CAMBIARE PODENTES - MADURARE

Autor : Jordan Grant

Překlad : Hajmi 50

Kapitola 47A

 

Neděle, 27. prosince 1998 - 6:01

Jemný pohyb matrace vytrhl Severuse z hlubokého spánku. Převalil se, natáhl ruku po Harrym, ale narazil jen na prázdný vzduch.

Musel otevřít oči, aby se mohl rozhlédnout po pokoji. Když uviděl mladíka sedět vedle na posteli, Severus se uvolnil.

"Něco není v pořádku?"

Harry zavrtěl hlavou.

"Nevím, proč jsem si na to tuhle poslední noc nevzpomněl... nejspíš jsem byl příliš unavený, ale... nemyslíš, že by teď naše síly měly být plně zkřížené?"

Ta otázka vrátila Severusovy myšlenky zpět do předešlé noci. Všechny události mu znovu vyvstaly před očima.

Harry dole pod ním - a konečně to poprvé doopravdy dělá s radostí.

Severus dost dobře nemohl počítat předchozí situace, kdy mladík jen opakoval naučené pohyby a pokoušel se najít nějaký způsob, jak si to alespoň trochu užít.

Ne. Pokud šlo o něj, předešlá noc byla tím pravým začátkem jejich skutečného sexuálního vztahu. Takového, o kterém celou dobu snil.

Partneři - spojeni pevněji než jakákoliv jiná dvojice na světě. Usilující darovat radost jeden druhému.

Jenom ta samotná myšlenka způsobila, že se jeho penis začal nalévat krví.

Ale na to teď nebyla vhodná chvíle.

"Máš bolesti?"

Lektvarista udělal rukou pohyb, kterým ukázal na spodní část mladíkova těla.

Harry mu věnoval krátký, lehce podrážděný pohled.

"Jen trochu. To zvládnu. Nejsem... to je jedno."

"Nejsi holka?"

Severusovi bylo nepříjemné, že se znovu vrátili k tomuto tématu, ovšem tentokrát se alespoň Harry sám zarazil a větu nedokončil.

Skutečně, možná byl čas tu myšlenku už jednou provždy uzavřít.

"Harry, já si vzpomínám, jak jsi tuto noc vyvrcholil. Téměř jako fontána. Pokud si mohu být něčím jistý, tak tím, že ty určitě nemáš s dívkou nic společného. Vůbec nic. Absolutně."

Harry mu věnoval poloviční úsměv jedním koutkem úst.

"Jo. Já vím. Teď už jo. Opravdu. Vlastně ani nevím, proč jsem to říkal."

"Starý zvyk - myslím."

"Spíš jako ozvěna minulosti - nebo něco takového."

Mladíkův úsměv se rozšířil.

"Něco jsem si tuhle poslední noc uvědomil. Myslím tím něco víc, než jen že se mi může líbit i dolní pozice."

"Líbí. Líbí se mi." 

Harry důrazně přikývl, jako by ještě o tomto faktu chtěl přesvědčit sám sebe. Nebo to pro něj byl stále příliš překvapivý zvrat událostí.

"A jako další sis ještě uvědomil, co...?"

Jen náznak růžové se objevil na Harryho lícních kostech. Byl tak slabý, že se ani nedal nazvat ruměncem, ale Severus jej přesto zpozoroval. Pomyslel si, že se možná stal velmi dobrý v zachytávání těch nejmenších změn v rozpoložení a vzhledu svého partnera.

"No, přesně to samé, co jsi mi ještě před nedávnem říkal. Uhm... dvě poloviny jednoho celku, vzpomínáš"

Severus si nepotřeboval vzpomínat.

"Ano. Dva muži mohou tvořit dvě poloviny jednoho celku stejně dobře, jako muž a žena."

"Jo, tohle." Harry se zasmál. - "Chci tím říct, že minulou noc mě došlo, že... nevím... No prostě, že je jedno, jestli jsem nahoře, nebo dole, protože obojí je dobré. Myslím tím všechen ten sex, rozumíš?"

Ano, Severus rozuměl.

K tomu nebylo nutné nic dodávat, a tak jen přikývl.

Harry se na něj úkosem podíval.

"I když si stále myslím, že jsi mi měl nabídnout a nechat mě vyzkoušet horní pozici, mnohem dřív. Jak tě jen mohlo napadnout, že bych tě nechtěl?"

Severus ztuhnul. Bez diskuze na toto téma by se docela dobře obešel. Vlastně si ani sám nebyl jistý, proč čekal tak dlouho. Pokud se nad tím zamyslel, skutečně to vypadalo, jako naprostá pitomost.

