Hloubky zimy 22

11. 04 2011 | 23.18

Hloubky zimy

Autor : Cosmic

Překlad : Hajmi 2003

Kapitola 22

Pryč

Slunce zářilo skrz okno, když se Harry probudil. Byl lehce dezorientovaný tím světlem, které nesvítilo z obvyklé strany jako v jeho pokoji. Pak ucítil Draca pohnout se pod jeho paží a vzpomínky na minulý den se mu vybavily. Usmál se. Draco stále ležel schoulený vedle něj s hlavou položenou na Harryho rameni. Světlé řasy mu vrhaly stín na tváře a blonďaté vlasy měl rozcuchané. Harry se na něj nemohl vynadívat, bylo to jako by ho viděl poprvé. Byl opravdu nádherný.

Usmál se, když si vzpomněl na předešlou noc, doteky, polibky, vzdechy a prosby. Draco evidentně neměl tušení, že je schopen tyto pocity prožívat. Harry nebyl proti tomu, ukázat mu, že je schopný je cítit. Ve skutečnosti neměl nic proti ničemu, pokud se to týkalo Draca. Když si minulou noc uvědomil, že Draca miluje, uvědomil si také, že nezáleží na tom, co se s nimi stane. Harry zůstane s Dracem navěky pokud to bude nezbytné. Zatím o tom Dracovi nic neřekl. Nakonec, i když on Draca miloval, neměl ani nejmenší tušení co k němu cítil Draco.

Nevěděl, kolik času uběhlo, když se konečně Draco probudil a spánkem zamlžené šedé oči se podívaly do zářivých zelených.

"Dobré ráno." Řekl jemně Harry a usmál se na něj.

Draco se ostýchavě usmál na oplátku. "Dobré."

"Spalo se ti dobře?"

Draco kývl a znovu oči zavřel. "Báječně."

Harry se naklonil a lehce ho políbil. Dracovy ruce ho objaly kolem pasu a přitáhly si ho blíž, předtím než se přesunuly nahoru a zajely mu do vlasů. Dracovi unikl sten, když ho Harry líbal na krku a mířil níž k ramenu. Sem tam polibky proložil jemným sáním a olíznutím. Když se odtáhli, Harry se opatrně zeptal. "Jsi v pořádku?" ještě nemluvili o Dracovu zlomu z minulé noci.

Draco sklopil zrak a pak se na Harryho opět podíval. "Budu."

"Jen o sobě nepochybuj. Jsi nádherný. Jsi taky silný, zábavný, vášnivý - neuvěřitelný." Povídal mu něžně a projížděl mu prsty vlasy.

Draco odvrátil pohled. "A už nic jiného?"

"Oh, jsi daleko víc, ale nemáme celý den a nepotřebujeme nafouknout tvoje ego zas tak moc, ne?" zeptal se Harry. Vzal jeho tváře do dlaní a políbil. "Nemysli si, že nestojíš za nic, protože mě stojíš za všechno a ještě víc."

Draco kývl.

"Dobře?"

Další kývnutí a Draco řekl. "Dobře."

"Pak můžeme se ještě dál líbat? Protože vážně tohle je nejlepší líbání co jsem zažil - no, to jsem možná neměl říkat nahlas, protože pak se ti ego nafoukne tak, že ho ani-."

Draco ho umlčel dalším polibkem. Harry proti tomu moc neprotestoval.

Dokázali vylézt z postele o dlouhou chvíli později, když oběma začalo kručet v břiše.

Když Harry dovezl křeslo od bazénu do kuchyně, Draco začal dělat snídani. Smažená vajíčka se slaninou. Příprava a jídlo prokládané spoustou polibků a náhodných doteků se protáhlo.

Draco se po něm posadil na pohovku a četl si noviny. Harry psal, když mu řekl. "Mohl by sis najít práci."

Draco zvedl zrak od novin a zvedl obočí. "Práci?"

