6. 06 2010 | 20.20
CAMBIARE PODENTES - INVOCARE
Autor: Jordan Grant
Překlad: Hajmi50
Kapitola 42B
Kapitola 42B
"Budeš muset trénovat všechny čtyři týmy, bez jakéhokoliv nadržování, " upozornil ho suše lektvarista.
"Včetně Zmijozelu."
---
Harry bezstarostně mávnul rukou, a okamžitě ji zase spustil. Sakra. Bude muset zacházet s nedávno zhojenou rukou trochu opatrněji.
"Bez obav, umím být spravedlivý. Na rozdíl od... no, to je teď vedlejší."
"Bohužel tvůj plat půjde rovnou na můj účet," pokračoval Severus. " Jinak by ceremoniál považoval tohle zaměstnání za tvou nezávislou práci. Věř, že nejmíň ze všeho se chceme seznámit s povahou trestů, které používá Podentes.
---
Harry se zamračil a jeho euforie se trochu zmenšila. Ne kvůli penězům, ne. S představou, že nikdy nebude mít žádný vlastní majetek, se už smířil.
"Ale samotná práce... jseš si jistý, že je dovolená?"
"Dřív než jsem udělal tohle rozhodnutí, provedl jsem důkladný průzkum." Severus si přehodil nohu přes nohu a pokračoval:
"Cambiare Podentes - je velmi starobylý obřad. V našich předpokladech se nepochybně můžeme spoléhat a vycházet z existující představy a chápání otroctví v té době. V antické kultuře otroci často zastávali odpovědné funkce. Někteří z nich dosahovali skutečných profesionálních úspěchů v oblastech vyžadujících špičkové vědomosti a vzdělání v oboru. Pochopitelně veškerý výnos z jejich práce šel do kapsy jejich majitele. A tak to bude i v našem případě. Ve skutečnosti, budeš vydělávat pro mne, svou službou v Bradavicích."
---
Harry si neklidně kousal rty. Pracovat by bylo ohromné, ale jen v tom případě, pokud nepřijde o ochranu Cambiare Podentes. Bylo by lepší prožít celý život ve sklepení, než riskovat, že bude znovu bezmocný a bezbranný.
"Ale já si dobře pamatuji, že synopsis, se jednoznačně vyjadřoval proti tomu, abych pracoval."
Severus pokrčil rameny.
"Byl jsem rozhněvaný, když jsem ho psal, to přece víš. Harry, hlavní je, že budeš bezpodmínečně závislý na mě, ve všech životně důležitých aspektech – a to se nezmění. Uvědom si, že práce – je vlastně podstatou otroctví. Dělal by sis také starosti, pokud bych ti řekl, že veškeré tvé povinnosti budou spočívat v krájení tlustočervů?"
---
Harry měl na tváři grimasu, když odpovídal:
"Ano, ale tobě by tyto výsledky mé činnosti přišly vhod, ne?"
"Podle tebe čas, který strávíš zdokonalováním svých schopností v obraně, budu považovat za zbytečně promarněný?"
"To jen... prostě to vypadá míň... spojené s rituálem, to je všechno."
"Chceš říct – míň podobné otroctví?"
Harry s úlevou přikývnul – ano, Severus ho dobře pochopil.
"No právě."
"Tvé otroctví bude mít přesně takovou podobu, o jaké rozhodnu já, a jestliže ti dám souhlas k takovému způsobu života... "
---
Úleva, kterou mladík před chvílí cítil, se vrátila desetkrát silnější. Harry si nakonec uvědomil pravdu. Všechno bude v pořádku, konečně si tím byl jistý. Severus to dokonale promyslel, nehledě na to, že věnoval pozornost i Harryho vlastním přáním.
"Děkuji ti," zašeptal, protože pocit dušení se vrátil. - "Já... já... myslel jsem, že můj život bude naprosto hrozný, a teď se dozvídám... tohle všechno. S – svoje pokoje, s - svojí práci... "
Severus se zamračil.
"Ceremoniál čte pocity, bude lepší změnit své myšlení a držet se správného pohledu, Harry. Žiješ u mně. Tyto pokoje jsou jen pokračováním mých dolních pokojů. Sice je moc často nevyužívám, ale pochopitelně je vlastním plným právem."
