Madurare 023

31. 07 2011 | 21.35

CAMBIARE PODENTES - MADURARE

Autor : Jordan Grant

Překlad : Hajmi 50

Kapitola 23

Miláčkové, omlouvám se, že jsem nestačila odpovědět na vaše komentáře. Tahle kapitola je tedy především pro vás, kteří jste napsali. Moc děkuji:

Lucíkovi, L.Corten, Guidittě, Grid, Mononoke, Mambičce, Miriabar, Nerle, Nixerwil, Nade,

Máje, Clare, Donně, Sakazaret, Sharlaid, Báře, Assezce, Severině, Eliotíkovi, Symphony,

Saskyi, Anině a Larkinh.

Kapitola 23

Čtvrtek, 10. září 1998 - 7:02

Harry se zavrtěl v posteli. Byl už napůl vzhůru, ale před očima se mu ještě stále míhaly nejasné obrazy.

Sny. Nevzpomínal si na nic konkrétního, ale zřejmě se mu zdálo cosi příjemného. Možná dokonce víc než příjemného, protože první co si uvědomil, když se závoj spánku protrhl, bylo – že mu stojí.

Jeho penis skutečně stál.

Harry zamrkal, přemýšlel, jestli to není pokračování snu. Uběhla už celá věčnost od té doby, kdy se naposledy probouzel s erekcí. A také od té doby, kdy se mu ji dařilo dosáhnout normálně – bez pomoci Severusova lektvaru.

Harry se zvednul na lokti, aby se na vlastní oči přesvědčil, že ho pocity neklamou. Při pohledu na zcela patrnou vypouklost rýsující se pod pokrývkou, mimoděk pootevřel ústa.

Merline, jaká úleva. V posledních několika týdnech o tom Harry mnohokrát přemýšlel, a nakonec došel k závěru, že už asi sotva někdy bude znovu normální. Víceméně si byl jistý, že tato jeho část je mrtvá. Všechno ostatní, stejně jako tato část nebylo k žádnému užitku. Někdy si dokonce myslel, že to je snad i lepší.

Po Londýnu a děsivém narozeninovém dnu, bylo naprosto nemožné si byť jen představit, že by znovu mohl pocítit sexuální touhu.

Ale jeho tělo ji zcela určitě cítilo.

Vedle ležící Severus se otočil na druhý bok. Tak jako každé ráno – tváří k Harrymu.

Ale dnešní ráno nebylo takové, jako všechna ostatní.

Harry to pochopil, sotva druhý muž otevřel oči. Jakmile si všiml Harryho stavu – Severus ztuhnul.

Ztuhnul – vyhovující, ale v této situaci celkem zbytečné slovo.

Jen znovu mladíkovi připomnělo jinou ztuhlou část těla.

"Dobré ráno." -řekl Severus hlubokým a spokojeným hlasem. Velice spokojeným.

"Dobré,"-chvatně odpověděl Harry a rychle spustil nohy z postele. Cítil se mnohem jistější, jakmile byl zády k Severusovi. Nemyslel si, že se na něj Severus při pohledu na jeho erekci ihned vrhne – nebo něco podobného – ale zůstat vedle něj ležet se pojednou stalo nemožné.

Vypadalo by to... skoro jako pozvání.

A Harry bez ohledu na to, co se pokoušel říci jeho penis – cha pokoušel, mluvil zřetelně a hlasitě – nebyl na cokoliv takového připravený.

Harry nemohl, prostě by to nesnesl. A nechtěl na to ani myslet.

Pokud Severus chápal mladíkovo rozpoložení, nedal to nijak najevo.

"Nedáme si sprchu?" -pronesl pomalu, jakoby ochutnával každé slovo. - "Společně?"

Harry si už zvykl, že takovou nabídku dostává každé ráno. Už dlouho byl přesvědčený, že Severus má patrně nějakou sexuální fantazii, kterou si spojuje se sprchou. A mladík věděl, odkud se vzala.

Nebylo to těžké pochopit, když si do všech podrobností pamatoval, jak během rituálu probíhala jejich společná obřadní koupel.

