Harry se nemohl donutit hnout z místa. Ať se namáhal, jak chtěl, nedokázal si představit, že nyní vejde do Snapeova obýváku a začne provozovat.... Něco, pro co se mu nedařilo najít vhodná slova. Nebylo to v tom, že by Snape byl až tak děsivý. Samozřejmě tento muž byl jízlivý, hrubý, prudký a velmi zastrašující, ale Harry se ho doopravdy nebál. Ten problém ležel v samotné situaci - v očekávání toho, co Harry bude muset dělat kvůli Podentes.

A nejenom on, samozřejmě. Snape se vlastně ocitl v té samé pasti, a otevřeně doznával, že ho požadavky Podentes také netěší.

Možná, že právě tohle zjištění, nakonec pomohlo Harrymu pomalu odstoupit od jídelního stolu. I když to byla hloupost, skutečně cítil ulehčení, když věděl, že není zle jenom jemu samotnému.

"Tady jsi." přivítal Snape mladíka, který s nechutí vcházel do obýváku. Překvapivě nenásledovala žádná poznámka typu, kolik času potřeboval k tomu, aby překonal tu vzdálenost několika kroků. Ale křivka úst mistra lektvarů, byla dostatečně výmluvná. Harry přemýšlel, jestli nemá udělat vtip, - něco jako "já jsem zabloudil", - ale rozhodl se, že by to vyznělo příliš hloupě a jenom potvrdilo mínění, které o něm Snape má.

Ve sklepení bylo temno. Jediným zdrojem světla zůstávaly podivné jazyky plamenů v krbu - ne obyčejné jasné, ohnivé, - ale rezavé, žluté, a bledé, které skoro nehřály. Harry zaraženě natáhnul ke krbu ruce a podíval se po gobelínech ve stínech, které visely kolem.

"Oheň je tu jen kvůli světlu." objasnil Snape.

Harry si vzpomněl, že plameny svící byly zelené. Znamená to, že oheň může být rozličný. Bylo podivné, že za sedm let chození do magické školy, ho to nikdy nenapadlo. Ostatně, možná obyčejní kouzelníci se nesetkávají s různým vzhledem plamenů tak často, jako mistr lektvarů.

"Aha, dobře." odpověděl a cítil se hloupě - jako obyčejně velmi často v přítomnosti Snapea. Odkašlal si a zeptal se znova:

"No a - svěříš se mi nakonec se svým plánem?"

Snape ukázal na podlahu vedle krbu.

"Sedni si tváří k ohni."

"To je tvůj plán?"

Dokonce i v nejasném světle plamenů z krbu se Harrymu podařilo postřehnout, jak v černých očích vzplanulo podráždění.

"Plán," ušklíbl se Snape, "spočívá v tom, že ty jsi - jak už jsem ti stokrát vysvětloval - povinný mně uposlechnout. Nehodlám ti v budoucnu vysvětlovat podrobnosti, mnou plánovaných činností, už jen proto, abych neriskoval, že zničíš atmosféru a zároveň s tím mi zkomplikuješ už tak náročný úkol provést tě cvičením, které tě donutí, abys zkusil dosáhnout potěšení."

"Ještě chvíli - a začnu vzlykat žalostí," vyplivnul Harry, i když ve skutečnosti žádnou lítost necítil. Naopak, byl rád, že je to pro Snapea tak těžké - alespoň netrpí sám, kvůli tomu prokletému proroctví. "Vždyť víš, že já taky neskáču radostí."

Harry si sedl se zkříženýma nohama a položil zaťaté pěsti na kolena. Snape zaujal místo vzadu - a Harry ztuhnul, cítil napětí a vnitřní odpor. Uslyšel jak lektvarista zaskřípal zubama a lehce se odtáhnul. Očekával, že po tomto zvuku, musí následovat jedna z těch velmi dobře známých, posměšných řečí.

Harry si ji báječně dovedl představit. Obvinění z nedostatku intelektu se rychle změní na vypočítávání jeho osobních chyb. Potom bude následovat, vražedné srovnávání s Jamesem. A celá řeč bude okořeněná pokořujícími komentáři o jeho zevnějšku, ve kterých budou jeho věčně rozcuchané vlasy zaujímat jedno z předních míst. Harry věděl, že Snape nachází nedostatky ve všech jeho rysech a dokonce pokládá jeho zevnějšek za odporný. Mistr lektvarů mu mnohdy v učebně nadával do zakrslíků a dokonce trpaslíků - i když Harry dodnes nepochopil, jaký vztah měl jeho chybný zevnějšek k tématům Snapeových lekcí.

Přesto očekávané urážky nenásledovaly. Snape dlouhou dobu jen mlčel, nic nedělal a potom tiše a zdrženlivě pronesl:

"Vím, že se do toho nehrneš. A chápu, jak těžce neseš, že ti některé věci zamlčuji. Jenže je to nutné pro..."

