-
Válka nikdy neublížila nikomu, kromě těch co zemřeli
-
O pět hodin později byl Harry vzhůru. A právě v ten okamžik seděl u postele Severuse Snapea s jednou rukou na jeho čele a druhou na ráně po kulce. Severus byl jedním z nejvážněji zraněných, navzdory tomu jak krátce byl v zajetí. Měl několik vnitřních zranění, způsobených kulkou, ale také dozajista způsobené dlouhým setrváním v působení kletby Cruciatus. Doktor Harrymu nemohl zaručit, že nebude mít poškozený mozek – nakonec bylo známo, že lidé po dlouhodobém působení této kletby zešílí.
Seděl u Severuse již celou hodinu. Po tom co se probudil, rychle si našel cestu na oddělení intenzivní péče, kam bylo několik nejvážněji zraněných unesených umístěno. Dozvěděl se, že Nevil už byl přesunut na jiné oddělení, protože neutrpěl žádná smrtelná zranění.
Mladá žena na tom byla mnohem hůř. Kulka jí poškodila svaly v rameni.
Zde v St.Mungu objevili doktoři velmi znepokojující věc.
"Kulky byly očarovány." Řekl mu jeden z lékařů. "Ta kulka, která jí zasáhla, na sobě měla kletbu, která ztěžuje uzdravení. Kdyby jí měla v rameni příliš dlouho, rána by byla nevyléčitelná. Ten léčivý dotek, který jste jí dal, jí pravděpodobně zachránil paži a i s největší pravděpodobností život. Kletba se rozpíná do celého těla a zabraňuje úplnému uzdravení, dokud není kulka odstraněna. To je to nejhorší pro jakéhokoliv doktora."
Za pár minut mu řekl jiný doktor, že Severus byl zasažen stejnou kulkou. Krátce potom si k němu Harry sedl a od té doby se od něj nevzdálil.
Dveře se se zavrzáním otevřely a Harry viděl, jak v nich stojí známý blondýn.
"Draco," řekl. "Co tady děláš? Máš být v Bradavicích a odpočívat."
§§§
Draco pokrčil rameny a vešel do pokoje. Když došel k Harrymu, těžce si sedl do křesla vedle černovlasého mladíka.
"Nemohl jsem tam zůstat a jenom tak posedávat." Řekl mu na to. "Je tu příliš lidí co potřebují mojí pomoc."
Harry na něj zíral a pak se na něj slabě usmál. "Tak ty si teď hraješ na Matku Terezu?"
"Kdo je...?"
"To nic. Doktoři budou rádi za jakoukoliv pomoc, která se jim dostane. Kulky byly očarované, tak že se rány nehojí tak jak mají nebo se nehojí vůbec."
"Zatraceně." Řekl Draco, než se postavil. "Měl bych jít pomáhat."
"Jen to moc nepřeháněj!"
Blondýn se usmál. "Nebudu."
"Draco?"
Chlapec se zastavil a otočil za Harryho hlasem. "Ano?"
"Jak jsi věděl? Tam venku – pomohl jsi mi."
Draco zvedl ramena. "Nevím, vážně. Potom co jsme aktivovali Audios, mohl jsem částečně vidět a cítit tvoje okolí. Nevím, jak jsem to dělal. A ani si moc nepamatuju z toho co se dělo v Bradavicích. Brumbálovi a Ginny se zdálo, že je to v pořádku a nechali mě napokoji. Možná to má něco společného s tím Poutem srdcí."
"Asi jo. No cokoli to bylo, díky. Nemyslím si, že bych vyvázl bez zranění, nebo jestli vůbec, bez tebe."
Mladý blondýn se na něj usmál. "Nemáš zač." řekl a zmizel ze dveří.
§§§
Hodiny ubíhaly. Harry se nepohnul snad jen kromě jednou nebo dvakrát, aby si protáhl ruce. Nepřestával dodávat energii a sílu, kterou měl profesoru lektvarů. Doufal a prosil, aby byl muž v pořádku. Bylo zvláštní vidět obvykle tak živého Snapea, ležet na posteli jako by byl mrtvý. Skoro vůbec se nehýbal, jen jeho hruď se zdvihala a klesala v synchronizaci s jeho dýcháním.