"Tak bys měl co dělat během dne," řekl. Nebyl si úplně jistý, jestli to byla ta správná cesta o tom takhle začínat, ale musel to zkusit.

"Proč si myslíš, že jí nemám?"

To bylo něco, co Harry neočekával. "Ty máš práci?"

"A kde si myslíš, že trávím celý den?" zeptal se Draco a ušklíbl se na něj. Evidentně si užíval toho, že může Harryho překvapit. Harry si Dracovo mizení pamatoval až příliš dobře - poprvé když zmizel, úplně zpanikařil a volal Myře.

"Ale - kde?"

"V centru pro mládež," řekl a stále měl na tváři úšklebek. "děti tam hrají kulečník, seznamují se, kreslí a zbavují se přebytečné energie, místo toho, aby se potloukali po městě a ničili věci."

Harry měl pusu dokořán, ale pak jí náhle sklapl. Pokoušel se říct něco příhodného, jenže mysl měl kompletně vymetenou.

"Copak, žádné otázky?" zeptal se Draco, obočí mu opět vylétlo nahoru.

"Co tam děláš?" dokázal se konečně zeptat Harry.

"Dohlížím na děti a hlídám, aby nedělali potíže," odpověděl Draco lehce. Očí se mu náhle zaleskly. "A ano, můžu to dělat i na křesle."

Harry naklonil hlavu a pomyslel si, že mu nedělá žádný problém tomu uvěřit. Dracovo zamračení dokázalo vyděsit kohokoliv mladšího - a také pár lidí, kteří byli starší. Bylo skoro stejně děsivé, jako bylo Snapeovo.

"No - a neměl bys tam teď být?" zeptal se Harry.

Draco zavrtěl hlavou.

"Dělám tam jen tři dny v týdnu. Dneska mám volný den. Včera jsem tam volal a řekl, že nemůžu přijít."vysvětloval. Náhle jeho hlas zněl váhavě. "Já - nedostávám plat, tak nemůžou nic říct, když jim zavolám, že nepřijdu. Potřebují pomoc."

"Proč nedostáváš zaplaceno?"

"Protože to je dobrovolná práce, centrum by jinak nepřežilo."

Harry pomalu chápavě kývl.

"Je to legrace?"

Dracovi se vrátila sebejistota a ušklíbl se.

"Je. Je to jako být znovu v čele zmijozelu."

Harry rychle přešel k místu, kde Draco seděl a políbil ho. Draco mu brzo položil ruce kolem krku. Když se odtáhli, oba rychle oddechovali a Harry prohlásil.

"Musel jsem ti ten úšklebek dostat z tváře."

Darius volal odpoledne a oznámil, že přijde na večeři.

"Miluju, jak se tvoji přátelé zvou sami." Zamumlal Draco, ale podle jeho lehkého tónu Harry poznal, že mu to nevadí. Místo toho připravil báječnou večeři - rýži s kuřetem, sýrovou omáčkou a zeleninou. Harry zavolal i Myře a zeptal se jí, jestli také nechce přijít.

"Oh, Harr chtěla bych, ale nemůžu."

"Co budeš dělat? Učit se?" ptal se Harry.

"Ne, pro jednou nebudu." Oznamovala mu radostně. "Mám rande."

Harry se zakuckal. "Rande? S kým?"

"Ale no tak Harry nebuď tak překvapený, není to poprvé, co jdu na rande."

To možná nebylo poprvé, co šla na rande, ale bylo to poprvé, kdy šla od té doby, co Harry zjistil, že se o ni Darius zajímá. Náhle mu bylo jasné, proč chce Darius přijít.

"Studuje antropologii a potkali jsme se v univerzitním baru." Vyprávěla vzrušeně Myra. "Je o rok starší než já a je z Francie!"

Harry netušil, co na tom bylo tak zvláštního, ale byl si jistý, že Darius nebude dnes večer příliš veselý společník.

"A jak to jde mezi tebou a Dracem?" zeptala se. Znělo to jako, když se při té otázce široce usmívá.