Ale žádná – ani příjemná vzpomínka nepomáhala.

"Ne, ne,"-zamumlal kvapně a cítil, jak se mu zpotily dlaně. A zdaleka to nebylo příjemným vzrušením.

Panika se mu rozlila žilami a srdce začalo bít dvakrát rychleji, než normálně – div nevyskočilo z hrudi.

V tu chvíli taky Harryho penis začal okamžitě klesat.

Byl to důkaz, – jako kdyby nějaký potřeboval, – že nebyl připravený cokoliv se svým vzrušením udělat.

A možná nikdy nebude.

Znovu ho ovládl panický strach a představa, že je od pasu dolů mrtvý a už nikdy neožije.

Bože, může se vůbec ještě považovat za muže? No zřejmě ano. Ale někdy to vypadalo, jakoby mu v Londýně samotnou podstatu mužnosti sebraly ty zrůdy, a ponechaly mu jen vnější náležitosti.

"Já nemohu,"-zašeptal Harry. Cítil, že by měl říci ještě něco, nějak své chování vysvětlit.

Ale nedokázal dát slova dohromady, zvláště po nedávném přemýšlení o tom, jak by měl být šťastný, že se Severus ukázal být tak slušným člověkem. A nejen slušným. Dobrým!

Harry se sevřeným hrdlem se málem chtěl omluvit za to, že je tak zatraceně ubohý. Ale to byla hloupost.

Nic Severusovi nedlužil.

I když vzhledem k tomu bodu magické smlouvy, kde se hovoří o sexuálním otroctví... možná dlužil, ale on nechtěl být lektvaristovi čímkoliv zavázaný.

Copak je správné spát s někým jen z pocitu dluhu?

Je správné, že se právě z pocitu dluhu dělí o postel se Severusem?

V jednu chvíli se Harrymu zdálo, že ho zaklínadlo musí za takové myšlenky potrestat.

Celý se schoulil a v ústech mu vyschlo.

Vždyť on je smluvně zavázaný plnit svou povinnost vůči Severusovi a dělat to s radostí. Pro něj vysloveně není ani radno přemýšlet o tom, do jaké míry nechce být v takové situaci.

Harry se objal rukama a očekával křeče – ale nic se nedělo.

Ani se nezachvěl.

Možná opravdu má nějaký význam to, že zaklínadlo bylo původně vytvořené pro milence.

Ta myšlenka přinášela úlevu.

Patrně se předpokládá, že když je ceremoniál úspěšně proveden, jsou v magickém spojení lidé, kteří skutečně touží jeden po druhém.

A i kdyby ne – tak co? Milenci také nemohou neustále chtít sex. To je logické.

Harry se cítil lépe, jakmile došel k tomuto závěru, ale jen ohledně jedné věci.

To, že nechtěl být Severusovi zavázaný neznamenalo, že by mu chtěl komplikovat a ztěžovat život.

Od té chvíle, kdy se naposledy spolu alespoň líbali, už uběhlo dost času, a Severus se netajil tím, jak moc mu to chybí, a co by chtěl. Chyběl mu Harry.

Mladík věděl, že kdyby se teď obrátil, viděl by lektvaristovu ranní erekci. Nepochybně.

Jenže na druhé straně tu byl Harry, neschopný skrýt, že jeho penis při pouhé zmínce o společném sprchování okamžitě klesl.

Kdyby si toho Severus všimnul, nevzal by to osobně? Nebo vzal?

Harry ho nechtěl zranit, způsobit mu bolest, nebo něco podobného.

V jedné chvíli by si Harry nejraději sám dal pohlavek. Bože, jaká ironie.

Nechtěl způsobit bolest Severusovi... jako kdyby vůbec kdy mohl!!

Slušný, nebo ne, pořád to byl Severus Snape.

Samozřejmě, lektvarista měl také nějaké city, to bylo jasné. Ale sotva mu dělalo starosti, co si o něm myslí Harry.

"Měli bychom raději vstát." -řekl ostrým hlasem Severus. Téměř řezavým – nebo spíš drsným. -"Jdu do sprchy."

