Madurare 021

10. 07 2011 | 16.42

CAMBIARE PODENTES - MADURARE

Autor : Jordan Grant

Překlad : Hajmi 50

Kapitola 21

Miláčkové, omlouvám se, ale kapitolka je trochu delší a tak jsem ji nestihla upravit celou. Dnes tedy dostáváte kousek, ale zbytek bude už zítra. Tak se těšte. Omlouvám se také těm čtenářům, kterým jsem nestačila odpovědět na komentáře. Moc jim děkuji a příště se polepším.

Kapitola 21

Úterý, 25, srpna 1998 - 10:44

Harry čekal, že si Bryerson jen od něho vezme záznamy a přečte si je později. Místo toho mu muž ukázal rukou na křeslo, vyzval ho, aby se posadil a sestavený přehled si prošli společně.

"To pro případ, že bych měl nějaké otázky." -vysvětlil.

Během patnácti minut v rozpacích potřásal hlavou.

"Tomu se nedá uvěřit, Pottere."

"Pokoušel jsem se být objektivní, ale..."

"Bylo to složité, rozumím." -zamumlal profesor. -"Pouze jeden normální profesor za sedm let? No, alespoň teď dobře chápu, proč jste se rozhodli studovat obranu samostatně. Takže doufám, že úroveň vědomostí studentů není tak hrozná, jak popisuješ."

Harry se kousl do rtů. Bez ohledu na všechno úsilí, určitě leccos zapomněl.

"Eh, já... ee... zapomněl jsem se zmínit o tom, co jsme se učili na setkáních B.A. - tak jsme pojmenovali naší skupinu. Jestli chcete, napíšu vám to také."

"Jestli tě to nebude zatěžovat. Měl by ses pokusit využít to, co ti zbylo z posledních dnů odpočinku, Pottere."

"Oh, to pro mě nebude nic těžkého,"-s nadšením odpověděl Harry. -"Vždyť se jen snažíte pořádně připravit na vyučování, takže pro mě bude potěšením také pro to něco udělat."

"My." -poopravil ho Bryerson. -"My se snažíme připravit. Už sis promyslel svůj rozvrh?"

"Ano. Mohu vám pomáhat s prvními až pátými ročníky..."

"Hm... víš, přemýšlel jsem o tom... Vzhledem k tomu, kolik času budeš muset strávit na stadionu, že pro tebe bude lepší omezit se jen na první až čtvrté ročníky."

"Ale mně se líbí obrana! Chtěl bych jí věnovat, co nejvíc času."

"Ano. Ne nadarmo o tobě má ředitel tak vysoké mínění," – pochvalně pronesl Bryerson, ale zároveň záporně potřásl hlavou. -"Dáváš sice najevo chvályhodnou snahu, ale přesto nestojí za to, brát si toho na sebe příliš, Pottere."

"Zvládnu to."

Bryerson si kriticky mladíka prohlížel.

"Máš v plánu pořádat společnou výuku famfrpálu, nebo trénovat kolejní týmy odděleně?"

Harry zamrkal.

"Ve skutečnosti jsem myslel, že budu trénovat každý tým odděleně.""

"Také si myslím, že to bude lepší. Ale to potom znamená čtyři další dodatečné výuky."

Z tohoto hlediska Harry ještě svůj rozvrh neposuzoval. Bryersonova slova měla svůj smysl.

"Proto co se týká obrany, by bylo lépe začít se čtyřmi ročníky. Jestliže se později ukáže, že máš dost volného času, můžeš začít chodit i na lekce pátého. Ale nezapomeň, že také budeš potřebovat čas na plánování famfrpálových tréninků – nemluvě o jejich provádění."

Další užitečná poznámka. Harry byl Bryersonovi vděčný za nápovědu.

Pomohlo mu to překonat rozpaky a přiznat se:

"Víte... já je ještě ani nezačal plánovat. Tedy prostudoval jsem několik knih a vybral jsem si z nich pár užitečných nápadů, ale..." -pokrčil Harry rameny. -"Hrál jsem hodně famfrpál, jako student, ale my jsme nikdy neměli trenéra. Jenom kapitána mužstva, a to vždycky byl také jeden ze studentů, nikoliv učitel.