"Um, dobře." Zamumlal a cítil, jak mu červenají tváře.

"Dobře? Harry, zlato prosím buď trochu víc podrobnější."

"Jde to opravdu velmi dobře." Odpověděl a ušklíbl, protože věděl, že jí dokázal pozlobit.

"Dobrá, dobrá, nic mi tedy neříkej." Řekla a znělo to opravdu nazlobeně. "Jsem jen ráda, že se to vyvíjí dobře. Starej se o něj. Jestli mu ublížíš-."

"Hele nebyl jsem já tvůj přítel dřív?" popuzeně se ptal Harry.

"Jo, jo." Řekla a Harry si byl jistý, že protáčí oči. "Oh, podívej, kolik je hodin. Harry budu muset jít. Zavolám ti zítra."

Zavěsili a Harry se vrátil do kuchyně, kde Draco pracoval s lehkým úsměvem, který mu hrál na rtech. Harry se nikdy nepřestal divit, jak efektivní Draco dokázal být i přes kolečkové křeslo. Jeho pohyby byly ladné, i když omezené a blokované.

"Budeš tam jen tak stát a zírat a nebo mi pomůžeš a budeš míchat omáčku?" zeptal se podrážděně.

Harry k němu pospíchal a začal míchat.

"Přijde Myra?"

"Ne." Řekl Harry a náhle se usmál. "Ale věřím, že už vím proč Darius chce přijít."

Draco zvedl obočí. "Opravdu? A ten důvod je?"

"Myra má rande. A Darius je -"

"-do ní zamilovaný." Dokončil Draco.

Harry se zasmál. "Ano, nemyslím si, že bude dnes v dobré náladě."

Draco zvedl oči. "Láska. Nutí tě chovat se hloupě."

Harry ho políbil.

"To bylo proč?"

"Jen ukázka jak nás láska nutí jednat hloupě." Zašklebil se na něj, předtím než se vrátil k míchání omáčky.

O hodinu a půl později zazvonil zvonek a Darius stál u dveří. Ramena shrbená a skoro ani nezvedl pohled, aby se podíval na Harryho.

"Zdravím radostný." Řekl Harry a pustil ho dál.

Darius se na něj zamračeně podíval a pověsil kabát. "Jídlo?" zeptal se.

Harry si povzdechl. "Draco ho dokončuje v kuchyni. Bude za minutku."

Darius kývl, ale jinak nic neřekl. Vešel a udělal malé gesto hlavou na pozdrav Draca.

"Vypadáš jako by ti někdo umřel." Řekl Draco.

Darius pokrčil rameny.

"Víš, tohle se ti bude stávat, dokud jí neřekneš, že jsi do ní zamilovaný." Pokračoval Draco.

Darius se podíval na Harryho. "Ty jsi mu to řekl?"

"Ne. Je to chytrý hoch, přišel na to sám." Bránil se Harry.

"Oh aha."

"Ano, aha. Tak proč to tedy neřekneš?"

Darius padnul na pohovku. "Co by tak se mnou dělala? Zaslouží si někoho lepšího."

"Ale prosím tě, nezačínej s takovou hloupostí. Když jsi dost dobrý, abys byl její přítel, proč bys nebyl dost dobrý k tomu, aby ses stal jejím milencem?"

"Protože přítel a milenec jsou dvě úplně rozdílné věci!" prohlásil Darius. "Co o tom ty tak můžeš vědět? Ty nemáš -"

Harry se postavil a položil ruku na Dracovo rameno. "Nejsou tak rozdílné." Řekl tiše. "A jedno se může změnit do druhého."

"Cože? To není - " pak se Darius zarazil a naklonil hlavu, náhle se mu rozsvítilo. "Vy dva?"

Harry kývl. "Ano, my dva."

Darius se zarazil a přemýšlel o tom, co mu bylo řečeno. "Oh," konečně řekl. "Dobrá, alespoň si nemusím dělat starosti, že budete chtít chodit s Myrou."