"Vím, vím - kvůli ceremoniálu," přerušil ho Harry. V pořádku, už jsem to pochopil. Musíš se mnou udělat něco nemožného, aby to přimělo zaklínadlo pracovat a přitom kvůli jakýmsi podivným důvodům, mně právě nemůžeš odhalit, co."

"Neudělám ti nic špatného." ohradil se Snape. Harry se pokusil otočit, aby viděl výraz jeho tváře, ale profesor to nedovolil.

"Dívej se na oheň. V tom, že leccos zamlčuji, není nic divného. Mluvíme o podřízení - což je to nejpodstatnější z rituálu. Budeš muset prokázat odhodlání následovat mne, ať by tě to zavedlo kamkoliv. A není to moje interpretace. Ceremoniál v tomto směru nepřipouští jiný výklad."

"Dobře, možná, ale nyní ceremoniál situaci ještě nekontroluje."

"Mýlíš se - situace je sledovaná. Musíš přestat s tím, aby ses mně pokoušel kontrolovat."

"Ale já tě ne..."

"Chceš vědět, co se chystám dělat, aby ses mohl pokusit zarazit mě nebo se mě pokusil přemluvit. To je nepřípustné."

"Ano, ale je pravda, že ty můžeš dělat všechno, co se ti zlíbí," přiznal se Harry. "Já tomu rozumím. Vždyť jsem opravdu četl tvůj synopsis. Prostě jsem si nemyslel, že si budu muset zvykat na takovou...Uhm... poslušnost, ještě před provedením rituálu."

"Ale vždyť chápeš, proč je lepší to neodkládat."

"No ano, začít dřív, aby to potom bylo lehčí." neochotně souhlasil Harry. "Stejně se domnívám, že si zasloužím vysvětlení."

"Budiž, možná, že něco ti mohu vysvětlit," připustil Snape. "a vysvětlím, Harry. Už jsem ti říkal, že jsem objevil zaklínadlo, které nám může ulehčit úkol.

Nazývá se "Sensatus". Je důležité, abys pochopil, co je s jeho pomocí možné a co ne - takže poslouchej pozorně."

Harry přikývnul, aniž by odtrhnul oči od ohně. Prsty měl tak dlouho stisknuté v pěsti, že ho začaly bolet.

"V podstatě ti Sensatus pomůže soustředit se na vnímání pocitů. Není to Obliviate - nezapomeneš na moje laskání - přesto nějakou chvíli ti bude jedno, kdo se tě dotýká. Budou tě vzrušovat a zajímat jenom dotyky. Přitom zaklínadlo ti pocity nevytváří a nevnucuje, pouze ti pomáhá si je v plné míře uvědomit, jestli mně chápeš."

"Pokud mám být upřímný, tak moc ne." přiznal se Harry.

"Sensatus tě neuvede do klamu." vysvětlil Snape. "Ale také ti nedovolí oklamat mě. Soustředění na pocity tě donutí reagovat naprosto upřímně na moje laskání."

"Umřu nedočkavostí," zabručel Harry. "Jak jsem to pochopil, stejně jiná možnost není, tak do toho - použij to své zaklínadlo."

"Teprve, až bude nezbytně nutné."

"Myslím, že bude nutné dřív, než ty... No, než začneš něco dělat."

"Ne, tak rychle nutné nebude. Použiju ho tehdy, když uvidím, že ti pomůže. Ale, Harry, zaklínadlo bude účinkovat jenom chvíli a pouze v určitém rozsahu. A ještě, dal bych přednost tomu, abys sám požádal o jeho opakování, když to budeš pokládat za potřebné."

Harry si povzdechl.

"Domluveno."

"Dobře." Snape natáhl ruku - mávl hůlkou a oheň v krbu se zmenšil na polovinu. Pokoj se ponořil do hlubokého pološera a Harry uslyšel šepot, když Snape pronesl: "Accio krém."

"Představuj si." pokračoval mistr lektvarů. "Použij svou obrazotvornost: tvoje svaly úpí a bolí po famfrpálovém zápasu, potřebuješ masáž." Ruce zvlhčené krémem, vklouzly mladíkovi pod svetr a položily se na lopatky. Harry se mimoděk napjal - ne proto, že si uvědomoval, kdo se ho právě dotýká. Spíš to bylo vinou krému, který byl teplý jako rozehřáté máslo - přitom Snapeovy ruce zůstaly chladné. Taková kombinace ho strašně zneklidňovala a Harry se zachvěl.

"Š-š-š-š," chlácholivě pronesl Snape. "Je to jen masáž."

"Já vím. K čertu, umíš si vůbec představit, co jsem si představoval celý den já? Opravdu jsi mi nemohl říci, že to bude jenom masáž?" vybuchl Harry.

