4. 10 2010 | 20.03
HLOUBKY ZIMY
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola 11 - Oheň
Kapitola jedenáct
-
Oheň
-
Čtvrtek proběhl klidně, i když Harry cítil uvnitř rostoucí strach, kdykoli si vzpomněl na dnešní večerní rande s Monou. Opravdu s ní nechtěl jít na večeři. Cítil se jako tenkrát, když poprvé potkal Ginny Weasleyovou, která na něj celé tři roky nepřestala dělat zamilované oči.
Přemýšlel, co asi dělá nyní. Možná je vdaná za Nevilla. Nakonec, začali spolu chodit během Harryho a Nevillova šestého ročníku, ale Harry si dokázal vzpomenout jen na málo událostí, které se staly po Ronově smrti. Příliš si z toho co se dělo v Bradavicích po té události nepamatoval.
A ani si pamatovat nechtěl.
-
Harry spěchal domů na oběd s koupeným jídlem pro sebe a Draca. Čínu, smaženou rýži s trochou kuřecího masa, o které si oba mysleli, že chutná natolik dobře, že stojí za to si ji dát ještě jednou. Harry hlídal Dracův talíř, aby viděl, kolik toho blondýn sní, ale opět toho nebylo moc. Draco si všiml jak ho sleduje, ale protože si Harry pamatoval jejich hádku z minula, moudře se rozhodl, že raději nic neřekne. Počká pár dní, nebo týden, jestli se Dracovy stravovací návyky zlepší.
-
Na univerzitě se Harry bavil s Dariem a Myrou. Vesele vysvětloval, jak moc se Draco každý den zlepšuje. Myra si stále myslela, že by Draco měl dostat medaili za to, že Harryho donutil koupit si nové oblečení.
"Můžu se dnes večer stavit?" zeptala se. "Ráda bych ho znova viděla, když je teď už vzhůru."
"Jo, já taky," souhlasil Darius. " Protože je poslední dobou to jediné, o čem povídáš."
"Jste vítáni, ale mohli byste přijít spíš zítra? Já - no, nejsem dneska večer doma."
"Nějaký žhavý rande?" zeptal se okamžitě Darius.
"No spíš jen rande," zamumlal Harry a Darius na něj zíral.
"Ty máš rande? S kým?"
"S jednou dívkou. S Monou. Je milá, předpokládám," pokrčil Harry rameny a vrazil ruce do kapes.
-
"Nevypadá to, že jsi tou schůzkou nadšený," řekla Myra, když si všimla Harryho tónu.
"No nevím." Harry se přinutil k úsměvu. "Možná to bude fajn. Takže můžete přijít zítra. Vlastně proč byste oba nepřišli zítra večer a nepovečeřeli s námi?"
"To bude skvělý. Je to už týdny co jsme podnikli něco společně," nadchla se Myra.
"Jo. A z nějakého důvodu to vypadá, že naše společné veselé večery přestaly právě ve stejnou dobu, kdy se ten tvůj Draco zjevil ve tvém životě," zašklebil se Darius.
"Hm, no to si můžeš myslet." Harry vyplázl na Daria jazyk a ten mu to oplatil. Myra protočila oči a zamumlala něco o tříletých dětech předtím, něž je popadla za předloktí a táhla je na následující hodinu.
-
Harry dorazil domů v půl šesté. Bylo to asi hodinu a půl předtím než se měl před kavárnou setkat s Monou.
Draco seděl na gauči a sledoval MTV.
"Draco?"
"Ano?" pomalu se zeptal.
"Em..."
"Nestůj mi před televizí a nenapodobuj rybu na suchu, Pottere - prostě to řekni, ať se můžu dívat dál."
-
"Co si mám vzít na sebe?" vyhrkl Harry a tváře mu zrudly.
Draco pomalu přesunul svůj zrak z televize na Harryho. "No jo. Ty máš dneska večer to rande," zašklebil se a Harry si nebyl jistý, jestli se mu ten pohled líbí. "A nevíš, co si máš vzít na sebe. Dobrá tedy - jaký vzkaz jí tím chceš dát?"
"Vzkaz?"