Harry se usmál. "To určitě nemusíš. Je to skvělá přítelkyně, ale vidím jí spíš jako sestru." Udělal obličej. "Ehmm, a líbat jí."

"Hej!" Darius vypadal rozhořčeně.

Harry se na něj zašklebil. "Jen jsem potřeboval odlehčit náladu. Takže jí to prosím řekneš? A konečně budeme mít trochu klidu v naší malé partě."

Darius kývl. "Řeknu jí to. Určitě."

"Dobře, proč se teď nenajíme?" řekl Draco.

Sedli si a snědli skvělou večeři, kterou Draco připravil. Nálada se zlepšila, když si teď tři muži povídali.

"Uvědomili jste si," poznamenal Darius. "že jsme právě dost pošramotili jednu z typických, mužných vlastností na světě? Víte tu část, kde se říká, že muži nemluví o svých citech?"

"Nikdo se to nikdy nedozví." Uklidňoval ho Draco.

"A už vůbec ne Myra." Dodal Harry.

"Jo, nechceme, aby si myslela, že jsme divní nebo něco."

Náhle se ozvalo zaklepání na okno. Nejprve si Harry myslel, že si to představoval, ale pak se to stalo znovu. Draco se na něj podíval a zvedl obočí. Harry si utřel pusu a postavil se, šel k velkému oknu. Darius a Draco ho následovali.

"Sova?" zeptal se Darius, jasně překvapen, když Harry otevřel okno a načepýřená hnědá sova vlétla dovnitř s kusem pergamenu přivázaným na noze.

"Ta je od jednoho mého - kamaráda," řekl Harry, a začal odvazovat zprávu z nohy ptáka. "On, um, má rád ptáky."

"Oh, to je super. Co ta zpráva říká?" zeptal se zvědavě Darius.

Harry rozbalil pergamen a pročetl si obsah. Barva se mu ztratila z tváře, když četl a pergamen mu vypadl z ruky. Draco rychle přijel na křesle a zvedl zprávu ze země. Přečetl si ji a pak se podíval na Harryho, nakonec vypadal trochu pobledle i on.

"Takže chodila do Bradavic." konstatoval jemně Draco.

Harry přikývl a ve tváři byl stále bílý.

"Bradavic?" zeptal se Darius zmateně. "Co jsou Bradavice?"

"To je moje stará škola," řekl Harry hlasem, který nebyl skoro ani šepotem. "Naše stará škola."

Darius nevypadal, že by příliš rozuměl tomu co se dělo. "A kdo je ´ona´?"

Harry náhle jakoby se dostal z transu. "Nikdo. Nic. Pojďme se najíst. Postarám se o to později."

Draco po něm střelil starostlivým pohledem. Převezl se zpět, smotal zprávu a zastrčil si jí do kapsy. Darius vypadal stále úplně zmateně, ale neptal se na nic. Atmosféra byla tichá, napjatá a konverzace se nevrátila do stejných kolejí, ve kterých byla předtím, než přiletěla sova. Když dojedli, všichni tři se postarali o nádobí a pak Darius prohlásil, že se musí vrátit domů. Rozloučil se a odešel, nechal Draca o samotě se stále zmateným Harrym.

"Jsi v pořádku?" zeptal se Draco hned, jak se zavřely dveře.

Harry se podíval na něj dolů a tiše řekl. "Desdemona D´Razi byla vyloučena z Bradavic, když chodila do třetího ročníku, což bylo před čtyřmi roky, pro násilnické chování."

"Ano?"

"Chodili jsme do Bradavic s ní, Draco. Proč si jí nepamatuju? Proč byla tady? Proč chtěla vyhodit do povětří můj byt? Proč byla prokletá tak hroznou kletbou? Kde je teď? Co se to tu děje?"

Draco se natáhl a stisknul mu ruku. "Já nevím, Harry. Ale slibuju, že to zjistíme. Zítra. Pro teď si pojď lehnout."