"A práce – je pouze mé plnění tvého přání a vytvoření dodatečného přijmu pro tebe – rozumím." ujistil ho Harry utírající si oči. Mrkáním se snažil zadržet slzy. Těžko se mu dýchalo, ale překonal i to a dodal:
"Ne, opravdu to chápu. Ale stejně – děkuji, Severusi."
---
Lektvarista natáhnul ruku, vzal Harryho pravou dlaň do své a pohladil jí.
"Celá ta situace je velmi složitá, Harry. Pro nás oba. Doufám, že to chápeš. Ale my najdeme způsob, jak tím projít.
Ve čtvrtek se staneš mým otrokem, proto se snaž tohle zapamatovat. Nechci tě dělat nešťastným."
---
Potom všem, co se stalo, si Harry nemyslel, že by něčí dotek mohl být znovu tak příjemný... určitě ne potom, co s ním dělali Bole a Talmadge. Ale na druhou stranu, Severus se dotýkal pouze jeho dlaně a... ničeho jiného. Harrymu to opravdu bylo příjemné. Dusivý pocit se sice zkoušel vrátit, ale mladíkovi se ho podařilo zahnat.
---
Severus něco říkal...
*Nechci tě dělat nešťastným.*
---
Ale vždyť přesně to udělal, ne? Nechal ho celou tu dobu věřit, že Harryho život bude hrozný.
Byla to lež... no nebo něco na ten způsob... na tom už nezáleží. Zamlčel a utajil Harrymu tak zoufale potřebnou informaci. Stejně jako tehdy, když se neobtěžoval prozradit, že Harryho považuje za přitažlivého a nechal ho věřit, že je mu ve skutečnosti fyzicky odporný.
Rozhodoval za Harrryho, co musí vědět a co ne.
Jak se mu to protivilo, měl toho všeho po krk. A když si uvědomil následky... mladíka popadl vztek.
---
"Proč jsi mi neřekl dřív, že přece jen budu pracovat?" vykřikl najednou a vytrhnul Severusovi svojí ruku takovou silou, že se křeslo naklonilo.
"Dal jsi mi na vědomí, že moje existence bude nesnesitelná. Donutil jsi mě, abych si myslel, že budu muset celé dny trávit ve sklepení a prát tvoje ponožky, nebo dělat něco podobného.
Samozřejmě pokud nebudeme v posteli."
Ne tohle doopravdy nebyly slzy. Jednoduše mu vzteky slzely oči. Kašlal na kapesník, který mu Severus podával. Měl chuť ho chytit a hodit lektvaristovi do tváře – nebo do ohně.
---
"Nikdy bych nezůstal v Londýně, kdybych věděl, že všechno bude v pořádku." křičel a ignoroval nataženou ruku s kapesníkem.
"Nikdy bych ne z-z-z-z... Bellatrix, ne-nesvíjel se pod Cruciatem – tak dlouho, dokud jsem se nezačal modlit o smrt! A určitě bych nestrávil celý den se zlámanou rukou a čouhající kostí, v-všem na očích!"
Severusovy rty zbledly zlostí. Promluvil se stěží zadržovaným hněvem.
---
"Není moje vina, že jsi dal přednost Londýnu, před bezpečím v domě svých příbuzných!"
"Cha, bezpečí u příbuzných! Moc vtipné – opravdu směšné. Ale já jsem tam vůbec nechtěl jet – vzpomínáš? Jenže ty jsi na tom trval" Harry se natáhnul a vytrhnul z lektvaristovy ruky kapesník a hlasitě se vysmrkal.
"Proč mě to podle tebe asi tolik táhlo do Londýna?! Zvlášť když jsem se chystal žít jako krtek s člověkem, který se odmítl byť jen se mnou navečeřet v restauraci!"
Severusův hlas se podobal hlubokému zasyčení.
"Co tím myslíš?"
---
Harry znovu těžce lapal dech, ale pokračoval.
"Vždyť jsem tě o to prosil! Dokonce jsem nabízel, že sám zaplatím! A ty jsi prohlásil, že si můžu objednat norské jídlo do sklepení, jestli po něm tak toužím.