Harry přikývnul, ale zůstal sedět na kraji postele s přikrývkou omotanou kolem boků.

Čtvrtek, 10, září 1998 - 12:23

Během oběda se stejně jako při snídani, Harry cítil napjatý a nesvůj. Od první večeře ve Velkém sále se nemohl zbavit stísněnosti, což bylo podivné.

Vždyť to byl on sám, kdo si v přítomnosti žáků a učitelů nechtěl se Severusem povídat.

Nebylo tedy všechno v pořádku?

Harry si vzpomněl na staré pořekadlo, které říkalo, že je potřeba být opatrný na to, co si přeješ.

Od začátku školního roku mu Severus ve Velkém sále neřekl ani slovo. Ani jediné slovo.

Kupodivu to bylo horší, než znepokojující představy o klevetění studentů.

Harry si s úlevou oddechl, když uprostřed oběda do sálu vletěly sovy s čerstvou poštou.

Jeden z dopisů dopadl na stůl přibližně před Severuse, který se natáhl, jako by si chtěl podat slánku. Široký rukáv jeho hábitu odstrčil dopis přímo k mladíkovi. Ten manévr byl vykonán tak přirozeně a mistrně, že nikdo nemohl postřehnout, komu ve skutečnosti byla korespondence doručena.

Harry chytil obálku. Byl vděčný za to, že se může věnovat dopisu, protože bylo nesnesitelné jen tak tam sedět a poslouchat ticho za mlčenlivou zdí, stojící mezi ním a Severusem.

Ale dokonce ani obšírné Hermioniny komentáře nedokázaly zcela odvést Harryho pozornost od muže, sedícího vedle něj.

Od podrážděného muže.

Sice ne vařícího se vztekem, ale zcela jasně – určitě ne šťastného.

*No, přinejmenším nás alespoň nikdo nezačne podezírat, že jsme přátelé *, – pomyslel si Harry a byl překvapený, jak mrzutá se mu ta myšlenka zdála.

Když na to přišlo, žít s věčně nespokojeným Severusem bylo mnohem horší, než občas zachytit překvapené pohledy od kolejních stolů.

Obrátil se, aby cosi Severusovi řekl, ale stačil jen zahlédnout vlající okraj černého pláště. Mistr lektvarů rázným krokem sestoupil z vyvýšeného místa a procházel sálem ke dveřím na opačné straně.

Vypadalo to, že někam spěchá a Harry se za ním zaraženě díval.

Přesto Snape až zas tak nespěchal. Našel si dostatečný čas zastavit se u nebelvírského stolu a něco říci.

Cosi jízlivého, soudě podle protažených tváří studentů sedících za stolem.

* Body. *-pomyslel si Harry. -* Zlobí se na mě kvůli dnešnímu ránu, a tak strhává body *.

A opravdu. Když vyšel do haly a zamířil k učebně obrany, jediný pohled na počitadla potvrdil jeho obavy.

Na kontě Nebelvíru chybělo patnáct bodů.

Ten večer, když Severus podle zvyku četl nahlas, seděl Harry tiše a nehybně.

Obvykle se posadil vedle lektvaristy na pohovku, opřel se zády o opěradlo, a se zavřenýma očima se uvolněně ponořil do vln Severusova působivého hlasu.

Ale dnes večer se nedokázal zaposlouchat do příběhu díky svému podráždění.

Pondělí, 14, září 1998 - 7:14

Obrazy Harryho ranních snů se stávaly každým dnem jasnější.

Když se vzbudil dnes, uvědomil si, že jeho sny nebyly jen příjemné. Byly velmi silné – plné emocí. Dráždivé.

Sexuální.

Ještě stále si nedokázal vybavit, co se mu vlastně zdálo. Jenom obrazy – nebo části obrazů.

Jediné co věděl jistě bylo, - že ve svých snech nebyl sám. Někdo byl s ním. Muž, jehož rysy se ztrácely v mlze. Nebyl to nikdo konkrétní – nikdo z Harryho známých. Jenom jakýsi muž trochu vyšší než on sám.

