28. 03 2011 | 20.55
Hloubky zimy
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola 20B
Kapitola 20B
Myra je probudila v sedm, když si začala dělat pro sebe snídani.
"Omlouvám se, ale potřebuju se najíst." Prohlásila. Sice se omluvila, ale vůbec nevypadala, že toho lituje, když dál dělala hluk. Draco a Harry se nad tím rámusem otřásli a přáli si, aby byli doma a mohli spát, jak dlouho by se jim chtělo.
Oba si uvědomili, že už nebudou schopni znovu usnout a tak se o půl hodiny později všichni tři spolu nasnídali. Myra je při tom oba napomínala, Draca jak málo jí a Harryho, že jí jako čuně.
"Opravdu, stále jíš jako by ti byli tři."
"Co ty víš o tom, jaký jsem byl, když mi byli tři?" zeptal se s andělským úsměvem.
"Možná jsem se choval tenkrát slušně a teď si potřebuju nahradit ztracené dětství."
Byla to skoro pravda, ale to by nikdy nepřiznal. Přál si, aby Myra vzala jeho odpověď jako škádlení, a ona to naštěstí tak i udělala.
"No jo." Kroutila se smíchem hlavou.
-
Harry a Draco opustili Myru potom, co pro ně přijelo taxi. Ta jim zamávala, otočila se a šla na druhou stranu směrem do školy.
"Tak jaký je to pocit, najednou nemuset chodit do školy?" zeptal se Draco a pozorně ho sledoval.
"Popravdě řečeno skvělý. Jediná věc, o kterou se teď musím starat je moje kniha." Odpověděl mu s úsměvem Harry.
No nebyla to tak úplně jediná věc o kterou se musel starat, ale dával přednost tomu, aby tohle za tu jedinou věc považoval.
-
"O čem je?
"Kniha?" odpověděl překvapeně otázkou Harry a Draco přikývl.
"Já - je o - " Harry váhal. Kniha byla příliš osobní. To ty ostatní byly také, ale tahle byla osobní speciálně.
Draco naklonil hlavu. "Co je s tou knihou, že nejsi schopný mi o ní něco říct?"
Harry se na něj pokusil usmát. "Je jen moc osobní."
Draco si odkašlal.
"Myslím, že bude lepší, když si jí přečteš, až bude hotová." Řekl mu nervózně Harry. "Tak ti to alespoň nebudu muset vysvětlovat."
Draco se na něj stále upřeně díval a mračil se. "Dobrá." řekl konečně a znělo to, jako by se něčeho vzdával.
-
Když dorazili domů, Harry se šel podívat na zedníky. Měli vlastní klíče, aby mohli jít dovnitř i když Harry a Draco nebyli doma. To Harry chtěl, aby pracovali celý týden, a když vešel do místnosti, která byla předtím garáží, musel uznat, že se to vyplatilo,.
Dlaždičky byly na místě - převážně bílé s šedomodrou linkou obtáčející místnost a sem tam černými detaily - sprcha byla hotová již týden. Nová okna dodávala skoro dokončené místnosti spoustu světla a díky tomu i pocit většího místa.
-
"Hej." Pozdravil ho jeden z pracovníků a Harry se cítil provinile, že si nezapamatoval jejich jména.
"Ahoj, jak to jde?" Zeptal se.
"Jenom doděláváme pár posledních věcí. Elekrikář přijde za hodinu a zprovozní osvětlení. Předpokládám, že budete mít možnost se poprvé vykoupat již zítra, pane Evansi." informoval ho ten samý dělník, který před tím pozdravil.
Harry se usmál potěšený tou zprávou. "To zní dobře."
Zůstal ještě pár minut a pozoroval zedníky při jejich práci, než se vrátil do domu. Draco seděl na pohovce v obýváku a poslouchal CD.
-
Just he way we are
I guess you've seen it now
Takový nyní jsme
Předpokládám, že to teď vidíš
-
Dívčin hlas byl jemný a něžný, přesto silný a skoro andělský. Pomalá písnička byla smutná, slova měla hloubku a zvláštním způsobem se dotýkala pravdy.
-
A mirror of ourselves sure makes us weird
Falling down
Odraz nás samých nás dělá zvláštní
Padáme dolů
Draco se na něj podíval a lehce usmál. Také zpíval a jeho hlas byl stejně jemný jako dívčin. Obklopovala ho jakási emoce, ale Harry nebyl schopen určit jaká. Smutek? To ne. Nebyl to ani vztek, ani štěstí - možná touha? I když touha po čem, to nemohl Harry pochopit.