"Ano Pottere, vzkaz. Je to *Chci s tebou mít sex na stole v téhle restauraci*?" Harry udělal obličej. "Zřejmě ne. Tak to odzvonilo koženým kalhotám. Zatraceně. Dobrá co tedy - *mám o tebe zájem, ale chci to vzít pomalu*?"
Harry zavrtěl hlavou: "Ne."
"Takže je to *Chci se s tebou přátelit*?"
"No - možná?" řekl Harry.
"Nebo je to *Dělám to proto, že jsi o to žebrala a po tomhle večeru s tebou nechci mít nic společného*?"
-
"Err- to je ono," odpověděl Harry a cukl sebou nad tím, jak to znělo.
"Dobrá," přikývl Draco. "Pak ti doporučuju vzít si něco z tvého starého oblečení." Když viděl Harryho zmatenou tvář pokračoval. "Jestli si vezmeš něco z toho oblečení, co jsem ti vybral, bude z tebe slintat a nebude záležet na tom, co řekneš nebo uděláš - prostě to nevzdá. Ale pokud si vezmeš svoje staré oblečení, pravděpodobně se s křikem otočí a uteče opačným směrem, pokud má nějaký pud sebezáchovy."
"No vážně tedy dík Malfoyi," načertil se Harry.
"Nemáš zač," usmál se na něj Draco, než otočil pohled zpátky k televizi. "A teď mi dej pokoj, chci se dívat na MTV."
"Koukáš na MTV celý den!" křičel rozzlobeně Harry.
Draco odvrátil pohled od televize na tak dlouho, aby zvedl obočí a zeptal se:
"No a co?"
"Ty... proč...Oh, nezajímá mě to. Cokoliv. Já jdu."
"Věděl jsem, že dříve nebo později řekneš něco vážně zajímavého."
Harry skoro neodolal, jakou měl chuť vypláznout na něj jazyk, ale vzpomněl si, že tohle je Draco se svými aristokratickými manýry. Tohle není Darius, který měl jen aristokratickou sumu peněz na svém kontě. Místo toho jednoduše rozhodil rukama a opustil pokoj.
-
I přes Dracův návrh, aby si vzal něco ze svých starých věcí, Harry cítil povinnost pokusit se obléci hezky. Tak si vybral nové džíny a propínací bavlněný bílý svetr - obě věci pro něj vybral Draco. Pokusil se učesat, ale vlasy mu zůstaly stejně rozježené, jako vždy. Když se vrátil do obýváku, Draco se na něj podíval se zvednutým obočím.
"Myslel jsem, že jsi říkal, že na ní nechceš udělat dojem," poznamenal.
"Nechci! Jen prostě - určitě se oblékne a - no, bylo by tu hloupé pokud bych - ."
Draco protočil oči. "Jseš patetickej, Pottere."
"A ty jsi neslušný."
"Skvělá urážka, opravdu."
Harry na to reagoval tím, že vypnul televizi a opustil pokoj s úšklebkem, který udělal na Draca. Ten za ním začal křičet. "Hej! Já jsem se na to koukal, Pottere! Pottere!"
Po pár minutách Dracova křiku se nad ním Harry slitoval a opět televizi zapnul. "Šťastný?"
Draco se na něj jen díval.
V šest padesát Harry odešel. Jeho obavy rostly s každým krokem, který udělal.
-
Mona čekala před kavárnou. Harry musel uznat, že vypadá hezky. Dlouhé tmavé vlasy měla rozpuštěné a v hustých pramenech jí padaly na úzká ramena. Tváře měla rudé, ale jestli to bylo důsledkem zimy nebo rozpaků, to Harry netušil. Měla trochu víc makeupu a džíny jí visely příliš nízko na bocích, ale i přes to vypadala dobře. Protože věděl, že se na něj snaží udělat dojem - byl natvrdlý co se týkalo děvčat, ale ne úplně - usmál se na ni, když k ní došel a řekl: "Vypadáš hezky."
Její červené tváře zrudly ještě víc a prohlížela si zem, jako by to byla ta nejzajímavější věc na světě. "Díky," zamumlala.
"Tak kam půjdeme?" zeptal se Harry.
