Madurare 040B

1. 07 2012 | 22.29

CAMBIARE PODENTES - MADURARE

Autor : Jordan Grant

Překlad : Hajmi 50

Kapitola 40B

Zlatíčka.

Dnes vás délkou kapitoly asi zklamu, ale ta příští, závěrečná část 40. kapitoly, je poměrně dost důležitá pro posun v ději.

Nechtěla jsem vám ji proto trhat uprostřed rozhovoru, nebo klíčových událostí. Takže jsem vás dnes trochu ošidila. Ale příště se opravdu můžete těšit.

Dnešní kousek věnuji všem, kteří napsali koment, a kterým já tímto moc děkuji. Jsou to:

Zuzana, Ekolisias, Gleti, Janpis, Patoložka, Grid, Belldandy, Saskya, Amo, Nade, Mája, Bacílek, Lebel,

Mononoke, Mambička , hadička, Sora a Animik. Díky vám stálice.

Pokračování bude 15.7. 2012

Kapitola 40 B

Sobota, 5. prosince 1998 - 9:01

Harry hodil noviny na stůl a tak prudce uchopil svůj šálek, že čaj vyšplíchl přes okraj.

Na jednoduchém bílém ubrusu se začala rozšiřovat mokrá skvrna.

"Špatné zprávy?"

"A kdy v poslední době byly nějaké dobré."

"Já vím, jak je těžké nic nedělat a jen čekat, až kouzlo dozraje, ale nemáme jinou možnost."

"No jo," – zabručel mladík.

Ranní čaj mu dnes připadal hořký.

Harry si do šálku přidal několik lžiček cukru a pak se téměř vyzývavě podíval na partnera.

Ale Severus zůstal zticha.

Vlastně už dost dlouho Harryho chování u stolu nekritizoval. Možná to bylo proto, že ve stále větší míře měli k diskuzi mnohem důležitější otázky.

"Tentokrát byli tři," – řekl Harry sklesle tichým hlasem.

"Věštec říká, že jedno z nich bylo dítě. Ach bože. Připomíná mi to moje vlastní dětství. Až na to, že tohle dítě nemělo štěstí a nepřežilo.

Najednou se Harryho ruce ocitly v teplém a pevném sevření.

"Nejsi za to zodpovědný."

"No jestli je to čas, co to zatracené kouzlo potřebuje, aby se dalo dohromady, pak jsme měli začít mnohem dřív. Myslím tím začít mít sex, a pak..."

"Ne!"

Harry si přejel rukou po vlasech.

"Jo, já vím, že by to možná nemělo žádný vliv. Jestli Podentes na to, abychom skutečně plně zkřížili síly, potřebuje například pět let, pak bych těm lidem a tomu dítěti nebyl schopen pomoci tak jako tak. Ale co když jeden, nebo dva měsíce mohly situaci změnit?"

Krátce se zasmál, jak ho bolelo suché hrdlo.

"Myslím, že za pár měsíců budeme vědět, do jaké míry jsem vinný. Protože to jsi nebyl ty, kdo se odmítal dát znovu dohromady a mít sex, že?"

Soudě podle výrazu Severusovy tváře, chtěl něco důležitého říci. Něco velmi důležitého.

Jeho tmavé oči byly upřené na mladíka, rty stisknuté do pevné linky, ale zároveň nevypadal rozzlobeně. Když promluvil, pocítil Harry téměř zklamání, jak obyčejná slova zazněla.

"Potřebuješ... potřebujeme změnu prostředí. Je to už chvíle, co jsme byli v Kolíně nad Rýnem.

Chtěl bys tam jet znovu? Nebo bychom měli jet někam jinam?"

"Zůstaneme tam přes noc?" -zeptal se zamračeně Harry.

Vzhledem k častým útokům Smrtijedů nechtěl opustit zemi na víc než několik hodin.

I když změna prostředí zněla velmi lákavě.

"Ne, jen na jeden den," -řekl Severus tak plynule, že se z jeho tónu nedalo poznat, jestli měl původně v úmyslu skutečně zůstat přes noc a změnil názor, když viděl Harryho výraz.

"A co zápas mezi Havraspárem a Nebelvírem?"

"Vynech ho." -řekl Severus a pustil mladíkovy ruce.

Harry rozčilením zalapal po dechu.

"Nemohu se ulejt. Je to moje práce."

