V nesprávném čase - 18

30. 05 2011 | 20.46

Time out of Place

Autor : Cosmic

Překlad : Hajmi 2003

Kapitola 18

-----------------------------------------------------------------------------

Kapitola 18

Nejlepší důkaz lásky je důvěra

Poté co uklidili, měli volno a každý si mohl dělat, co chtěl. Weasleyové měli dorazit před obědem, takže to znamenalo, že budou obědvat kolem jedné hodiny odpoledne. Harry sebral dárky, které dostal a následoval Draca do jejich pokoje. Blondýn byl stále potichu. Ve tváři měl unavený a odtažitý výraz. Draco dal své dárky na stolek vedle postele. Pak si lehl a povzdechl si do polštáře. Harry ho s obavami sledoval.

"Harry?" zeptal se Draco tiše.

"Ano?"

"Děkuju za dárek. Je hezký." Otočil hlavu, aby se podíval na Chlapce, který přežil. Prsty přejížděl po stříbrném řetízku kolem jeho krku, který mu Harry dal. Byl na něm malý stříbrný drak. Harry hned jak ho v obchodě uviděl, věděl, že to je to, co Draco dostane.

"Nemáš zač. Jsem rád, že se ti líbí."

"Omlouvám se, že jsem tak náladový." Řekl. "Chtěl bych to svést na PMS nebo něco, ale..."

"S tím si nedělej starosti." řekl Harry a posadil se na postel, kde Draco ležel. Pohladil blondýna jemně po tváři. "Máš k tomu důvod."

Draco si povzdechl při Harryho doteku. "Brzo usnu."

"To je v pořádku."

"Zůstaneš tu se mnou?"

Hlas byl tak tichý, že kdyby Harry nevěděl, že jsou v pokoji sami, myslel by si, že to řekl někdo jiný.

"Zůstanu tak dlouho, jak budeš chtít." Oba věděli, že tím Harry nemyslí jen tuto chvíli.

Draco se usmál. "Dobrou." Zašeptal.

Harry se sehnul a políbil ho na čelo. "Dobrou noc, Dráčku."

Když přišli Weasleyové – Harry nevěděl, kolik jich tu teď bylo – jejich drahé polovičky, přítelkyně, přátelé, děti a kočka přišli o několik hodin později - dům byl plný rozruchu. Draco se snažil, jak to jen šlo zůstat vzhůru a v pozoru. Nejvíce se držel blízko Harryho.

Dům byl plný k prasknutí. Harry a Draco zjistili, že jsou rádi, že mají na zámku svůj vlastní pokoj.

Weasleyovic zámek byl velmi podobný Bradavickému hradu, se svými tajnými pokoji sem tam, které se náhle objevovaly, když se Hermiona dotkla určitého kamene na stěně, nebo Ron zapískal správnou melodii.

Percy a Penelope tu byli se svými dětmi. Draco si vzal na starosti péči o malou Pearle tak brzo, jak mu to jen matka dítěte dovolila. Harry měl za to, že je to roztomilé a také to svému milému řekl. Draco jen na něj vyplázl jazyk, než vrátil celou svou pozornost dítěti. Peter, druhý potomek Percyho a Penelopy si šťastně hrál s novými hračkami, které dostal ráno.

Harry se zapletl do rozhovoru s dvojčaty o jejich posledních výrobcích. Vypadalo to, že se jejich obchod rozrůstá, po jejich výrobcích byla velká poptávka, přestože byla válka – nebo to snad bylo právě proto. Lidé se potřebovali nyní smát víc než kdykoliv předtím.

Hermoniny rodiče se bavili s Ronovými. Zdálo se, že si perfektně rozumí, i navzdory faktu, že pan a paní Grangerovi byli mudlové. Harry neslyšel, o čem se baví, ale vsadil by se, že se pan Weasley ptá na fungování nějakých mudlovských věcí.

Bill a Charlile se bavili s Remusem a Siriem.

Ginny seděla na pohovce s Nevilem a povídali si tlumeným hlasem. Harry viděl, jak se k nim Ron vydal a rozumě mu uhnul z cesty. Jak znal Rona, věděl, že bude následovat výslech a také nějaké hrozby. Nikomu nebylo dovoleno chodit s jeho malou sestrou bez Ronova povolení. Nebo tomu alespoň Ron věřil.

Hermiona byla na druhé pohovce a sledovala, jak se každý baví. Spokojeně se usmívala a rukou si hladila břicho. Zachytla Harryho pohled a usmála se na něj.

Draco zmizel s nejmladší Weasleyovou. Harry za nimi šel do jejich pokoje. Draco se choulil vedle Pearle na posteli. Zdálo se, že oba spí. Harry se nad tím jaký roztomilý pohled to byl, musel usmát.