"Nedaleko je mexická restaurace, Jmenuje se Cantina," navrhla Mona a rychle dodala: "Pokud máš rád mexické jídlo, myslím. Pokud ne, pak můžeme zajít jin -."
Harry jí přerušil. "Mexická kuchyně je fajn."
Šli vedle sebe v nepříjemném tichu. Mona se pokoušela přilít na něco, co by řekla a Harry se pokoušel vymyslet, jak odejít po večeři co nejdříve, aniž by tím zranil Moniny city. Pocit obav v něm opět začal sílit.
-
Restaurace byla malá a příjemná. Bylo plno, přestože byl čtvrtek a ne víkend. Harry si pomyslel, že to je dobré znamení a podle toho jídlo bude dobré. Na začátek si objednali salát, pak si Harry vybral fajitas a Mona enchiladu k hlavnímu chodu.
"Tak," začal Harry. Nepříjemné ticho trvalo již příliš dlouho. "Jak to jde v práci?"
"Docela dobře." Lehce se na něj usmála. "Je to namáhavé, ale lidé, se kterými pracuji jsou fajn."
-
Harry kývl, přemýšlel o tom, co mu řekla. Konverzace vůbec neprobíhala dobře. Mona se střídavě dívala na své ruce nebo stůl a nebo zírala, naprosto fascinována, na Harryho. Salát byl velmi dobrý a byl také tématem jejich dalšího hovoru. Harry přemýšlel, jestli neměli raději jít do kina - i když tam by se možná chtěla líbat. Harry potlačit otřesení nad tou myšlenkou. Byla hezká, ale Harry k ní nic necítil.
Místo toho zjistil, že si přeje, aby to byl Draco, s kterým večeří. Možná by uráželi jeden druhého každým slovem, které by vyslovili, ale alespoň by se jejich konverzace a diskuse nikdy nezastavily na mrtvém bodě. A pak by nenastalo to nepříjemné ticho...
"Ty nemáš ráda rajčata?" zeptal se Harry a skoro si vlepil pohlavek za tak hloupou otázku, ale prostě ho nenapadlo nic lepšího.
"Hm, ne," přiznala Mona a začervenala se. Oči měla opět upřené na stůl.
Další pauza a Harry pak položil další otázku. "Co budeš dělat, až odejdeš z kavárny?"
Podívala se na něj. "No, právě jsem tam nastoupila, ještě nechci odejít. Většinou řeším věci až nastanou. Prostě den po dni."
"To je dobrý způsob života."
-
"Co děláš ty? Kromě toho, že píšeš knihy, myslím?"
"Chodím na univerzitu. Studuji angličtinu. V podstatě jen proto, abych nějak zaplnil den."
"Je to něco, čemu by ses chtěl věnovat hlouběji?" Vypadalo to, jako by si hrála na novinářku. Byla v tom dobrá, ale Harrymu to přestávalo být příjemné.
Chtěl odejít - něco tu bylo špatně.
Ten pocit obav neměl nic společného s Monou, uvědomil si Harry. Bylo to něco jiného...
"Ani ne," odpověděl roztržitě. "Je to jednoduše něco, čím se teď zabývám."
Zamyšleně kývla. "Píšeš ještě?"
"Ano, příští kniha má vyjít na podzim."
"O čem je? Jestli ti nevadí, že se ptám."
"Popravdě ti to nemůžu říct,.. nesmím."
-
Harry se snažil, jak nejlépe uměl, aby spíše věnoval pozornost Moně, než narůstajícímu pocitu čisté hrůzy kolem žaludku.
"Oh," řekla a podívala se na hodinky. Pokoušela se, aby to vypadalo nenápadně. Harry uvažoval, jestli také nemá tu samou potřebu odtud odejít, jako on. Pak to ale zavrhl, když si uvědomil, jak naléhala, aby spolu šli ven.
"Potřebuji jít na toaletu, promiň," omluvila se náhle.