Tak teď ani nevím, čím začít."

Bryerson se pousmál.

"Chápu tvé pocity. Například já na první hodině obrany plánuju testování. To se samozřejmě netýká prvního ročníku."

Harry si vzpomněl, čím první hodinu začal Lockhart, ale Bryerson určitě nezačne tím, že se bude ptát žáků na svou oblíbenou barvu.

"Ah, zjistit, jak dobře si zapamatovali to, co už probírali?"

"Právě. Teprve až uvidím, jak jsou na tom doopravdy, tak podle toho dodatečně upravím učební plány." Bryerson kývnul. -"Můžeš zkusit udělat totéž. Na druhou stranu už jsi hrál v loňském roce, takže podle všeho musíš dobře znát schopnosti každého kolejního týmu."

Samozřejmě, ale Harrymu se líbila myšlenka, znovu se seznámit s týmy provedením malého testu. Nakonec tréninky nezačnou hned od prvního školního dne. Bude potřeba nejméně dvou týdnů, aby se mužstva dala dohromady. To si studenti zařídí bez jeho účasti, i když by chtěl mít hlasovací právo v tom, co se týkalo nebelvírského týmu.

Ale ne, to by nebylo správné. Teď je jeden z učitelů a nemůže se stavět na něčí stranu. Je povinný dívat se na všechny týmy stejně a pomáhat všem ve stejné míře. Nemluvě o tom, že Severuse by chytil psotník, kdyby Harry dal přednost Nebelvíru před Zmijozelem. Možná se lektvarista o famfrpál příliš nezajímal, ale vítězství své koleji přál. Vždycky.

Harry pokrčil nos.

Co se stane, jestli nehledě na všechno jeho úsilí a dodržování spravedlivého přístupu, Zmijozel stejně zápas prohraje?

No to zjistí, až se to stane.

Dobře, že bude mít ještě pár týdnů po prvním září. Když tak o tom přemýšlí, Bryerson mu dal dobrou radu. Opravdu si bude muset udělat čas na plánování tréninků – tím spíš, že nikdy v roli trenéra nebyl.

"A co máte v plánu dělat při první hodině s prváky?"

Bryerson podal Harrymu list pergamenu.

"Myslel jsem, že bych uvedl a prodiskutoval několik příkladů. Situací, ve kterých by mohli v praxi použít znalosti obrany proti temné magii. Když jsem byl studentem, vždycky pro mě bylo jednoduší učit se, pokud jsem rozuměl tomu, proč je ta, nebo ona věc skutečně důležitá. A děti z mudlovských rodin nemusí mít zrovna představu, proč potřebují tyto schopnosti zvládnout."

*Nejenom mudlovské děti. *-pomyslel si Harry a vzpomínal na své první dny v Bradavicích, kdy mu nečekané přemístění do úplně nového světa, dokonale vzalo půdu pod nohama.

"Ehm... nechci být nezdvořilý, když se zeptám – říkáte to proto, že vaši rodiče jsou mudlové?"

"Jsem polokrevný." -pokrčil rameny Bryerson.

"Já také,"-řekl Harry. -"tedy něco na ten způsob. Vyrůstal jsem u mudlů a tak chápu, jak je důležité pomáhat studentům, kteří s magií nemají zkušenosti. Myslím, že právě jejich problémy se často opomíjejí. Praktické příklady – to je výborný nápad. Ale měly by to být věci... eh... jasné hned od začátku."

"Pomůžeš mi vymyslet pár příkladů."

Harry se usmál.

"Tak s tím problémy mít určitě nebudu."

Sobota 29, srpna 1998 - 13:20

"Trochu mě překvapuje, že ses ani jednou neptal po tomhle,"-řekl Severus a postrčil na stole ležící obálku směrem k Harrymu.

"Hmm." -mladík nijak nereagoval, dokud neuviděl pečeť na obálce.

"Ah, ano. Zapomněl jsem, že měly přijít. Stejně řekni sám, jaký má smysl kolik jsem získal OVCÍ."

"Jestli se nemýlím, už jsme o tom mluvili."

Ve skutečnosti Snape přemýšlel, jestli nemá obálku otevřít sám, prostě jen pro případ, že by se Harryho výsledky ukázaly, jako katastrofické. Potom se ale rozhodl, že takové zacházení – jako se skutečným dítětem – pouze zvýší mladíkovo podráždění a pocit křivdy.