Líbali se. Pamatoval si, jak svým tělem tiskne muže ke stěně. Vášnivá objetí. Ruce všude. Rytmické hlazení penisů.

*Mmmm.... *

Harry si uvědomil, že jeho penis doopravdy někdo hladí a otevřel oči dokořán.

Oh, byla to jeho vlastní ruka.

Ještě napůl spal, a jeho neodbytná dlaň klouzala po údu nahoru a dolů.

Rychle vytáhl ruku z pyžamových kalhot, ale už bylo pozdě.

Severus už všechno viděl. Ležel na boku opřený o loket a díval se na Harryho zkoumavým pohledem – tmavé oči zúžené, jakoby o něčem uvažoval.

Och, Bože.

Ne že by byl Harry v rozpacích. I když samozřejmě nebyl zvyklý dotýkat se sám sebe před očima jiných lidí.

Ve skutečnosti ani nevěděl, že to dělá. Ale Severus si podle všeho myslel něco jiného.

Harry polknul.

"Promiň." -řekl, ale v ten samý okamžik kdy se omluvil, pocítil hněv.

Nelíbilo se mu, jak tu leží na zádech, Severus se nad ním naklání a vypadá připravený každou chvíli začít ječet. Harry se rychle posadil, posunul se vzhůru a opřel si záda o čelo postele. Založil si ruce na prsou a obrátil na Severuse vzteklý pohled.

"Můžeš se na mně přestat dívat, jako bys přinejmenším vybíral způsob kterým mě proklít?" -řekl a cítil, jak v něm zlost každou vteřinou vzrůstá.

"Tak zaprvé jsem s tím – do háje, nemohl nic dělat – jasné? Neměl jsem v úmyslu po probuzení onanovat. A za druhé jsem taky neonanoval – rozumíš? Ani jednou. Přesně jak jsi říkal." -a Harry div ironicky nedodal *můj pane *, – ale v čas se zarazil. Takové jednání by si Severus nezasloužil.

Černá obočí se zvedla. Obě.

"Ani jednou?"

Harry místo odpovědi zkřivil rty.

"To jsou tvé příkazy."

Severus si také sedl a nakonec odvrátil pohled od místa, kde mladíkova erekce ještě pořád napínala pokrývku.

Harry se naopak díval zarytě přímo před sebe a nehodlal kontrolovat, v jakém stavu je ta Severusova.

"Moje příkazy." -pomalu zopakoval lektvarista, jakoby nevěděl o čem je řeč.

To už bylo na Harryho příliš a vybuchl.

Zatraceně – probouzel se s tvrdým penisem každé ráno už několik dní. A jeho erekci teď už nezrušila ani Severusova pozvánka do sprchy. I když samozřejmě Harry stejně odpovídal zavrtěním hlavy.

Málo příjemné bylo také to, že musel každé ráno čekat, dokud mu penis nepřestal bolestivě pulzovat. Ale tím všechny problémy ještě nekončily.

Jeho svéhlavý úd se neustále vzdorovitě snažil vstávat v těch nejméně vhodných chvílích po celý den.

Štěstí, že Harryho kalhoty těsně přiléhaly a hábit byl dostatečně volný.

V opačném případě by prostě nemohl pracovat.

A to všechno kvůli Severusově nařízení.

"Jo, tvoje příkazy." -opakoval Harry a doslova vyplivoval každé slovo. -"Řekl jsi, že se nemám sám sebe dotýkat! Tak se nedotýkám, jenom ve spánku, ale jestli ani tohle nemůžeš pochopit, tak... "

"Pokoušíš se mi říct, že nemasturbuješ?"

Harry div Severuse neudeřil.

Otázka byla položená takovým tónem, jako by bylo zcela zřejmé, že by bylo rozumnější, kdyby to Harry dělal, bez ohledu na Severusův jasný zákaz.

"Ano, proklatě! Samozřejmě, že ne."

"Vždycky jsem věděl, že tvé myšlenkové pochody jsou omezené!"

Zdálo se, že se Severus také dopálil, což bylo podivné vzhledem k tomu, co sám dělal každé ráno ve sprše.