"Potřebuje spát tolik stejně jako já." Řekl rozespale Draco.

"Nechtěl jsem tě vzbudit."

"Nevzbudil. Byl jsem vzhůru. Sledoval jsem, jak spí a odpočíval. Nějak se mi nedaří zůstat vzhůru dlouho."

Harry si lehl na postel takže, Pearle tak byla mezi nimi. Děcko vypadalo sladce.

"Je nádherná." Řekl a zlehka se prsty dotkl její tvářičky.

"Já vím."

Leželi tiše a Draco si čas od času zdříml. Harry sledoval svého milého a dítě. Myslel jen na ně a na nic jiného. V tu chvíli nic jiného neexistovalo. Žádný jed, žádné my jsme v budoucnosti, žádná válka a žádný Voldemort. Byli tu jen on, Draco a Pearle.

Svátky rychle uběhly. Harry s Dracem zůstali dva dny v zámku, nechávali se rozmazlovat všemožným jídlem a hráli si ve sněhu. Proběhla tu docela velká sněhová bitka, které se zúčastnili všichni kromě Hermiony, Penelope a jejích dvou dětí. Bitka trvala skoro hodinu, než je obě dámy zavolaly dovnitř na večeři. Všichni byli sice prochladlí a unavení – ale pořádně šťastní.

I když Harry všechny Weasleyovi miloval – byli nakonec pro něj něco jako jeho druhá rodina – oceňoval klid jejich apartmá, když se vrátili. To byla jedna z věcí, které bude postrádat, až se vrátí do jejich času: vlastní byt. Bude zase muset bydlet s ostatními chlapci na koleji – ne že by to bylo nějak špatné, ale mít svůj vlastní byt, bylo prostě mnohem pohodlnější.

Tedy v případě, jestli se domů vrátí. Byli v tomto čase už dva měsíce a možnost jejich návratu se nijak nezvětšila. Neobjevili vůbec nic navzdory veškerému času strávenému v knihovně. A stejně tak Hermiona, protože jinak by něco o svém podezření jistě řekla. Harry jí o jejich situaci ještě nechtěl nic říct. Nebo spíš jí to nechtěl říct nikdy.

Nový rok a svátky přišly a odešly v klidu, až na jednu výjimku. Draco měl zase halucinaci a Harryho tím nepředstavitelně vyděsil. Bylo to pár dní po začátku ledna, klidně se bavili a seděli na pohovce v obývacím pokoji. Oba byli spokojeni s tím, že se tulí k sobě, když se Draco náhle prudce nadechl a vyskočil z Harryho náruče.

"Neudělám to!" zakřičel. Oči měl doširoka rozevřené a plné slz. Vytáhl hůlku a mířil jí na Harryho. Šedé oči měly stejně nepřítomný pohled, jako na Weasleyovic zámku. Harry se pomalu postavil. Nevěděl, jestli to má brát jako hrozbu pro sebe, nebo jestli ho Draco vůbec vidí.

"Co neuděláš, Draco?" zeptal se.

"Nepřidám se k němu!" Draco měl v hlase paniku a ruce se mu třásly.

"Prosím Draco polož hůlku" řekl mu pomalu, jako by mluvil s malým dítětem. Draco neodpověděl a ani nereagoval na Harryho slova. Pomalu se k němu blížil a svou hůlku měl vytaženou.

"Accio hůlka." Řekl jemně a Dracova hůlka, kterou vůbec nesvíral pevně, mu dolétla do ruky.

Blondýn zakňučel, když cítil, že mu hůlka vyklouzla z ruky. Mumlal. "Ne, prosím ne, neubližuj mi." Schoulil se a couval, dokud nenarazil do zdi. Harry s Dracovou hůlkou v ruce se cítil mnohem bezpečněji a opatrně se přibližoval. Když dorazil k Dracovi, přitáhl si druhého chlapce blíž a pevně ho objal.

"Já ti neublížím Draco!" zamumlal mezitím, co se mu snažil druhý mladík vytrhnout. "To jsem já Harry. Slyšíš mě Draco?"

Nedostalo se mu žádné odpovědi, ale o pár minut později se s ním Draco přestal prát. Prostě tam jen stál a třásl se. Dokud z něj nevyprchala všechna energie a on se nezhroutil na Chlapce-který- přežil. Hlava mu spadla na Harryho rameno a ten věděl, že kdyby se pohnul, blondýn by spadl na zem, protože by ho jeho vlastní nohy neunesly.

Když ho Harry zvedl, mumlal Draco něco nesrozumitelného. Ale ve chvíli, kdy ho chtěl Harry položit na postel, Draco se ho pevně chytil a nechtěl se ho pustit. Černovlasý mladík nebyl proti. Objal menšího chlapce a přitiskl si ho k sobě.