Harry zatřásl hlavou. "Ne, chci ještě chvíli psát."

Draco vypadal trochu překvapeně a na tváři se mu objevilo slabé zklamání. "Oh."

Harry se zastavil a podíval se na něj. Jeho srdce roztálo jen při tom pohledu. Tváře mu trochu zčervenaly, když se zeptal. "Budeš dnes spát v mém pokoji?"

Draco se jemně usmál. "Samozřejmě. Jen se nejdřív osprchuju."

Harry kývl a každý odešel do své ložnice. Harry zapnul laptop a otevřel soubor se svou knihou. Měla nyní přes dvě stě stránek a byla skoro dokončená. To byl důvod, proč na ní chtěl Harry pracovat. Chtěl jí dopsat, tak aby jí mohl odevzdat nakladateli a ten ho už dál nehonil - plus chtěl jí dokončit, aby jí také konečně mohl ukázat Dracovi.

Pak se náhle z koupelny ozvala rána.

Harry vyskočil ze židle za půl vteřiny a běžel směrem k Dracově ložnici. Srdce mu prudce bilo a krev tepala v uších. Krátká cesta do koupelny se mu zdála neuvěřitelně dlouhá. Otevřel dveře do Dracova pokoje a pak druhé do koupelny, byl rád, že Draco měl tolik rozumu a nezamkl je.

Draco ležel na podlaze a hladil si hlavu.

"Draco?" zeptal se Harry, krk měl tak stažený, že slova vyšla ven jen jako zakviknutí. Draco se podíval nahoru, zatím co si dál hladit zátylek.

"Hej." Řekl.

"Co jsi dělal?"Harry si klekl vedle Draca a předstíral, že si nevšiml toho jak má na sobě málo oblečení.

"No, já bych to viděl jako, že jsem spadl." říkal pomalu Draco a vzepřel se, aby se posadil.

"Ale-." Koktal Harry.

"Harry jsem v pořádku. Ztratil jsem rovnováhu a podlaha byla kluzká. Tak jsem spadl. Nic víc."

Harry kývl, s očima stále do široka otevřenýma obavou. "Dobře. Nic víc."

Draco se vytáhl až na toaletu. Pak popadl Harryho za ruku a přitáhl si ho k sobě. Dovolil, aby se jejich rty setkaly. Polibek měl být uklidňující a ujišťující.

"Jsem opravdu v pořádku." Řekl jemně, když se odtáhl."Nemusíš se bát."

Harry mu věnoval malý úsměv a kývl. Jeho srdce stále nebylo přesvědčené, stále mu divoce bilo v hrudi. "Žádné obavy. Jo. Správně. Žádné."

"Budu venku za pár minut." Řekl Draco a pustil ho. "Jdi pracovat na tom svém veledíle."

Harry kývl znovu a opustil koupelnu. Sedl si ve svém pokoji k počítači, kde kursor stále netrpělivě blikal a čekal na další slovo. Nohy měl jako z gumy a hlavu položil do dlaní. Jeho nervy toho víc nedokázaly zvládnout. Byl tak ztracený v myšlenkách, že neslyšel, když Draco vjel do pokoje. Nadskočil, když mu Draco položil ruce něžně na ramena a začal je masírovat.

"Pojď, lehni si se mnou."

Harry kývl a postavil se, následoval Draca do postele. Beze slova si k němu zalezl pod deku. Když si lehl, Dracovy ruce ho objaly a Harry cítil, jak se celé jeho tělo tiskne k jeho zádům. Pomalu se uvolnil. Nechal, aby ho Dracova přítomnost uklidnila.

"Uvidíme se dnes večer." Řekl mu druhý den ráno Draco.

Harry se posadil na posteli. Probudil se před okamžikem a vlasy měl rozcuchanější víc než obvykle.

"Kam jdeš?"

Draco zvedl oči. "Do práce." Odpověděl jednoduše.