Opět si Harry uvědomil, jak by tohle bylo nepravděpodobné před dvěma měsíci. Před dvěma měsíci podle Harryho počtů a ne v tomhle světě. Kdyby řekl Hermioně a Ronovi doma, že bude sedět po Snapeaově boku celé hodiny a doufat v jeho uzdravení potom co byl postřelen. Mysleli by si, že se zbláznil.
Hermionu a Rona z tohohle času to nepřekvapovalo, ve skutečnosti to od něj očekávali, zvláště Hermiona. Vypadalo to, že Harry a Severus dospěli k jakémusi smíření potom, co měl později jmenovaný srdeční infarkt.
Harrymu se tahle lehce jemnější verze mistra lektvarů líbila. Nebyl doopravdy jemnější, Harry si nemyslel, že by to bylo někdy slovo, které by mohlo popsat profesora – ale byl... příjemnější. Trošku. On a Harry se mohli bavit civilně pár minut bez toho, že by Snape dal Harrymu trest, nebo sebral body nebelvírské koleji. Ne že by mohl dát teď Harrymu trest nebo odebrat body, když už nebyl ve škole, ale i tak.
Měl za to, že za tím byl infarkt, který Severus měl. Nevěděl to samozřejmě určitě – zdálo se, že o tomto světě ví jen velmi málo – přesto předpokládal, že srdeční záchvat mohl změnit pohled osoby na život.
Dumal nad tím, co mohlo Voldemortovi prozradit, že Snape pracuje pro Brumbála. Také mu vrtalo v hlavě, proč ho Temný pán nezabil, když se mu muž dostal opět do rukou. Samozřejmě stále nebylo jisté zda-li se Severus dožije rána. Dlouhodobé vystavení kletbě Crutiatus, bylo známé svým účinkem dovést své oběti k šílenství. Když se k tomu přidá zranění očarovanými kulkami. Byla velká šance, že se Severus pravděpodobně již neprobere a nebude moci dál mučit nebelvíry.
Ale samozřejmě jako obvykle řečený profesor lektvarů opět dokázal, jak se mladý Potter mýlí.
Stalo se to uprostřed noci, když Harry náhle cítil Snapea se pod jeho dotekem pohnout. Severusovy oči se prudce otevřely a rozhlížely se divoce kolem. Když se mu pohled zaostřil a uviděl Harryho, jeho tělo se slabě uvolnilo.
"Pottere?"
§§§
"Tak to budu já." Řekl Harry. "Jak se cítíte?"
"Jako by mě postřelili." Severus chraplavým hlasem řekl.
Harry se zasmál. "To je pravda. Jste v St.Mungu a byl jste v bezvědomí posledních... deset hodin nebo tak. Měl byste si zdřímnout zatím, co najdu nějakého doktora, aby vás přišel zkontrolovat."
Snape kývl a zavřel oči. Když si byl Harry jistým, že muž spí, postavil se a odtáhl ruce. Mistr lektvarů sebou škubl při ztrátě léčivého doteku, ale Harry věděl, že je to nutné. Potřeboval najít doktora a říct mu, že se Snape probudil.
O dva dny později stál Harry ve sklepě pod obchodem pana Hanawalta, kde se chystal na svou první lekci střelby. Draco stál vedle něj. Harry nechtěl, aby tu s ním byl. Draco vypadal stále hrozně, ale blondýn Harryho přesvědčil, že než se dozvědí, co mu jed dělá, měl by se také naučit jak zacházet se zbraní.
"Dobře." Řekl jim Carl. "Předtím než vůbec s něčím začneme, tak vám povím něco o bezpečnostních pravidlech při používání zbraně. Zaprvé – chovejte se ke každé zbrani jako by byla nabitá. To znamená žádné legrácky. Zadruhé – vždycky miřte zbraní na bezpečné místo. Žádné míření na vašeho kamaráda, i když to myslíte jen v legraci. Mohla by se stát nehoda, ale dokud nebudete na nikoho mířit, nic zlého se nestane. Takže opět žádné legrácky. Zatřetí – nedávejte prst na spoušť, dokud nejste připraveni střílet. Začtvrté – ...., dokud nejste připraveni střílet.
Pokud někdo z vás poruší tahle pravidla, tak vás odtud vyhodím, je to jasné?"
Harry, Draco, Ron a Bill, první skupina kývla.