Zejména s přihlédnutím k tomu, že právě on pro Harryho už navždy zůstane tím jediným možným sexuálním partnerem.

Jakmile si Severus uvědomil, že jeho strnulost může být zpozorována, snažil se co nejrychleji napětí v krku a ramenou zbavit.

"Možná se mi nelíbila samotná myšlenka, nabízet a dovolovat ti to. Vždycky jsem při milování dával přednost oboustrannému zájmu."

"Jo," -pokrčil rameny Harry. - "Měl jsem si o to říct. No to je jedno. Už je to pryč. Teď už je e-e-e... všechno v pořádku, ale patrně bych se měl přesto zmínit, že být nahoře se mi líbí stejně víc."

Poslední komentář byl pronesen s trochou nejistoty, jako by se Harry obával, že lektvarista jeho přiznání zrovna neocení. Ale ten jen místo odpovědi znovu jen pokrčil rameny. Kolikrát si už oba říkali « co je, to je ».

"Nedělej si starosti," -řekl a naklonil se, aby vtiskl lehký polibek na Harryho rty.

"Bude to v pořádku. Říkal jsem ti to."

"Skvělý," -odpověděl Harry. Protáhnul se a svaly na hrudi se mu zavlnily. Pomalu, líně vstal z postele jen aby se v plné výši znovu celý vypjal s rukama roztaženýma do stran a dozadu. Prohnul záda a jeho volně visící penis se zahoupal.

Nakonec se stejně obrátil tváří k Severusovi.

"Víš, že jsi ještě neodpověděl na mojí otázku? Jestli si myslíš, že se naše síly plně zkřížily?"

Severus tu otázku pokládal za čistě řečnickou. Pro něj to byla zcela jasná záležitost.

"Domnívám se že musely. Ano."

"Dobře. Rychle něco sníme a půjdeme do Komnaty nejvyšší potřeby..."

"Obávám se, že už jsme dosáhli jejích hranic. Pokouší se zabránit poškození hradu, ale tvá kouzla už nezvládá."

Mladík se zastavil na cestě ke spojovacím dveřím.

Severusův pohled se zastavil na jeho hýždích, které se mu dnes ráno zdály ještě lákavější než jindy - zejména teď, když věděl, jakou slast mu mohou přinášet.

"Jo. Vlastně jsem měl taky dojem, že jsme ji v poslední době trochu moc namáhali. Ale zkoušet mojí sílu někde jinde, by přece bylo nebezpečné, ne?"

Severusovi se také nelíbila představa předvádět Harryho novou, hrozivou sílu někde volně venku. Dokonce i se zaklínadlem utajení, to pokládal za zbytečné riziko.

Zamračil se a chvíli nad tím problémem přemýšlel.

"Na východ od hradu, hned za jezerem jsou podzemní jeskyně. Tam nás nebude nikdo rušit a navíc je to dostatečně daleko, aby cokoliv uděláš, mohlo hrad ohrozit."

Harry se rozhlédl po místnosti.

"Jo nechtěl bych ho zničit. Dokonce ani sklepení, ať to zní sebepodivněji. Tedy přinejmenším ode mne. Patrně si ani nedokážeš představit, kolikrát jsem chtěl vidět, jak jezero pronikne dovnitř a celé ho zaplaví. "

Harry se trochu usmíval - ty vzpomínky byly stále tak pošetile milé, i když z nich vyrostl.

"V každém případě bych asi nedokázal opravit všechno, co bych poškodil, že?"

"Domnívám se, že i s podvojnými silami bys mohl zjistit, že ničení je snadnější, než následné opravy."

"Jo to bych mohl..."

"Obzvlášť, jestli se ti na hlavu zhroutí střecha."

Harry zbledl, ale rychle se snažil ovládnout.

"Oh, tak silný nebudu, jak bych mohl?"

Severusův hlas klesl do hlubokého, sametového tónu, který se mladíkovi tak líbil.

"Ty nemáš ani představu, jaké potěšení jsem minulou noc cítil... "

Harry si olízl rty, jakoby to všechno znovu prožíval, ale pak potřásl hlavou a vytrhnul ze vzpomínek.

"Ne, chtěl jsem jen... zhroutí střecha hradu?"

Severus přešel na druhou stranu k němu a uchopil ho za předloktí.

"Moc, o které Temný pán neví, Harry. Staneš se čímsi, co kouzelnický svět ještě nikdy předtím neviděl."

Harry křečovitě polkl - jednou, dvakrát, než se mu podařilo hluše říci:

"Já nechci být « čímsi », Severusi. Vždycky jsem chtěl být... jen sám sebou."

Lektvarista si ho přitáhl k sobě.