"Vlastně není." Severus se napil svého čaje a postavil šálek na stůl.

"Nejsi vedoucím koleje a tak není tvou povinností sledovat všechny příslušné zápasy."

"Jsem trenér!"

"Ano, ale už jsi viděl hrát v soutěži všechny čtyři týmy. Nemusíš se zúčastnit každého utkání."

"Albus... "

"Dobře ví, že ti dluží volno za to, když jsi musel bez varování narychlo převzít Bryersonovy hodiny."

"No..." Harry se lehce kousl do rtu. Pokud mám být upřímný, chtěl jsem vidět jak nebelvíři havraspárce porazí."

Severus se na něj ostře podíval.

"Nezdá se ti, že bys neměl upřednostňovat jeden tým před druhým?"

"Jo, já vím," -usmál se Harry.

"Ale já to opravdu nedělám. Na to si studenti nemohou stěžovat. Jenže pro Nebelvír mám prostě určitou slabost - to snad chápeš. Možná bychom mohli odjet po zápase."

Pak se mladíkův úsměv ztratil.

Ovšem jestli chceš strávit v zahraničí opravdu celý den, můžeš mě to klidně přikázat, a já poslechnu. No kvůli té věci s podrobením."

"Té věci s podrobením," -opakoval zvolna Severus hlasem, který v mladíkovi vyvolával bouřlivou asociaci s bezměsíční nocí.

"Rozumím. Dobře, Harry, chci, abys jel se mnou do zahraničí dnes... po utkání."

"Nádhera." Harry se napůl postavil, nahnul se přes stůl a vtiskl rychlý polibek na Severusovy rty.

"Díky, Severusi. Takže, kde chceš sedět? Myslím, že tentokrát můžeme jít na profesorskou tribunu. Dnes nemusíš dávat najevo podporu svému družstvu."

V lektvaristových očích probleskl úsměv.

"Sednout? Proč, budu během celého utkání stát. V mé laboratoři. Budu pracovat na některých úpravách kostirostu, o které mě žádala Poppy Pomfreyová. Možná to zlepšení bude neproveditelné, ale výzva mně nevadí."

Harry se zasmál.

"Ne, ne, Severusi. Musíš přijít na zápas. Posledně to byla legrace. Mimochodem, použil jsem na nebelvíry tu výmluvu, jak jsi mě poradil, ale pak jsem si přál, abych jim raději řekl, že jsme přátelé. Pokud se dnes spolu posadíme, bude to všem hned jasné. A všichni si uvědomí, že se mi i minule líbilo dívat se s tebou na zápas."

"To jsou sice překrásné důvody, ale bohužel kostirost nepočká..."

Cosi v Severusově tónu - nebo možná v nečekaně hravém způsobu řeči - Harrymu napovídalo, že lektvarista má z jejich veselého škorpení radost. Zcela jasně se mu líbilo, že s ním Harry chce trávit čas a možná si taky přál, aby je všichni viděli spolu.

"Jak dlouho už ten kostirost čeká?" -zeptal se Harry s úsměvem.

"Hmm, pár let. Je to složitý lektvar a říkal jsem, že zlepšení nemusí být proveditelné. Ale je to dobrý projekt na práci ve volném čase. Kdyby se mi podařilo dosáhnout snížení bolestivosti při růstu nových kostí, mohl by se i ukázat jako docela lukrativní."

"Ale ty už nemáš tolik volného času, jako dřív."

Mladík se zvedl ze židle, obešel stůl a poklekl vedle Severuse tak, aby jejich tváře byly blízko sebe. Mohl se mu sice místo toho posadit na kolena, ale Harrymu to připadalo dětinské. Bez ohledu na to, že to už dřív udělal.

"Nyní máš partnera. Ne? A víkendy máme trávit společně. Je to součást... součást toho, jak se říká vztahu."

"Takže teď je to moje povinnost?"

To nebylo přesně tím, co měl Harry na mysli.

"Snažím se tím říct... Nechci, aby to jen na oko vypadalo, jako že se mi tvá společnosti zamlouvá. Protože mě se doopravdy líbí být s tebou. A je mi jedno, kdo to ví, nebo, co si kdo pomyslí. Já skutečně chci jít na ten zápas s tebou. Prosím!"

Severusův výraz tváře se naprosto změnil.