"Dobře. Teď k těm zbraním co se chystáte použít. Jsou to všechno ruční zbraně. Jsou konstruovány tak, aby se daly držet a střílelo se z nich jen jednou rukou. Ale, je normální použít druhou ruku, jako podporu."
§§§
Nepřestal jim vysvětlovat, z čeho se zbraň skládá, pověděl jim o zásobnících, o munici, o detonaci a spoustě dalších věcí. Čtyři muži pozorně poslouchali každé slovo, které jim Carl pověděl, než byl čas zkusit opravdovou střelbu.
"Postavte se rovně a uvolněte se. Použijte volnou ruku k podepření zbraně." Začal Carl. Pokračoval jim vysvětlovat a ukazovat správnou polohu v jaké by měli stát, krok za krokem.
"Teď si pamatujte. Ruku, kterou střílíte, držte opravdu pevně, jinak dostanete pěknou ránu do obličeje díky zpětnému nárazu." To byla poslední věc, kterou jim připomněl, než všichni vystřelili svou první kulku. Na konci večera se všichni naučili, že střílení není tak jednoduché jak vypadá. Přesto si vedli poměrně dobře. A i když tu byla spousta věcí, o kterých věděli, že jim musí věnovat pozornost, všichni slíbili, že se za pár dní vrátí na další trénink, s vědomím, že ho budou potřebovat.
"Jak se cítíš?" zeptal se Harry, když se vrátili domů. Brumbál dovolil Dracovi zůstat doma, zatímco se Severus pokusí najít protijed. Musel mu to dovolit, protože Draco rezolutně odmítl zůstat v nemocnici pod dohledem madam Pomfreyové.
"Jen jsem unavený, to ale není nic nového." Odpověděl mu.
"Měl by sis jít lehnout."
"Půjdeš se mnou?" zeptal se Draco, a přestože hlas nesl známky únavy, dokázal do něj vložit stopu provokace.
"Za chvíli." Řekl Harry, neměl náladu hrát s blondýnem hry.
Draco chvíli špulil pusu, než zmizel v ložnici. Harry si sedl na pohovku a položil se uvolněně na polštář. Vyprázdnil si mysl a cítil, jak usíná.
Měl by jít do postele, opravdu by měl...
"Vstávej ty lenochu." Řekl mu Draco ze dveří. Harry otevřel oči a podíval se na něj. Blondýn se převlékl do kraťasů a černého trička, svého obvyklého oblečení, v kterém chodil spát.
"Běž pryč." Zamumlal Harry.
§§§
Draco k němu došel a hrubě ho vytáhl z pohovky. Dopadl jen pár centimetrů od Draca. Jejich pohledy se setkaly jen okamžik předtím, než se Harry rychle odtáhl. Ani jeden z nich nic neřekl, když spolu odcházeli do ložnice. Harry se nechtěl – nemohl – zabývat Dracem a jeho pocity teď. Bylo příliš pozdě a byl příliš unavený. Prostě na to nebyl správný čas.
Posměšný hlas v jeho hlavě se ho ptal, jestli vůbec někdy bude ten správný čas. Harry tomu hlasu řekl, aby sklapnul.
Vyčistil se zuby, převlékl do pyžama a pokusil se učesat, vlasy s ním příliš nespolupracovaly. Konečně se vydal do postele, kde už Draco spal. Harry si vlezl pod deku a otočil se, aby se podíval na blondýna. Jeho dlouhé vlasy mu spadly do tváře a ve spánku vypadal klidně. Byl to opravdu pohledný muž, musel Harry připustit.
S povzdechem se zabořil hlouběji do polštáře a poddal se své únavě.
Příští ráno byli oba, on i Draco zavoláni do Bradavic. V půl desáté ráno tak oba seděli a zívali v kanceláři profesora Brumbála. Se slabým otřesením si Harry vzpomněl na to, kdy naposled byl v téhle místnosti – před operací. Nikdo nezemřel. Takže, Ginny byla šťastná a Řád si mohl trochu úlevně oddechnout po více či méně úspěšných operacích. Zranění mudlové byli uzdraveni. Všichni unesení byli vyslechnuti s pomocí Veritaséra. Harry zatím nebyl informován, co se z výslechů dozvěděli. Ale předpokládal, že časem pokud to bude důležité, se to dozví.