"To by nebylo správné." lehce se usmál Snape a přejel nehty Harrymu po zádech.

"Takže bude ještě něco dalšího?" Harry nahlas zasténal, ale okamžitě si skousl rty, doufal, že jeho sten, nebude brán jako příznak potěšení.

"Uvolni se," přikázal Snape. "Jsi příliš napjatý. Famfrpál, vzpomínáš? Nic intimního - jenom ruce na tvých zádech."

Harry ucukl před dotykem a zezadu uslyšel povzdech. "Představuj si, pro Merlina! Je důležité, abys mně dovolil dotýkat se tě.

Bylo to nepříjemné, ale přesto pravda a proto se Harry začal snažit. Vždyť dokonce seděl v pozici tak příhodné pro meditaci - i když nikdy dřív se nepokoušel uvolnit, když cítil, jak mu cizí ruce hladí záda. Začal hluboce dýchat, vdech nosem, výdech ústy. Cítil, jak napětí mizí s každým léčivým douškem vzduchu. Tenhle postup Harry dobře znal, ne nadarmo ho každý večer v posteli opakoval před spaním, když si čistil mysl. Stále pokračoval v rytmickém dýchání a cítil, jak se jeho myšlenky stávají víc a víc mlhavé a lenivé a nebo se úplně vytrácí, ale stejně... Přibližně tak Snape popisoval Sensatus, přemýšlel líně Harry. Ví, kdo se ho dotýká, ale je mu to jedno. Přirovnání k famfrpálu se ukázalo jako šťastné. Když po zápasu cítil Harry bolest v celém těle, také mu bylo jedno, kdo ho masíruje. Nyní také,...Snapeovy velké silné ruce, obratně hnětly svaly. Dlouhé prsty se hluboce vpíjely do šíje a uvolňovaly napětí v páteři, až cítil, že se mu tělo mění v povolnou plastickou hmotu. Bylo to tak dobré... Ten muž věděl velmi dobře, jak má vypadat a jaký smysl má mít masáž. A ten krém... Ach, nejprve teplý a nyní se zdálo, že se vsakuje do kůže a proniká do svalů. Harry cítil vůni jetele, i když vzhledem k pocitu, který z krému měl, obsahoval spíš mátu - prohříval, osvěžoval a současně uvolňoval napjaté svaly.

"Jsem ochotný se vsadit, že ten balzám je tvá práce." ospale zamumlal Harry. Sice stále zhluboka dýchal, ale už to nevnímal.

Snapeovy ruce zabloudily výš a položily se na ramena a přejížděly po nich kruhovými pohyby.

"Je kouzelný?"

"Ne zcela." Prsty mistra lektvarů se dotýkaly spodní části šíje a pomalu klouzaly po horních obratlích. Harry se hlasitě nadechl a dal tak najevo svou spokojenost. Okamžitě se znovu napjal, načež si musel znovu připomenout hluboké dýchání.

 

Snape něco říkal - řeč ale víc připomínala rovnoměrný, nízký, rezonující zvuk. Harry nerozeznával slova, protože v každém případě určitě nemohly být anglické. Hlas příjemně konejšil a ukolébával na svých vlnách, podobal se obřadnímu zpěvu, kterého rytmus se shodoval s pohybem rukou. A ruce klouzaly po páteři nahoru a dolů - s ohromnou důkladností uvolňovaly každý napjatý sval. Harry se skutečně cítil, jakoby se právě vrátil z vyčerpávajícího famfrpálového zápasu - patrně kvůli obrovskému napětí, ve kterém byl celý den a dalo by se říci, vlastně celý týden. Snapeova společnost se pro něho ukázala jako silně stresující, což se nemohlo neprojevit na jeho fyzickém stavu.

Od té doby, co Harry začal pravidelně docházet do sklepení, prakticky ztratil schopnost spát. Ale dneska určitě spát bude, protože ruce s dlouhými, štíhlými prsty tak dovedně nacházely na zádech každý sval a snímaly z nich napětí.

"Harry:"

Uplynulo několik vteřin dřív, než Harry pochopil, že ten hluboký uspávající hlas přerušil svůj nesmyslný recitativ, a pronesl něco srozumitelného.

"Hm-m-m?" ne zrovna zřetelně odpověděl nakonec Harry, ale jak to vypadalo Snape tomu nevěnoval pozornost.

"Sundej si svetr."

Harryho ruce se poslušně natáhly k okraji svetru, ale hlavou mu prolétl celý vír myšlenek.

=Co zase? Vždyť jsem nebyl drzý - proč mě trestá? Nebo je to znova něco jako zkouška? Chce vidět, jestli to udělám? Nebo jen...=

Bez jediného slova stáhnul svetr, hodil ho na podlahu a povzdechl si, když se ho ruce opět dotknuly, tentokrát trochu níž nežli na ramenou.

