6. 06 2011 | 23.15
Time out of Place
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola 19
Kapitola 19
Ještě jsem ani nezačal bojovat
-
Harry byl vyděšený – opravdu vyděšený.
Hermiona ležela na posteli ve své a Ronově ložnici. Tvář měla zkroucenou bolestí, když přišla další kontrakce. Draco byl vedle ní a držel jí za ruku a druhou jí otíral čelo.
Harry byl u krbu a snažil se dohonit Rona, který přirozeně, jak se zdálo, zmizel. Asistentka ze St. Munga měla dorazit během chvilky. Řekla jim, že si jen vezme věci a přenese se do Weasleyovic zámku.
"Ahgrr." Zakřičela Hermiona, když jí kontrakce projela tělem. "Kde je ta asistentka s mými léky proti bolesti?" vrčela přes zaťaté zuby.
"Je na cestě." Odpověděl jí Harry.
"A kde je ten idiot, který mi tohle udělal?"
"Ron by tu měl být brzo." Řekl a otočil se zpět do ohně, ve kterém viděl Ronovu prázdnou kancelář. "Rone!!" zakřičel a doufal, že ho zrzek uslyší. Přemýšlel, kde u Merlina může jeho nejlepší přítel být, že minul poplašné upozornění.
"Ahgrrr!"
"Harry, um. Kontrakce jsou stále častější" řekl Draco s obavou ve tváři. "Možná bychom mohli – já nevím – něco dělat?"
Harry se naposled podíval do ohně a pak přerušil spojení, než běžel k Hermioně.
"Dobrá." Řekl. "Mione, ty víš, že nic nevím o porodu, že ano?"
"Jen dostaň ty děti – ahgrr! – ze mě ven." Křičela mu Hermiona do ucha.
§§§
"No, dobře!" zamumlal napůl ohluchlý z toho křiku.
V tom okamžiku se ozvalo "pop" od krbu a asistentka ze St. Munga vyšla z krbu. Harry i Draco si zhluboka oddechli, když všechno převzala do svých rukou. Pomohla Hermioně postavit se a svléknout. Pak se s ní chvíli procházela, než se kontrakce ještě víc zkrátily. Dala také Hermioně vypít lektvar, který zmírnil bolesti.
Když už Hermiona nemohla chodit, lehla si na postel. Mezitím stále mumlala něco o svém manželovi, který nebyl nikde v dohledu. Kontrakce se zkracovaly a zkracovaly – a Hermiona se stále víc a víc blížila k hysterii. Křičela na asistentku, že nebude rodit, dokud tu nebude její manžel.
"Rone!!" zakřičel Harry do ohně, když obnovil spojení. Draco byl stále u Hermiony. Nic moc neříkal, jen poslouchal instrukce od asistentky a jeho tvář byla ještě bledší než normálně.
"Harry? Co se děje?" zeptal se Ron vesele.
"Kde si zatraceně byl?" Klel Harry. "Okamžitě sem pojď – Hermiona za chvíli bude rodit tvoje dvojčata!"
Ron zbledl a vykulil oči. V méně než pěti vteřinách se objevil se stejným tichým "pop" jako asistentka. Běžel k Hermioně a chytil jí za ruku.
"Jak je jí?" zeptal se asistentky.
"Je v posledním stádiu – bude muset začít tlačit, asi tak za půl minuty." Odpověděla.
To co následovalo, byl ten nejzvláštnější a nejnezapomenutelnější a přesto nejděsivější zážitek v celém Harryho životě. Hermiona křičela s každou kontrakcí a tlačila, jak mohla. Draco seděl za ní a držel jí tvář v dlaních. Harry a Ron byli každý na jedné straně vedle Hermiony.
Teď opravdu přijde na svět dítě, pomyslel si fascinovaně Harry. Uvidí začátek života.
§§§
"Máte holčičku!" prohlásila radostně asistentka a Ron se na Hermionu usmál.
"Jsi skvělá, Hermiono." řekl jí a políbil na čelo. "Je nádherná."
Malé děcko se nadechlo, než začalo hlasitě křičet. Asistentka pokynula Harrymu, aby přišel, převzal dítě a zabalil ho do připravených osušek, ležících u postele na stolku. S třesoucíma se rukama Harry převzal novorozence. Děvče mělo stejně zrzavé vlasy jako zbytek Weasleyů. Tvář měla pokrytou krví a dalšími tekutinami a stále křičela. Znělo to tak slabě a přesto zároveň velmi hlasitě na tak malého tvorečka. Měla deset maličkých prstíků na rukou a deset na nohou počítal Harry. Zdála se mu perfektně zdravá. Položil jí na červenou osušku a utřel jí ubrousky, které asistentka také připravila na stolek.