Dveře kanceláře se otevřeli a objevil se v nich mistr lektvarů Severus Snape. V ruce držel hůl, stále ho trápily následky únosu. Přesto byl na nohou a to jen jeden den po propuštění z nemocnice. Harry slyšel od Remuse, že profesor odmítl zůstat v nemocnici déle. Prohlašoval, že se potřebuje vrátit do Bradavic. Potom co všichni byli terčem teroru mistra lektvarů, léčitelé a léčitelky rychle souhlasili s jeho propuštěním.
§§§
"Pane Pottere, pane Malfoyi." Pozdravil je.
Ani jeden mladík nic neřekl. Snape pozdravil také ředitele, předtím než se posadil do křesla a odložil svou hůl, na kterou se díval s odporem.
"Udělal jsem nějaké testy na krvi, kterou jsem dostal." Řekl. "Po několika hodinách práce, jsem došel k výsledku, že jste byl otráven nějakou tekutinou. Ta se pak dostala do vašeho krevního oběhu a bude tedy absolutně nemožné se jí zbavit."
"Víte co je to za jed a nebo, co způsobuje?" zeptal se Draco klidným hlasem.
Snape zatřásl pomalu hlavou. "Jak jsem řekl, udělal jsem jen pár základních testů. Není to žádný jed, který znám."
"Takže k němu není protijed."
"V tomhle bych si nebyl tak rychle jistý, pane Malfoyi." Řekl Severus. "Skoro všechny jedy mají své protijedy – jen to zabere nějaký čas je najít."
"Optimismus se k tobě nehodí, Seve." Řekl mu Draco se smutným úsměvem. "Měl by ses držet sarkasmu."
Severus se na něj podíval vražedným pohledem, na což Draco reagoval jen zvednutím obočí.
"Víš, co jed způsobuje?" zeptal se Harry, který chtěl přerušit jejich souboj pohledů.
Tito dva lidé před ním, byli z těch, co mohli zírat druhé osobě do očí nekonečně dlouho. Nepotřeboval, aby mezi sebou takhle závodili.
Snape se otočil na Harryho. "Pár ingrediencí, co jsem našel v jedu, způsobují vyčerpání. Musí to být velmi pomalu působící jed, podle toho, co madam Pomfreyová říkala o tvých příznacích. Kromě extrémní únavy také způsobí nevolnost. Jak jed bude stále víc ovládat tvé tělo, bude tě stále víc a víc oslabovat. Pravděpodobně budeš mít horečku a zvracet. Nejsem si jistý těmito věcmi, ale mám za to, že se objeví také halucinace a paralýza. Paralýza bude předcházet poslednímu stádiu."
"Předpokládám, že poslední stádium je smrt?" řekl Draco lhostejným hlasem s nádechem smutku.
§§§
"Myslím, že ano."
Harry poslouchal to co Snape říká, ale jeho mozek ještě stále nerozuměl obsahu. Draco umírá? To přece není možné. Byl to přeci Malfoy. Byl to Harryho nepřítel, nebo možná přítel, tady teda určitě. Byl trnem v Harryho patě od jejich prvního roku v Bradavicích.
A teď, když změnil stranu, tak umírá? To nemůže být pravda.
"Budu pracovat na protijedu," řekl Severus. "Ale nemohu nic slíbit."
Draco kývl a Harry chtěl vybuchnout. Jak tady může jen tak sedět? Kýval souhlasně jak Snape popisoval, co má očekávat a co bude s největší pravděpodobností jeho smrt. Nebyl vůbec smutný nebo rozzlobený. Nekřičel ani nebrečel. Prostě tu seděl a koukal se z okna, které bylo za Brumbálovým stolem.
Právě v okamžiku, když tohle všechno chtěl Harry říct nahlas, ucítil Dracovu ruku na své. Černovlasý mladík se podíval na Draca a zjistil, že ten ho pozoruje.
"Uklidni se," řekl. "Být rozzlobený nikomu a ničemu nepomůže."
Potom co těžce polkl a párkrát se zhluboka nadechl, Harry kývl.
"Víme, odkud to přišlo?" zeptal se Draco.
"To jsem doufal, že mi řekneš ty?" odpověděl Severus. "Já mohu jen zjistit, z čeho se to skládá, ale ne jak to bylo dopraveno do tvého krevního oběhu. Předpokládám, ale stejně jako ty, že to byl – Voldemort."