Trochu ho překvapilo, že Harry nebyl víc vzrušený vyhlídkou na další testování svých sil. Doposud přistupoval ke zkoumání svých nových rostoucích schopností s nadšením. Zřejmě považoval šanci na vyzkoušení plně zkřížených sil za něco spíš znervózňujícího.

A možná plným právem, vzhledem k tomu, co Severus napsal v synopsisu. O tom, jak budou lidé na Harryho pohlížet se strachem a nedůvěrou. Jak ho budou mnozí považovat za dalšího Temného pána.

Nebo někoho ještě horšího.

Severus přejel dlaněmi mladíkova holá záda pohybem, kterým se snažil nabídnout veškeré uklidnění, jaké jen mohl.

"Nenechám tě ztratit sám sebe, Harry. Slibuji. A jestli magický svět zachvátí vlna paniky, až si uvědomí, jakou silou vládneš, dobře... zdoláme ji společně."

"Společně, jo. Beztak nemám na výběr, že? Stejně nic jiného nemohu dělat."

* Stejně nemohu počítat s nikým jiným * -to bylo to, co podle Severusova mínění chtěl Harry říci.

Určité Severusově části, se takové pomyšlení dokonce líbilo. Merlin mu mohl dosvědčit, že v tomto směru viděl jen malý užitek z Harryho kamarádů, které pokládal střídavě za nudné a rozčilující.

Ovšem to, co chtěl Severus, a co Harry potřeboval, byly dvě naprosto odlišné věci.

Nebo možná taky ne, hlavně od doby, kdy Severus ze všeho nejvíc začal chtít, aby s ním byl Harry šťastný.

A pokud ne šťastný... tak alespoň spokojený.

"Tví přátelé budou vždycky stát na tvé straně," -prohlásil a sevřel Harryho v náruči ještě těsněji.

Na kůži ucítil závan, jak mladík prudce vydechl.

"Myslíš, že budou. Nazval si je « možné vyjímky z všeobecné hysterie »."

"Ano, ale v nedávné době jsem ti řekl, že jsou mnohem lepší, než jsem si o nich dřív myslel. Ti dva s tebou rozhodně zůstanou, bez ohledu na to, co by kdokoliv jiný říkal."

* A pokud náhodou ne, budou se zodpovídat přímo mně *, -dodal už jen pro sebe v duchu Severus.

"Ron a Hermiona jsou ohromní. Dobře," -řekl Harry a trochu se uvolnil.

"No v « Denním věštci » stejně pracují jen cvoci. Ale už jsem si zvykl, že na mě mají věčně spadeno. Zatím jsem to vždycky přežil."

* Jestli tě tentokrát začnou otravovat, můžeš nechat spadnout klidně jejich střechu. Nebo nechat zmizet celou budovu. Nemluvě o nich samotných... * - prolétlo Severusovi hlavou. Ale nic podobného říci nahlas nehodlal.

Proč taky. Harrymu by to rozhodně nepomohlo, aby se cítil lépe.

"Dobře. Jdu se obléknout a pak se vrátím dolů na snídani."

"Proč bych se nemohl obléknout já, a připojit se k tobě na snídani nahoře," -zeptal se Severus a pomyslel si, že by se podobný návrh mohl Harrymu zalíbit.

Nakonec « dvě poloviny jednoho celku », to se nemuselo týkat jenom sexu.

Na začátku se pokoušel, aby si mladík zvykl, že jejich svazek nikdy nebude rovnocenný. Jenže i když to technicky vzato byla pravda, oni se podle toho nemuseli řídit. Dokonce ani nemohli - pokud měl Harry úspěšně zvládnout svůj úkol a nakonec spokojeně žít se Severusem po zbytek svého života.

Harry opravdu vypadal návrhem potěšený. Vlastně mimořádně potěšený.

"Skvělý. Objednám něco speciálního. Skutečně bychom měli oslavovat. Myslím tím, že i kdyby se naše síly ještě úplně nezkřížily, už není pochyb, že to dokážeme."

"Ano, něco speciálního," -přitakal Severus.

Osobně pokládal za nepravděpodobné, že by jejich síly potřebovaly víc času k plnému dozrání.

Zatím se vždycky každý nový krok v jejich vztahu projevil odpovídajícím nárůstem síly Harryho kouzel.

Ale teď - po poslední noci - potom co viděl Harryho orgasmus, cítil sevření Harryho svalů kolem svého penisu - teď, když věděl, jak vášnivým a nadšeným submisivním partnerem pro něj Harry bude...

Severus si nedokázal představit větší radost a slast.

Nezapomínejte, prosím na hodnocení. Děkuji.