"Ta informace je užitečná pro tebe samotného, abys dokázal zhodnotit, jak silné, nebo naopak slabé jsou různé stránky tvého umění ovládat magii."

"Nepotřebuji žádné prověrky, abych mohl říci, že jsem v lektvarech úplná nula." -zavrčel Harry.

"Ano, patrně přesně tolik jsem za ně dostal."

Potom co zlomil pečeť a rozvinul pergamen, Harry několik sekund mlčel a jeho tvář neodrážela žádnou emoci. Teprve po chvíli se lehce rozesmál.

"No tak teď prostě budu muset tu kytici Hermioně dát."

Severus tázavě zvednul obočí.

Harry zvednul pohled od dopisu a radostný výraz na tváři vystřídal trpký úsměšek.

"Vždycky říkala, že na to, abych dobře napsal test, se musím uvolnit. Nikdy se mi to nepovedlo. Jenom když přišly OVCE, a já už věděl, že se v žádném případě nemohu stát bystrozorem... neměl jsem proč být napjatý a tak jsem psal to, co mě jako první napadlo. Směšné, že?

Abych dostal vyšší počet bodů, musel jsem začít kašlat na hodnocení."

Severus se zamračil.

"To znamená, že sis nedělal starosti s tím, co dostaneš z lektvarů? Proč tedy tvá strategie neúčinkovala i v praktické části tvých zkoušek?"

Harry mu odpověděl cynickým pohledem.

"Protože když se jedná o lektvary, uvolnit se nedokážu nikdy, Severusi. A ty to moc dobře víš – vždyť jsi mě tolik let sledoval. Jenom pohled na kotlík stačí, abych měl naráz v žaludku kus ledu."

"Ale jsem si jistý, že v písemném testu..."

"Cha,"-přerušil ho Harry. -" Tam jsem si také vysloužil "T" – na to dám krk. I když v závěrečném hodnocení ta známka chybí, jako bych vůbec zkoušku z lektvarů nedělal."

"Patrně výsledek tvých zkoušek pokládali za neplatný kvůli tomu, že jsi nedokončil praktický úkol." -zabručel Severus.

"Říkal jsi, že inspektor předem rozhodl, že ho nebudu znovu dělat."

Severus se znovu ve vzpomínkách vrátil k tomu večeru. Převážně si vzpomínal na vztek, který cítil při pohledu na zničenou učebnu. A na své podezření, že to Harry udělal schválně. Když uviděl mladíkovu smrtelně bledou tvář, podezření sice rychle zmizelo, ale zlost v něm zůstala.

"Promiň, ten den jsem byl bez sebe. Nebyl jsem v nejlepším rozpoložení. Inspektor řekl, že ti nebude povolené zopakovat pokus, což jsem pochopil, jako naprosté fiasko."

Harry si povzdechl.

"A jaký by to byl rozdíl. Vždycky jsem věděl, že při OVCích z lektvarů nezazářím."

"Dostal jsi poměrně vysokou známku při NKÚ."

Severus se odmlčel a pomyslel si, že se na tohle měl zeptat už mnohem dřív."

"Jak jsi to tehdy dokázal?"

"No tehdy jsem určitě nebyl uvolněný."

Harry se schoulil, jakoby chladem.

"Nevím. Umbridgeová dělala všechno možné, aby mě neponechala ani tu nejmenší šanci na to, stát se bystrozorem – a já jsem věděl, že ji nemohu nechat vyhrát.

Teď jsou všechny ty snahy stejně zbytečné... Jen si pomysli – nemusel jsem se dva roky mučit na tvých hodinách, kdybych věděl, že se stejně nikdy bystrozorem nestanu." -řekl Harry.

Hodil pergamen na stůl a vyšel z pokoje.

Když se Severus podíval na list ležící před ním, uviděl, že Harry dostal "V" ze všech zkoušek, které skládal.

Ne "dostatečné", ani "nad očekávání", ale "Vynikající".

Vynikající.

Severus se díval na rovný sloupeček písmen "V" napsaný podél pravého okraje listu a cítil, jak mu samovolně padá spodní čelist dolů.