Za sebou uslyšel. "A kluka!"
Otočil se a viděl Ronův neuvěřitelně velký úšklebek. Měl štěstí, že měl uši, jinak by mu usměv běžel dokola kolem celé hlavy. Asistentka položila chlapce do rukou otce. Ron si chlapečka vzal do rukou. Ve tváři měl směsici neskutečné pýchy a nervozity. Choval se k němu jako by byl z porcelánu, došel k místu, kde Harry držel holčičku.
"Jsou nádherní..." vydechl s vykulenýma očima.
Harry kývl. "To vážně jsou."
Šel s holčičkou zpátky k Hermioně. Asistentka jí pomáhala s vytlačením placenty, a jakmile byla hotová, Harry jí položil děvčátko do náruče. Maličká si našla cestu k Hermioninu prsu a začala chtivě pít. Hermiona vypadala na okamžik překvapená, ale pak se jen na své dítě jemně usmála.
Ron přinesl jejich chlapečka a posadil se vedle Hermiony.
Harry vzal Draca za ruku a opustili spolu pokoj. Věděli, že rodina potřebuje čas pro sebe. Asistentka odešla ihned, jakmile zkontrolovala obě děti a jejich matku.
§§§
"To bylo... neuvěřitelný..." řekl Harry, jeho mysl stále nebyla schopna normální myšlenky po tom, čeho byl právě svědkem. Sedl si na pohovku v obývací místnosti a stáhl Draca k sobě.
"Bez řečí ta nejneuvěřitelnější věc." Souhlasil Draco.
Seděli v tichosti, a přemýšleli o zázraku, které ho byli právě svědky.
-
Během následujících pár dní, Draco a Harry strávili každý den pár hodin na zámku u Weasleyů a seznamovali se s dvojčaty. Hermiona a Ron ještě stále nenašli jména, takže to prozatím byli "baby-děvče" a "baby-kluk". Draco navrhl, aby je tak pojmenovali. Hermiona to nepovažovala za vtipné.
-
Energie, kterou dal Draco Hermioně během porodu ho, ale ještě více oslabila. Po příchodu domů následovala další halucinace. Harry se začal obávat četnosti, s jakou halucinace přicházely. Tentokrát to zabralo celou hodinu, než byl Draco zase úplně sám sebou. Harry dumal nad tím, jestli každá halucinace kousek po kousku neodnáší Draca pryč od něj, a netlačí ho do šílenství.
Dracovi nebylo dovoleno dál trénovat u pana Hanawalta. Harry odmítal dovolit mu dotknout se zbraně. Nikdo nevěděl, kdy se u něj objeví další halucinace. Už tak bylo dost zlé, že měl u sebe hůlku. Zbraň by mohla a byla by smrtonosná, kdyby si Draco začal představovat věci.
-
Přesto Draco stále chodil s Harrym, když ten trénoval. Nechtěl zůstávat doma sám. Bál se svých halucinací a děsilo ho, co mu dělaly. Když byli na zámku, Draco lehával s dětmi na velké dece na zemi a pozoroval je, jak spí. Byli ještě příliš malé, aby si s nimi mohl doopravdy hrát. Jediné co dělali, bylo, že spali, jedli a dělali nepořádek... Harry je z toho nepořádku odmítal přebalovat. Místo toho seděl na pohovce a sledoval dvojčata a Draca, jak spí na podlaze, protože Draco také vždycky usnul. S možností příchodu halucinace Harry nikdy nenechával Draca s dětmi samotného.
-
Jeden večer, dvojčatům bylo asi týden, dělal Harry přesně to samé – seděl na pohovce s Ronem a Hermionou na druhé straně a tiše si povídali. Zároveň sledovali děti s Dracem na zemi. Hermiona držela knihu, co jí dal Harry k vánocům – Praktické kouzla a lektvary, když máte malé děti v domě od Linaly LePuzzleové.
Draco s dětmi spal už něco skoro přes hodinu.
-
"Už jste se rozhodli, jak je pojmenujete?" zeptal se Harry.
Hermiona zvedla pohled od knihy. "Vlastně už ano." Řekla.
"A?" zeptal se Harry netrpělivě, když hned nepokračovala.