Jen na zlomek vteřiny, ale Harry by mohl přísahat, že v tu chvíli viděl v rysech muže čistou radost.

Pak zamrkal, a když se znovu podíval, výraz Severusovy tváře by se spíš dal popsat, jako normální partnerské potěšení.

"Dobře, jsme dohodnuti," -řekl lektvarista pomalu. - "Ale potom bude jen spravedlivé, když já vyberu místo, kde strávíme zbytek dne. Souhlasíš?"

"Dobře. Se mnou je vůbec jednoduché se dohodnout."

"S tebou to nikdy jednoduché není."

Harry nepochopil, co tím Severus mínil, ale neměl čas se nad tím zamyslet.

Následující věta ho naprosto vyvedla z míry.

"Mě také baví trávit čas s tebou."

Harry se zvedl z kolenou, sklonil se a políbil Severuse - tentokrát dlouze a doopravdy.

Teď už nebylo pochyb, že je mezi nimi všechno perfektní.

Harry nikdy v životě nebyl šťastnější, a Severus znovu a znovu každým svým činem dokazoval, že je mužem, kterému může věřit. Někdy se mu zdálo, že magie rituálu, kterým prošli, byla právě ztělesněním této důvěry.

Kdyby nad nimi, jako Damoklův meč nevisela - nutnost, co možná nejrychleji zkřížit síly - Harry by byl se svým životem docela spokojený.

Samozřejmě, pokud by začal přemýšlet nad svým osudem, nemohl být nadšený.

Nikdy by si nezvolil život v otroctví.

Ale teď se Severusem... Cítil, že tak žít může.

Může se smířit se svým postavením otroka, s tím, že nikdy nebude svobodný a nikdy nebude mít žádné z privilegií, které ostatní lidé pokládají za samozřejmost. Přesto může být... se svým životem spokojený.

Ano - i tak se to dalo říci.

Nicméně v tuto chvíli byl daleko od takového spokojeného stavu.

Počet úmrtí se každý týden zvyšoval a všichni čekali, že on to zastaví.

Harry cítil, jak se celý kouzelnický svět na něj se zatajeným dechem dívá, kdy udělá ten konečný krok.

Měl chuť vyběhnout ven a něco udělat. Cokoliv, jen aby se zbavil pocitu vlastní zbytečnosti.

Jak toužil po tom, poslat toho hadího zmetka do pekla a zabouchnout za ním navždycky dveře.

Šlo mu na nervy, že místo toho sedí v Bradavicích a nic nedělá.

To mu není podobné. Je přece Nebelvír.

Měl by bojovat a...

A co?

Zemřít během několika vteřin, protože nebyl připravený?

Není připravený.

Harry věděl, že ne. Nebyla to jeho vinna, když to ti zkurvení žurnalisti nevěděli a dál na něj házeli bláto.

Harry zvedl hlavu a viděl Severusův zpytavý pohled. Zajímalo by ho, jak dlouho se na něj muž díval.

"Zvláštní polibek."

"Jo," -odkašlal si Harry. - "Zatoulal jsem se v myšlenkách. Hmm... změna místa je asi opravdu dobrý nápad. Jen mi nezapomeň po celou dobu rozkazovat, jo. Je to důležité. Ať si na nás mudlové zírají. Je mi to jedno. Klidně můžou přemýšlet, jaký je mezi námi vztah."

"Budu se snažit," -řekl Severus vážným hlasem. Něco z jeho tónu zmizelo, ale Harry nedokázal přijít na to, co je špatně.

"Dobře. Pokud tedy ode mne nic nepotřebuješ, půjdu si trochu číst, abych se zabavil."

Poslední větu řekl téměř s nadějí v hlase, protože čím víc bude moci Severuse poslouchat - tím lépe. Jenže bylo velmi složité podřizovat se člověku, který se mu vůbec nesnažil rozkazovat.

"Jdi a čti si." -řekl Severus. - "Třeba nějakou knihu z mých erotických sbírek."

"Nemyslíš, že už jsem dost rozehřátý a vzrušený?"

"Mohl bys tam přijít na pár zajímavých nápadů."

Harry se usmál.

"Nepotřebuji další nápady. Vím, co se ti líbí."

Severus cosi nejasně zabručel, než se otočil a vyšel z místnosti.

Pokud nechcete nechat koment, nezapomeňte kliknout na hodnocení. Děkuji.