-
From a mountain of frights
What´s there to hold on to?
Z hory obav
Kde je něco čeho se držet?
-
Když dohrála poslední nota, Harry přemýšlel, co má říct. Chtěl říct něco důležitého, něco hlubokého. Ale všechno, co z něj vypadlo bylo. "Smutná písnička."
"Ani ne. Je o porozumění. Samozřejmě to předpokládá, že pochopíš její slova."
"Kdo to je?"
"Lene Marlin, z Norska myslím." Odpověděl Draco.
"Je dobrá."
Draco kývl.
"Bazén bude hotový zítra. Dělají jen nějaké poslední věci." Oznámil mu Harry.
-
Draco se na něj podíval se zvláštní směsicí vděčnosti a smutku na tváři. "To je - hezké."
Nemusel říkat nic dalšího, Harry mu rozuměl. Posadil se vedle něj a objal ho. Políbil ho předtím, než se usadil a teď ho jen objímal. Draco si povzdechl, spokojený v Harryho náruči. Zvláštní nálada byla přerušena, když se Draco začal hýbat. Natáhl se a přitáhl si k sobě křeslo. "Jdu ven." Oznámil, když se graciézně přesouval do křesla z gauče. Harry přemýšlel, jestli je vůbec něco, co Draco nedělá s elegancí.
"Kam?"
Draco se ušklíbl, připomněl tím Harrymu Draca, kterého znal ve škole. Dalo mu to opravdu práci dát si dohromady ty dvě povahy. Neřáda ze školy a muže, kterého právě držel v náruči. "To není tvoje věc, Pottere."
Harry zvedl oči. "Fajn. Kdy se vrátíš?"
Draco pokrčil rameny. "Později. Asi před pátou."
-
Harry byl překvapený, že Draco bude pryč tak dlouho. Přemýšlel, kam asi blondýn půjde. Ale neměl čas to zjišťovat, musel jít na universitu oznámit, že končí. Pak bude muset zavolat Pally a Dariovi. Předpokládal, že Dariovi, protože to byl jeho nejlepší přítel a Pally, protože byla ráda, když měla přehled a věděla, co dělá.
-
Na universitu jel metrem. Rozhodl se nejezdit taxíkem, když s ním nebyl Draco. I když samozřejmě bylo možné metrem cestovat i s křeslem, nejezdili tak. Harry neměl rád davy lidí a Draco si stále na křeslo teprve zvykal. Nakonec pokud chtěli někam jet spolu, bylo pro ně jednodušší objednat si taxi.
-
Tak pozdě dopoledne už nebylo metro tak přeplněné, jako bude opět odpoledne. Proto měl Harry čas, aby nechal myšlenky zabloudit ke své knize, k jejím postavám a zápletce. Skoro zapomněl vystoupit, když dojel do cílové stanice. Naštěstí ho, ale ze zamyšlení vytrhla starší dáma vedle něj, která vystupovala na stejné stanici. Zbytek cesty na univerzitu šel pěšky. Za hodinu a půl byl na cestě zpátky k metru a úplně svobodný.
-
Dům se zdál prapodivně prázdný, když se vrátil. Harry si už stačil zvyknout, že Draco byl vždycky doma, když přišel ze školy. Což byl také důvod, proč zpanikařil, když Draco minule nebyl doma.
Harry dumal nad tím, kde tedy blondýn tráví čas.
-
Sledoval zedníky a elektrikáře, který dorazil. Prohlédl si také zvláštní konstrukci, kterou přinesli, a která byla určená k tomu, aby pomáhala Dracovi dostat se do vody a zase ven. Po pár minutách se ale začal nudit a tak se vrátil do obýváku, kde zapnul CD přehrávač.
-
Your words cut rather deeply,
They´re just other lies
I´m hiding from distance,
I´ve got to pay the price defending all against it
-
Tvá slova mě opravdu hluboce zasáhla
Jsou to jen další lži
Schovávám se proti odloučení,
Musím zaplatit cenu za všechnu obranu proti tomu
-
Byl to opět ten samý sladký hlas, Harry se podíval zvědavě na CD. Lene Marlin: Playin my game bylo napsáno na modrém obalu vedle obrázku hezké - samozřejmě - a opravdu mladé dívky. Harry projížděl obsah písní zatím, co CD dál hrálo. Zarazil se u čtvrté písně.