Severus pohrdavě zkřivil rty.
"Opravdu mi chceš tvrdit, že kdybych tehdy s večeří v Norsku souhlasil, nic by se nestalo?"
"Nevím!" zařval Harry a zkřížil ruce na prsou.
Zahojená ruka ho strašně bolela, ale to mu teď bylo jedno.
"Vím jen, že jsi mě tím donutil věřit, že po rituálu do konce života neuvidím slunce! To bylo nesnesitelné! Potřeboval jsem, alespoň ten poslední kousek svobody, takže si můžeš představit mojí reakci, když mi strýček oznámil, že předělali můj bývalý pokoj a zlikvidovali všechny mé stopy v jejich domě? V Surrey po mě žádné věci nezůstaly a tak jsem neviděl, žádný důvod, proč tam jet – ani ten nejmenší. Proto jsem odešel! Neměl jsem v plánu dostat se do spárů smrtijedů! Nechtěl jsem, aby mě... "
---
Harry raději rychle zmlknul, aby v rozčilení neřekl něco zbytečného.
"Hloupé děcko." povzdechl si Severus už ne rozhněvaně, ale přímo smutně. Velmi smutně.
"Já nejsem žádné dítě." zavrčel Harry, ale schoval tvář v dlaních, jakoby jím ve skutečnosti byl. Musel, jinak by se zhroutil.
"Ne. Pochopitelně, že ne."
---
Nastalo ticho, během kterého se mladík pokoušel srovnat dech. K čertu, co se s ním děje. Vždyť už na tom byl mnohem hůř a nikdy nebrečel!
"Poslyš, Harry," řekl nakonec Severus. "Podívej se na mně."
A když chlapec nereagoval, dodal ještě jedno slovo.
"Prosím."
---
Harry zvednul hlavu a utíral si kapesníkem oči.
"Co?"
Bylo to řečeno přinejmenším nezdvořilým tónem, ale Severus to přešel.
"Nechtěl jsem tě udělat nešťastným, když jsem ti zatajil informaci o tvé budoucnosti." řekl s hlubokým povzdechem lektvarista. Sluneční paprsek přitom sklouzl po malých knoflíčcích jeho vesty.
"Prostě jsem se pokoušel udělat to, co jsem považoval za nejlepší."
"Dobře. Jenže jsi to zkazil." ještě pořád hněvivě vyplivnul Harry. "Přímo královsky."
"A rozhodnutí, které jsi udělal v posledních dnech ty, lze pokládat za perfektní?" odsekl Severus a sežehnul mladíka pohledem.
"Ne, zatraceně." souhlasil Harry. "Dokonce i ty tři dny v Surrey, by byly lepší... Ale uvědom si, že by prostě stačilo, třeba se jen zmínit o možnosti nějaké jiskry naděje, rozumíš?"
"Přemýšlel jsem o tom." přiznal se Severus. "Zvlášť, když jsem pochopil, že není nutné vyhýbat se slibům. Albus mě také doporučoval, abych ti všechno řekl... "
"Cha, Albus," odfrknul si Harry. "Mohl mě to říci sám, když jsi to neudělal ty. Nebo ne?"
"Předpokládal, řečeno jeho slovy – že poslední, co potřebujeme je všetečný stařík, který se míchá do cizíchvěcí."
"To jsem ho tak nazval já." Harryho už ze všeho rozbolela hlava. Zvedl zdravou ruku a začal si masírovat spánek.
---
"No dobře. Musíme si poradit, bez jeho zasahování." řekl nakonec mladík.
"Jistě. Uvědomuji si, že jsme každý jiný, Harry. Snažil jsem se na to nezapomínat, když jsem řešil otázku tvé profesionální budoucnosti."
Harry si přestal masírovat spánek a zůstal podezřívavě koukat na lektvaristu.
"Ale nepřeháněj. Přece sis nemohl vážně myslet, že bych odmítl ochranu a famfrpál. Mé dva nejoblíbenější předměty?"