S novou dávkou krému, která zas naplnila vzduch vůní jeteloviny, Snape mu hladil bicepsy a hnětl je do té doby, nežli Harry ucítil, že se že pod těmi dotyky rozpouští a kvůli tomu pocitu se nezachvěl.

"Zvětši plameny." zašeptal zezadu Snape. "Kouzlo zní Calorum."

Harry začal hledat v džínách hůlku, ale jeho ruce byly tak ochablé, že nic nenašel.

"Raději to udělej ty." vydechnul.

"Mám zaměstnané ruce." v odpovědi se na okamžik mihnul úsměv.

"Ah." Harry cítil, že rudne. Samozřejmě, pro Snapea bylo nemyslitelné, vzít hůlku do ruky mastné od krému. Není žádný nepořádný student. Ale Harrymu se vůbec nechtělo vytrhovat z pocitu navozeného fantastickou masáží. Cítil se opravdu nádherně - ještě nikdy ho po skončení famfrpálového utkání nikdo tak dokonale nenamasíroval.

"A s pomocí bezhůlkové,"

"Ta potřebuje velkou koncentraci pozornosti." stejně jako prve tlumeně odpověděl Snape. "V tomto okamžiku je moje pozornost soustředěná na tebe."

 

Opět se zachvěl - tentokrát nejen od doteků, ale hlavně díky Snapeovu hlubokému tónu hlasu, ze kterého se Harrymu točila hlava. Ten tón už ho neděsil - chyběla v něm obvyklá jízlivost. Harrymu se nakonec povedlo vytáhnout hůlku a pronést potřebné zaklínadlo, ale nijak zvlášť se nesnažil. Žluté jazyky plamenů na okamžik získaly odstín zapadajícího slunce, a potom zas pobledly. Hůlka mu vyklouzla z ochablých prstů a upadla na koberec před krbem.

"Vím, že jsi schopný něčeho lepšího." tiše poznamenal Snape.

"Ano, ale mě vůbec není chladno." odpověděl Harry.

"Tak proč bylo nutné pronášet zaklínadlo?"

Harry si napřed ani nemohl vzpomenout, ale nakonec mu svitlo.

"Ehm... Ty sám jsi to chtěl."

"Ah. Skutečně." zašeptal Snape

Ještě nějakou chvíli masíroval Harryho ruce, klouzal dlaní nahoru a dolů a při každém pohybu cítil napnutou kůži. Oba mlčeli. Jediným zvukem, který se ozýval, se stalo praskání plamenů v krbu. Potom Harry uslyšel jak si Snape utírá ruce a zvedá z podlahy hůlku. Bezděčně se napjal - teď bude určitě následovat rozzlobené Calorum.

"Š-š-š..." Uklidňoval ho Snape a přisunul se tak blízko, že se jeho košile otřela o obnažená záda. Zatímco jednou rukou jemně přejížděl po Harryho rameni, druhou přiložil špičku hůlky k začátku šíje a zašeptal "Sensatus".

Pocit, který zaklínadlo vyvolalo, byl úžasný - jakoby se mozek oddělil od těla. Harry sice mohl přemýšlet, stejně tak jako před tím - ale nechtěl.

Chtěl jen cítit. Jeho smysly doslova rozkvétaly, jako pučící lístky a květy vystavené slunci. Nejsilněji ten pocit vnímal v místě, kde rameno přecházelo v šíji, a kde se šlach ještě stále dotýkala Snapeova hůlka.

Ale Harry ten pocit neměl jen na šíji. Něco podobného už cítil a zažíval i dřív, jen o tom nikdy nepřemýšlel. Prsty se dotýkal tkaniny krbové předložky a cítil její lehce hrbolatý povrch od propletených nití. Cítil lehounké proudění vzduchu, které mu čechralo chloupky na pažích. A kolísavé vlnění plamenů - ne horkých a dokonce ani teplých (jeho Calorum bylo opravdu příliš slabé), ale přesto lehce hřejivých, které k němu připlouvalo vzduchem.

Plameny byly kouzelné - a Harry to také poznal, přímo fyzicky cítil dozvuky vysloveného zaklínadla.

Ale šíje... Nový pocit ho naprosto pohltil a vytěsnil všechny ostatní. Něco hebkého a zároveň pevného se k ní tisklo. Pulzující naléhavý pocit, který se najednou stal tak ostrý, že Harry se hlasitě nadechl. Vnímal, jak mu ten pocit vlhce stéká ze šíje, jako pálící láva jen nepatrně zmírněná chladivými hladícími prsty, které mu sklouzly na břicho. Pevně ho stiskly, přitáhly dozadu a Harry se jim poddal, zaklonil se do podpírajícího kruhu paží a sehnul hlavu na stranu, aby ulehčil přístup ke své šíji. Z hloubky hrudi mu k hrdlu stoupal nízký táhlý sten - dotyk úst na jeho krku byl tak nádherný.