-
Flown away
Mohla by to být - ? Harry rychle mačkal tlačítko ´next´ dokud nedošel ke čtvrté písničce.
Znělo to jako vítr a lehké piano.
-
I have flown too hight on borrowed wings
Beyond the clouds and where the angels sings..
Letěl jsem vysoko na vypůjčených křídlech..
Až nad mraky a tam kde andělé zpívají..
-
Harry to poslouchal jako v tranzu. Tohle byla ta písnička. Písnička, kterou zpíval Draco.
-
In the sky containing no one but me..
Up there is all empty and down there is the sea..
No one here but me.
Na nebi nebyl nikdo jen já...
Tady nahoře je jen prázdno a dole jen moře..
Není tu nikdo jen já.
-
Harry, který si ani neuvědomil, že zavřel oči, je teď otevřel a podíval se směrem k oknu, kde tehdy Draco seděl, když zpíval.
-
"Záleží ti na něm."
"Není to zřejmé?"
-
Uslyšel v duchu Myřina slova. Když to věděla Myra nebude dlouho trvat a bude to vědět i Darius. Ačkoliv Darius se jí tak trochu vyhýbal od té doby, co se do ní zamiloval. Přesto stále mezi sebou neměli žádná tajemství - kromě tohoto samozřejmě. Darius to bude určitě brzo vědět taky. Harry přemýšlel, jaká asi bude jeho reakce.
-
"Nejsou krásní?"
-
Řekla tehdy Hermiona. Draco Malfoy byl spíš až neskutečně nádherný. Světlá, perfektní pokožka, hebké vlasy, šedé oči, které ztmavly hněvem nebo zářily štěstím. Tělo, které vypadalo neuvěřitelně, i když trochu křehce, navzdory kolečkovému křeslu.
Harry potřásl hlavou a přemýšlel jak se mohl zamilovat tak hluboce.
Sedl si, vzal jednu ze svých knih a začal si číst, protože nebyl schopný se soustředit natolik, aby mohl psát.
-
Po několika dalších hodinách Harry slyšel otevírat a zavírat dveře a Draco vjel do obýváku.
"Voní to dobře." Prohlásil a kývl směrem k jídlu, které Harry dělal. Brambory, hovězí, zeleninu a omáčku.
"Bude to dobré." Odpověděl Harry a snažil se ignorovat fakt, jak se mu rozbušilo srdce rychleji, když se na něj světlovlasý mladík podíval. Draco si náhle všiml hudby, která hrála. "Tak ty jsi objevil mé oblíbené CD, jak slyším."
"Bylo v přehravači, když jsem ho zapnul. Líbí se mi." Řekl Harry a naklonil se, aby Draca políbil. "Připomíná mi dobré věci."
-
Draco se během polibku zakřenil. Pak si sedl ke stolu a pozoroval tiše Harryho, jak vaří. Nakonec řekl. "Musíme jít za bystrozory."
Harry sebou škubl. "Já vím."
"Kdy?"
Tak jednoduchá otázka. Harry na ní nechtěl odpovědět.
"Já - zítra?" zeptal se.
Draco kývl. "Měli bychom jít dnes, nebo jsme měli jít už včera, ale předpokládám, že zítra to bude stačit. Jdu si zavolat."
-
O deset minut později, byl Draco zpátky a servírovala se večeře. Jedli v tichosti, oba hluboce zamyšleni. Harry se nechtěl znovu vrátit do kouzelnického světa. Jít do St. Munga pro Hermionu, když byl Draco nemocný, bylo pro něj dost těžké. Ale jít na ministerstvo, a mluvit s bystrozory - to bylo něco, na co Harry nechtěl ani pomyslet. S jizvou nebo bez jizvy, poznají ho. Zvlášť když bude muset říct své jméno a důvod, proč chce mluvit s bystrozory. Pak se ocitne zpátky v pekle.
-
Draco se dotkl jeho ruky a vytrhl tak Harryho z černých myšlenek a vzpomínek.
"Bude to všechno v pořádku. Budeš v pořádku." Říkal a díval se mu přímo do očí.
Harry je na okamžik zavřel, a když je opět otevřel, přikývl a pokusil se usmát. Draco mu na oplátku stiskl ruku.
-
-
Pokud nechcete nechat koment, nezapomeňte kliknout na hodnocení. Díky.
-