Připadal si jak před popravou. Žaludek měl jak na vodě, cítil, jak mu na zádech vstává studený pot. V duchu proklínal MacGonagalovou. Byla to její vina, že teď stojí před dveřmi nenáviděného profesora lektvarů, třese se jak ratlík a nemá odvahu zaklepat na jeho dveře.
Bohužel však neměl jinou možnost. Pokud chce být bystrozorem, přemluvit Snapea, aby mu dal šanci pokračovat v hodinách lektvarů pro pokročilé. Naneštěstí učitel přijímal pouze ty, kteří na NKÚ dosáhli výsledků Vynikající. Tušil, že mezi ně patřit nebude.

A tak nyní stál před kabinetem lektvaristy a sbíral poslední kousky pověstné nebelvírské statečnosti. "Budete tam stát ještě dlouho, Pottere!" ozval se zpoza dveří profesorův ostrý hlas.

"Ehm, pane,... " začal nejistě mladý nebelvír, když vešel do kabinetu.

"U Merlina, z vás to leze jak z chlupaté deky. Vymáčkněte se, nemám na vás celý večer! Můj čas je příliš drahý, než abych poslouchal koktání jednoho hloupého kluka," zavrčel nevrle Snape.
 

"Pane, přišel jsem vás poprosit, zda byste mi nedal šanci pokračovat příští rok ve vašich hodinách pro pokročilé," dodal si kuráže Harry. "Chtěl bych se přihlásit do kurzů
pro bystrozory a tam potřebuji OVCE z lektvarů," vysvětloval.

Nehorázný požadavek toho spratka nejprve připravil Severuse o řeč. Ale pak ho něco napadlo. Něco zajímavého a nemravného. Potter nikdy nebyl dobrý v nitroobraně, takže není divu,
že v něm Snape mohl číst jak v knize. "Při meči Godrica Nebelvíra, udělal bych cokoli, abych stal bystrozorem", pomyslel si chlapec. Učitel se v duchu zlomyslně zašklebil: "tohle je lepší, než jsem očekával," a nahlas prohlásil: "Přijďte zítra večer o půl osmé."

V uvedený čas stál mladík na stejném místě jako včera a necítil se o nic lépe. Celý den skoro nejedl a každou volnou chvíli se připravoval na zkoušku. Přesně o půl osmé se otevřely dveře a profesor ho svým sametovým hlasem vyzval: "Sedněte si, Pottere. Na lavici máte znění testu, na jeho vypracování vám dávám 30 minut. Pak připravíte Nadouvací lektvar. Podle výsledků zvážím vaši žádost. Začněte!"

Už při čtení otázek písemky se začal Harry potit. Dobrou polovinu z nich neznal. Jak by taky mohl, když je Snape vybral z osnov pro starší ročníky. Ani Nadouvací lektvar se ještě neprobíral. Musel tedy hrát vabank. A... prohrál! Pomalu dával sbohem svému životnímu snu. Jen stál, hlavu svěšenou a zadržoval slzy.

"Tak co s vámi, Pottere," posmíval se učitel. "Vidím jediné řešení! SVLÉKNĚTE SE!"

 

Konec