"Proč, ale zvolil pomalu působící jed?" chtěl vědět Harry. "Proč ho prostě rychle nezabít – nebo nás oba, když se to tak vezme? To tím chtěl něco ukázat? Rád se předvádí."
"Nevím, Pottere. O tom můžu stejně jako ty jen hádat. Ale odhaduji, že tímhle způsobem, zaneprázdnil daleko víc lidí. Já budu pracovat na protijedu a mnoho dalších si bude dělat starosti. Ty budeš dodávat Dracovi svou energii a strachovat se místo toho, co by ses soustředit na jeho plány."
"On otrávil Draca, kvůli rozptýlení?" zeptal se Harry nevěřícně.
V tu chvíli zasáhl Brumbál, cítil, že musí zasáhnout předtím, než se diskuse přemění do vášnivé hádky díky zvýšeným emocím.
§§§
"Severusi, věřím, že uděláš, co bude v tvých silách, abys našel protijed." Řekl Brumbál. "Harry, Draco navrhuji, abyste se vrátili domů. Pane Malfoyi, měl byste co nejvíce odpočívat. Bude možné, že vás budeme muset přemístit do nemocnice, ale já bych se tomu raději vyhnul tak dlouho, jak jen bude možné."
Draco kývl, i když Harry si všiml, že se vyhýbá pohledu do profesorových očí. Náhle ucítil slabý strach proudící z blondýna – vypadalo to, že obranné hradby, které měl kolem svých emocí, se pomalu hroutí. Možná by ho měl vzít domů. Pokud by se náhle zhroutil, Draco by si určitě nepřál, aby to bylo před Brumbálem a Severusem. Před oběma, kterých si vážil.
"Pojď, půjdeme domů." Řekl Harry. Vzal Draca za ruku a pomohl mu vstát. Zmijozel se na něj tázavě podíval, ale Harry jen pokrčil rameny.
"Budeme ve spojení." Řekl Brumbál. "A pokud budou nějaké novinky, dáme vám vědět."
"Doufám, že dobré i ty špatné." Poznamenal Draco.
"Ano, oboje. Dobré i zlé." Slíbil ředitel se slabým úsměvem.
O pár minut později se rozloučili. Harry a Draco odešli krbem, zatímco Snape se vrátil ke své práci do sklepení.
Když se vrátili domů, řekl Draco Harrymu, že by si šel rád zdřímnout. Harry souhlasil, srdce se mu chvělo při pohledu na blondýnovu únavu. Nevyslovil své obavy nahlas, ale předpokládal, že o nich Draco ví stejným způsobem, jako o nich věděl on před malou chvílí v Bradavicích.
Když blondýn zmizel v ložnici, Harry si udělal šálek čaje a pár sušenek. Sedl si s tím v obýváku, protože už před dlouhým časem se rozhodl, že tohle je jeho nejoblíbenější místo, kde může sedět a přemýšlet.
Mohl pozorovat padající vločky velkým oknem, zatímco seděl v příjemném teple na gauči. Plameny v krbu udržovaly v pokoji příjemnou teplotu.
"Dobré odpoledne Harry!"
Chlapec, který přežil, povyskočil, když slyšel hlas a vylil trochu čaj. Trochu si na sebe zanadával, než se otočil ke krbu.
"Ahoj Rone. Řekl. Ronova tvář se vznášela v plamenech, a jeho zrzavé vlasy skoro nebyly od plamenů rozeznatelné.
§§§
"Jak se máš v tomhle krásném sněžném dni?"
"Fajn." Řekl Harry, i když se tak potom, co slyšel Snapeovi novinky vůbec necítil.
"To zní, jako bys mi neříkal pravdu." Mračil se na něj Ron.
Harry si povzdechl. "Byli jsme v Bradavicích a mluvili se Snapem."
"O Dracovi?"
Harry kývl. Řekl Ronovi o tom, že je Draco nemocný, když za ním Ron přišel do Snapeova pokoje v nemocnici, potom co se mistr lektvarů probral. Byly asi tři nebo čtyři hodiny ráno a Harry mu vysvětlil co je Dracovi. Ron tiše seděl a poslouchal, nakonec slíbil, že pomůže, jak bude moci.