To je chyba. Určitě chyba.

"Nejsi génius,"-vzpomněl si Severus, jak tenkrát říkal Harrymu.

"Jsi mladík s absolutně normální úrovní intelektu."

Tehdy to řekl jako odpověď na Harryho stížnost, že ho Severus považuje za idiota.

Když to tenkrát Harrymu tvrdil, lektvarista nelhal.

Skutečně v něm neviděl zabedněného hlupáka, bez ohledu na to že z jeho jazyku hodně často splývala na mladíkovu adresu tvrdá slova.

Byla to pouze dovednost urážet a ubližovat, kterou Snape dokonale ovládal.

Harry vždycky okamžitě vzkypěl, jako v odpověď na jeho posměšky, což samozřejmě Severusovi jen dalo záminku pro dělání dalších poznámek.

Pravda, jeho jediným záměrem při tom bylo urazit a ponížit Jamese – člověka, který už dávno byl mimo hranice jeho dosahu.

Ale absolutně normální úroveň intelektu... Ne to ani zdaleka nevystihovalo to, co teď Severus viděl.

Sloupek vyrovnaných písmen "V" na pergamenu s hodnocením.

Dokonce i mezi těmi nejsnaživějšími studenty se jen málokterému podařilo dosáhnout takového výsledku.

A pro to existovalo jen jediné vysvětlení – ale Harryho důkladná schopnost uvolnit se při zkoušce to určitě nebyla.

Protože na to, aby nedostatek nervozity mohl sehrát třeba jen nepatrnou roli, byl pro začátek nutný určitý stupeň vědomostí.

Harry byl chytřejší, než Severus předpokládal.

Mnohem chytřejší.

Asi jen stěží by ho bylo možné pokládat za génia, ale rozhodně nebyl průměrný student.

K tomu aby získal "V" z takového množství naprosto různých předmětů, nebyla zapotřebí jen magická síla, a nadání, ale také výborné myšlení a cílevědomost.

Což mimochodem byly základní vlastnosti, umožňující dosažení výborných výsledků v lektvaristice.

To snad nebylo možné.

Kdyby všechno bylo jinak, možná by Harry mohl získat výborné výsledky i při zkouškách z lektvarů.

Potenciál na to určitě měl, když už se mladíkovi podařilo ovládnout další základní směry magie.

Ale z nějakého důvodu se právě s tímto předmětem nesnášel.

Nebo s profesorem?

Neustálý výsměch a ponižování nedovolilo mladíkovi rozvinout svůj talent.

Ale co měl Severus dělat?

Od toho okamžiku, kdy Harry poprvé překročil práh jeho učebny, musel být Severus ve střehu – nesměl zapomínat na to, že každé jeho slovo bude opakováno za hranicemi Bradavic. Nevyhnutelný následek přítomnosti žáků – dětí Smrtijedů.

Pochopitelně v prvních letech Harryho studia v Bradavicích Temný pán nepředstavoval nebezpečí – ale dokonce i tehdy si Severus uvědomoval, že se jednou může vrátit. Z jeho strany by bylo velmi hloupé dávat najevo k Harrym Potterovi jakýkoliv jiný vztah, mimo otevřeného nepřátelství.

Ale řečeno na rovinu – pro něj bylo příjemné, dávat toto nepřátelství najevo.

Myslel si, že má právo se chlapci vysmívat. James nikdy za to, co udělal, nezaplatil.

A Severusovi se líbilo vylévat si svůj hněv na jeho synovi, který se mu tolik podobal.

Nyní se mu naopak vůbec nelíbilo pochopení toho, že to byl právě on, kdo vštípil Harrymu odpor k lektvarům.

Vždyť lektvary se mohly stát jejich společnou zálibou, nebo alespoň příležitostí, při které mohli společně trávit čas.

Místo toho Harry jen s obtížemi snesl pouhou myšlenku na vřící kotlík.

A vzhledem k tomu, do jaké míry se chlapec ukázal schopný v jiných oblastech magické činnosti... vypadalo to, že Severus vlastníma rukama naprosto od kořenů zahubil mladíkovy možnosti.

Pokud nechcete nechat koment, nezapomeňte na hodnocení - děkuji.