A v ten okamžik začal přicházet k sobě. Uvědomil si, že ho někdo líbá na šíji - a ne právě nevinnými kamarádskými polibky, které kdysi zažil s Cho.

Byly to horoucí, vlhké a vášnivé polibky - jakoby místo kde rameno přechází do šíje, bylo svátostí, kterou tím uctívá. Plně si to uvědomovat bylo velmi podivné, protože jakási jeho část mysli hned od začátku chápala, že ten vlhký a horký pocit, není nic jiného než polibek. Ano, Harry to chápal, ale nepřemýšlel o tom. Prostě dovolil pocitům, aby ho celého zaplavily - přesně jak mu to vysvětloval Snape.

Harry měl naráz tělo stažené do pevného uzlu. SNAPE! O bohu, Snape! To je Snape. Pro Merlinovo smilování - on je skutečně tak dobrý v tom...

Všechny pocity se nadobro vypařily. Harry se začal vytrhávat z objetí paží, které ho svíraly v pase, dokud tichý hlas nepronesl ještě jednou "Sensatus", a znovu ho neponořil do spokojeného, příjemného pocitu, vlhce přecházejícího ze šíje k uchu. Snape sál lalůček ucha, jemně mu ho dráždil zuby a Harrymu díky tomu po páteři stále přebíhalo mrazení. Ano Snape. Tentokrát si Harry plně uvědomoval, že to je Snape. Samozřejmě to věděl od samého začátku, jen to nemělo žádný význam... A nemá ani teď - pochopil Harry.

"Dovolil jsi účinnosti zaklínadla skoro úplně vyprchat..." teple a dráždivě vydechl Snape do jeho šíje. Potom se zvedl na kolena a přejel rukama Harrymu po žebrech a ten ztratil dech, jen sklonil hlavu dopředu. Ústa sklouzla po šíji a ocitla se u druhého ucha.

"Prostě, až budeš potřebovat, požádej: "Sensatus Severusi".

Hůlka se znovu dotknula jeho šíje - tentokrát z druhé strany a zaklínadlo se slilo do jednoho celku se Snapeovým vysvětlením. Harry zavřel oči a bezvýhradně se odevzdal pod vládu smyslových vjemů. Cítil se tak dobře, že by byl ochotný prosedět tak celou noc.

"Sensatus," zasténal o něco později, když cítil, jak se vytrácí působení zaklínadla a jeho se začal zmocňovat neklid.

"Řekni moje jméno," promluvil mu u ucha Snape.

"Sensatus, Severusi..."

Pomalý tanec čistě fyzické rozkoše tak stále pokračoval a zaklínadlo udržovalo Harryho za hranicí jasného chápání odehrávajících se událostí. Na konci už Harry nevěděl, jestli na jeho šíji a vrchní části zad zůstal byť jen centimetr kůže, kterou Snape nepolíbil. Na celých zádech hrudi a břiše nezůstalo doslova jediné místo, na kterém nespočinuly Snapeovy ruce.

 

Konečně se Snape odtáhnul a odešel. Harryho nechal dál sedět před krbem. Poslední použité zaklínadlo pozvolna vyprchávalo a Harry si začal doopravdy uvědomovat, nejenom co s ním dělal Snape, ale i to, co dělal on sám. Ó Merline... Vždyť on se svíjel, sténal, nastavoval šíji, snažně prosil o pokračování a žádal o opětovné použití toho zatraceného kouzla "Sensatus"... A nejhorší je - že z toho ani zaklínadlo nemůže vinit. Vždyť ho ve skutečnosti k ničemu nenutilo... Hnus. A v tu chvíli si vzpomněl na donucovací zaklínadlo Compulsio - a zamyslel se nad tím, co s jeho pomocí Snape může všechno dokázat.

I když Snape také říkal, že ho podle všeho nebude nutné použít - pokud se mu Harry náležitě podřídí a bude poslouchat. Fuj tajfl.

Harry se začínal třást a tak zvednul na podlaze lžící hůlku, aby použil - tentokrát už pořádně - na krb Calorum.

Potom - protože dobře chápal, že je lhostejné jak dlouho bude otálet, stejně tomu neunikne - se zvednul na nohy, oblékl si svetr a otočil se ke Snapeovi.

Musel se mu podívat do tváře. Vždyť dnes večer - všechno teprve začínalo, a jestli Harry nyní uteče, jako malé dítě, bude mnohem složitější potom pokračovat. Závazky, které musel vzít na sebe, byly sice nežádoucí, ale byly to jen a jen jeho závazky. Je dospělý - podle magických i mudlovských britských zákonů - a tedy musí nést zodpovědnost za své jednání.