"Snape řekl, že to není žádný známý jed. Takže na něj není protijed, alespoň zatím. Pracuje pomalu a nakonec ho zabije."
Harryho hlas zněl unaveně, bez emocí. Zůstalo jich v něm jen málo po setkání s Brumbálem a Severusem. Zlost odezněla a zanechala ho vyčerpaného.
"Zatraceně." Slyšel zamumlat Rona.
"Severus se pokusí najít nějaký lék." Řekl Harry. "Draco vypadá, jako by to vzdal."
"Vždycky se choval tak trochu melodramaticky." Řekl Ron a Chlapec, který přežil, si dovolil malý úsměv.
"Neměl bys pracovat?" zeptal se o chvíli později, protože chtěl změnit téma.
"Oh, ale já pracuju." Zašklebil se Ron.
"Tím, že se mnou mluvíš?" zvedl nad tím jedno obočí Harry.
"No, dobrá, možná ne." Připustil. "Ale potřebuju s tebou vážně o něčem mluvit."
Harry se posadil. "V záležitosti řádu?"
§§§
Zrzek kývl. Rozhlédl se, aby zjistil, jestli je někdo neposlouchá. Když byl spokojený, řekl. "Vyslechli jsme všechny unesené. Zdá se, že všichni jsou z armády a ovládají dobře zbraně."
"To není žádné překvapení. Vsadím se, že po nich Voldemort chtěl, aby je naučili střílet. Když nesouhlasili tak... se jich chtěli zbavit. To by vysvětlovalo proč jeden z nich v Dracově vizi se smrtijedy mluvil. Musel souhlasit, že jim pomůže."
"A právě proto potřebujeme Draca." Řekl Ron. "Nevíme, který mudla se s nimi chtěl domluvit, protože jsme to nenechali zajít tak daleko. Potřebujeme, aby nám ho ukázal."
Harry pomalu kývl. "Teď spí, ale přijdeme, jakmile se probudí. Máme se přenést krbem do tvé kanceláře nebo někam jinam?"
"Použijte krb, to bude fajn. A až dorazíte tak dojdeme tam, kam jsme mudly ubytovali."
"Dobře. Počká to tak hodinu a půl nebo tak nějak? On – potřebuje si odpočinout."
Ron kývl. "Samozřejmě. Nechceme, aby nám tady usnul, až tu bude, takže ho nech odpočinout. Jó, a nezapomeňte mít na sobě mudlovské oblečení – budeme procházet mudlovským Londýnem."
"Jasně."
Rozloučili se a Ron zmizel. Harry se postavil, šálek čaje a tác byly již dlouho dobu prázdné. Rychle použil čistící kouzlo, nejprve na místo kde rozlil čaj a pak na porcelán, který následně uklidil do kredence v kuchyni.
Prošel chodbou a opatrně otevřel dveře do hlavní ložnice. Draco ležel na posteli a spal. Zdálo se, že se jen natáhl na postel a usnul. Měl na sobě stále plášť.
Harry přešel k posteli, posadil se a zády se opřel o zeď. Pohyboval se opatrně, nechtěl Draca probudit. Vzal blondýnovu tvář do dlaní, a i když věděl, že ho léčivým dotekem neuzdraví, určitě mu jím pomůže.
Trvalo to jen pár minut, než začal pociťovat v té pozici nepohodlí.
§§§
S povzdechem si lehl vedle Draca a obtočil kolem něj ruce. Byl to příjemný pocit. Měl také pocit, že je to správné stejně, jako tehdy, když se probudil po poslední vizi. Dál o tom nepřemýšlel, pro jednou byla jeho mysl úplně klidná. Byla tu jen v hloubi schovaná obava z jedu, který proudil v Dracových žilách. Věděl, že musí najít protijed. Ani návrat domů nebyl tak důležitý ve světle současných událostí. Cítil klid, jak tu ležel, objímal blondýna a dodával mu, tolik síly kolik mohl.
Tušil, že by si to měl užívat, dokud mohl. Posměšný hlas mu napovídal, že to nebude moci dělat příliš dlouho. Pokud měl Snape pravdu ve svých předpokladech tak budou následovat halucinace a paralýza, jak účinky jedu budou sílit. Pak bude muset Draco odejít do Bradavic.
A dříve nebo později zemře.
A Harry si uvědomil, že to opravdu nechce, aby se stalo.
-