nemyslím si, že by se ti líbilo, kdybych mu říkala Dragon, že jo?"
Tentokrát se Harry zakuckal doopravdy.
"Um – "
"Proč by ti nemohla říkat Dragon?" zeptal se Darius,
Draco pokrčil rameny. Podíval se na Myru, která se smála a s ďábelským jiskřením v očích sledovala Harryho.
"Pravděpodobně je to nějaký jejich soukromý žertík, jen mezi nimi."
-
"No já si myslím, že Dray je dobrá přezdívka. Budeš proti, když ti tak začnu říkat?" zeptal se Darius blondýna.
"No možná tě prokleju do příštího kolena, ale můžeš to zkusit." Odpověděl mu na to Draco s andělským úsměvem. Tentokrát se Hermiona a Harry rozkašlali současně.
Myra a Darius se na ně divně podívali.
"Proklít mě?"- zeptal se D.
Draco si uvědomil, proč tak reagovali.
"Je to jen slovní obrat."
Darius kývl, usmál se, jakoby to pochopil.
"To možná začnu taky používat."
-
Hermiona byla celou dobu milá a příjemná. Protože oba její rodiče byli mudlové, neměla žádné problémy chápat všechno o čem Darius s Myrou mluvili. Když probírali universitu, počítače, auta – Hermiona dokonce jedno vlastnila – a ostatní mudlovské věci. Párkrát vyprávěla své zážitky a Harry si všiml, že Darius pozorně poslouchá všechno, co povídá. Myra byla ráda, že našla novou přítelkyni, kterou stejně jako jí zajímalo studium.
-
Hermiona musela odejít jako první s tím, že musí být zítra v nemocnici brzo ráno. Rozloučení trvalo dlouho, protože všichni byli trošku v náladě, ale nakonec se Hermioně podařilo odejít a nastoupit do čekajícího taxi.
-
Myra, Darius, Draco a Harry se vrátili do domu a skončili v obýváku. Harry si sedl na gauč s Dracem vedle sebe. Myra si sedla na druhou pohovku a Darius na podlahu. Jak ubíhaly další hodiny a vypilo se více alkoholu, zasedací pořádek se stále více a více uvolňoval.
"Víte, vy tři jste opravdu dobří přátelé." - drmolil opilý Draco ze svého místa na gauči, kde ležel natažený s hlavou v Harryho klíně.
Myra se zahihňala.
"Ty jsi taky opravdu dobrý přítel." - řekla a zvedla skleničku k přípitku.
Harry se šťastně usmíval a pomalu probíral Dracovy blonďaté vlasy. Vypadal, že ta činnost zabrala celou jeho pozornost.
"A co jsem já? Já nejsem dobrý přítel?" ozval se Darius.
Myra se znovu zahihňala a poplácala ho po hlavě.
"Ty jsi taky dobrý přítel."
"Ale já nechci být přítel. Já tě miluju." – kňučel Darius.
"Já tebe taky." - nepřestávala se smát Myra.
Draco protočil oči. "Tak a je z toho velká *Já-tě-miluju *párty."
"Hmm." odpověděl jen Harry se zavřenýma očima.
-
Dál si vychutnával ten pocit, když svými prsty projížděl Dracovy jemné vlasy. Nebyl tak opilý jako Draco a Darius, ale přesto uvolněnější, než by měl být. S Dracovou hlavou na klíně, trochu příliš blízko k těm věcem, které začaly být – tvrdé, zvláště když se blondýn vrtěl a snažil se uložit pohodlněji. Harry doufal, že si toho Draco nevšimne, nebo pokud ano, tak si to příští den nebude pamatovat.
-
Ve čtyři ráno Draco spal s hlavou stále v Harryho klíně a ten usnul s rukou položenou na jeho hrudi. Myra spala na břiše, jednu ruku měla kolem Dariových ramen a druhou držela jeho ruku. Darius zůstal sedět na zemi s opilým úsměvem na tváři.
-
----------------------------------------------
Pokud nechcete nechat koment, nezapomeňte na hodnocení. Děkujeme.
-
-