"Aha." Řekl Harry hloupě. Bylo to zvláštní, že Draco měl práci a on ne.

"Dokonči dnes tu tvou knihu. Můžeme si pak udělat večer oslavu. Co říkáš?"

Harry se zakřenil. "Z nějakého důvodu moje motivace k dokončení knihy poskočila o velký kus dopředu."

"Dobře." Draco s křeslem přijel blíž k posteli a přitáhl si Harryho. Jejich rty se setkaly v polibku, který byl milující a naléhavý, hravý a soutěživý. Dracův jazyk přejížděl po Harryho rtu, žádal o vstup a ten mu ho ochotně umožnil a otevřel se průzkumu. Sténal do polibku, rukama objal Draca a jednou mu zajel do vlasů. Draco mu na oplátku sjížděl rukama z tváře, na krk a pak na hruď.

"Mm." Mumlal Harry mezi polibky. "Jestli - budeme takhle - pokračovat - nikdy se do - práce nedostaneš."

Draco mrknul. "Jsem si jistý, - že to tam chvilku - sami zvládnou."

Harry cítil, jak jeho vzrušení narůstá. Intenzita polibků vzrůstala a knoflíky byly brzo všechny rozepnuté. Harryho pyžamo bylo svlečené a Dracovo triko rychle následovalo. Když se ho Draco začal doopravdy dotýkat, ztratil Harry přehled o realitě a poddal se úplně Dracově péči. Potom, co konečně Draco dokázal opustit dům - o hodinu později - Harry se posadil se zprávou, kterou dostal od Angeliny. Informace o Moně byla velmi krátká a neosobní. Když pták odletěl se zprávou. Harry si sedl k počítači. V hlavě se mu honily otázky. Nic nedávalo smysl. Proč? Proč je chtěla Mona vyhodit do povětří? Nebo spíš, pokud to byla opravdu Mona, kdo byl za bombovým útokem, tak proč chtěla zabít Draca? Protože ona se ujistila, že Harry nebude v bytě, pozvala ho tenkrát na schůzku.

A o kom to Mona mluvila, když říkala, "Našli by mě.". Proč na Monu byla seslána kletba? Kdo se skrýval v křoví? Kým by byla nalezena?

Sedl si k počítači a zapudil všechny myšlenky na ní, ministerstvo a všechno ostatní tím, že se soustředil na svou knihu. Do konce toho už moc nechybělo a prsty mu běhaly rychle po klávesnici, jak uzavíral všechny zápletky, které ve svém příběhu vytvořil.

Právě když začal psát epilog, zazvonil telefon. Vyskočil nepřipravený na nenadálý zvuk.

"Halo?"

"Zdravím, tady je Joanne ze Zeleného centra pro mladé." Řekl neznámý hlas na druhém konci. "Je tam Draco?"

"Ne odešel asi před hodinou." Řekl Harry. "Trochu se, um, dnes ráno zdržel. Ale odešel - už by tam měl být." Pocit strachu a obav se mu náhle usadil v žaludku.

"Ještě nepřišel, trochu jsme se začali obávat jestli, se něco nestalo."

"Já - já nevím." Odpověděl, postavil se a začal přecházet.

"No, předpokládám, že dostal hlad na cestě a rozhodl se dát si snídani nebo něco." Řekla Joanne a znělo to jako by se pokoušela smát. Harry nechápal proč.

"Ano - pravděpodobně." Řekl Harry slabě.

"Dáte nám zprávu, kdybyste o něm slyšel?"

Harry kývl a pak si vzpomněl, že ho nemůže vidět. "Ano, samozřejmě. A pokud se ukáže u vás, mohla byste mi zavolat, že přišel?"

Ne pokud se ukáže. Až se ukáže.

"Samozřejmě pane Evansi." Řekla mu Joanne.

Zavěsili a Harry nechal telefon spadnout na zem. Nevěděl to ještě, ale srdce si bylo jisté.

Draco byl pryč.

Pokračování příští týden