To jak závažné bylo to, co se stalo, mu došlo až teď, když leželi na posteli – a došlo mu také to, že bude muset nejspíš vzít Draca do Bradavické nemocnice.

Blondýn, který okupoval Harryho myšlenky, se pohnul a otevřel oči. Prudce mrkal. Když si uvědomil kde je, vypadalo to, že si také uvědomil proč a odvrátil tvář od Harryho. Harry cítil pocit studu proudící z Draca. Pokusil se dotknout se ho, ale blondýn se odtáhl.

"Draco..." začal Harry.

"Ne, Harry. Hlavně mi neříkej, že všechno bude v pořádku, nebo že to bude dobré." Přerušil ho Draco. "Vůbec to nebude v pořádku."

Seděli potichu pár centimetrů od sebe. Konečně Harry řekl. "Pověz mi o tom. Řekni mi, jak se cítíš, prosím Draco. Nevím co dělat, aby to bylo lepší, nebo co vůbec můžu dělat, pokud mi neřekneš..."

Následovalo další nepříjemné ticho, při kterém Harry poslouchal dech druhého mladého muže. Doufal, že se mu Draco svěří.

Když Draco promluvil, byl jeho hlas tichý a nebyla v něm žádná naděje.

"Je to zvláštní." Řekl. "Jsou chvíle, kdy opravdu cítím, jak mi jed proudí v těle a pohlcuje ho. Sžírá mě to zevnitř a není tu nic, co bych mohl dělat."

"A pak se občas stane, že na to úplně zapomenu." Lehce pokrčil rameny. "to se stává, když jsem s tebou. Nevím, jestli je to protože zapomenu na úplně všechno, když jsem s tebou, nebo protože jsi můj partner, se kterým mám v téhle naší skvělé budoucnosti Pouto srdcí, neb protože jsi léčitel...

Nevím, mohlo by to být cokoliv z toho, nebo něco úplně jiného."

Odmlčel se, aby si srovnal myšlenky předtím, než bude pokračovat.

"Obě, tahle i ta první halucinace byly o mém otci. Nejsou to jen halucinace... jsou to vzpomínky..." říkal to tak potichu, že měl Harry potíže ho slyšet.

"Ta první byla... nemohlo mi být víc než pět nebo šest v tu dobu. Promluvil jsem bez dovolení na večerní recepci. Můj otec se... rozzuřil... a on..."

"Uhodil tě." Dokončil za něj Harry, když toho Draco nebyl schopný.

Draco, který byl otočen zády k Harrymu celou dobu, se otočil, aby se na něj nyní díval. Jeho tvář byla bez výrazu, nedala se z ní vyčíst žádná emoce. Přesto za tou dobře předvádějící maskou, Harry cítil bouři, i když jen díky Poutu srdcí. Věděl, že Draco není tak lhostejný k faktu, že ho jeho otec týral, jak si rád myslel, že je. Stříbrné oči se podívaly do jeho na krátký okamžik, než se Draco zase otočil.

"Bylo to poprvé, co to udělal." Řekl. "Nebo si aspoň na to předtím nepamatuju. Tahle... vzpomínka, co sem měl teď... byla z doby, kdy mi bylo deset. Byl jsem vzpurný a rozzlobený na otce. Bylo to jedinkrát, kdy jsem se mu vzepřel. Naučil mě už nikdy to znovu neudělat..."

Jeho hlas utichl, jak se díval nepřítomně do prostoru. Jeho mysl byla na úplně jiném místě než jeho tělo. Harry se na vteřinu domníval, jestli Draco nemá znova halucinaci, než blondýn začal znovu mluvit.

"Poprvé tu noc na mě použil kletbu Cruciatus. Křičel jsem, dokud mi nevyschlo v krku. Nikdy předtím jsem nezažil takovou bolest. Pak mi nalil do krku vodu, že jsem se málem udusil. Zůstal jen tak dlouho, než se ujistil, že se to nestane. Pak odešel z pokoje. Ale..." řekl s odporem. "zámek Malfoyů má kamenné podlahy studené jako led. Takže i když mě nemohl zabít - to by předpokládám vypadalo špatně před ministerstvem - neměl žádný problém mě tam nechat, abych onemocněl, což se také stalo. Byl jsem malé dítě, vždycky jsem byl malý z důvodů, které sem teď nepatří..."

"Chytil jsem zápal plic a skoro umřel. Matka se o mě starala, jak nejlépe dovedla, a zbytek udělali domácí skřítkové. I s jejich magií říkali, že to bylo velmi těsné. Otci by nevadilo, kdybych na zápal plic zemřel, nebo na nějakou jinou nemoc. Kdybych umřel na něco takového, dostal by od ministerstva kondolenci ke své ztrátě."