-
Harry sledoval, jak odchází. Svou večeři měl dojedenu, ale roztržitě si pohrával s kuličkou zeleného pepře. Chtěl vstát a odejít domů. Přetáhnout si deku přes hlavu a zaspat ten hrozný pocit, který měl. Byla to jen síla vůle, díky níž stále seděl, ale vyžádal si účet. Dumal nad tím, jestli si útratu rozdělí nebo se očekávalo, že bude džentlmen a zaplatí celou. Klidně by to udělal, ale ženy v dnešní době chtěly být nezávislé a platit samy za sebe. Prostě se zeptá, rozhodl se.
-
PRÁSK!!
-
Stoly v restauraci se mírně otřásly. Voda v Harryho a Monině skleničce se rozhoupala, ale nevylila. Harry se postavil, až se jeho židle převrátila.
Co to sakra bylo?
Nějak věděl, že o tom to celé bylo. To byl důvod jeho hrůzy. Hodil na stůl peníze a vyběhl ven. Obrovský oblak kouře stoupal vzhůru po tmavé obloze. Harry se rozběhl směrem ke svému bytu, všechny myšlenky ho opustily. Vytáhl telefon z kapsy a vytočil číslo domů. Držel telefon u ucha a zoufale si přál, aby to Draco zvedl. Bezúspěšně. Telefon jen zvonil a zvonil.
Řekl si, že Draco je prostě jen daleko od telefonu. Ta exploze nebyla v jeho apartmá.
Jak běžel ulicí, začalo se mu dýchat hůř. Těsně se vyhýbal autům, která jela po silnici. Skoro si nevšímal svého okolí. Jen toho, že jak se žene blíž a blíž ke svému domovu, blíží se také blíž a blíž k tomu velkému oblaku kouře -
-
Zabočil za roh a úplně ztuhnul, zíral na budovu, které plameny olizovaly kamenné stěny.
"O můj bože. Ne..."
-
Opět se rozeběhl. Zdálky bylo slyšet sirény hasičů, kteří se blížili. Harry otevřel dveře vedoucí do budovy. Vyvalil se z nich kouř a vyběhla žena. Harry v ní poznal jednu svou sousedku. Oči se mu náhle rozšířily. Uvědomil si, že Dracův život nebyl jediný, který byl v ohrožení. Skoro si ho nevšimla a on pokračoval dál dovnitř budovy, ještě pevněji rozhodnutý najít Draca. Kouř zaplnil chodbu a pálil ho v očích. Těžko se mu dýchalo.
Harry doufal, že hasiči přijdou brzo. Sirény byly slyšet mnohem blíž. Sundal si tričko a držel si ho přes pusu a nos, aby mohl lépe dýchat. Druhou rukou hledal v kapse klíče od bytu. Dostal se do třetího patra a zakřičel "Draco!" přes zavřené dveře, jak se je třesoucíma rukama pokoušel odemknout.
Trvalo to deset sekund - celou věčnost - než Harry dokázal zasunout klíč do zámku, otočit jím a otevřít dveře.
"Draco!"
-
Uvnitř bytu bylo kouře méně než na chodbě. Předsíň celá hořela, tapety byly dávno na popel a oheň teď pracoval na tom, co bylo pod nimi. Po zemi se povalovaly střepy, byly z jednoho obrazu, který měl Harry pověšený na stěně. Harry se pohyboval rychle, ale opatrně. Koupelna a jeho ložnice byly kompletně v plamenech.
"Draco! Kde jsi?!"
-
Pak Harry zaslechl slabé zakašlání. Rozběhl se za zvukem.
Draco ležel na zemi v obývacím pokoji zakrvácený a špinavý od sazí a kouře. Kašlal při každém nádechu, jak se pokoušel dýchat. Kalhoty mu hořely, Draco se je snažil uhasit, ale marně. Na tváři a na rukách měl krev, která se mísila se sazemi. Plameny olizovaly stěny a oheň se rychle šířil.
"Harry...." zašeptal bolestivě a ochraptěle. "Proč-"
-
Harrymu se rozšířily oči nad tou otázkou. Proč tu byl? Jak by mohl nebýt? Opravdu si myslel, že by Harry -. Zarazil se, to pomyšlení ho tak zarmoutilo - a zabíralo moc vzácného času. Místo toho roztrhl tričko, které měl u úst. S jednou částí uhasil oheň na Dracových džínách. Pod nimi bylo vidět spálenou pokožku. Pak pokračoval tím, že druhou část Dracovi dal na ústa a uvázal kolem hlavy, aby mohl lépe dýchat.