A že to bylo každý den – o tom Harry nepochyboval.

"Jistě, jen se teď směj mojí blbosti... "

"Pro Merlina,"-zamumlal Severus. Najednou se obrátil, chytil mladíka za ramena a zatřásl s ním.

Jenom jednou, ale citelně. Pomohlo mu to ovládnout se.

Pak se podíval Harrymu rovnou do očí.

"Neměň téma. Alespoň teď vím, proč jsi byl několik posledních dnů v tak odporné náladě. Promluvme si otevřeně, Harry. Je příjemné vidět, že se vzpamatováváš. A jsem si naprosto jistý, že čím víc masturbuješ, tím lépe." -prohlásil Severus a rychle mladíka pustil.

Harryho oči se rozšířily. Nemohl uvěřit svým uším.

Už tak dlouho žil a podroboval se příkazu "nedotýkej se sám sebe", že už se s ním smířil, a dokonce ani nedoufal, že by Severus zákaz někdy odvolal.

"Chceš říct, že nemáš nic proti tomu? Ale měl jsi. A hodně."

Lektvaristy na vteřinu zaťal zuby a zavřel oči.

"Dal bych přednost tomu, abychom se toho účastnili společně. Samozřejmě. Ale protože to je zatím pro nás nemožné, pak masturbace je alespoň krokem v správném směru."

Harry ještě pořád nemohl uvěřit, že Snape mluví vážně.

"Znamená to, že smím vyvrcholit? Opravdu?"

Podle toho jak Severus vypadal, k výbuchu nekontrolovatelného vzteku už neměl daleko.

"Ano. Pokud ovšem nepředpokládáš, že mým cílem je zhoršit tvou špatnou náladu ještě víc." - procedil mezi zuby.

"Neměl jsem špatnou náladu..."

"To říkáš ty!" -Severusovy oči vzplanuly. - "Pochop, vždyť je to nenormální. Jsem prostě ohromený, že ses rozhodl dodržovat ten takzvaný příkaz."

"Takzvaný? Ale přesně to jsi ty sám řekl!"

"Měl jsem tím na mysli pouze krátké období před rituálem. Nehodlal jsem ti nic zakazovat po něm."

Z úmyslně pomalé Severusovy řeči zazníval jízlivý výsměch.

"Když si pomyslím, že sis odpíral potěšení, protože ses podřídil tomu, co jsem řekl. Nečekal bych, že dokážeš být tak poslušný, zvlášť v tomto směru."

Harry se rozzuřil.

Může být otrokem, ale není žádný poslušný pejsek. Určitě ne v tom smyslu, jak si představuje Snape.

"Nechtěl jsem, aby mě kouzlo znovu potrestalo, ty blbče!"

Výraz Severusovy tváře se okamžitě změnil. Pobavení vystřídala únava.

"Myslím, že chápu. Byla to hrozná zkušenost. Děsivá pro..."

"Myslíš?"

"Děsivá pro nás oba." -dokončil prudce Severus.

Hmm. Pravděpodobně to tak i bylo, a Harry se kvůli tomu cítil trochu zle. Proto jen přikývnul.

Nemůžeš ale v takovém stavu žít celý život." -pokračoval stále tvrdě lektvarista. - Od svých narozenin čekáš pohromu za každým rohem. To musí přestat."

"Jo, jenže to jsi nebyl ty, kdo nemohl dýchat a třásl se ještě kolik dní."

"Já vím." -odmlčel se frustrovaně Severus. -"Nechápeš, co se ti pokouším říct? Harry, dokonce, i kdybych ti přikázal nemasturbovat a ty bys mě neposlechl – kouzlo by tě nepotrestalo. Protože by to neznamenalo porušení magické smlouvy. Myslel jsem, že to chápeš. Zajistit si tvou poslušnost... v ostatních menších záležitostech – to je můj úkol. Ale s tím já, Harry... nebudu začínat."

Řečeno tak jasně a otevřeně... asi to tak bez obalu potřeboval slyšet.