"Byl jsem si jist, že se ti ten návrh bude líbit. Nicméně nejednou jsi otevřeně vyjádřil svou nelibost, když jsi musel lhát svým kamarádům. Nechtěl jsem tě stavět do podobné situace, rozumíš? Pokud jsi nic nevěděl o mých přípravách, mohl jsi s čistým svědomím hovořit o tom, že zatím nemáš žádné plány do budoucna. A byla to naprostá pravda, protože jsem byl opatrný, abych ti nic neřekl o tvých... budoucích pracovních povinnostech."
---
Řezání v očích a rozmazané vidění přinutily Harryho nedůvěřivě vyprsknout – protože se mu výraz Severusovy tváře zdál jaksi příliš měkkým.
"Ale to není jediná příčina, že?"
Další těžký povzdech, a znovu se na knoflíkách vesty zablesklo slunce. Harryho bolest hlavy ještě zesílila.
---
"Obával jsem se, že jim potom nedokážeš lhát. Byl bys až moc... nadšený představou práce, která se ti bude líbit. Zdálo by se jim to divné, vzhledem na tvé nedávné zklamání ohledně školy pro bystrozory."
"Ale jaký by v tom byl rozdíl, jestli to ví, nebo ne?" Harry narovnal ramena a rozhlédl se. "Vždyť tohle všechno je proto, abych nemusel před ostatními tajit, že žiju v Bradavicích, ne?"
"Dal jsem přednost tomu, nezveřejňovat tvojí přítomnost tady až do ceremoniálu, a pokud by to bylo možné – až do dne tvých narozenin. Do té doby budeme o tvém návratu vědět, jen Albus, já a Poppy. A pochopitelně domovní skřítci, ale oni o tom co se na hradě děje smí hovořit pouze s Albusem, který docela nedávno obnovil zaklínadlo. Teprve až bude zajištěná tvá bezpečnost, požádá ředitel správní radu o tvé jmenování."
---
Ano, tohle všechno Harry chápal, ale přesto...
"Ron a Hermiona by nic neprozradili, kdybych je o to požádal."
"Albus je stejného názoru," zamračil se Severus. " Jenže, já jsem nebyl ochotný připustit takové riziko. Stejně jako jsem nechtěl do provedení rituálu riskovat, kvůli společné večeři v Norsku. Netušil jsem, že mé odmítnutí bude mít pro tebe takový význam."
---
Harry už necítil zlost, jen všeobecnou, absolutně ubíjející únavu. Dobře, přinejmenším Severus měl alespoň nějaké důvody, aby držel v tajnosti informace o jeho budoucí práci a nových pokojích. Naprosto hloupé důvody, samozřejmě. Ale to byl celý Severus. Jenže on nikdy neměl žádné kamarády – tak jak měl vědět, že Harryho přátelům bylo možné věřit? Mimo to, bylo zřejmě pravděpodobné, že nebelvírům nevěřil už z principu.
---
"Když jsi odmítl se mnou povečeřet," začal Harry, polknul a pokračoval. "všechno, co jsem si o tom mohl myslet... pamatuješ, všechny ty společně strávené večery, tréninky na obřadní koupel a tak dále?
Tvoje odmítnutí pro mě znamenalo jen potvrzení toho – že ode mne potřebuješ jen sex. Proto jsem si byl jistý, že jsem odsouzený k neradostné existenci tady ve sklepení. Myslel jsem si, ty... že to pokládáš za to jediné – k čemu jsem dobrý."
Severus sebou viditelně trhnul.
---
"Ne! Proto jsem neodmítl – to vůbec ne. A co se týká tvé domněnky, že od tebe chci jen sex, Harry... vždyť my jeden druhého vlastně neznáme, nemám pravdu? Jenže ceremoniál je natolik spojený se sexem, že nebyla žádná možnost soustředit se na něco jiného."
"Jo, to já chápu." Teď po Severusově vysvětlení, dokázal Harry jeho postoj opravdu pochopit. Zkoušel se vyhnout myšlenkám na sexuální požadavky ceremoniálu. To překoná. Nějak. Je to prostě jeho povinnost, a hotovo.
---
"Myslím, že bylo potřeba trávit čas i jinak – víc rozmanitě," přiznal neochotně lektvarista hlasem ze kterého byly slyšet jisté rozpaky a zaraženost.
"Rituál nepřiváže jenom tebe ke mně. Budeme svázaní navzájem – jeden s druhým, Harry."