Snape seděl na svém obvyklém místě v rohu pohovky. V jedné ruce držel šálek kouřícího čaje, druhá ležela na hřbetě knihy - jakoby mněl k disposici veškerý čas světa, aby počkal, až se Harry vzpamatuje z jejich posezení před krbem.

Harry by nejraději odešel, ale cítil, že musí něco říci před odchodem, proto si také sedl na pohovku, opřel si hlavu o opěradlo a pronesl:

"To zaklínadlo, co jste sám vymyslel, profesore... Eh...Severusi..."

"Zdá se, že se ti zalíbilo," nenuceně poznamenal Snape a klidně se napil čaje. Harry díky pocitu trapnosti jen stiskl čelisti. Vždyť před chvílí tenhle člověk doslova jako by zapomněl na celý svět, když líbal jeho šíji a Harry byl z toho doposud zmatený a plný rozpaků.

Tak jak se mohl Snape tak rychle vzpamatovat a nyní předvádět takovou chladnokrevnou lhostejnost?

Pak pochopil a odpověď na něho dopadla jako desetitunový balvan. Hlavním úkolem večera bylo naučit Harryho přijímat slast ze Snapeových rukou. On sám ale zažívat potěšení nemusel - a podle všeho ani nezažil. Proto může sedět, jakoby se nic nestalo, sledovat očima řádky a listovat v knize. Harry potřásl hlavou, když si uvědomil, že hledí na ty prsty a přemýšlí, zda to skutečně byla v lektvarech nezbytná přesnost a pečlivost, která je udělala tak obratnými a šikovnými.

Merline, o čem to přemýšlí!

"Hm... Asi půjdu," začal Harry.

"Počkej chvíli." Snape zavřel knihu a podíval se na Harryho, který proto začal rudnout od krku a výš. A blahosklonný chápající úsměv mistra lektvarů to jen zhoršil. Nicméně, úsměv zmizel, jakmile Snape promluvil. Bylo to jen dobře - Harry by nesnesl ta slova v doprovodu podobného úsměšku.

"Harry, vyhýbáš se sexuálním aktivitám, jak jsme se spolu dohodli?"

"Do toho ti nic není," odpověděl málem Harry. Ale nahlas řekl jen:

"Ano."

"Chápeš, proč je to tak důležité?"

"Ano." alespoň tentokrát jeho hlas nezněl, jako ochraptělé skřehotání. "Protože se zaklínadlo musí přesvědčit o tom, že chci opravdu...Eh... Být s tebou."

Snape si ho prohlédl od hlavy až po paty, a Harry nevěděl, co při tom uviděl. Ochrannou bariéru? Zranitelnost? - Poslední myšlenka se Harrymu vůbec nelíbila a tak se vztyčil.

A zdržuješ se také od masturbace?" pokračoval Snape v naléhavém vyptávání.

"Ano." Harry polknul, cítil, že by si ve skutečnosti mohl stěžovat na toto vyptávání a požadavky. Nakonec, nikdo se nemusí svěřovat s tím, co dělá sám se sebou pozdě v noci v ložnici. Ale když se Harry zamyslel, chápal, že Snape má pravdu - abstinence mu skutečně mohla ulehčit situaci. Musí postrádat do té míry potřebné uvolnění, že ho bude chtít dosáhnout třeba i se Snapem. Právě podobné myšlenky ho vehnaly do deprese a doslova zbavily spánku.

Přesto se poslušně řídil Snapeovými příkazy a ignoroval přirozené potřeby organismu, protože chápal důležitost úspěšného absolvování rituálu. Bude muset spát se Snapem - a přitom na vlastní přání.

Hnus. Fuj a ještě jednou fuj.

"Hmm," zabručel Snape a probodával Harryho pohledem černých očí. "Uvědomuješ si, že kvůli podobnému omezení, může k uvolnění dojít ve spánku?"

"Víte, bude mi skoro devatenáct, takže jsem si toho už určitě všimnul." odseknul Harry. Nemohl uvěřit, že projednává takovou věc se Snapem.

"A došlo k tomu od té doby, co ses začal zdržovat?"

"Nehodlám to probírat!" přerušil ho Harry. "A nenaléhej. Jinak se dostaneme do obrovské a nikomu potřebné hádky."

Snape jen zvednul obočí.

"Od teď se tě budu dotýkat každý večer. Doufám, že chápeš, že potřebuji vědět, jak to na tebe působí?"

Harry cítil, že tentokrát přímo zrudnul.

"Tolik mně chcete ponížit, profesore?"

"Severusi."

"Sakra. Dobře, Severusi."

Snape mu věnoval shovívavý pohled.