"Tak, dýchej přes to -"
-
Právě v tu chvíli se něco odlomilo ze stropu a udeřilo to Harryho do zad. Vykřikl, když mu to spálilo nahá záda. Před očima se mu objevily hvězdy, jak mu bolest projela celým tělem. Nakonec mu hořící troska spadla ze zad, Harry těžce oddechoval bolestí. Celý se třásl, když se pokoušel postavit na nohy.
"No tak pojď, Draco," tahal druhého muže. "Musíme odtud."
Podle blízkosti sirén poznal, že hasiči dorazili. V ten moment začal kašlat a dusit se, už dýchal těžký a jedovatý kouř příliš dlouho. Draco také kašlal, dech se mu zadrhával v krku, ale zvedl ruce a objal kolem krku Harryho, který ho zvedal.
Harry sykl bolestí, jak se ozvalo zranění na zádech.
Náhle se ozval velmi hlasitý zvuk praskotu. Něco v budově se začalo poddávat plamenům.
-
Svět se pod Harryho nohama začal rozpadat. Pokoj se naplnil černým kouřem a on si nemohl lehnout na zem, když měl v náručí Draca. Stejně podlaha také hořela, takže na tom nezáleželo. Bude se muset dostat na balkon, protože cestu na chodbu nyní blokovaly plameny. Po schodech cesta ven nevedla. Všechny únikové cesty, až na tu k balkonu, byly nepřístupné. Budou muset skočit.
-
Harry udělal několik nejistých kroků k balkónovým dveřím. Skoro upadl, když se plameny roztančily kolem něj. Nohavice mu začaly hořet. Žár dosáhl k pokožce a Harry si nemohl pomoct jinak, než že vykřikl bolestí.
Klika od dveří byla také rozpálená, prakticky se nedala uchopit. Uvědomil si, že dveře bude muset vykopnout. Tak, jak si mohl dovolit s Dracem v náručí, zvedl spálenou nohu a s tlumeným výkřikem kopl do dveří. Znovu a znovu do nich kopal, zuřivost, bolest a zoufalství ho úplně ovládly. Mezi křikem kašlal a dusil se jedovatým kouřem. Konečně ze dveří moc nezůstalo a Harry mohl prolézt dírou, kterou v nich udělal. Draco mu bezvládně visel v náručí. Neodvážil se podívat na něj, aby nezjistil, že je Draco v bezvědomí - nebo něco horšího.
-
Noční vzduch - i když naplněný kouřem - byl pro Harryho úplný zázrak. Dole na ulici stály hasičské vozy a hasiči.
"HEJ!" zakřičel na ně. Přál si, aby na ně mohl zamávat a přitáhnout tak jejich pozornost, ale držel v náručí Draca. "HEJ! PROSÍM POMOZTE!"
Opět zakašlal, plíce se mu bolestivě stáhly.
Pak se jeden z mužů dole podíval nahoru. Rychleji, než Harrymu připadalo možné, ale přesto se mu to zdálo jako věčnost, když mu plameny olizovaly záda, mu muži dole naznačovali, aby Draca pustil, že ho chytí.
Harry polkl, ale věděl, že tu není jiná možnost.
Dal dohromady poslední zbytky sil, zvedl Draca přes zábradlí - muži dole čekali. Se zavřenýma očima pak blondýna pustil.
O vteřinu později otevřel oči a viděl, jak muži dole Draca chytili. Přítomný doktor ho začal prohlížet a muži nyní naznačovali Harrymu, že má skočit. Harryho nohy se třásly, jak se snažil přelézt zábradlí, aby mohl skočit. A pak, právě když se ke skoku odhodlal...
-
TŘESK!
-
Svět se otřásl a plameny ho již neolizovaly, ale obklopovaly. Vytvořily svět bolesti a žáru. Srazily ho ze zábradlí. Jako by se propadl do bezedné propasti...
-
-
Pokračování příště.
Pokud nechcete nechat koment – prosím, alespoň napište hodnocení. Děkujeme!!!