"Cha, náš svazek bude opravdu perfektní." odfrknul si s hořkou ironií Harry.
"Já budu donucený podrobit se a uposlechnout každé tvé slovo, a tobě nebude nic hrozit, i kdybych třeba zdechnul hlady."
---
Severus sklouzl z křesla a klesl před Harrym na kolena. Vzal mladíkovu tvář do dlaní, aby zůstal v klidu a nedovolil mu odvrátit se. Jejich pohledy se setkaly a Severusovy oči byly v tu chvíli naprosto vážné, když řekl.
"Máš pravdu. Magie rituálu spoutá jenom tebe samotného. Ale já svážu sám sebe, Harry. S tebou. Abych pečoval o tvé blaho, fyzické i duševní, každý den do konce života. Jinak by tvé otroctví pro mne bylo nepřijatelné. Už mi rozumíš?"
---
Harry nevydržel. Přestože se tolik snažil být silný a ovládat se. Nebrečel, dokonce ani tehdy, když mučení dosáhlo nejhoršího stupně, nenaříkal, když se druhý den mořil a nemohl spát kvůli děsivým snům, nebo když ho zlomená ruka bolela tak, že ji chtěl odříznout.
Nicméně slyšet tato Severusova slova bylo mnohem bolestivější. Jakoby uvnitř hrudi praskla jakási hráz a nic už nedokázalo zadržet tu záplavu emocí. Protože tohle bylo to, co potřeboval. Přesně tohle.
Někoho, vždycky připraveného chránit ho, zaručit mu bezpečí. Někoho věrného a oddaného jenom jemu.
Někoho, kdo donutí třást se strachy tentokrát smrtijedy.
---
Severus to říkal už dřív, tehdy ve vaně mu slíbil, že uspokojí všechny jeho potřeby, ale Harry to tak nechápal. Vlastně ne, chápal, ale nevěřil. Jak tomu měl věřit, když si byl jistý, že bude do konce života uvězněný v temném sklepení? Když si myslel, že nikomu nebude záležet na něm, ani na tom co potřebuje.
Přesto Severus měl nyní na mysli právě to, a také svůj slib hodlal dodržet.
---
Mladíkovi z očí tekly slzy, hruď měl sevřenou a dýchání bylo téměř nemožné.
"Já... Měl jsem ti věřit!" vyhrknul a hledal, kde je kapesník. "Já... nikdy jsem neměl zůstat v Londýně! Óch, bože, kdybych to všechno věděl dřív... "
Severus vstal, objal Harryho, sedl si do křesla a mladíka si posadil na kolena.
"Ššš-š, " hladil Harryho záda a prsty se probíral chlapcovými vlasy, když se ho snažil uklidnit.
"Ššš-š, nerozčiluj se, Harry. Všechno bude v pořádku."
---
"Nevím, co se to se mnou děje. Musíš si myslet, že jsem úplný blázen..."
Harry by si nikdy ani nepomyslel, že by Severus dokázal mluvit tak měkkým a něžným hlasem.
"Myslím, že jsi byl vystavený nelidskému mučení. Myslím, že jsi nemocný, chybí ti dlouhý spánek a dlouhý odpočinek. Takže – nechceš se podívat na svojí ložnici?"
"M-mojí ložnici?" zajíkal se Harry, který sotva vnímal, co se říká.
*Já mám svůj pokoj. Můžu se v něm dívat z okna na zelené kopce. Můžu z něj vidět dokoncefamfrpálový stadión. * uvědomil si, když ho Severus zvednul do náruče a přenesl přes práh do pokoje, jehož velkou část zabírala postel s tmavě modrým baldachýnem.
---
"Ano." potvrdil Severus a zamumlal zaklínadlo, po kterém se přikrývka sama složila, a její kraj se odhrnul. Lektvarista postavil Harryho na nohy, pomohl mu svléknout župan, uložil ho do postele a zahrnul mu okraje pokrývky.
"Ale měj na paměti, že bez ohledu na to, co budeš říkat ostatním, tyto pokoje jsou nedílnou součástí mých vlastních. Pouze ti je dávám k dispozici. Nezapomínej na to, když říkáš *moje ložnice*."
"Nezapomenu."