"To, že tě ponižují dotazy na docela normální funkce organismu - je čistě tvůj problém." Mávnul rukou ke krbu. "A teď, jestli nemáš námitky, vrátím se ke čtení. Už jsi naprosto přišel k sobě, takže můžeš odejít."

 

Pokud tohle nebyl příkaz vypadnout, tak Harry nevěděl co jiného by to mohlo být. Ne, s tímhle neměl žádné problémy. Vždyť sám přímo toužil po tom, aby co nejrychleji opustil Snapeův byt - o nic méně, než Snape toužil zbavit se ho. Jak se ukázalo, Harry až příliš pospíchal se svým odchodem. Stál už v krbu s plnou hrstí letaxu, když si Snape všimnul.

"Knihy, Harry. Na polici. Do začátku OVCí zůstal jen týden. A dva do jejich konce. Myslím, že bys potřeboval zopakovat přeměňovací kouzla. Můžeme se tomu věnovat v pondělí."

"Dobře, budeme se věnovat přeměňování." souhlasil Harry a sebral z police hromádku učebnic.

"Mimo toho ostatního." dodal Snape, ale Harry zmizel v krbu dřív, nežli profesor stačil dodat cokoliv dalšího.

 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

 

Jakmile zelené plameny oznámily Harryho odchod, Snape ihned odhodil knihu, kterou stejně nehodlal číst, vyskočil z místa a začal přecházet po pokoji sem a tam, jako tygr v kleci. Jedna věc byla - rozhodnout se předvádět chladnou lhostejnost, a druhá držet se svého rozhodnutí v praxi. Zdálo se to tak lehké a jednoduché, když přemýšlel s čím začít... Masáž - co může být nevinnější. Tichá klidná melodie, při které bude snazší věnovat pozornost každému kousku Harryho hladké opálené kůže. Pár polibků na šíji a záda - jen sem tam...

Jejich večerní... vyučování, mělo jenom jeden cíl: začít překonávat Harryho vnitřní odpor, a postarat se přitom, aby na něho netlačil příliš silně. To bylo velmi důležité - Severus chápal, že Harry není jediný, kdo musí začít, aby se mohli pohnout z místa. Požadavek zaklínadla Podentes na dobrovolný souhlas a přání Harryho, kladlo na Severuse spoustu omezení. Přitom jen on sám byl odpovědný za to, že přivede mladíka do stavu, ve kterém uskutečnění rituálu bude vůbec možné.

Sensatus, rozhodně pomohlo - zaklínadlo udělalo Harryho povolným a přinutilo ho ochotně reagovat na Severusovo jednání. Dokázalo Harrymu, že je skutečně schopný cítit potěšení při dotyku rukou a úst mistra lektvarů. Problém byl ale v tom, že udělalo Harryho citlivým. Příliš citlivým. Úžasně citlivým.

Severus sebou hodil do křesla, schoval tvář v dlaních a hlasitě zasténal. Jak má vydržet ještě několik týdnů do ceremoniálu, jestliže Harry tak vzdychá a sténá při jeho dotycích? Jistě je dobře, že je chlapec schopný tak reagovat, ale Severuse zneklidňovaly hranice vlastní sebekontroly. Dotýkat se Harryho, bylo samo o sobě tak opojným zážitkem, že se Severus musel ze všech sil ovládat, aby nezašel příliš daleko. A najednou se mněl vyrovnat, nejenom s pružnou kůží pod rukama, ale také se slastným sténáním, které vydával Harry. Severus nedokázal odhadnout, kolik toho ještě dokáže vydržet.

 

Pro Harryho dnešní večer možná představoval zkušenost s potěšením smyslů, ale to, co zažil Severus, se lehce dalo přirovnat k vybranému mučení.

 

Bylo málo příjemného v tom, že si musel odepřít to, co si tak horoucně přál, i když mu pouhé dotyky a polibky přinášely dost slasti. Ale potlačit v sobě touhu po něčem víc, bylo velmi složité. Dokud masíroval Harrymu záda, dařilo se mu zachovávat klid i když s obrovskou námahou. Jenže stačilo se pouze dotknout se ústy šíje - a touha v něm vzplanula tak pronikavě a horce, že bylo nutné sebrat všechny síly, aby Harrymu neodpovídal na každé jeho zasténání, svým vlastním sténáním. Ze všeho na světě nejvíc si v té chvíli přál, povalit Harryho na záda a líbat ho doopravdy, dokud by ho sám nezačal prosit, aby si ho Severus vzal a vstoupil do něho.

Místo toho se Severus musel ovládnout a vybíjet si svou touhu pouhými doteky a polibky šíje a přitom cítit jak se Harry svíjí v jeho objetí.

Zapomněl už, kdy naposled někdo tak upřímně a bezprostředně odpovídal na jeho laskání.