Ano, Harry už před tím věděl, že Severus nehodlá zneužívat svou moc – poroučet mu a trestat ho, nebo s ním zacházet jako Dursleyovi. Od chvíle, kdy prošli ceremoniálem, o tom ani na chvíli nepochyboval.

Přesto zjistil, že slyšet ta slova řečená nahlas a v pravou chvíli – mělo naprosto jedinečný účinek.

Zvlášť potom, co zaklínadlo projevilo svou tak krutou a nespravedlivou sílu.

Harry se rozechvěle a trochu nervózně rozesmál.

"Hmm... takže to znamená, že můžu dělat cokoliv chci, hlavně když – neporuším magickou smlouvu? Můžu tě zcela ignorovat... Myslím tím úplně ignorovat, co mě přikážeš dělat?"

"Přikazoval jsem ti toho hodně?"

"Ne." -přiznal Harry. Uvědomoval si, že to je jen další důvod, proč musí být Severusovi vděčný. - "Ne, ale neodpověděl jsi na mojí otázku."

Lektvarista z Harryho nespouštěl oči. Díval se na něj vážně a soustředěně.

Odpověď rozhodně nezazněla hned. Harry se domníval, že Snape potřeboval čas, aby si promyslel to, co se chystal říci.

"Nejsi dítě, které by mělo být trestané. Jsi dospělý člověk, který se umí samostatně rozhodovat a také odpovídat za své jednání. Přesto se obávám, že nebudeme moci spojit své síly, pokud se mi nebudeš podřizovat a vycházet mi vstříc, abys mě potěšil.

Ale jsem si jistý, že tuto svou povinnost ignorovat nebudeš."

V těch slovech Harry zaslechl cosi důležitého. Severus mu věřil. Věřil a nepochyboval, že se Harry zachová správně, bez ohledu na to, jak to pro něj bude těžké a komplikované.

Poprvé za hodně dlouhou dobu Harry uviděl nějakou naději. Možná to bylo tou skutečností, že se přestal cítit sám. Myslel si, že po narozeninách zůstal sám a ve tmě – ale nebyla to pravda. Věděl i dřív, že se má o koho opřít – jen na to v té tmě zapomněl.

Ale teď si zase vzpomněl.

Nebo také možná teď všechno vypadalo nadějněji, když si uvědomil, že už nebude muset bolestně ignorovat svůj ranní stav. Konečně s tím může něco dělat.

Pochopitelně mezi tím co spolu mluvili, se Harryho erekce vytratila.

Ale zdálo se, že vrátit ji nebude tak složité.

Jenom při tom pomyšlení se Harryho penis zlehka napjal.

Mladík vstal z postele a mávnul rukou směrem ke dveřím do horních místností.

"Já... jo, máš pravdu, ohledně zkřížení sil a všeho toho. Ehm... myslím, že se osprchuji a udělám, co jsi navrhoval. Uvidíme se u snídaně. A ehm, co se týká jídla – myslím, že se nemusím u stolu chovat, jako když se neznáme. Můžeme spolu mluvit..."

"Jdi si do své sprchy."

Něco ve způsobu, jakým to bylo řečené, donutilo Harryho, aby sebou trhnul a cítil se zle. Možná to nebylo jen tónem ale i tou skutečností, že mladík věděl, jak moc si Severus přál, aby byli ve sprše spolu.

"Připojil bych se k tobě, kdybych... no... "

"To byl schopný snést." - dokončil trochu netrpělivě Severus, který prudce vstal a zahalil se do županu. Měl při tom trhané a nepřirozené pohyby. - "Ale to nedokážeš. Nelíbí se mi to, ale neviním tě kvůli tomu. Zvládneme to. Zatím nepochybně bude nejlepší, aby ses uspokojoval sám. Patrně se budu muset vyjadřovat jasněji, vzhledem k tomu, co sis do dnešního rána myslel. Chtěl jsem říci, že bys měl... "

Masturbovat. Jo vím, co jsi chtěl říci."

Severus udělal rukou pohyb, aby Harrymu ukázal, že může jít.

Pokud nechcete nechat komentář - nezapomeňte na hodnocení. Děkuji.