Hermiona se podívala na Rona a ten řekl. "Jí budeme říkat Ariel a jemu Leo."
Harry se zamyšleně na děti podíval. "Vypadá jako Ariel a on jako Leo vypadá určitě." Prohlásil a usmál se.
"Takže nám to schvaluješ?" -zeptala se Mione.
"Určitě." Pak se protáhl a zívl. "Myslím, že bychom měli jít domů."
Hermiona se na něj usmála a zvedla svou dceru ze země. Ariel tiše zavrněla, předtím než se uvelebila v matčině náručí. Harry si stále nemohl zvyknout na to jak mu pohled na Hermionu s dítětem v náručí připadá přirozený.
"Já musím tyhle dva také dát už do postele." Řekla, sehnula se a dala Harrymu polibek na tvář. "Tak uvidíme vás – kdy? Zítra?"
"Myslím, že určitě na chvíli přijdeme. Draco na nich začíná velmi lpět." Usmál se.
"Všimla jsem si." Řekla jemným hlasem. "Jste kdykoliv vítaní."
Harry kývl a postavil se. "Dobrou noc Hermiono."
Ron také vstal a zvedl ze země chlapečka. Vypadal s Leem v náručí trochu divně, nebylo to tak přirozené jako pohled na Hermionu, přesto oba dohromady tvořili roztomilý obrázek dvou zrzků. Harry se usmál.
"Dobrou noc Rone."
"Uvidíme se zítra."
-
Harry kývl. Sledoval Rona, jak odchází stejnou cestou za Hermionou. Zůstal s Dracem spícím na podlaze sám. Harry mu položil lehce ruku na rameno, lehce s ním zatřásl.
"Draco. Draco probuď se."
Náhle blondýn na zemi zasténal a Harry si uvědomil, že jím také projela silná vlna bolesti. Klesl na kolena, bolest se každou vteřinou stávala silnější a silnější.
Vize, věděl, že Draco má vizi.
"Draco!" řekl skrz zatnuté zuby. "Draco vzbuď se!"
Blondýn se začal v bolesti převalovat sem tam. Chytil Harryho triko a překvapivou silou ho strhl na zem k sobě. Celou dobu brečel. Jeho dech byl přerývaný.
"Nezabíjejte ho... prosím..." mumlal a přitahoval se blíž ke Chlapci-který-přežil.
"Né!" náhle srdceryvně vykřikl a Harry si nepřál nic jiného, než aby ho mohl utěšit i když netušil jak. Bolest mu projela celým tělem a žhavé bílé záblesky mu prolétly myslí.
-
... Bradavice ...
Draco skryl tvář v Harryho tričku, tělo se mu chvělo a škubalo křečemi, které jím projížděly. Brečel a křičel. Odstrkoval a tiskl se k Harrymu – zdálo se, že chce obojí. Být v jeho blízkosti a zároveň odejít.
... Albus Brumbál ...
Další záblesk projel Harryho myslí a on uviděl profesorovo tělo, pokryté špínou a krví. Tentokrát vykřikl on sám, při pohledu na svého mentora ležícího mrtvého na zemi. Cítil přitisknutý ručník na své tváři, ale to vůbec bolesti neulevilo. Stiskl Draca pevněji, cítil, jak se jeho tělo otřásá dalšími návaly bolesti vysílané vizí.
... Smrtijedi ... a mrtvá těla ležící všude na zemi ...
Znova vykřikl a pak jeho mysl udělala jedinou věc, kterou mohla – propadla se do temnoty.
-
Měl pocit, že mu hlava váží snad tunu a celé tělo hoří navzdory studenému vlhkému ručníku na čele. Harry zasténal, když se probudil a pokusil se pohnout. Čísi ruka ho zadržela.
"Nehýbej se, musíš odpočívat." Řekla mu jemně Hermiona. "Mohl bys probudit Draca – a on potřebuje odpočinek ještě víc než ty."
Harry otevřel oči a podíval se na ní. Draco byl schoulený po jeho boku. Zoufale se ho držel, na tváři měl zaschlé stopy po slzách.
"Byl jsi v bezvědomí několik hodin. Jsou dvě hodiny ráno." Oznámila mu.
"Je mi líto, že jsme tě probudili. Musím mluvit s Brumbálem co nejdřív – jak jen to bude možné."
"Neměl bys počkat, až se Draco probudí?" zeptala se.
Harry zavrtěl hlavou. "Prosím zavolej ho sem. Tohle je důležité. Pokud se Draco neprobudí sám, dám mu probouzející lektvar."