A teď Severus cítil bolest.

Až do morku kostí pronikavou bolest, která se soustředila do určitého místa - dobře známého všem, kdo si dlouhou dobu odpírali a říkali potřebám svého těla důrazné ne.

Samozřejmě, situace s Harrym byla už předurčená - proto v daném případě bylo správnější říci "zatím ještě ne", ale to od bolesti neulehčilo. Naopak, dokonce ji ještě prohlubovalo - vždyť řečené "zatím ještě ne" vyvolávalo otázku "a proč ne teď"? Ale v současné chvíli si Severus jednoduše nemohl dovolit ten luxus, žádat od Harryho o hodně víc. Až přijde čas a oni se budou milovat, tak jejich přání a touha musí být absolutně oboustranná. Což znamená, že Severus bude zpočátku muset... V určité míře se ucházet a starat o Harryho.

Ale vždyť on se také staral. Víno, večeře při svíčkách, lehké dotyky u krbu... Snažil se ze všech sil, dokonce se pokusil projevit galantnost (pokud se to vůbec u něho mohlo podařit), i když ho tyto pokusy prostě ubíjely. Nechtěl se o mladíka ucházet, nechtěl, aby všechno bylo krásné, pohodlné a romantické. On potřeboval vášeň - horkou, spalující, zuřivou a urputnou vášeň.

 

Znova zasténal - samozřejmě, takové myšlenky je ho stav nezlepší. Neuleví od bolesti, kterou cítil, a nepomohou v jeho odhodlání postupovat pomalu - tak aby bylo možné dosáhnout té důvěrnosti, kterou od nich požadovalo proroctví.

Severus zvednul hlavu a pohlédl na pořád ještě jasné a hřejivé plameny. Bylo obdivuhodné, jak přitažlivým se dokázal Harry stát pro Severuse. Stačilo, aby uviděl obnaženou hruď mladíka, lesknoucí se horkem, které panovalo ve sklepení, a celé tělo se mu napjalo. Upřímně řečeno, Severus vůbec nechtěl Harrymu vracet ten hloupý svetr. Jak lákavé bylo přemýšlet o příležitosti, prožít celý večer s napůl svlečeným Harrym, mít možnost prohlížet si ho během večeře... Samozřejmě by to byla chyba.

Podobné zacházení by u mladíka vyvolalo hněv a pocit příkoří - a to bylo úplně odlišné proti pocitům, kterých je zapotřebí pro dosažení sexuálního spojení.

Severus vůbec ani zdaleka nechystal působit jakékoliv příkoří Harrymu, ponižovat ho, zacházet s ním jako s otrokem - ať si o tom proroctví říkalo, co chtělo.

Nakonec, zaklínadlo bylo vymyšlené pro zamilované... I když Harryho nemiluje - samotné pomyšlení na to se zdálo nesmyslné - přesto se domníval, že by mohli docela dospět k vzájemné dohodě. Vzhledem k požadavkům rituálu v sobě jejich dohoda musí zahrnovat tělesnou důvěrnost a také podřízení Harryho - ale ne špatné nakládání se strany Severuse.

A přece, bylo by tak vítané, přinutit ho strávit celý večer bez košile. - dodával vnitřní hlas a bolest, která se rozlila Severusovi po celém těle. Mistr lektvarů si povzdechl. Jak se vůbec mohl dostat do něčeho takového. Muž jeho věku by opravdu neměl cítit chtíč vůči takovému chlapci, jako je Harry. To k ničemu dobrému nemůže vést. Bylo by to jednoduší, kdyby Harry cítil k němu alespoň nějakou náklonnost. Nebo kdyby - Severus se nahlas hořce zasmál - kdyby mladíka přitahovali muži, alespoň tak jako ženy. Ale Harryho muži nepřitahovali - to Severus velmi dobře věděl. Reakce mladíka na Sensatus o ničem nevypovídala - byla to jen normální fyzická reakce na stimulaci, která neměla nic společného se sexuální orientací. Severus se zamračil. No, alespoň Harry už nespí s Herminou Grangerovou. To není tak špatné - jestliže se dá chlapci věřit.

A zase další grimasa - tentokrát ještě kyselejší, - protože samozřejmě tomu prokletému Harry Potterovi, věřit může. Ten nebude lhát, pokud se jedná o možné poražení Temného pána. A nebude riskovat požadovaný výsledek, kvůli potěšení prožít čas se svou dívkou. Souhlasil s tím, že prožije zbytek života jako otrok, aby zachránil magický svět před osudem horším než smrt. Místo toho si Harry sám vybral podobný úděl.

Ušlechtilý nebelvír.

Severus opovržlivě stiskl rty a děkoval Merlinovi za to, že zítra je neděle a on nemusí vidět Harryho a ani na něj myslet.