Harry zoufale chtěl Draca obejmout a držet ho dokud by všechny zlé a špatné vzpomínky nezahnal, ale věděl, že nemůže. Draco by mu to nedovolil, ani teď kdy se jejich přátelství vyvinulo do něčeho víc.

"K jeho velkému zklamání jsem neumřel." Řekl Draco tvrdým hlasem, který byl nyní pevnější a hlasitější než když začal. "Tresty se potom staly horší. Všechno co jsem udělal, bylo špatně. Donutil mě, abych se ho bál a poslechl každý jeho příkaz. Přinutil mě věřit, že jsem zlý stejně jako on. Možná jsem - a nebo taky ne... donutil mě nenávidět mudly, všechno a všechny, kdo nebyli bohatí a čistokrevní, jako naše rodina. Ze všeho nejvíc mě donutil nenávidět tebe. Přesto chtěl, abych se s tebou spřátelil, ale jen protože by to znamenalo moc. Moc nad tebou, moc pro něj a Voldemorta. A jasně mi vysvětlil, že i tak bych tě měl nenávidět."

"Mam za to, že dětské srdce – dětské tělo – nemůže v sobě mít tolik nenávisti a tak se zlomilo, jak vidíš."

Zvedl oči a ty vyzařovaly pocity, které mluvily víc, než mohla slova.

"Byl jsem jeho sluha. Udělej něco špatně a budeš potrestaný. Udělej něco správně a stejně tě potrestají, protože ty si neměl být schopný udělat něco správně. Není pravda, že nenávidím svého otce, jak sem už předtím řekl. Nemůžu být šťastný, že je mrtvý. Byl nakonec moje krev, byl to můj otec. Ale můžu říct, že mě jeho smrt netrápí, nebo že jsi ho ty – nebo Harry z tohohle času – zabil. Já jen... nezáleží mi na tom. Je mi to jedno."

S těmi slovy ukončil svůj proslov a ustoupil od postele. Harry ho následoval. Ani na okamžik nespustil oči z toho malého, bledého těla mladého muže, kterého začal milov... mít rád.

Obdiv, potřeba. Ruce mu sklouzly kolem Draca a přitáhl si ho. Draco se nechal obejmout a podvolil se Harrymu.

"Nemůžu udělat nic s tvým dětstvím, a nezáleží na tom, jak moc bych chtěl." Řekl jemně Harry. "Ale jsem rád, že jsi mi o tom řekl. Nemusíš být vždycky silný."

"Někdy by bylo hezké být silný." Ozvala se zamumlaná odpověď odněkud z blízkosti Harryho krku.

Harry se usmál a odtáhl se od blondýna.

"Jsi silný. Byl jsi jen dítě, když se tohle všechno stalo. Tvůj otec byl dospělý muž a plně vytrénovaný čaroděj. Nemohl jsi proti němu bojovat."

"Ani jsem se nepokusil." Řekl Draco hlasem plným sebe nenávisti. "Jen jsem to snášel a snášel a snášel..."

Harry si povzdechl, věděl, že nebude lehké Draca přesvědčit o opaku a přimět ho, aby viděl důvod.

"A co by to znamenalo, Draco?" zeptal se. "Jen by tě znovu zbil, a možná bys pak zemřel kvůli zraněním. Co dobrého by to přineslo? Ne, ještě jsem neskončil." Zvedl ruku a umlčel blondýna. "Udělal jsi správnou věc. Připojil ses ke světlé straně. Přidal ses k Brumbálovi. Ke mně. Není to mnohem lepší než umřít, když jsi byl malý, když si byl příliš mladý, abys mohl bojovat a vůbec všemu rozumět?"

"Přesto jsem to měl zkusit!" křičel na něj Draco a projížděl si rukou vlasy.

A tak Harry udělal jedinou věc, která ho napadla – přitáhl si Draca k sobě a divoce ho políbil. Blondýn byl zezačátku překvapený, ale brzy začal na polibek odpovídat se stejnou vervou jako Harry. Když se odtáhli, oba hluboce oddechovali.

"Tohle je vážně skvělý způsob jak přerušit hádku." Vydechl Draco."Budeme to odteď tak dělat."

Najednou oběma projela vlna energie a jejich pohledy se setkaly. Zdálo se, jakoby měli spojené mysli, stejně jako při kouzlu Audiosis. Oba přesně věděli, co se stalo, i když to bylo poprvé, kdy něco takového zažili.

O chvíli později byl pokoj prázdný. Oba léčitelé byli na cestě na zámek, protože to byl poplach sobě způsobující bolesti, který se rozezněl.

Pokud nechcete nechat koment - nezapomeňte na hodnocení . Díky.