-
Hermiona kývla a zavolala Rona. Ten se za okamžik objevil v pokoji, ulevilo se mu, když viděl Harryho vzhůru. Pak zase odešel, jakmile mu jeho žena dala instrukce, že má kontaktovat ředitele.
"Bylo to tak hrozné?" zajímala se Hermiona s bolestivým výrazem. "Myslela jsem, že už nikdy nepřestaneš křičet... "
Odmlčela se a mezitím nepřestávala otírat Dracovi čelo studeným ručníkem. Neškubl sebou, vlastně se vůbec nehýbal. Prostě tu jen ležel, dech měl těžký a přerývaný. Harry nevěděl zda, jen spí nebo je v bezvědomí. Klidně v něm mohl být – probouzet se a opět do něj upadat. Vše čím si byl Harry jistý, bylo to, že Draco nyní necítí žádnou bolest, kdyby ano věděl by to.
O pár chvil později vstoupil do Harryho a Dracova pokoje Albus Brumbál.
-
"Slyšel jsem, že měl pan Malfoy další vizi," řekl vážně a posadil se na křeslo vedle Hermiony. Ron raději zůstal stát u konce postele.
"Ano měl." -odpověděl Harry. "Byla to ta nejhorší ze všech. Vím, že asi chcete slyšet, co vám bude o ní moct říct, ale zatím vám řeknu alespoň něco málo z toho, co jsem viděl já, než ho vzbudím."
Brumbál kývl. "Dobře. Občas jsou ty části vize, které vidíš velmi důležité."
Harry kývl hlavou. "První věc, kterou jsem viděl, byly Bradavice. Nevím, co na tom bylo špatně, ale něco nebylo v pořádku. Pak... další věc, co jsem viděl – co jsme viděli..." Harry se odmlčel, když se ho obrázek mrtvého Brumbálova těla vrátil strašit.
"Harry?"
"Byl jste to vy, pane. Smrtijedi vás zabili." Řekl chvějícím se hlasem.
-
Pokud profesor něco při té zprávě cítil, tak to na sobě nedal znát. Seděl tiše a přemýšlel nad Harryho slovy. Výraz na jeho tváři se ani na okamžik nezměnil.
"Viděl jsi něco dalšího?" zeptal se, skoro po minutě ticha.
"Několik dalších mrtvých, profesore." Řekl tichým hlasem Harry. "Mrtvá těla na zemi a smrtijedy jak se procházejí okolo."
"Víš, kdo to byl?"
Harry zavrtěl hlavou, ale Draco promluvil jemným, trochu zastřeným hlasem.
"Bylo jich příliš mnoho. Ale mezi nimi bylo několik Weasleyů, Rubeus Hagrid, Neville Longbottom, Severus Snape... všichni mrtví. Smrtijedi ovládli Bradavice a udělali si z nich jejich nový hlavní stan. Zabíjeli všechny a všechno, co nebylo na jejich straně. Předpokládám, že zbytek učitelů a všichni studenti, kteří by zůstali ve škole, budou... mrtví."
Přestal mluvit a pokoj se propadl do ticha.
Draco se krátce a nuceně zasmál. "Omlouvám se, že nikdy nemám dobré zprávy, profesore."
-
Při těch slovech Harry zavřel oči a přitiskl si Draca k sobě ještě pevněji. Blondýn se nepohnul od té chvíle, co se probudil. Jen otáčel lehce hlavou, aby mohli ostatní lidé v místnosti slyšet, co říká. Díky jejich poutu, nebo možná léčitelským schopnostem Harry cítil, jak vyčerpaně se Draco cítí. Nezbývala mu žádná energie na to, aby se zvedl, nebo změnil pozici.
Brumbál si jeho sarkastické poznámky nevšímal. Seděl v křese a vypadal velmi vážně zamyšlen. Konečně se obrátil na Rona.
"Pane Weasley, prosím mohl byste kontaktovat vaši sestru?" řekl.
Ron kývl a opustil pokoj bez dalších otázek. Hermiona seděla na posteli a také se zdála zamyšlená stejně, jako profesor.
"Je tu ještě něco, co byste nám mohl říct, pane Malfoyi?" zeptal se Brumbál.
Draco se stále bez pohybu podíval nahoru. "Nic o vizi." Řekl.
"Ale vůbec necítím nohy."
-
-
Pokud nechcete nechat koment - nezapomeňte na hodnocení. Díky.
-
-