---
Čisté povlečení bylo nádherné. Teplé, hladké a uklidňující. Možná ten pocit přicházel od samotného Severuse? Ať tomu bylo jakkoliv – hlavně, že se Harry cítil v bezpečí. Potom co všechno prožil, už nevěřil, že dokáže někdy znovu tohle cítit, tím spíš samotný v ložnici se Severusem, který měl plné právo žádat od Harryho sex. A dokonce očekávat, že to bude Harrymu přinášet potěšení.
Ale Severus na něj nebude tlačit. Zejména teď, když je nemocný a slabý.
---
Proto, když se lektvarista naklonil a jemně ho políbil na rty, Harry se stále cítil v bezpečí. Líbat se bylo příjemné. Mladík se obrátil a odpověděl na polibek. Bole a Talmadge ho nelíbali, je zajímalo jen jedno.
Díky tomu mohl Harry Severuse klidně líbat – protože polibky nevyvolávaly žádné děsivé vzpomínky.
"Chci, abys mi řekl všechno o Bellatrix." požádal Severus potom, co se odtáhl.
"O tom, jak tě chytila a jak jsi jí zabil. To všechno může mít velký význam."
---
Harry si to uvědomoval, ale mluvit o tom, co se stalo, bylo hrozné.
"Já jsem opravdu strašně unavený." vyhnul se mladík odpovědi a přitáhl si trochu výš pokrývku.
"Tak tedy později, až se vrátím." souhlasil mírně lektvarista. "Harry, připustit, že jsi zabil – je těžké. Dokonce někoho, kdo si to zasloužil tak jako Bella. Jenže odmítnout o tom mluvit, jen zhorší tvé noční můry. Věř mi, já to znám."
O tom Harry nepochyboval.
---
"Dobře, řeknu ti o Belle," slíbil Harry a v duchu dodal: *Ale jen o ní. Jen co se událo mezi Bellou a mnou. Jestli při tom budu nervózní a příliš ostře na všechno reagovat může se to svést na vedlejší účinky Cruciatu.*
"Ale teď skutečně umírám únavou."
"Samozřejmě." Severus ho po těch slovech znovu políbil na rty a Harry byl překvapený – do jaké míry se mu pořád líbilo líbat se. Alespoň do určité sexuální hranice.
---
"Řekni, kde je ten tvůj hotel. Přinesu ti tvé věci."
"Eccleston road" zívnul Harry. "Hotel Royale, blízko Viktoriina nádraží. Nepamatuji si přesnou adresu, ale budova se nedá přehlédnout. Pokoj dvacet dva. Koště je schované pod postelí. Je pod kouzlem neviditelnosti, budu ho potřebovat na famfrpálové tréninky. A vůbec vezmi všechny věci, aby to nenarušilo ceremoniál. A... "
"Jsem si vědom účinků přivolávacích kouzel." přerušil ho Severus.
"Použil jsem nějaké ochranné... " Harry se odmlčel. "Snad si s nimi poradíš. Ale když mluvíme o majetku, kam přišlo mé včerejší oblečení? Byla tam také deka transfigurovaná z košile."
"Domácí skřítci ho vyprali a uložili k tvému ostatnímu oblečení."
"K mému... co?"
---
Stačilo mávnutí hůlkou a dveře skříně postavené u protější zdi se otevřely dokořán. Harrymu všechno plavalo před očima a hlava se mu točila, ale v podstatě to pochopil. Tak sem tedy Severus schoval oblečení koupené v Norsku. Není divu, že ho Harry vůbec nemohl najít.
Zřejmě Severus několikrát přecházel sem tam ze sklepení, zatím co se Harry sprchoval.
"Je vidět, že dobře snášíš přenos krbem." zamumlal ospale a nejasně cítil, jak mu lektvarista sundává brýle. Tiše to cvaklo, když je položil na noční stolek, kde bylo ještě něco jiného.
"Já si na ně také zvyknu. A budu myslet na tyhle pokoje jako na tvé, slibuju. Jako na moje pokoje v tvém domě... "
Severus ještě cosi dodal, ale Harry nic neslyšel, protože v ten okamžik už byl ponořený do hlubokého spánku.
--------------------------------------------------------
Pokračování příště